Dopady klimatické změny na Chicago a potřeba udržitelné biodiverzity

Svět čelí bezprecedentním environmentálním výzvám, jako jsou klimatická změna, znečištění, odlesňování a úbytek biodiverzity. Znečištění ovzduší, vody a půdy způsobuje pokles počtu druhů a ohrožuje lidské zdraví. Odlesňování likviduje miliony hektarů přirozených lesů, což vede k erozi půdy, ztrátě stanovišť a zvýšeným emisím skleníkových plynů. Nadměrný rybolov vysiluje oceánské populace a destabilizuje mořské ekosystémy. Klimatická změna zasahuje do klimatu, jídelních systémů a ohrožuje lidské zdraví.

Udržitelná environmentální biodiverzita znamená správu a ochranu rozmanitosti života na Zemi způsobem, který umožní její zachování pro budoucí generace. Zahrnuje odpovědné využívání přírodních zdrojů tak, aby docházelo k jejich obnovování v souladu s možnostmi planety. V době zvyšujícího se tlaku lidské populace na ekosystémy se tato oblast stává klíčovou.

Studie shrnuje čtyři zásadní faktory vedoucí k současné environmentální krizi: znečištění, odlesňování, nadměrný rybolov a klimatickou změnu.

Ekosystémové služby jako čištění vzduchu a vody, tvorba půdy či regulace klimatu jsou základem lidské existence i ekonomiky. Ztráta opylovačů například přímo ovlivňuje bezpečnost potravin kvůli poklesu plodin závislých na opylování. Biodiverzita přináší přímé zdravotní přínosy, jako je objev nových léčiv a podpora duševního zdraví.

Inovativní strategie pro ochranu a obnovu biodiverzity

Výzkum tedy zdůrazňuje několik klíčových přístupů pro udržitelnou ochranu a obnovu biodiverzity:

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

• Ekologicky šetrné technologie, jako jsou bioremediace a fytoremediace, využívají mikroorganismy a rostliny k čištění kontaminovaných oblastí.
• Zelená infrastruktura, zahrnující zelené střechy a stěny, pomáhá zmírňovat městský tepelný ostrov a zlepšovat kvalitu ovzduší.
• Přístup cirkulární ekonomiky minimalizuje odpad, podporuje jeho opětovné využití a recyklaci, čímž snižuje environmentální zátěž a emise skleníkových plynů.
• Zapojení místních komunit do ochrany přírody posiluje environmentální odpovědnost a sociální spravedlnost.
• Přizpůsobení založené na ekosystémech využívá přírodních služeb - například obnova mangrovů slouží k ochraně proti stoupající hladině mořské vody.
• Udržitelné zemědělské praktiky, jako agroforestry a permakultura, podporují biodiverzitu a zároveň snižují degradaci životního prostředí.
• Ekologická obnova poškozených ekosystémů zajišťuje obnovu biologické rozmanitosti i funkčnosti přírody.
• Biotechnologie a genetické inženýrství umožňují vývoj geneticky modifikovaných plodin, které vyžadují méně pesticidů a tím minimalizují chemickou zátěž životního prostředí.
• Posilování environmentálního vzdělání a povědomí podporuje udržitelné chování společnosti.

Studie také uvádí několik případových studií, které potvrzují účinnost těchto inovativních strategií. Zavedení zelené infrastruktury ve velkých městech, jako jsou Chicago a New York, mělo pozitivní dopad na kvalitu ovzduší a urbanistické klima. Bioremediace znečištěné půdy ve Spojených státech vedla k výraznému snížení kontaminantů a obnově stanovišť. Komunitní projekty africké organizace Maasai Wilderness Conservation Trust pomáhají ochraně divoké přírody a zároveň posilují místní komunity.

Autoři výzkumu také zdůrazňují, že cesta k udržitelné biodiverzitě vyžaduje kontinuální výzkum, inovace, zapojení různých zainteresovaných stran a dostatečnou finanční podporu. Globální spolupráce hraje klíčovou roli, stejně jako posilování místních komunit a zvyšování povědomí veřejnosti.

Ztráta biodiverzity má nejen vážné ekologické a zdravotní důsledky, ale také enormní ekonomické dopady, které dnes stále častěji znepokojují finanční a podnikatelskou sféru. Podle nejnovějších analýz závisí na ekosystémových službách, které biodiverzita poskytuje, více než polovina světového hrubého domácího produktu. Tyto služby zahrnují opylování plodin, regulaci škůdců, udržení kvality půdy, zadržování vody či ochranu před přírodními katastrofami.

Tento ekonomický tlak přiměl bankovní sektor, který spravuje kapitál a související rizika, aby začal přehodnocovat své investiční strategie a zohledňoval vliv biodiverzity na dlouhodobou udržitelnost podniků. Studie Evropské centrální banky ukázala, že více než tři čtvrtiny firem v Evropě fungují v úzké závislosti na aspoň jedné klíčové ekosystémové službě.

Ztráta biodiverzity může také výrazně snížit zemědělskou produkci a přinést sociální nestabilitu, zejména v oblastech závislých na přírodních zdrojích. Kromě přímých dopadů na výnosy a ceny potravin jsou ohroženy i miliony lidí, kteří v zemědělství nebo rybářství nacházejí živobytí. S tím souvisí i rostoucí riziko migrací, konfliktů a ekonomického propadu regionů s narušeným přírodním kapitálem.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Společnost NielsenIQ dnes vydala novou zprávu "Měnící se klima udržitelnosti", která se zaměřuje na dopad klimatických změn na průmysl spotřebního zboží. Předpokládá se, že v příštích pěti letech budou řízení a náklady nutit výrobce, značky a maloobchodníky, aby se transformovali a zavázali ke skutečným, udržitelným obchodním modelům, které zmírní krátkodobá i dlouhodobá rizika.

Podzemní tepelné ostrovy a jejich dopady

Země pod městy se výrazně otepluje. Plochy původně porostlé zelení totiž zakryla výstavba dálnic, silnic a budov. Rostliny, které dopadající sluneční paprsky dokázaly přeměnit a zužitkovat, nahradil beton a asfalt - ten ale tuhle proměnu nedokáže.

Díky tomu se spousta sluneční energie hromadí v podobě tepla pod povrchem země a to vede ke vzniku podpovrchových tepelných ostrovů, které představují hned několik rizik. Sklepy, tunely a podzemní doprava - to všechno odvádí teplo do okolní země. Metro ho například uvolňuje při brždění, které potom země pohltí.

Tím se zvýší teplota v okolí a koleje se o to více ještě rozpálí. Vlaky kvůli tomu pak někdy musí zpomalit, nebo dokonce zastavit, aby nezpůsobily dopravní nehodu. Takto zvýšené teploty pod povrchem se pak spojují s teplem na povrchu a společně mají negativní dopad i na lidské zdraví. Mohou totiž kromě nevolnosti z horka způsobit i dehydrataci, křeče, astma, úpal a vysoký krevní tlak.

K oteplení země ve městech přispívá celá řada zařízení - hlavně podzemní potrubí, vysokonapěťové kabely či systémy dálkového vytápění. Také používáním domácích spotřebičů nebo vytápěním vnitřních prostor vznikají tepelné ztráty, které mnohdy přivádějí teplo do země. Tohle všechno se nasčítá a je důvodem vzniku podpovrchových tepelných ostrovů. Popsali to vědci v odborném žurnálu Nature Communications Engineering.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Nad zemí se k tomu všemu ještě přidá městská výstavba z asfaltu a betonu, která pohltí dopadající sluneční paprsky. Tepelné ostrovy tak vznikají i nad zemí a v důsledku oteplování planety jich přibývá. Zjednodušeně řečeno: zástavba nad zemí pohltí sluneční záření, což oteplí okolní vzduch a okolní vzduch oteplí podzemí.

Tepelné ostrovy se tak doslova otiskávají do Země. Příkladem takového městského tepelného ostrovu u nás může být třeba centrum Prahy, kde tento týden vystoupaly teploty až ke třiatřiceti stupňům, zatímco v okolí bylo i o tři stupně méně.

Za posledních deset let tak v různých městech po celém světě vzrostla průměrná teplota země o 0,1 až 2,5 stupně Celsia. Zvýšená teplota podzemí mění nejen teplo na povrchu, ale věci, které člověk tak snadno nevnímá - hlavně biochemické složení půdy. Kvůli tomu dochází nejen k tepelnému znečištění podzemních vod, ale i ke změně v růstu rostlin. Podzemní klimatická změna by tak podle autorů nové studie mohla být mnohem závažnějším problémem, než je její protějšek nad zemí.

Studie z Chicaga

Vědci k výzkumu podzemní klimatické změny zvolili čtvrť amerického Chicaga, která se jmenuje Loop. Ta je totiž po Manhattanu nejhustěji obydlenou čtvrtí v USA. Ke sběru dat o teplotních výkyvech, sesuvech a deformacích pak použili trojrozměrný počítačový model s bezdrátovou sítí.

„V centru čtvrti Loop jsme naměřili teplotu půdy přesahující 21,1 stupně Celsia, v některých podzemních stavbách jsme naměřili více než 36,1 stupně. Čím hustší je město, tím intenzivnější jsou podzemní klimatické změny,“ uvedl inženýr Rotta Loria z Northwestern University.

Podzemní klimatické změny tak podle něj způsobují nadměrné deformace a sesuvy půdy. Městská výstavba ale s tímto problémem nepočítala, prostě proto, že se o něm dříve moc nevědělo. A nemusí být proto normalizovaná na to, co se nyní v podzemí děje.

„Země se deformuje,“ řekl Loria. „Žádná stávající stavební konstrukce ani infrastruktura není navržena tak, aby těmto výkyvům odolala.“ Důsledky podpovrchových tepelných ostrovů lze naštěstí předpovědět. Díky tomu mohou být zahrnuty do budoucí strategie městského plánování.

Kromě negativních důsledků podpovrchových tepelných ostrovů se může teoreticky jejich teplo i zužitkovat.

Dopady klimatické změny v Česku

Změna klimatu se v Česku zřetelně projevuje už nyní (sucho, úbytek podzemní vody, vlny veder, více generací kůrovce, změny v zemědělství). Za posledních 60 let se u nás průměrná teplota zvedla o 2 stupně Celsia a změny se dále zrychují. Vyspělý svět se sice snaží oteplování zpomalit, ale už teď je jisté, že nás čeká minimálně 30 let dalšího zvyšování teplot.

Podnebí se změní z „mírného s teplými léty“ na „mírné s horkými léty“. Co to znamená? Je to asi jako sestup o 500 metrů nadmořské výšky nebo jako posun o stovky kilometrů na jih. Průměrná teplota v Praze bude vyšší než dnes v chorvatském Záhřebu. Krajina ale nebude vypadat jako v přímořských krajích - nemáme moře. Nejvíce se novému klimatu Prahy blíží Tbilisi v Gruzii.

Podnebí bude méně mírné, tj. s většími zvraty počasí a delší dobou trvání jak vysokých teplot a sucha, tak i období chladu či deště.

Podnebí v naší zemi se měnilo vždy, ale nikdy tak rychle. Biologové tedy zatím pouze spekulují, jak tak rychlá změna přesně proběhne. Zatím víme toto:

• Rostliny se budou muset vyrovnat se suchem v létě a mrazem v zimě.
• Některé citlivější rostliny už u nás neporostou. Například smrkové lesy se v roce 2050 zachovají pouze na severních svazích Krkonoš, Jeseníků apod.. V nejbližších 10 letech se bohužel očekává uschnutí smrkových lesů v nižších polohách.
• Na uvolněné místo ale nepřijdou typicky jižní rostliny, protože v zimě u nás nadále budou mrazové dny. Stromem, který by to mohl dobře zvládnout, je třeba dub španělský.

Protože jsme střecha Evropy, nemáme velké řeky ani dost podzemní vody, nebude možné většinu zemědělské krajiny zavlažovat. Bez zavlažování bude úroda nejistá - bude záležet na okolnostech v daném roce. Může se změnit struktura plodin, například místo bílého vína se vinaři už chystají na červené odrůdy, čeká se horší kvalita chmele. Potraviny budou dražší, ale my jako bohatá země si je případně dovezeme odjinud.

Parky a zahrady budeme mít pořád. Ve městech mají rostliny výhodu v tom, že jsou chráněnější před větrem. Zavlažovat zahradu ale bude nákladnější a ovocné stromy budou mít problémy. Dříve bude nastupovat jaro, stromy se tedy dříve přepnou do vegetační sezóny. Následně ale často přijdou pozdní mrazy, které strom poškodí.

Léto bude teplejší o 7 stupňů, tj. rekord bude činit až 47 stupňů. Bude více tropických dnů (nad 30 °C) a zdvojnásobí se počet tropických nocí (nad 20 °C).

Roční úhrn srážek bude podobný jako dnes, ale srážky budou nárazověji rozložené - častější velké lijáky s povodněmi a častější období sucha. Bude nutné zadržovat vodu v krajině.

Zvýšená teplota ovzduší vlastně znamená více energie v atmosféře. Vzduch teplejší o 1 °C také umí zadržet o 7 % více vodní páry. Horké počasí tedy přináší celosvětově ničivější bouřky, záplavy a hurikány než dříve. Nové bouřky v éře klimatické změny jsou silnější a mohou působit až na dvojnásobné ploše. Pravděpodobnost maximálních srážek se zvyšuje o 15-40 procent (předpověď pro nejbližších 20 let). U nás to prakticky znamená silné lijáky a povodně.

Dalším extrémem budou nezvyklé teploty - například náhlé přívaly arktického vzduchu o teplotě −20 °C. Chicago během loňského února zažilo až padesátistupňové mrazy. Bylo to způsobeno posunem tzv.

O změně do roku 2050, popsané výše, už bezpečně víme, že přijde. Oteplování planety bude totiž pokračovat až do doby, kdy přestaneme přidávat skleníkové plyny do ovzduší, a je jen malá naděje, že to nastane dříve.

Co se bude dít po roce 2050, to závisí především na tom, jestli v té době budeme planetu ještě oteplovat spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), případně jak silně.

Pokud by se nepodařilo oteplování zastavit, hrozí následující vývoj:

1. Velké části planety se stanou neobyvatelnými. Směřujeme k oteplení, ve kterém bude Česko podobně vyprahlé jako vnitrozemí Řecka. Naše situace, kdy jsme jako střecha Evropy závislí na vodě ze srážek, bude už velice nepříjemná. Ještě mnohem horší to ale bude kolem rovníku: Objeví se pás „vlhkého vedra“, ve kterém se již nebude možné ochladit pocením a lidské tělo zkolabuje po 6 hodinách. V takovém podnebí nelze žít.
2. Planeta se začne dál silně oteplovat sama od sebe a my už to neovlivníme. Například: Tající ledovce změní barvu pólů z bílé na tmavší, která se více ohřívá. Led odráží 80 % slunečního záření, zatímco mořská voda 90 % slunečního záření vstřebá. Roztaje věčně zmrzlá půda (permafrost), což uvolní do ovzduší velké množství skleníkových plynů, které v ní dosud byly zachyceny. Shoří lesy a změní se pralesy. Například amazonská pánev se přemění na savanu. Tím se z lesů uvolní hodně uhlíku. Změní se proudění vody a vzduchu - bude častější El Niňo, extrémní bouře i dlouhodobá sucha.

Jde o takzvané body zlomu. Vědci je hodnotí jako katastrofické. Jakmile se tyto procesy dají do pohybu, my jako lidstvo už je nezastavíme, i když planetu sami oteplovat přestaneme.

Stále více lidí naslouchá výzvám vědců: Udržme vzestup světové teploty níže než 2 °C, a pokud možno do 1,5 °C. Pro dosažení tohoto cíle je nutné co nejdříve dosáhnout klimatické neutrality (tj. odebírat z ovzduší tolik skleníkových plynů, kolik jich budeme vypouštět).

ČR zatím nemá plán, jak dosáhnout klimatické neutrality. Vláda klima neřeší („jsme malí, na nás nezáleží“). Neinformovaní politici, průmysl ani špičky společnosti nechtějí rychle přecházet na čistou energii a regenerovat naši krajinu, protože „to stojí moc peněz“. Bohužel si stále jen málo lidí uvědomuje, co vše je v sázce a jak nízké jsou ve skutečnosti náklady na odstavení fosilních paliv v porovnání s finančními i jinými dopady nepříznivého klimatického vývoje či dokonce zhroucení ekosystémů a celé lidské společnosti.

tags: #změna #klimatu #Chicago #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Recenze ekologické likvidace vozidel
• Historie Neapole v kontextu odpadové krize
• Co je flygskam?
• Obřad v přírodě
• Rozměry vestavných košů