Japonsko: Země Kontrastů a Pestrosti

Japonsko, ostrovní stát ve východní Asii, se nachází v Tichém oceánu u severovýchodního pobřeží asijské pevniny. Na západě je ohraničeno Japonským mořem a rozkládá se od Ochotského moře na severu po Východočínské moře na jihu. Japonské souostroví se skládá ze čtyř hlavních ostrovů a 14 121 menších ostrovů. Přibližně tři čtvrtiny jeho území je hornaté a hustě zalesněné.

V málokteré zemi narazíte na tak výrazný střet tradiční kultury s moderním pokrokem a s technologiemi. Japonsko bylo po stovky let uzavřené očím turistů, i proto dnes tak moc láká k objevování. Japonsko je zemí kontrastů a pestrosti - od chladných vesniček nejsevernějšího ostrova Hokkaidó po milionová velkoměsta na jihu.

Vřelost a pokora Japonců, jejich úcta k tradicím i sobě samým je pro mě častokrát až dechberoucí, stejně jako pohled na stará města Kjóto nebo Nara, která si svou krásu uchovala po stovky let. Jejich souznění s přírodou je dokonalé. Pohled na zasněžený vrcholek hory Fudži, když vyrážíte šinkansenem dobýt elektronické Tokio, nebo zenovou cestu po lesních svatyních Kójasanu, kde jste jen krok od nalezení duševní rovnováhy - to všechno je Japonsko.

Cestování do Japonska

Řada lidí stále má zafixovanou představu, že cesta do Japonska vychází velmi draho. Zpáteční letenky se ale dnes dají bez problému sehnat do 15 tisíc, což je s ohledem na vzdálenost cena, proti které nelze nic namítat. Při odletech z okolních metropolí navíc můžete zachytit (obvykle na přelomu jara a léta) i letenky kolem 8 tisíc. Na přímé lety z Prahy prakticky nenarazíte - běžná přestupní místa při odletu z Prahy jsou Paříž, Frankfurt, Istanbul nebo Dubaj, což se odvíjí od volby aerolinky (Air France, Lufthansa, Turkish Airlines nebo Emirates).

Kdy jet do Japonska?

Počasí v Japonsku je obecně o malinko teplejší než v Česku. Záleží ale samozřejmě na tom, kde se zrovna pohybujete, protože zatímco na jihu se budou lidé opalovat, můžete na severu klidně stavět sněhuláka. Celková rozloha země je asi 378 tisíc km² a tvoří ji řetěz ostrovů, které se táhnou přes dva podnebné pásy: mírný na severu a tropický na jihu. Každé období má něco do sebe. Jedno ale přece jen lehce dominuje - jaro, přelom března a dubna, kdy kvetou sakurové stromy a do přírody se vrací život. Jaro je navíc plné obřadních festivalů (tradičních macuri), ať už jde o Omizutori v Naře (březen), anebo Takajamu - dubnový festival, který se řadí ke třem nejkrásnějším festivalům v celém Japonsku.

Čtěte také: Přečtěte si o ochraně přírody

Víza a podmínky vstupu

Jako turista se o vízum starat nemusíte. Při vstupu do země získáte po vyplnění jednoduchého vstupního dokumentu povolení k pobytu platné po dobu 90 dní (tzv. Temporary Visitor). U delších pobytů záleží na účelu. Pokud se chystáte v Japonsku studovat, prodloužené vízum dostanete v rámci univerzity.

Peníze a přibližné ceny

Pokud hledáte levnou destinaci, kde byste strávili několik týdnů (nebo i měsíců), Japonsko s největší pravděpodobností nebude figurovat na prvních místech vašeho seznamu. Na druhou stranu představa, že je extrémně drahou zemí, taky není úplně správná. Pokud nepotřebujete bydlet v přepychových hotelech v centru Tokia a nemusíte každý den navštěvovat vyhlášené restaurace, budou vaše náklady srovnatelné např. s běžným životem v Praze - jde sice o vyšší průměr, v dnešní době ale nic přehnaného.

Místní měnou je japonský jen (JPY) a přepočet na naše koruny je poměrně jednoduchý: částky stačí vydělit pěti - 100 jenů je tedy zhruba 20 Kč (duben 2019). A protože Japonsko je zemí orientovanou na hotovost, počítejte s tím, že se s penězi seznámíte velmi dobře. Řada restaurací a obchodů vám kreditní kartu vůbec nevezme. Platí to jak na periferii, tak uprostřed Tokia. Na druhou stranu je ale třeba říct, že - i díky nadcházející olympiádě v roce 2020 - už se situace hodně zlepšila. S výběry z bankomatů naštěstí problém obvykle nebývá, sázkou na jistotu jsou například obchody se smíšeným zbožím 7-Eleven nebo Lawson, které jsou prakticky na každém rohu a kde jsou bankomaty dostupné víceméně nonstop.

Osobně doporučuji směnit první jeny ještě před odletem (klidně i větší obnos - podle toho, jak dlouho zůstáváte). Budou se vám hodit na cestu z letiště do centra města a minimálně několik prvních dnů nebudete muset hledat bankomat nebo směnárnu. Druhý důvod je pak ten, že směnárny přímo v Japonsku pravděpodobně nebudou mít české koruny, takže pokud necestujete třeba s eury nebo dolary, moc toho na místě nesměníte. V Česku - hlavně v menších městech - můžete mimochodem narazit na opačný problém, takže pokud víte, že si budete chtít vyměnit víc peněz, zavolejte do směnárny předem a zeptejte se, jestli vůbec mají dost japonských bankovek.

Kdybyste pak přece jen nějakou směnárnu v Japonsku hledali, mezi doporučovaná místa patří např. Nápoje si nejsnáz koupíte ve všudypřítomných automatech, kde se ceny pohybují mezi 20-35 Kč za půllitr vody nebo jiného nápoje. Výhodnější ale je nakupovat v supermarketech, kde za podobnou cenu můžete mít klidně celý litr. Potraviny v obchodě: ceny pečiva se pohybují podobně jako u nás, za plátkový sýr nebo máslo dáte kolem 40-50 Kč, to samé vás bude stát plato vajíček nebo mléko. Nejdražší je rozhodně ovoce, 4 jablka vychází kolem 100 Kč, jen o trochu méně pomeranče, výjimkou jsou ale třeba banány, které seženete po čtyřech za 40 Kč.

Čtěte také: Více o obnovitelných zdrojích

Doprava v Japonsku

Doprava v Japonsku tradičně patří mezi největší položky v rozpočtu většiny cestovatelů. K dispozici je ale řada výhodných síťových jízdenek, ať už pro celou zemi, nebo jednotlivé regiony. Pokud do Japonska míříte poprvé a máte chuť vidět toho co nejvíc, vyplatí se pouvažovat nad pořízením tzv. Japan Rail Passu, což je jízdenka, díky které můžete neomezeně cestovat širokou sítí společnosti JR (Japan Railways), která řídí nejen vlaky (včetně šinkansenů), ale i vybranou městskou dopravu, trajekty apod. Nabízí se ve variantách na 7, 14 a 21 dní. Sice mají zdánlivě vyšší cenu (sedmidenní od 6,5 tisíce Kč), ale jakmile si spočítáte náklady bez této jízdenky, budete mít jasno. Nejlepší variantou je pořídit JR Pass ještě před odletem. Nově už ho sice seženete i v Japonsku, tam za něj ale budete muset cca 10 % připlatit. Kdybyste chtěli ušetřit ještě víc, pouvažujte nad nočními autobusy, nebo svůj pobyt naplánujte v jednom regionu, kde se nebudete muset přesouvat na větší vzdálenosti a vše vyřešíte pohodlně lokálními vlaky, případně MHD. Dobře v Japonsku mimochodem funguje i stopování, důležité ale je napsat název místa, kam chcete vyrazit, v japonských znacích.

Levnější alternativou železniční dopravy jsou letadla. U nízkonákladových aerolinek se v cestování mezi japonskými městy často dostanete na zlomek ceny rychlovlaku. Nejrozšířenější formou dopravy mezi japonskými městy jsou bezpochyby vlaky, ostatně kdo by se nechtěl projet slavným šinkansenem. Za takovou okružní jízdu mezi Ósakou a Tokiem ale dáte až pár tisíc korun, takže je dobré na to myslet. Orientace, zejména na velkých stanicích, může být zpočátku matoucí, protože se tam běžně potkává mnoho různých linek. Nemluvě o obrovských masách lidí. Nádraží jsou ale řešená chytře a jednotlivá nástupiště najdete díky dobrému značení čísly nebo barvami. Do začátku to bude chtít trochu cviku a pevné nervy. Hlavně ty nervy. Vzpomenete si na mě, až budete hledat ten správný východ na tokijské stanici Šindžuku.

Další výhodnou alternativou k vlakům jsou dálkové autobusy (především společnost Willer Express), které jezdí prakticky každý den a po celém Japonsku. Jízdenky můžete pohodlně rezervovat on-line. Čím dřív si místo rezervujete, tím lepší cenu dostanete. Výhodou navíc je, že na spoustu cest můžete využít noční spoje, takže ušetříte současně i za nocleh.

Zda se setkáte s trajekty, to primárně záleží na místech, která budete chtít navštívit. Hezkým příkladem je třeba ostrov Mijadžima nedaleko Hirošimy, kde v moři sedí známá brána torii.

MHD

Větší města jsou obvykle prošpikovaná bohatou sítí vlaků, autobusů, podzemky, nadzemky… Možností, jak se kamkoliv dopravit, je zkrátka hodně. Jízdenky pohodlně koupíte v automatech na každé stanici (většina z nich se dá snadno přepnout do angličtiny) a za lístek obvykle dáte 30-70 Kč podle toho, kam se potřebujete dostat. Anebo si samozřejmě můžete koupit celodenní jízdenku, která vás třeba v Tokiu vyjde na nějakých 150 korun.

Čtěte také: Komplexní analýza změny klimatu

Pokud chcete v Japonsku trávit delší dobu a víte, že se budete dopravovat MHD častěji, pouvažujte nad pořízením IC karty. Jde o „lítačku“ velikosti kreditky, kterou nabijete penězi. Turniket na výstupní stanici vám z ní pak automaticky strhne částku podle trasy, kterou jste ujeli. Praktický způsob, jak šetřit čas a neřešit, jaký lístek zrovna potřebujete. Pořídit se dají ve speciálních automatech na každé větší vlakové stanici, nabíjet už je potom můžete kdekoliv. Každý region má sice svou vlastní kartu, dnes už ale bez problému fungují po celém Japonsku, takže můžete zvolit kteroukoliv z nich - třeba podle designu.

Kola

Velmi populární variantou jsou kola. Japonci je využívají s velkou oblibou a častokrát budete mít problém na ulicích se jim vyhnout. Pronájem běžně vychází na 50 Kč za hodinu, anebo cca 200 Kč na celý den. Ve velkých městech najdete půjčovny třeba kolem hlavních vlakových stanic, případně si můžete kolo půjčit u různě rozmístěných stojanů, kde to pak funguje podobně jako např. Rekola v Česku - přes mobilní aplikaci.

Autopůjčovny

Abyste si v Japonsku mohli půjčit auto, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz a samozřejmě pas. Mezi nejznámější půjčovny patří Toyota Rent a Car, Nippon Rent a Car, Times Car Rental nebo třeba ORIX Rent a Car. Každá z nich má rezervační systém i v angličtině, takže nebudete mít problém se zorientovat. Cena za celodenní půjčení se pohybuje podle velikosti auta v rozmezí od 1000 do 4000 Kč, v sezoně ale i víc. Litr benzinu vychází kolem 30 Kč.

Japonská Kuchyně

Dělají se mi vrásky na čele, když slýchám názory, že by někdo v Japonsku žít nemohl, protože mu nechutná suši. Japonsko prosím není zemí syrových ryb obalených řasou. To je pouze výsledek zkresleného pohledu. Často se setkáte s rýží, tlustými nudlemi udon a smaženou zeleninou. Typické jsou bohaté polévky rámen, které se co do přísad liší dle prostředí a regionu. Spotřeba vepřového i hovězího masa je tady bezpochyby vyšší než u nás. V pouličních stáncích nejednou narazíte na smažené kuličky takojaki s chapadlem chobotnice uvnitř, nebo oblíbené placky okonomijaki z těsta, zelí a dalších přísad dle vlastního výběru. Schválně zkuste ochutnat i oblíbené japonské kari.

Z dezertů rozhodně stojí za vyzkoušení rýžové koláčky moči plněné fazolovou pastou, nebo prakticky cokoliv s příchutí zeleného čaje (mačči), ať už jde o zmrzlinu, palačinky nebo tvarohový dort. Jako dezert se v Japonsku mimochodem vnímá i ovoce, proto je obecně podstatně dražší než např. v Česku. Mezi oblíbené lokální kousky patří třeba kaki a naši, cukrový meloun, ale taky citrusy jako mikan nebo juzu, což je vlastně taková jiná mandarinka.

I Japonci si samozřejmě rádi dopřejí něco mimo svou vlastní kuchyni, takže pokud vám japonská strava nezachutná, můžete si dát cokoliv jiného, ať už to bude pizza, burger nebo kebab. Americké restaurace jsou ve velkoměstech na každém rohu, stejně tak najdete řadu čínských. Různě po Japonsku je dokonce rozesetých i několik českých, kde při delších výpravách můžete zavzpomínat na rodný kraj.

Kdo si k obědu rádi dopřejete pivo, počítejte s tím, že alkohol je v Japonsku obecně docela drahý, resp. drahý pro nás, protože jsme si v Česku zvykli na nízké ceny. Za vychlazenou třetinku piva dáte 80 až 120 Kč. Populární značky jsou Sapporo, Asahi, Suntory nebo Kirin. Občas narazíte i na české nebo jiné zahraniční pivovary, za ty ale připlatíte ještě víc.

Pokud máte chuť na něco silnějšího, určitě neváhejte ochutnat saké. Seženete ho v každém baru, asi je ale dobré si říct, že výraz sake pro Japonce označuje alkohol obecně, takže to může být třeba i vodka. Jako cizince vás sice obvykle pochopí, pokud ale místo saké řeknete nihonšu (což je přesně ta rýžová pálenka), určitě to nebude na škodu.

Tip: Pokud zavítáte do Kjóta, určitě si nenechte ujít tradiční trhy na ulici Nišiki, které se přezdívá „kuchyně Kjóta“. Stovky stánků a malých restaurací zde nabízejí ochutnávky tradiční japonské kuchyně, často se vzorky zdarma. Tohle je ta pravá atmosféra starých japonských trhů, která se zde drží už od počátku 14. století.

Vegetariáni a vegani

Vegetariáni to budou mít se stravováním trochu náročnější, ale pokud se v tomto směru vyznáte, věřím, že si poradíte. Přesto budete na mnoha místech nabídkou poměrně omezení, protože tento směr v Japonsku zdaleka není tak rozšířený jako jinde ve světě. O to větší výzvou pak bude cesta pro vegany. Japonská kuchyně v mnoha případech spoléhá na rybí produkty, syrová vejce apod. I když je jídlo zdánlivě bez masa, může být posypané rybími vločkami bonito, případně jsou na nich postavené vývary polévek.

Nemoci a hygiena

Žádné zvláštní výstrahy pro Japonsko neplatí a specifických nemocí se bát nemusíte. Japonci jsou v tomto ohledu sami velmi obezřetní, což zjistíte na první pohled. Běžně se totiž setkáte s tím, že zde 20-30 % lidí nosí roušky. Nejde o příznak epidemie, ale naopak ochranu. Zdravotní péče je pochopitelně v takto vyspělé zemi na velmi vysoké úrovni.

Bezpečnost

Společně s Kanadou, Islandem, Švýcarskem nebo třeba Českem patří Japonsko mezi top 10 nejbezpečnějších zemí světa. I to je jedním z důvodů, proč Japonci stále dávají přednost hotovosti před kreditními kartami. Nosit u sebe větší obnosy tady nebývá problém, nemluvě o kriminalitě.

Pochopitelné naopak mohou být obavy z přírodních katastrof. Zemětřesení i tajfuny se v médiích zmiňují poměrně často a je pravda, že hlavně během druhé poloviny roku 2018 na ně mělo Japonsko velkou smůlu. Podobně velké události jsou ale velmi výjimečné, a protože s nimi má země bohaté zkušenosti, nemusíte se bát, že byste byli nechaní napospas. O tajfunech se obvykle dozvíte s dostatečným předstihem a na zemětřesení jsou hlavně nové stavby dobře připravené.

Náboženství, tradice a zvyky

Nejvýraznějšími náboženstvími Japonska jsou šintoismus a buddhismus. Po celé zemi najdete stovky, ne-li tisíce chrámů a malých kapliček.

Kočičí ostrov Taširodžima

Na ostrově Taširodžima, který není v ničem významný, se kočky mají jako prasata v žitě. Je jich tu víc, než obyvatel, kteří se o ně starají. Hodinu cesty na východ od největšího japonského ostrova Honšú ošplouchává Tichý oceán Taširodžimu. Jde o politicky, ekonoicky i strategicky zanedbatelný ostrůvek s obvodem 11,5 kilometrů a plochou 3,14 kilometrů čtverečných. Přesto sem každý rok jezdí tisíce turistů. Nepřitahuje je Ludolfovo číslo (3,14, přece!), ani jiné divné věci v Japonsku, ale kočky. Ano, ti hebcí a vrnící mazlíci, kteří kolonizovali lidské domovy a internet. Smiřte se s jednoduchým faktem: Na Taširodžimě žije šestkrát víc koček, než lidí. Těch je tu 100 a jde většinou o důchodce. Jejich počet neustále ubývá, a tak je dost možné, že za několik desítek let tu budou jen kočky. Těch naopak zase přibývá. I to je jeden z důvodů, proč se ostrovu neřekne jinak, než kočičí. Kočka je pro místní rybáře a obecně v japonské a asijské kultuře nositelem štěstí a pohody. Obyvatelé ostrova dokonce tvrdí, že je kočičáci a kočičandy ochránili před ničivým zemětřesením roku 2011. Zároveň není společensky vhodné chovat kočky doma. Všechny miciny tedy žijí divoce v ostrovní přírodě a lidé jim pravidelně nosí jídlo - buď dostávají ryby přímo ve vesnici od turistů, anebo zajdou ke kočičí svatyni.

Uprostřed ostrova před mnoha lety spadl kámen na kočku. Zřejmě to byl její poslední život, protože zemřela. Dělníci a rybáři zde postavili svatyni, do které nosí pravidelně obětiny. Potomci nešťastné číčy je do rána spořádají. Všechno na ostrově se točí kolem koček. Nápadné jsou třeba hned stavby, jejichž průčelí připomíná kočku. Na Taširodžimě ostatně nemůžete být ani ničím jiným. Třeba ten, kdo má rád pejsky, by si tu ani neštěknul.

Kočky na Taširodžimu rozhodně nepřiplavaly. A nevykouzlil je nikdo tím, že by „štěkal jako hrom, ať je koček milión.“ Přivedli je lidé, přesněji řečeno jejich obchodní zájmy. Od 17. do 19. století se na ostrově dařilo bourci morušovému. Jeho kokon je z jednoho jediného vlákna, které může mít až 900 metrů. Jenže zásoby hedvábí přitahují myši, a kdo je nejlepším bojovníkem s hlodavci? Správně. Lidé povolali do boje kočky. Kočky o bource a myši ochuzené si dokázaly najít cestu i do duše rybáře. Především tím, že se vtíraly do přízně v restauracích a při výlovech.

V celém Japonsku nejde o jediný kočičí ostrov. Podobně na tom je Aošima. Kočky se ani z jednoho ostrova nikdy nedostanou. A víte co? Králíci na králičím ostrově Ókunošima mají proto docela štěstí. I když jestli mají králíčího samuraje Usagiho, tak by to možná zvládli.

Kamuysaurus japonicus - nový druh dinosaura z Japonska

Tímto novým objevem je zajímavý kachnozobý dinosaurus (hadrosaurid) z Japonska, formálně popsaný teprve na začátku září letošního roku. Fosilie tohoto býložravého ptakopánvého dinosaura byly objeveny již roku 2003 v marinních (mořských) sedimentech souvrství Hakobučo, datovaného do počátku geologického věku maastricht (stáří činí asi 72,4 až 70,6 milionu let). Fosilie ocasní části kostry byla objevena amatérským paleontologem jménem Jošiuki Horita v lokalitě Hobetsu nedaleko města Mukawa na japonském ostrově Hokkaidó.

Fosilii velmi kvalitně dochované kostry kompletní z více než 60 % (podle počtu kosterních částí) pak vykopali vědci z Muzea v Hobetsu a Muzea Univerzity v Hokkaidó v letech 2013 až 2014 spolu s kostrou malého maniraptorního teropoda druhu Fukuivenator paradoxus. Zatímco drobný célurosaurní teropod byl formálně popsán již roku 2016, kachnozobý dinosaurus si musel počkat až na konec letošního léta. Ale čekání stálo za to! Holotyp nese označení HMG-1219 a podle objemu kosterních částí je kompletní dokonce z více než 80 %. Jedná se tedy nejen o v pořadí devátý popsaný druh neptačího dinosaura z Japonska, jde také o dosud jednu z nejlépe dochovaných dinosauřích koster z této východoasijské ostrovní země. Byl pojmenován Kamuysaurus japonicus, což znamená přibližně „božský ještěr z Japonska“. Slovo kamuy totiž v Ainštině označuje „božstvo“.

Zkamenělině se nicméně dlouho přezdívalo Mukawaryu, což znamená „Drak z Mukawy“. Zkameněliny dinosaura byly objeveny na ploše sedm krát čtyři metry a místy byly části kostry dosud artikulované (pospojované), mnohde už však fosilní kosti nenávratně poškodila eroze. Tento středně velký robustní hadrosaurid dosahoval délky kolem 8 metrů a vážil asi 5 tun. Žil v době před 72 miliony let na území východní Asie a pravděpodobně obýval zejména pobřežní oblasti.

Objevený jedinec kamuysaura byl již dospělým exemplářem, který v době smrti pravděpodobně přesáhl věk devíti let. Vzhledem k rychlosti růstu hadrosauridů je totiž stáří kolem deseti let již poměrně pozdním věkem. Holotyp měřil na délku zhruba 8 metrů, a protože byl relativně robustně stavěn, jeho hmotnost byla odhadnuta na 4100 až 5300 kilogramů (podle toho, zda byl stavěn spíše na chůzi po dvou nebo po čtyřech, tedy zda byl přednostně bipední nebo kvadrupední). Každopádně tak dosahoval hmotnosti dospělého slona afrického. Otázkou samozřejmě je, jak se tělo tohoto plně suchozemského stádního tvora dostalo do mořských sedimentů. Pravděpodobně se jednalo o mrtvolu, která byla spláchnuta do moře při nějaké živelné pohromě, snad mohutných záplavách nebo zemětřesení a následné tsunami.

Pro paleontology je každopádně velkým štěstím, že v případě tohoto dinosaura došlo k rychlému úmrtí a následně včasnému překrytí těla vhodným sedimentem, v němž se jeho kostra mohla coby zkamenělina dochovat až do dneška. Stanovit nový rod a druh umožnila přítomnost několika specifických anatomických znaků na kostech lebky a obratlích. Ty také usnadnily zařazení nového dinosaura do systému. Kamuysaurus byl nepochybně hadrosauridem a spadal do rozsáhlé podčeledi Saurolophinae. Navíc byl zřejmě zástupcem tribu Edmontosaurini, vývojově vyspělých kachnozobých dinosaurů, obývajících oblasti severních kontinentů (západ Severní Ameriky a východ Asie) v období pozdní křídy. Blízkým příbuzným kamuysaura tak byl například rozšířený Edmontosaurus z Kanady a USA nebo obří Shantungosaurus z Číny.

Ještě bližšími příbuznými však mohly být rody Kerberosaurus z ruského Dálného východu a Laiyangosaurus z Číny, jejichž zástupci společně obývali pobřežní ekosystémy východní Asie několik milionů let před koncem křídy. O paleoekologii kamuysaurů mnoho informací nemáme. Pravděpodobně se ale jednalo o stádní býložravce, spásající nízko rostoucí vegetaci.

Druh K. japonicus je v pořadí již devátým druhem neptačího dinosaura, formálně popsaného z území Japonska.

tags: #Japonsko #příroda #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Ekologie bambusových plen
• Je 18l žlutý koš ideální pro třídění?
• Srovnání výroby energie z obnovitelných zdrojů: Jak si stojí Česko?
• Prevence divokých skládek
• Mince s Masarykem