Průvodce praktickou ekologickou výchovou: Zdroje a metodiky

Metodická příručka pro začínající učitele základních a středních škol a pedagogické pracovníky středisek ekologické výchovy.

Úvod do environmentální výchovy

Někomu se může zdát, že environmentální výchova z principu příliš vlídnou tvář nemá. Jejím údělem totiž je, aby mimo jiné popisovala, varovala a informovala v dost znepokojivé oblasti, tedy v rámci truchlivé problematiky environmentálních hrozeb. V kontextu environmentální výchovy se žáci seznamují s celou řadou obtížně řešitelných problémů, které na lidskou civilizaci (a tedy i na ně samotné) číhají.

Jenomže to poslední, co by měla environmentální výchova v žácích probouzet, je strach. Psychologické výzkumy výmluvně ukazují, jak často i dobré úmysly varovat společnost před nejrůznějšími environmentálními hrozbami způsobí nakonec naprosto opačnou reakci, než jaká byla zamýšlena. Účelem expresivního poukazování na hrozby je samozřejmě mobilizace společnosti k aktivitě, která povede k účinným opatřením, které mají environmentální hrozby zvrátit.

Jenomže člověk, který je postaven před hrozbu, jíž není lehké se na individuální úrovni postavit (a ani není možné před ní utéci), může reagovat nejrůznějšími obrannými mechanismy. V českém prostředí na tento psychologický fenomén upozorňuje například psycholog Jan Krajhanzl. Environmentální problémy, o kterých slyšíme z médií (nebo, které dlouhodobě pozorujeme v krajině), významnou část populace dlouhodobě stresují. V odborných kruzích se hovoří o takzvaném environmentálním žalu nebo environmentální úzkosti [1].

Škola by neměla tenhle problém prohlubovat, ale naopak by měla s tímto problémem pracovat. Ukazuje se, že jednou z možností, jak čelit environmentální úzkosti, je vedle sdílení emocí s jinými lidmi také smysluplné zapojení do péče o životní prostředí, ať už na úrovni běžného spotřebitelského jednání, tak na úrovni občanské angažovanosti. Škola by měla otvírat dveře k aktivní práci pro životní prostředí, a nikoli probouzet obavy, které žáky stresují a nakonec k žádnému smysluplnému jednání nemotivují.

Čtěte také: Recenze: Klimatická apokalypsa očima skeptika

Mezinárodní den Země a další příležitosti

Jestliže chceme využít Mezinárodního dne Země jako příležitosti k otevření některých z rozmanitých témat obsahu environmentální výchovy, je vhodné pojmout tuto událost jako oslavu v tom smyslu, že žáci ten den neopouští školu otřeseni tím, jak zoufalá je situace na planetě Zemi, ale naopak dobře naladěni a snad i obohaceni příjemnými zážitky. Osobně se domnívám, že Mezinárodní den Země je dobré využít zejména jako příležitost k uvědomění si, jak významnou hodnotu příroda a její zdroje pro člověka představují.

Myšlenka ustanovit Mezinárodní den Země pochází ze Spojených států amerických, kde se jí nechali nadchnout především univerzitní studenti na konci šedesátých let. V roce 1971 se ujala organizování Mezinárodního dne Země Organizace spojených národů. Den Země se slaví vždy 22. dubna a jeho účelem je upozornit na dopady devastace životního prostředí.

Vedle Mezinárodního dne Země existuje celá řada dalších významných dnů, které je možné využít v rámci environmentální výchovy jako příležitosti pro otevření nejrůznějších témat - např. Mezinárodní den životního prostředí (5. června), Mezinárodní den oceánů (8. června), Světový den větru (15. června) a od něj je odvozený Den větrné energetiky (11. červen), Den bez aut (22.

Využití Dne Země ve školách

Využívání Dne Země pro nejrůznější aktivity environmentální výchovy není na školách nic neobvyklého. Tato kategorie spočívala především ve vytvoření vhodného výukového materiálu (informačního média) v podobě tiskoviny (letáku), ve kterém jsou do krátkých článků zpracována vybraná témata environmentální výchovy. Jednalo se o následující témata:

• Vedle úvodu k historii Dne Země jsme se v první části zaměřili na jednání ve prospěch životního prostředí.
• Jedním z cílů environmentálního vzdělávání na všech stupních je „ekologicky šetrně“ jednající absolvent.
• V letáku jsou nastíněny takové formy jednání, které jsou do značné míry v možnostech samotných žáků, jako například třídění odpadů, šetrné nakupování, environmentálně šetrný životní styl (tematické okruhy environmentální výchovy Lidské aktivity a problémy životního prostředí, Vztah člověka k prostředí; RVP 2017 s.

Výchova k environmentálně šetrnému jednání je samozřejmě velice komplexní záležitost (dlouhodobá, systematická práce učitelů, kteří pracují s průřezovým tématem). Při příležitosti Dne Země se tedy jedná pouze o jedno z mnoha připomenutí.

Čtěte také: Pobyt v přírodě: užitečné rady

Druhou část představuje kvíz z nejrůznějších environmentálních témat (je tam křížovka a přiřazovací kvízy). Žáci se pokouší vyřešit otázky (za domácí úkol) a nakonec kvíz odevzdají, čímž ovlivní šanci na vítězství své třídy v soutěži, která se váže na oslavy Dne Země. Poslední část letáku je pro pobavení (komiks).

Poznámka: v některých případech (například, když u nás probíhal projektový den věnovaný odpadům) jsme nechali žáky, aby podobné tiskoviny koncipovali sami.

Projekt Voda: Praktická environmentální výchova

Obrovský význam v ochraně životního prostředí má vědecký výzkum v terénu. Přiblížit tuto zkušenost žákům se pokoušíme pomocí výletů do přírody zaměřených právě na některé výzkumné činnosti v přírodním prostředí. Akci, kterou jsme provedli k příležitosti oslav dne Země, jsme nazvali „Projekt voda“ (ačkoli se nejedná o projektové vyučování v pravém slova smyslu).

Žáci se se svými učiteli rozjeli na stanoviště, tedy k dvěma jezírkům v přírodním prostředí (druhý stupeň byl rozdělen na mladší skupinu - šesté a sedmé ročníky + starší skupinu - osmé a deváté ročníky). Různé třídy šly ke svým stanovištím různými (dopředu naplánovanými) cestami, abychom snížili pravděpodobnost, že budou na stanovišti ve stejný čas a budou si při výzkumných činnostech navzájem překážet.

Určování nejrůznějších parametrů jezírka: hloubka, délka, šířka, přibližná hodnota obsahu plochy jezírka, teplota vody u hladiny, na dně a teplota vzduchu v okolí jezírka, pH vody. Žáci se pokusili ve správném měřítku zakreslit plán jezírka. Posledním úkolem bylo určit pět nalezených bezobratlých živočichů (žáci měli k dispozici síťky a průhledné plastové dózičky s lupami) a pokusit se je zakreslit do pracovního listu.

Čtěte také: Eko prací prostředky – srovnání

V této části projektu Voda (oslav Dne Země), která probíhala po dobu jednoho týdne od akce v terénu, měli žáci jednotlivých tříd za úkol výtvarně zpracovat své zážitky a vyjádřit tak zpětnou vazbu ze zkušeností z terénu na přidělené výstavní panely. Byly to především koláže fotografií, textů, maleb a asambláží.

Oslavy Dne Země se tedy v našem případě neomezují pouze na jeden den, ale jde spíš o určité období zvýšeného zájmu o environmentální témata. Myslím, že jistý druh publicity environmentálním otázkám poskytuje skutečnost, že se jedná o celoškolní akci.

Použitá literatura

• Begon M., Townsend C.R., Harper J.L. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva.
• Borovičková H., Havelková S. (2005): Nástroje ochrany přírody a krajiny. Planeta 8/2005. MŽP, Praha.
• Činčera J. (2007): Environmentální výchova: od cílů k prostředkům.
• Daňková L., Kulich J., Toušková B. (2009): Škola pro život II. Jak na ekologickou/environmentální výchovu po zavedení Rámcových vzdělávacích programů.
• Máchal A. (2000): Průvodce praktickou ekologickou výchovou.
• MŽP (2008): Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO).
• Pastorová M. (ed.) (2011): Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách. Výzkumný ústav pedagogický. (str.
• Polášková A. a kol. (2011): Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí.
• Primack R.B., Kindlmann P., Jersáková J. (2011): Úvod do biologie ochrany přírody.
• Storch D., Mihulka S., Kubínová D. (2000): Úvod do současné ekologie.

tags: #pruvodce #praktickou #ekologickou #vychovou #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Odpad živočišného původu a trus
• Jak správně třídit odpad v Březně
• Získejte peníze zpět za ekologickou likvidaci
• Vzor zdravotního deníku
• Obnova krajiny po těžbě uhlí