Radikální Ekologické Aktivity v České Republice po roce 1989

Po pádu komunistického režimu v Československu v roce 1989 se otevíral prostor pro nové iniciativy a aktivity, včetně těch zaměřených na ochranu životního prostředí. Ekologické skupiny a jejich požadavky tvořily stěžejní součást hnutí, která svrhla komunistické režimy v celém východním bloku a Československo tehdy nebylo výjimkou.

Počátky Ekologického Hnutí

V těžkým průmyslem zanešvařeném komunistickém Československu byla demokratická revoluce roku 1989 rovněž revolucí ekologickou. Jejím důsledkem byla řada příznivých změn v ekologické politice prosazených hned na počátku devadesátých let. Po sametové revoluci se z mnoha členů ekologického hnutí stali ministři a vlivní politici.

Jejich úspěchy, například zásadně snížili znečišťování ovzduší, zavedli limity těžby uhlí v severních Čechách, významně zlepšili kvalitu ochrany přírody, patří k nejhodnotnějším změnám dosaženým po roce 1989. Nicméně, navzdory tomu začal zájem české společnosti o životní prostředí v nových demokratických podmínkách opadat.

Hnutí DUHA a Radikální Přístup

Jan Beránek a Jakub Patočka společně před třiceti lety založili Hnutí DUHA. Bylo to právě někdy touto dobou před třiceti lety, když jsme spolu v Brně-Židenicích zakládali ekologickou organizaci, o níž jsme věděli, že bude radikální, ale docela dlouho jsme pro ni hledali jméno. Duhu jsme zakládali s tím, že se v obraně Matky přírody nebudeme vyhýbat občanské neposlušnosti a že nikdy nebudeme řešit pouze projevy, ale vždy především příčiny ekologické devastace. Velmi rychle jsme si také ověřili, že občanská neposlušnost je královskou zbraní ekologických iniciativ.

Právě nenásilných přímých akcí a mobilizace občanů k nim se ničitelé přírody totiž bojí jako čert kříže. V konfrontaci se necítí komfortně, protože argumenty zpravidla nestojí na jejich straně. Naším největším zápasem vedeným v tomto duchu byl střet o jadernou elektrárnu Temelín.

Čtěte také: Další informace: Radikální ekologický extremismus

Na podporu blokád Temelína rok co rok vystupovala podstatná část elity české demokratické politiky, přímo před elektrárnou mluvili mimo jiné Petra Buzková či Petr Pithart, Martin Bursík či Vladimír Mlynář, oba tehdy ještě nesporně úctyhodní. Není pravda, co se posléze začalo tradovat, že radikalismus a konfrontace komplikují politická vyjednávání, o čemž také svědčí naše zkušenost. Potvrdilo se nám, že ekologické hnutí, jakož i jiné občanské iniciativy, nedosahují úspěchů ani výhradně přímými akcemi, ani pouhým dialogem.

Blokáda Temelína

Naše hvězdná hodina přišla před dvaceti lety. Tehdy jednobarevná vláda Miloše Zemana rozhodovala o pokračování stavby Temelína poté, co naše setrvalá kampaň už vytvořila vůči tomuto projektu nepříznivou společenskou atmosféru. Málem se nám to podařilo. Opřít jsme se mohli o dva hlavní principiální odpůrce jádra ve vládě Jana Kavana a Pavla Rychetského (český disent byl proti jádru z více příčin prakticky celý), kteří oba navíc byli velmi obratnými politiky. Snadná práce byla naopak s ministrem kultury Pavlem Dostálem, který se proti jádru zapálil tak, že si cestu na jednání vlády zpříjemňoval vystoupeními na protijaderných demonstracích, pokud se zrovna před Strakovkou nějaká konala.

K výhře v jednobarvené vládě nám chyběly pouhé dva hlasy, poměr byl 11:8. Ale to nebylo vše. V předvečer rozhodnutí jsme také vydali otevřený dopis vládě jako celostránkový inzerát v Právu. Žádost, ať stavbu Temelína zastaví, podepsala více než stovka osobností, mezi nimi mnohé popkulturní legendy od Jiřiny Bohdalové a Vlasty Chramostové či Karla Schwarzenberga a Jindřicha Šídla přes Janka Ledeckého či Helenu Houdovou a Blanku Šrůmovou až po sportovce jako Pavel Nedvěd, Dominik Hašek či Karel Lopreis.

Současné Výzvy a Budoucnost Hnutí

V současné České republice ale ekologické hnutí nemá sílu a prestiž jako v prvních porevolučních letech: jsme jednou ze zemí Evropské unie, které nejvíce poškozují klima. Množství emisí na hlavu v České republice dalece převyšuje evropský průměr, nemluvě pak o tom světovém. Česká debata o klimatu však neodráží ani naléhavost problému, ani konkrétní odpovědnost, kterou naše země jako jeden z předních světových znečišťovatelů nese.

Důsledkem však je, že v českém ekologickém hnutí výrazně převážil umírněný přístup k problémům, který upřednostňuje vyjednávání, nechce popuzovat příliš radikálními názory ani akcemi a sází na řešení problémů drobnými kroky a vylepšováním v rámci stávajícího půdorysu. Tak se i dnes u nás stejně jako ve světě hlásí o slovo lidé, kterým je často právě tolik, co bylo nám před třiceti lety. Také oni žádají systémové změny, chtějí řešit příčiny, a nikoli jen příznaky problémů. Právě oni dnes představují avantgardu ekologického hnutí, které by jim mělo ve svém celku pečlivě naslouchat, podporovat je a dávat jim co největší prostor.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Co se od té doby změnilo, je naléhavost situace. Před třiceti lety jsme mluvili o tom, že civilizace směřuje k ekologickému kolapsu, že příroda se blíží k limitům své schopnosti poskytovat zdroje i absorbovat znečištění. Nyní máme před sebou poslední dekádu k dosažení zásadního obratu v našem hospodářství i v tom, jak funguje naše společnost jako celek. Postupné vylepšování už náš svět zachránit nedokáže - a ani pokrok takto dosažený za uplynulých třicet let zdaleka nestačí. I to je ovšem argument k obnově a prohloubení radikálního přístupu.

Ekologické hnutí, které chce být relevantní, nesmí mluvit jen tak, jak si myslí, že je to přijatelné pro partnery v rozhovoru. Musí mluvit tak, aby to, co říká, bylo přijatelné pro přírodu a pro naše přežití. Změnit se musí celý systém, jakým rozhodujeme, i jak žijeme. Jednoduše řečeno je třeba vzít moc korporacím a finančním zájmům obecně a zároveň zvýšit vliv aktivních občanů a komunit. Peníze už nemohou být na prvním místě. Ekologické hnutí, které toto nedokáže společnosti říkat, nikdo nepotřebuje.

V posledních letech se v českém klimatickém hnutí objevily nové obdivuhodné iniciativy a organizace jako Re-set a Limity jsme my. Cestu k lepší budoucnosti České republiky představuje vybudování takového vnitřně rozmanitého a pluralitního hnutí, které se postaví zájmům fosilních korporací a oligarchů. Stojíme před otázkou, zda bude společnost řízena vykořisťovatelskou třídou oligarchů a korporacemi směřujícími k autoritářské vládě a nakonec ke katastrofě, anebo se obrátí k zelené, sociální a participativní demokracii.

Zdá se tedy, že nastal čas pro další změnu politického a ekonomického systému v rozsahu sametové revoluce. A měla by se odehrát ve stejném duchu a se stejnými aspiracemi jako v roce 1989: tedy v duchu odhodlání k vytvoření spravedlivé, zelené a skutečně demokratické společnosti.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

tags: #radikalni #ekologicke #aktivity #Ceska #republika #po

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje a výzvy
• Podrobnosti o zpracování kovů a jejich vlivu na životní prostředí
• Programy pro děti v Krkonoších
• Katedra biologie a ekologie Ostrava - studium
• ČSN EN 303-5