Charakteristika radikálních ekologických hnutí v České republice

Podíváme-li se na dvě dekády vývoje nejvýznamnějších environmentálních hnutí u nás (Hnutí DUHA, Děti Země, Greenpeace, Nesehnutí), zarazí nás především podobnost trajektorie jejich osudů. K přiblížení základních křižovatek vývoje všech nám proto postačí podrobná analýza jediného z nich - Hnutí DUHA.

Za prvé: posun v názorech i činech jeho představitelů je ze všech čtyř uvedených hnutí nejvýraznější, protože svoji činnost zahajovalo jako hnutí (z hlediska prostředků i cílů) nejradikálnější. Za druhé: svým záběrem i vlivem je dnes mezi všemi environmentálními hnutími v českých zemích organizací nejsilnější.

Proměna cílů a prostředků Hnutí DUHA

Naši cestu začněme pohledem do čtyř textů, kterými se Hnutí DUHA snažilo představit veřejnosti. První pochází z března 1993: „Hnutí DUHA vzniklo v Brně roku 1989. Je to sdružení převážně mladých lidí, které spojuje názor, že civilizace se rozvíjí neúnosným způsobem. Příčinu současné globální krize vidíme ve filozofii neomezeného ekonomického růstu, upachtěné honbě za stále větší spotřebou a v centralizaci společnosti… Nevěříme ve schopnost politických stran překonat dnešní krizi.

O šest let později se dikce sebeprezentačního dokumentu hnutí částečně proměňuje: „Svou činností se Hnutí DUHA zasazuje za účinná a realistická opatření, jež umožní omezit znečištění a produkci odpadů, chránit biologickou rozmanitost, zachovat krajinný ráz, snížit znečištění ovzduší, potravin i vody toxickými látkami a bránit nebezpečným změnám klimatu.

Zmírňování požadavků i prostředků dále pokročí v roce 2001: „Hnutí DUHA je přesvědčeno, že česká veřejnost může mít zdravější a čistší prostředí, stejně jako naši evropští sousedé. Text z roku 2008 je předešlému svým charakterem velmi podobný: „Hnutí DUHA s úspěchem prosazuje ekologická řešení, která zajistí zdravé a čisté prostředí pro život každého z nás. Navrhujeme konkrétní opatření, jež sníží znečištění vzduchu a vody, pomohou omezit množství odpadu, chránit krajinu nebo zbavit potraviny toxických látek.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Ještě jednoznačněji vidí vývoj v počtu organizovaných přímých akcí. Všichni konstatují, že jejich počet v prvním desetiletí Duhy velmi mírně klesal (se dvěma výraznými výkyvy v roce 1997 a 1999), zatímco v desetiletí druhém došlo k razantnímu poklesu s výjimkou roku 2003. Až na dva dotázané se všichni shodují také na tom, že během obou dekád významně narůstaly aktivity směřující dovnitř organizace (včetně administrativní práce).

Co se týká vývoje demokratičnosti hnutí, podle dominující skupiny se mírně snižovala v letech 1989-1999 a prudce rostla v letech 2000-2008. S jedinou výjimkou se pak všichni respondenti shodli, že se vztah jejich organizace ke státní moci zlepšoval jak v minulém (mírněji, s jedním výrazným výkyvem), tak v tomto (silněji, bez výkyvů) desetiletí.

Například zjistíme, že proměna radikality cílů i prostředků proběhla ještě razantněji, než jak naznačuje úvod článku. Zatímco v roce 1992 a 1993 se v Duhovém vnitru objevují texty, ze kterých jasně vyplývá, že členové hnutí provozovali takzvaný billboardový banditismus (noční přelepování reklamních billboardů) nebo že se v boji proti dostavbě JE Temelín využívaly i noční návštěvy staveniště, během kterých se kvůli zdržení výstavby přemisťoval stavební materiál. Od roku 1995/1996 už odkazy na tento typ akcí nenajdeme.

Změna se týká také počtu nenásilných a majetek nepoškozujících přímých akcí, přičemž podle interních záznamů hnutí neklesá v čase pouze jejich počet, ale také množství zúčastněných aktivistů. Ovšem pozor, změna se netýká pouze radikality prostředků.

Předpokladem všech diskusí o směřování Hnutí DUHA, které můžeme v letech 1993-1998 nalézt na stránkách Duhového vnitra, je neudržitelnost současného společenského systému a nutnost razantních politických i ekonomických změn. To se po roce 1998 a ještě více po roce 2001 mění.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Příčiny proměny radikality

Připustíme-li skutečnost, že Hnutí DUHA, stejně jako ostatní environmentální organizace, prošlo významnou proměnou směrem k menší radikalitě cílů i prostředků a zároveň k vyšší míře agenturní práce a profesionality, můžeme se vrátit k otázce, proč se tak stalo.

Dva významní autoři zabývající se vývojem zeleného hnutí - Andrew Dobson a Mario Diani - se domnívají, že radikální hnutí může svoji radikalitu udržet pouze v případě, že jeho členové sdílejí jak základní ideové představy o fungování světa, tak i způsob, jakým o nich uvažují. V tomto smyslu nejde podle Dobsona a Dianiho v sociálním hnutí pouze o stejné názory, ale také o podobnou mentalitu. A zde naráží Hnutí DUHA (spolu s dalšími zelenými hnutími u nás) na zásadní problém. Jak vyplývá z další části již zmiňovaného výzkumu, míra individualizace ekoaktivistů je mimořádně vysoká.

Na rozdíl od radikálně komunistických a neonacistických skupin i na rozdíl od náboženských hnutí nepoužívají příslušníci Hnutí DUHA k vyjádření charakteristiky vlastní osobnosti žádné napříč hnutím shodné symboly, nečtou stejné knihy a jako zásadní autoritu nevnímají stejné osoby. Ačkoliv tedy Duha působí v roce 1991-1994 dojmem myšlenkově a mentálně kompaktní a zároveň radikální organizace, bylo pouze otázkou času, kdy se v prostředí vysoce individualizovaných aktivistů myšlenková shoda vytratí.

Většinu členů Hnutí DUHA tvořili a tvoří vysokoškolsky nebo středoškolsky vzdělaní lidé širokého rozhledu. Pro tuto skupinu se od druhé poloviny 90. let ve stále větší míře otevírají alternativní možnosti osobní realizace, počínaje zahraničním studijním pobytem a konče politickou kariérou.

Dalším významným faktorem působícím na snížení míry radikality Hnutí DUHA je proměna zdejší politické situace v letech 1996/1997. V letech 1992-1996/1997 měla rozhodující politickou moc Klausova extrémně antiekologická ODS, takže na spolupráci se státem mohla většina zelených organizací zapomenout. Konfrontace dojde tak daleko, že se Hnutí DUHA spolu s dalšími ekonevládkami objeví na seznamu extremistických skupin. To posiluje protikonformní tendence Duhy i ochotu využívat v ochraně životního prostředí spíše přímé akce než lobbing.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Klausova ODS však ustupuje do pozadí a další vlády se k její a priori protiekologické politice už nevracejí. K dalšímu posunu k lobbingu dojde s nástupem Špidlovy vlády a s úspěchem Strany zelených v parlamentních volbách. Duze se postupně otevřela šance nejen zákony připomínkovat a kritizovat, ale také je tvořit. Cena se na první pohled zdála relativně nízká.

Jenže zatímco cestu ke konformním postojům lemují zisky v podobě lepších „propřírodních“ zákonů, finančně silnějšího hnutí a široké společenské přijatelnosti, cesta zpátky se po určité době uzavírá. Paradoxně se tak na oslabení českých radikálních zelených nepodílel ani tak Václav Klaus (i když o to jistě usiloval), jako spíš Vladimír Špidla a Martin Bursík. Ti totiž značnou část zelených prostřednictvím nabízené spolupráce se státní mocí domestikovali.

Jako poslední příčinu oslabení radikálních postojů uvnitř Hnutí DUHA vidím jeho dlouholetého předsedu Jakuba Patočku. Hierarchická struktura řízení Duhy, která se definitivně prosadila v roce 1993 a která rok od roku mírně snižovala míru demokracie uvnitř hnutí, umožňuje tehdejší Radě ostrakizovat všechny, jejichž kritika překročí Radou stanovené mantinely. Významnější diskuse o směřování hnutí tak od roku 1994/1995 pravidelně končily odchodem Patočkových oponentů z hnutí - namátkou uveďme Roberta Lažu či Jana Piňose.

Duha si tak sice na krátký čas uchovala jednotnou názorovou platformu, ovšem právě bez onoho důležitého alternativně aktivistického křídla. Patočka totiž častým využíváním morální argumentace k odsouzení svých oponentů dosáhl u mnoha členů Duhy postoje, který odsuzuje morální argumentaci jako takovou.

Srovnání s ostatními hnutími

Podíváme-li se na širší výzkum, zahrnující kromě Hnutí DUHA také Nesehnutí a vybrané členy Dětí Země a Greenpeace, zjistíme, že posunu od aktivistických začátků k agenturní profesionalizaci se nevyhnul nikdo. U Nesehnutí vzniká tlak na profesionalizaci později, Děti Země nikdy neusilovaly o radikální proměnu společnosti, Greenpeace byli ve svém vývoji značně ovlivňováni ze zahraničí. To však nic nemění na skutečnosti, že živé společenské hnutí zeleného typu už v České republice neexistuje.

Kniha Tmavozelený svět Arnošta Nováka připomíná, že po omezení ekonomického růstu, konzumentství a produkce volali tuzemští aktivisté již na počátku devadesátých let minulého století. V zá­pad­ních ze­mích, ale i u nás, se po­tře­ba chrá­nit pří­ro­du před ne­mi­lo­srd­ný­mi zá­sa­hy člo­vě­ka ob­je­vi­la už v 19. sto­le­tí.

Nej­blí­že k to­mu mě­lo asi na po­čát­ku de­va­de­sá­tých let mi­nu­lé­ho sto­le­tí. Teh­dy eko­lo­go­vé spo­lu­pra­co­va­li s anar­chis­ty, kte­ří do je­jich prá­ce při­ná­še­li so­ci­ál­ní a kon­tra­kul­tur­ní roz­měr. Avšak když pak by­ly za vlá­dy Vác­la­va Klause en­vi­ron­men­tál­ní or­ga­ni­za­ce za­řa­ze­ny na se­znam ex­tre­mis­tic­kých hnu­tí, sna­ži­ly se anar­chis­tic­ké­mu pro­stře­dí co nej­ví­ce vzdá­lit. A po­dob­ně část anar­chis­tů ne­li­bě nes­la spo­lu­prá­ci eko­lo­gů se stát­ní­mi in­sti­tu­ce­mi. No­vák vy­svět­lu­je, že tím čes­ký en­vi­ron­men­ta­lis­mus ztra­til dy­na­mi­ku běž­nou za na­ši­mi hra­ni­ce­mi.

Environmentální témata se stala jednou z dělících linií současné politiky. Ve sporech o klimatická opatření se znesvářené tábory často osočují tím, kdo je a není „ekofašistou“, a ekologická agenda už zároveň zdaleka není vyhrazena jen pro levicové subjekty.

Vývoj radikality dle členů Hnutí Duha

Jak příslušníci Hnutí Duha, tak příslušníci Nesehnutí se domnívají, že aktivismus (tedy poměr aktivistů?/?placených zaměstnanců) jejich organizací v čase klesá.

• Podle příslušníků Hnutí Duha v letech 1989-1999 klesala radikalita jejich organizace spíš rychleji a tento rychlý pokles se v letech 2000-2008 částečně pozastavil.
• Podle příslušníků Hnutí Duha míra demokratičnosti organizace (možnosti volit vedení organizace, možnosti ovlivňovat rozhodnutí přijímaná vedoucími přestaviteli) v letech 1989-1999 mírně klesala a v letech 2000-2008 prudce stoupala.
• Podle příslušníků Hnutí Duha míra sporů o charakter organizace v letech 1989-1999 prudce rostla, zatímco v letech 2000-2008 mírně klesala.

Významní členové obou organizací v rozhovorech potvrzují úbytek radikality, vysoký nárůst aktivit směrem dovnitř hnutí i stále užší kooperaci se státní mocí.

tags: #radikální #ekologická #hnutí #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Poznejte zázraky přírody
• Přečtěte si o ohrožení bezobratlých
• Havárie v Dobřanech
• Opavské klima: Podrobný rozbor
• Skryté poklady české přírody