Rámec pro oblast klimatu v Evropské unii

Rámec pro politiky EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 byl přijat závěry Evropské rady z října 2014. Přijaté cíle v oblastech obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti byly následně navýšeny v roce 2018.

EU se tak do roku 2030 zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o alespoň 55 % oproti roku 1990, k dosažení podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě ve výši 42,5 % a ke zvýšení energetické účinnosti. Cíl snížení emisí skleníkových plynů se dále rozpadá na závazek snížení emisí o 43 % oproti roku 2005 v systému EU ETS a snížení emisí v odvětvích mimo EU ETS o 30 % oproti roku 2005.

K naplnění těchto cílů měla sloužit reforma systému EU ETS provedená prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410 ze dne 14. března 2018, kterou se mění směrnice 2003/87/ES, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí členskými státy v období 2021-2030.

Revize směrnice o EU ETS a nařízení o LULUCF

Revize směrnice 2003/87/ES o EU ETS upravuje systém pro další, již čtvrté, obchodovací období. Revize směrnice má primárně za úkol posílit systém EU ETS tím, že zavádí takzvanou rezervu tržní stability, každoročně rychleji snižuje počet povolenek v oběhu, nadále zajišťuje volnou alokaci povolenek pro odvětví, u kterých existuje riziko úniku uhlíku, a mimo jiné zavádí také nové mechanismy financování nízkoemisního rozvoje - Inovační a Modernizační fond.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 zahrnuje do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 rovněž emise a propady skleníkových plynů z využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF).

Čtěte také: Definice v Karpatské úmluvě

Balíček „Čistá energie pro všechny Evropany“

S prováděním rámce do roku 2030 rovněž úzce souvisí legislativní předpisy zveřejněné v rámci balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“, a to zejména následující právní předpisy:

• Nařízení o správě energetické unie (2018/1999)
• Revize směrnice o energetické účinnosti (2018/2002)
• Revize směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (2018/2001)
• Revize směrnice o energetické náročnosti budov (2018/844)

Zelená dohoda pro Evropu a "Fit for 55"

V souvislosti se zveřejněním Zelené dohody pro Evropu došlo následně k navýšení cílů EU v oblasti energetiky a klimatu. V červnu 2021 vstoupilo v platnost nařízení o Evropském právním rámci pro klima, stanovující cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 alespoň o 55 % oproti roku 1990. Za účelem dosažení cíle do roku 2030 zveřejnila Evropská komise v červenci 2021 balíček „Fit for 55“ obsahující 15 legislativních návrhů, které revidují či doplňují právní předpisy EU v oblasti ochrany klimatu, energetiky a dopravy. Další 4 návrhy v oblasti energetiky pak byly zveřejněny v prosinci 2021.

Národní strategie a závazky České republiky

Na plnění společných unijních cílů se musejí podílet také jednotlivé členské státy, tedy i Česko. Každý stát může zároveň přijmout závazky, které jsou ambicióznější než ty, jež navrhuje Unie. České ambice v oblasti snižování emisí skleníkových plynů musí reflektovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy.

V Česku aktuálně probíhá revize tří klíčových dokumentů v oblasti klimatu a energetiky: Politiky ochrany klimatu, Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a Státní energetické koncepce. Ty určí, jak bude vypadat česká cesta k bezemisní ekonomice a společnosti v dalších letech. Všechny tři dokumenty přitom musí zahrnovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy.

Všechny tři dokumenty procházejí v letech 2023-2024 revizí. Podoba závazků ČR je do velké míry utvářena směrnicemi a nařízeními EU. Některé z vnitrostátních závazků stanovuje přímo unijní legislativa (např. v případě Nařízení o sdílení úsilí), některé závazky si ČR stanovuje sama v rámci svého Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu na základě společného unijního závazku a doporučení (např. podíl OZE na konečné spotřebě energie).

Čtěte také: O urbanismu a územním plánování

Níže jsou shrnuty závazky Česka v jednotlivých oblastech, a to v kontextu celounijních závazků. Téměř všechny přitom vycházejí z přijatých návrhů balíčku Fit for 55, jehož hlavním cílem je dosáhnout v EU snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 1990).

Závazky Česka v oblasti klimatu a energetiky

Podle návrhu aktualizace Politiky ochrany klimatu z jara 2024 deklaruje Česko závazek snížit do roku 2030 své emise o 55 % v porovnání s rokem 1990. Stejný závazek si již dříve vytyčila i EU. Do roku 2021 snížilo Česko své emise o 34 %, k největšímu snížení však došlo vlivem ukončení provozu části těžkého průmyslu v 90. letech. V současnosti emise ČR spíše stagnují.

Od roku 2027 se systém obchodování s emisními povolenkami rozšíří na sektory budov a silniční dopravy a sektory malé energetiky a průmyslu, které nespadají pod stávající ETS systém (tzv. EU ETS 2). Stejně jako u stávajícího EU ETS zmíněného výše zde existuje pouze společný unijní cíl, a to snížit emise skleníkových plynů v těchto sektorech o 42 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005).

Pokles emisí skleníkových plynů, které nespadají pod sektory obsažené v EU ETS (1), upravuje Nařízení o sdílení úsilí. To stanovuje konkrétní závazky pro EU i jednotlivé členské státy v sektorech budov, dopravy (mimo letectví), zemědělství, menších průmyslů a odpadového hospodářství. Zatímco unijním závazkem je pokles o 40 %, Česko by mělo své emise v těchto sektorech snížit o 26 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005).

Podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie si stanovuje Česko samo v rámci NECP. Zároveň by však mělo přispívat ke společnému unijnímu cíli ve výši 42,5% podílu v roce 2030. Jak už bylo zmíněno výše, NECP aktuálně prochází revizí.

Čtěte také: Rámec environmentální gramotnosti

Stejně jako u podílu obnovitelných zdrojů si i v případě energetické účinnosti (tedy snížení spotřeby energie) stanovuje Česko závazek v NECP. Prozatímní návrh obsahuje závazek snížit konečnou spotřebu energie na 846 petajoulů (235 TWh) v roce 2030.

Závazek v sektoru využití půdy, změn ve využití půdy a lesnictví (LULUCF) upravuje, kolik emisí skleníkových plynů by mělo být v jednotlivých členských státech a celé EU v roce 2030 pohlcováno. Pro Česko je stanoven ve výši −1,228 mil. tun CO2eq ročně. Je však otázkou, nakolik je tento závazek dosažitelný - v roce 2021 byl sektor LULUCF v ČR čistým emitentem skleníkových plynů, především kvůli kůrovcové kalamitě (vypuštěno bylo 8,5 mil. tun CO2eq). Pro celou EU pak platí závazek pohlcovat v tomto sektoru emise ve výši 310 mil.

Přehled závazků ČR

Pro lepší přehlednost jsou závazky shrnuty v následující tabulce:

Mezinárodní rámec a závazky

Nejpozději koncem 80. let 20. století byla změna klimatu identifikována jako vážný celosvětový problém způsobený člověkem a postupně začal vznikat mezinárodní právní a strategický rámec pro boj se změnou klimatu. Mezi klíčové celosvětové dohody patří přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která položila základ mezinárodnímu právnímu rámci ochrany klimatického systému Země. Česká republika Úmluvu ratifikovala dne 7. Nejvýznamnějším protokolem přijatým k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu je tzv. Kjótský protokol (dále jen „Protokol“), který byl přijat v roce 1997.

Vedle Kjótského protokolu, zaměřeného na snížení emisí skleníkových plynů a ratifikovaného Českou republikou v roce 2001, je z pohledu adaptace na změnu klimatu zásadní Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda). Tato Dohoda byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015.

Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu

Na úrovni Evropské unie je problematika adaptace na změnu klimatu zakotvena v několika strategických dokumentech, které určují směr i pro národní a regionální politiky. Zásadními z nich jsou Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, 2019) a Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu (2021). Zelená dohoda pro Evropu, zveřejněná Evropskou komisí v prosinci 2019, představuje odpověď na klimatickou a environmentální krizi, která patří k největším výzvám současnosti.

Na Zelenou dohodu přímo navazuje Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu, přijatá Evropskou komisí 24. února 2021 (COM/2021/82 final). Tento dokument vymezuje, jak se může Evropská unie přizpůsobit nevyhnutelným dopadům změny klimatu a stát se klimaticky odolnou do roku 2050. Navazuje přitom na první adaptační strategii EU z roku 2013 a reflektuje její vyhodnocení, které probíhalo v roce 2018.

Chytřejší adaptace znamená, že opatření musejí vycházet z kvalitních dat a hodnocení rizik, která budou dostupná širokému spektru uživatelů - od obcí a domácností přes podniky až po zemědělce. Strategie proto posiluje sběr a sdílení údajů o klimatických rizicích a rozvíjí platformu Climate-ADAPT jako evropské znalostní centrum pro adaptaci.

Rychlejší adaptace je nezbytná proto, že dopady změny klimatu se již naplno projevují. Strategie proto podporuje rychlé zavádění opatření, která pomohou snižovat klimatická rizika, chránit obyvatelstvo a infrastrukturu a zajistit dostupnost sladké vody.

Systematičtější adaptace vychází z toho, že změna klimatu zasahuje všechny úrovně společnosti i hospodářství, proto musí být opatření napříč sektory a politikami. Evropská komise proto zdůrazňuje začleňování adaptace do makrofiskální politiky, podporu přírodě blízkých řešení a posilování lokálních adaptačních strategií.

Evropský klimatický zákon a Nařízení o obnově přírody

Právním ukotvením klimatických cílů EU se stal Evropský klimatický zákon přijatý v roce 2021. EU se v něm zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ke snížení svých skleníkových plynů o 55% oproti roku 1990 do roku 2030.

Důležitým dokumentem, který výrazně ovlivňuje proces adaptace v ČR je Nařízení o obnově přírody (EU) 2024/1991, které vstoupilo v platnost 18. srpna 2024 a představuje první celoevropský právně závazný rámec pro obnovu ekosystémů.

Hodnotící zprávy IPCC

A právě nejaktuálnější vědecká zjištění o průběhu změny klimatu naleznete v „Hodnotících zprávách IPCC“, které vydává Mezivládní panel pro změnu klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC).

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v ČR

Základním rámcem pro adaptaci České republiky na změnu klimatu je Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR - 1. aktualizace pro období 2021-2030, schválená vládou v roce 2021. Dokument navazuje na mezinárodní a evropské politiky a vymezuje vizi, cíle a opatření, jejichž cílem je zvýšit připravenost ČR na probíhající klimatické změny.

Implementačním nástrojem je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP AZK), který se zpracovává na pětileté období. Rozpracovává rámec opatření uvedený ve strategii do konkrétních úkolů, kterým přiřazuje gesci, termíny plnění, vazbu na jednotlivé projevy změny klimatu a zdroje financování. Současný akční plán obsahuje 322 úkolů a je platný do roku 2025; následně je připravována jeho aktualizace.

Změna právního rámce EU pro klima pro rok 2040

Evropská komise navrhla změnu právního rámce EU pro klima, která stanoví klimatický cíl EU pro rok 2040, kterým je snížení čistých emisí skleníkových plynů o 90 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990, jak požadují politické směry Komise na období 2024-2029. To poskytne jistotu investorům, inovacím, posílí vedoucí postavení našich podniků v průmyslu a zvýší energetickou bezpečnost Evropy.

Návrh Komise, kterým se stanoví cíl v oblasti klimatu pro rok 2040, bude nyní předložen Evropskému parlamentu a Radě k projednání a přijetí řádným legislativním postupem. Evropský právní rámec pro klima, který vstoupil v platnost v červenci 2021, zakotvuje v právních předpisech závazek EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a průběžný cíl snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990.

Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise: "Vzhledem k tomu, že evropští občané stále více cítí dopad změny klimatu, očekávají, že Evropa bude jednat. Průmysl a investoři od nás očekávají, že naše další kroky budou předvídatelné. Dnes ukazujeme, že jsme i nadále pevně odhodláni dekarbonizovat do roku 2050 evropské hospodářství.

Taxonomie EU

Taxonomie EU je jednotný klasifikační systém, který poskytuje jednotné definice environmentálně udržitelných hospodářských činností. Jednotné definice vytváří jistotu pro investory a chrání je před klamavou ekologickou reklamou („greenwashingem”). Taxonomie EU byla stanovena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 tzv. nařízením o taxonomii, které vstoupilo v platnost dne 12. července 2020 a od téhož dne jsou použitelná některá jeho ustanovení.

S cílem usnadnit přesun investic směrem k udržitelným činnostem a projektům stanovuje nařízení o taxonomii environmentálně udržitelné cíle. EU taxonomie není jen teorie - konkrétně určuje, které činnosti a odvětví mohou být považovány za environmentálně udržitelné. často také kód statistické klasifikace hospodářských činností v EU, tzv. NACE. Kódy NACE jsou však pouze orientační.

Pokud určitá hospodářská činnost není momentálně zařazena do taxonomie EU, neznamená to nutně, že je škodlivá pro klima či životní prostředí nebo neudržitelná. Časem budou do taxonomie EU doplňovány další odvětví a hospodářské činnosti.

Nařízení o taxonomii EU nestanovuje podnikům povinnost sladit své činnosti s environmentálními cíli. Tuto povinnost vymezuje článek 8 nařízení o taxonomii, který zároveň odkazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (tzv.

tags: #rámec #pro #oblast #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Pestrost japonské kultury
• Co je limitující faktor?
• Česká inspekce životního prostředí a odpady
• Nakládání s odpady
• Řešení pro vnitřní kanalizaci