Realistický pohled na klimatické změny: Fakta a data

V boji s klimatickou změnou lidstvo v posledních deseti letech zaznamenalo velké úspěchy. K dosažení vytyčených cílů to ale nestačí. Přitom bychom to skoro dokázali zvládnout s nástroji, které už máme k dispozici.

V další debatě odborníků jsme si povídali s ředitelem organizace Fakta o klimatu Ondrášem Přibylou, vedoucím vodíkového týmu Bloomberg ENF Martinem Tenglerem a také vědcem z ČVUT a Stanfordovy univerzity Markem Miltnerem. Jak na tom dnes podle nich jsme a co nás čeká, pokud v našem snažení nepřidáme? Jaká řešení, technologie a inovace k tomu potřebujeme a co konkrétně bychom měli dělat?

Navzdory různým scénářům se zdá, že se za dobu existence Pařížské dohody prozatím podařilo odvrátit černý scénář oteplování planety o 5-6 °C. Přispívá k tomu důraz na využívání obnovitelné energie, jejich využívání se stává cenově stále více výhodné a dosupnější.

Ondráš Přibyla na začátku debaty zmiňuje, že se dá dokonce předpokládat, že by emise měly po roce 2030 začít z ekonomických důvodů klesat. „Dokážeme se někam pohnout, když se pro to rozhodneme, ale zároveň pořád nesměřujeme k uhlíkové neutralitě do roku 2050. To je vzdálený cíl.“ Martin Tengler doplňuje, že to neznamená, že se emise na vrcholu zastaví, znamená to jen, že přestanou růst.

Rok 2024 byl pro Česko nejteplejší v historii měření. Média se občas chytají toho rekordu jako hlavní zprávy, ale skutečná zpráva je dlouhodobě stejná: posledních šedesát let teplota v Česku roste tempem 0,37 stupně Celsia za dekádu.

Čtěte také: Kompozice: auto, příroda, boční pohled

„Klimatická změna se často rámuje jako globální oteplování, tedy růst teplot. Ale příčina je změna složení atmosféry. Koncentrace CO₂ se stále zvyšuje, což vede k tání ledovců, velkým suchům, zdražování potravin kvůli neúrodě, vlnám veder nebo hurikánům.

S oteplováním souvisí také proměna složení lesů, ve kterých nebudou růst určité druhy rostlin, a naopak s lepšími podmínkami pro množení škůdců jako je například kůrovec. „V Česku spálíme 37 milionů tun uhlí ročně. To je 3,7 tuny na osobu,“ říká Ondráš Přibyla.

O něco složitější už je stav v průmyslu, kde lze emise řešit postupnou elektrifikací. Nejde to ale všude. Například chemikálie jako jsou dusíkatá hnojiva, se vyrábí pomocí fosilních paliv. Je zde sice možnost dekarbonizace pomocí vodíku, ale ekonomicky to není zatím výhodné.

„Evropská unie teď začíná nařizovat využití zelených paliv a zeleného vodíku v určitých oblastech, například právě ve výrobě hnojiv. A je tam hodně odporu z různých stran, které to samozřejmě nechtějí,“ říká Martin Tengler.

V oblasti osobní automobility jsou nyní vyhlídky také lepší zejména se zvyšováním dostupnosti elektromobilů širšímu množství uživatelů. S průmyslovými procesy, které využívají hodně tepla, je situace komplikovaná. Procesy jsou energeticky velmi náročné a technologie jsou zastaralé, i když stále funkční.

Čtěte také: Více o světelném znečištění

Tyto kroky zatím blokuje například nepřipravenost sítě, která by dokázala pojmout více obnovitelných zdrojů, které pouští elektřinu zpět do sítě. Dále dlouhá doba na získání potřebných povolení, což vede k tomu, že se mezi tím technologie dále vyvinou, ale žadatel bude mít povolení například na starší typ větrné elektrárny.

Jak se odborníci shodují, technologie proto, aby k některým změnám došlo, lidstvo již nyní má. Zkouší se také technologie zachycující oxid uhličitý, který by se následně ukládal do úložišť pod zem.

Ke snížení emisí by také přispělo omezení chovu hovězího dobytka a spotřebě masa a mléčných výrobků, což je ale stále příliš neprůchodné kvůli přístupu společnosti obecně ke změnám svých návyků. To se týká i přístupu k výrobkům, které často po krátké době vyhazujeme, místo abychom je opravili, což ale již není tak komfortní.

Snížit podíl uhlíku v atmosféře by také mohlo pomoci větší zachytávání pomocí lesů, pokud by došlo k jejich rozšíření nejen v Česku, ale celosvětově. Rostliny totiž uhlík pomocí fotosyntézy zabudovávají do sebe.

Přestože debaty o vodíku jako alternativě k fosilním palivům neutichají, jeho využití ve větším měřítku zatím stále dostupné není. Alespoň v automobilové dopravě je využití baterií levnější cesta.

Čtěte také: Česká recyklace PET

Jak upozorňuje Martin Tengler, vodík by se dal použít pro dekarbonizaci výroby vodíku samotného, která dnes tvoří dvě procenta emisí celosvětově. Vodík se dnes ve velké míře používá k výrobě hnojiv, rafinaci ropy a výrobě chemikálií.

Nejvíce používaný je tzv. šedý vodík, který se vyrábí ze zemního plynu. Za využití elektrolýzy vzniká čistý zelený vodík, což je ale finančně i energeticky velmi drahé. Marek Miltner k tomu doplňuje, že přestože jsou tyto alternativy dnes cenově nedostupné, neznamená to, že by se ve vývoji nemělo dále pokračovat.

Připomíná, že k velké produkci emisí přispívá také využívání umělé inteligence. Velké jazykové modely spotřebovávají opravdu neuvěřitelné množství. Podle Ondráše Přibyly je v Česku oproti jiným zemím stále nevyužitý potenciál větrných elektráren a soustředit bychom se měli také na přebudování tepelných elektráren na kombinaci: plyn, tepelné čerpadlo a biomasa. Uvádí, že z 22 tepláren již 20 investuje do přestavby a pomalu se tak od uhlí upouští.

tags: #realisticky #pohled #na #klimatické #změny #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická zátěž: Jak ji odhalit u zbořenišť?
• Praktické tipy pro třídění odpadu
• Porovnání ekologie společenstev a makroekologie
• Odpadkový koš do koupelny: Dřevo ořech
• Výukové materiály o ekosystému