Informace, které člověk o světě přijímá, přicházejí skrze smysly. A ze smyslů je v tomto ohledu naprosto prioritní zrak, kterým člověk přijímá až 80 procent všech informací z okolního prostředí.
Bloody Mery je legenda o duši, která dokáže předpovědět budoucnost tomu, kdo ji přivolá. Traduje se, že pokud za určitých podmínek budete před zrcadlem opakovat její jméno, zjeví se Vám. V historii byl rituál určen pro ženy, které si měli v potemnělém domě vzít do jedné ruky zrcadlo, do druhé svíčku, a kráčet pozpátku do schodů. Během toho sledovaly odraz v zrcadle, kde se měl na moment zjevit obličej jejich budoucího manžela. Jako každá legenda, i tato má svojí negativní stránku. Byla zde totiž možnost, že v odrazu žena spatří lebku.
Dnešní rituál vyvolávání Bloody Mary patří do takzvané Katoptromancie (spojením řeckých slov katoptron=zrcadlo, a manteia=věštění), kde se jednotlivec nebo skupina lidí snaží vzíváním jejího jména před zrcadlem Bloody Mary přivolat. To, kolikrát se musí její jméno zvolat, se liší podle různých kultur (avšak zpravidla se využívají různá magická čísla, jako například třináct). Bloody Mary může nabýt podoby mrtvé osoby, čarodějnice, nebo ducha, a může být jak přátelské povahy, tak nepřátelské.
Účastníci podobných rituálů potom mohou být svědky toho, jak na ně vyvolaná duše křičí, proklíná je, dusí je, snaží se ukrást jejich duši, pije jejich krev, a nebo se jim snaží vyškrábat oči. To vše se děje v odrazu zrcadla, ale projevuje se to v reálném světě. Právě bezbrannost vůči jejímu jednání vyvolává v mnoha lidech tolik strachu i po mnoha staletích od prvního písemného zaznamenání existence této legendy.
Vědci poukazují na to, že delší dívání do zrcadla, obohacené o nedostatek světla, lidem může způsobit lehkou formu halucinace. Lidé potom mohou spatřit něco, co připomíná lidskou tvář, avšak velice neostrou, rotující, či mizící.
Čtěte také: Více o zvířatech
Přísloví a rčení, ve kterých figurují oči nebo zrak, existuje celá spousta. Kolik je na nich pravdy podle odborníků? Staré pořekadlo odhaluje až s překvapivou přesností to, na co neurovědci teprve postupně přicházejí. Člověk totiž nevidí očima, ale mozkem.
„Do oka dopadají paprsky viditelného světla, které se již na sítnici zpracovávají a posílají jako informace do mozku. Zde se ale obrazy nevytvářejí úplně nově, ale jde o neustálou aktualizaci již viděného. Informace jsou totiž filtrovány. O tom mohou vyprávět například hospodyňky. Pokud stále stejné prostředí vídají denně, mohou předpokládat, že je doma uklizeno. Případných nedostatků si všimnou, až když na danou věc zaměří pozornost. Jde o tzv.
Oko je ve skutečnosti opravdovým jedlíkem. Významný podíl vitamínů a minerálů, které člověk přijme z potravy, je totiž určen pouze pro zrakový systém. „Na kvalitu zraku má vliv zdravý životní styl, zejména složení stravy, která by měla být co nejpestřejší, bohatá na vitamíny a minerály. Pro oči jsou významnými potravinami například vejce, mořské ryby, dále kukuřice, sója, borůvky, česnek, rajčata, ořechy, semínka a hlavně olivový olej.
Je vědecky potvrzeno, že pokud lidé nemluví pravdu, mají problém udržet oční kontakt. „Zkušenější lháři však umějí pohled do očí opětovat. Zjistilo se ale, že takoví lidé mrkají mnohem méně než v přirozené situaci, patrně kvůli soustředění, aby nebyli svou chybou odhaleni při lži. Poté, co dokončí nepravdivou výpověď, mrkají zase naopak mnohem víc.
„Dokonce jde o hmatatelný projev emocí - oči umějí ukázat okolí, že člověk je smutný nebo velmi veselý. Zvířata určitě mohou být smutná i veselá, ale jen lidé umějí tyto emoce doprovázet pláčem. Lidské oko se nepřestává pohybovat ani během spánku. Odpočinek ale potřebuje.
Čtěte také: Důsledky znečištění pláží
„Oči pod zavřenými víčky neustále vykonávají koordinované pohyby. V takzvané NREM fázi spánku se jedná jen o pomalé valivé pohyby, v REM fázi spánku jsou typické rychlé pohyby očí. Pravidelné střídání těchto spánkových cyklů je důležité pro dostatečnou regeneraci oka po celodenní námaze. S nekvalitním spánkem mohou souviset i různé spánkové poruchy. Jednou z nich je spánek s otevřenýma očima - nepříjemné a nebezpečné onemocnění.
„Pokud je oko ve spánku otevřené, rohovka není dostatečně chráněna a dochází k jejímu vysychání, zánětům, poškození rohovky či následným poruchám vidění. Příčiny mohou být různé. S návštěvou očního lékaře je ale ve všech případech lepší neotálet. Příčina spánku s otevřenýma očima může být jak na straně oka, tak na straně víčka.
Duchařině nevěřím. Není to proto, že bych nevěřil na paranormální jevy, odlišné reality nebo nadpřirozeno, jen mi zrovna na vyvolávání duchů, okultistických seancích, nebo dokonce čarodějnictví něco nesedí. Bydlím v Brně a jako každé město má i Brno svá „tajemná“ místa. Kostnice, krypty nebo prostory, kde se vybírá vstupné za to, abychom v hlavě vyprodukovali umělý strach, se mi ale zdají laciné.
Jedním z notoricky známých míst podobného ražení je například dominanta města hrad Špilberk. Nachází se však uprostřed města nad vcelku dobře osvětleným parkem a ulicemi, proto se mi nezdá být tím pravým. Ani Kounicovy koleje, jejichž historie je děsivá, se neshodují s tím, co si představuji.
„Málokdo ví, že národní přírodní památka Stránská skála je jedním z míst s nejvyšší paranormální aktivitou u nás,“ uvedl v reportáži Blesku Drábek. A já měl najednou jasněji. Mapa jeho tvrzení vlastně potvrdila. Heslo Stránská skála se nacházelo pod číslem 13. „Na hraně svahu místo s velmi starým kultovním využitím zaměřeným na planetu Zemi. Lokalita je spojena s pověstí o brněnském draku, z ezoterního hlediska nikoli bez důvodu. Zkoumání skály přispělo k názoru na pradávnou hmotnou existenci draků. Já mám tak prakticky jasno. Jenže toho o Stránské skále mnoho nevím. Dávám se do rešerše. Zjišťuji, že má větší význam, než se zdá.
Čtěte také: Realita klimatických změn
Je národní přírodní památkou zejména díky geomorfologickému složení. Ale co je důležitější - údajně se jedná o jedno z nejtajemnějších míst Česka. Již od pravěku se zde konaly rituály, které byly nezřídka prosáklé krví. Kvůli nim se oblast proslavila nevysvětlitelnými jevy a přitahovala lidské neštěstí, mezi nímž vyniká sebevražda čtrnáctileté Vlasty Dostálové skokem z útesu a oběšení její matky, která měla následně ukončit svůj život v podzemí.
Neslavnou érou Stránské skály bylo kromě ustavičné těžby i období druhé světové války, jelikož zde nacisté hloubili štoly pro účely ukrytí blízké německé továrny na součástky do leteckých motorů Flugmotorenwerke Ostmark. Přestavbu ale nestihli dokončit, jelikož spojenecké bombardování zničilo 25. srpna 1944 části štol. I když se s hloubením prostoru až pro dva tisíce lidí, kde se dle nejbujnějších spekulací mělo pracovat i na vývinu střel V-2, pokračovalo i po útoku, nikdy nebylo dokončeno. Postupem času prostory osiřely a daly vzniknout novodobým zvěstem.
Všechny přírodní národy dodnes věří v nadpozemské bytosti a přírodní duchy. Animismus je víra v nadpřirozené bytosti a přírodní síly, víra v energie projevující se ve všech předmětech a jevech a působící na člověka. Živočichové i rostliny mají vlastní éterické tělo, které budeme vnímat, pokud se staneme dostatečně senzibilními. Nadpřirozené bytosti mohou člověka učinit moudrým, ale mohou ho také připravit o rozum. Duchové přírody obývají čarokrásné, nadpozemské krajiny, někteří se probouzí s jarem, někteří vládnou létu, jiní zas střeží poklady hor.
Elfové obývají kouzelný svět skřítků, sní si své sny na poduškách z mechu. Lesní víly tančí ve stínu kouzelného kapradí, sní si své sny pod klobouky červených muchomůrek. Skrytý svět animálních bytostí někoho uvádí v tichý úžas, a někdo jej považuje za pohádkové výmysly.
Při rituálech věnovaných oslavám svátků pohanského kalendáře se můžeme setkat s astrálním světem, který existuje paralelně se světem hmotným. Je jakousi jemnou substancí, představuje skryté, energetické dimenze všeho jsoucna. Ti všichni dohlížejí na správný chod věcí, ochraňují přírodní oblasti, podle toho, které mají na starosti - louky, lesy, hory, sopky, jezera, řeky, studánky, bažiny, rašeliniště, ale také skály, jeskyně a podzemí. Pomáhají čtyřem přírodním živlům dohlížet na přírodní zákonitosti.
Právě opakem pro animismus je ateismus - přesvědčení, také skepticismus, že neexistuje žádná nadpřirozená bytost, jde o názory opírající se o neprokazatelnost jakékoliv nadpozemské existence. To je v pořádku. Ale je docela smutné, být neotřesitelně přesvědčen, jako zapřísáhlý ateista, že daleko za horizontem neexistuje žádný vysněný ráj.
Nadpozemské jevy, ač nevysvětlitelné, nebo pro někoho dokonce abnormální, či matematicky neprokazatelné, považují za naprosto přirozené, pocházející z tohoto světa. Neoddělují svět pozemského dění od světů neviditelných, paralelních. Rostliny jsou neustále obklopeny duchem přírody. Připusťme, že květiny na oknech našich domovů lépe prospívají, pokud si s nimi občas povídáme. Ony s námi komunikují, reagují na naše slova a myšlenky. Dokonce rozpoznají jakou máme náladu. Vnímají vibrace radosti, když je chválíme nebo s péčí zaléváme. Vnímají vibrace strachu, pokud máme v jejich blízkosti nekalé úmysly či ničivé myšlenky. Květiny a stromy mají vlastní vědomí.
Příkladem bájného, animálního, ryze přírodního světa keltského mýtického ráje je božská země zvaná Avalon - jabloňový ostrov. Nadpozemský ostrov daleko za horizontem je domovem bohů, víl a duší zemřelých. Je místem odpočinku, moudrosti, tvořivosti, světla a lásky. Na tomto posvátném ostrově, zvaném medovou plání radosti, zemí nikdy nekončícího léta, nachází se nespočet jabloňových sadů. Jablka jsou považována, nejen Kelty, za ovoce života. Někteří Keltové pohřbívali své mrtvé jednoduše tak, že je uložili do loděk a spustili na otevřené moře, nechali je odplout na jabloňový ostrov.
Miličínu se kvůli nevysvětlitelným jevům, jež se tu údajně poprvé odehrály v roce 1991, občas přezdívá český Roswell. Mimozemšťané jsou tady, stejně jako v americkém městečku proslaveném záhadnými jevy, součástí běžného folkloru. Prohlédnete-li si zde pečlivě tabule s informacemi na budovách radnice, obecního úřadu či pošty, naleznete na nich namalované malé ufony.
Některá dobová svědectví výskytu podivných úkazů v okolí Miličína jsou také stále dohledatelná na webu obce i místního muzea. Když jsme se tedy začali vyptávat ve zdejší hospodě, nesetkali jsme se se zvednutým obočím ani opovržením.
„V roce 1991 se v Miličíně, Mezně a několika dalších okolních obcích odehrála řada podivných událostí. Sám jsem jednu viděl na vlastní oči. Bylo to začátkem července, kouknu se na oblohu a tam se vznášela obrovská oranžová světelná koule, která se nepodobala ničemu, co jsem kdy spatřil. Vidělo nás to tehdy mnohem víc, ale většinu byste tu už po těch letech nenašli. Někteří tvrdili, že vyzařovala paprsky energie, každopádně ta věc do rána zmizela,“ dal se do vyprávění pan Dohnal, zatímco ve své kukani na čerpací stanici přerovnával zboží v regálech.
„Slyšel jsem taky, že nějaká skupinka ženských z pole u Mezna viděla tu kouli přistát. Všichni si pak tehdy vyprávěli taky o vyděšené krmičce z mezenského kravína, co měla potkat třímetrového chlapa se svítícím psem. Toho měl tehdy vidět i místní starosta. O tom vám ale už poví paní Elena, co bydlí tamhle,“ nasměroval naše další kroky.
Mezenský starosta se údajně, pravděpodobně druhý den po událostech, jež popsal pan Dohnal, vracel na motorce s manželkou ze sousední vsi. Alespoň podle Eleny Strupkové, jejíž spolubydlící byla rovněž očitým svědkem oněch událostí. Paní Elena, která pracuje v pražském divadle Mana jako herečka, v obci už v minulosti několikrát posloužila jako prostředník mezi zvídavými záhadology a místními obyvateli.
„Starosta prý chtěl zastavit, ale jeho manželka se bála. Dojeli domů a ještě z okna pozorovali, jak koule odlétá k obzoru a mění barvu ze žlutozelené na žlutočervenou,“ popisovala nám u šálku kávy Elena Strupková. Ta ale shledává zajímavějším podívat se na nevysvětlitelné úkazy jako na příležitost, jak najít důkaz o přítomnosti jiných dimenzí.
Asi nejcennější a nejpodrobnější přímé svědectví o nevysvětlitelných jevech v Miličíně nám podal téměř osmdesátiletý bývalý zedník Václav Pavlík. Na doporučení paní Eleny jsme ho navštívili v jeho chalupě na druhém konci Miličína.
„Začátkem dubna, bylo to takhle k večeru, se mi najednou ve světnici objevila obrovská zář. Když jsem vyšel ven před chalupu a potom dál na silnici, uviděl jsem obrovskou červenou kouli, která se na nebi vznášela. Samotná mohla mít dobrých pět metrů v průměru, a jak byla vysoko? Takových deset, možná dvacet metrů. Koukal jsem na to jako blázen dobrých patnáct minut a nevěděl jsem, co si s tím mám počít,“ zavzpomínal pro nás.
Létající talíře či něco jim velice podobného Češi na obloze objeví zhruba 150krát ročně. Většina konkrétních případů, mezi devadesáti až devadesáti sedmi procenty, má však obvykle racionálně vysvětlitelný původ. U některých pozorování UFO (z anglického Unidentified Flying Object - neidentifikovatelný létající objekt) se však nepodaří příčinu hlášeného jevu určit vůbec.
Nejvýraznějšími osobnostmi, které podobně jako my kráčely ulicemi Miličína a sháněly svědky podivných událostí, byli v minulosti především záhadolog Vladimír Šiška a jeho pomocník - novinář Jaroslav V. Mareš. Oba svého úsilí najít další svědky miličínských záhad po čase zanechali a nezávisle na sobě nás před naším výletem nepřímo varovali s doplněním, že místní o oněch událostech hovoří jen velmi neradi.
Projekt Záře vznikl 27. 3. 1992 z iniciativy České archeoastronautické asociace, která k tomu účelu navázala spolupráci s velením českého vojenského letectva. Tato spolupráce však nyní funguje spíše formálně. Od roku 1994 pokračuje projekt v činnosti samostatně, i když nejde o sdružení či klub v pravém slova smyslu. Projekt Záře je spíše program, který je uskutečňován sítí jednotlivých badatelů v České republice. Jde tedy o amatérskou a nekomerční činnost.
Za svůj život jsem poznal jen jediného člověka, který tvrdil, že viděl ducha. Byla to žena, která nevěřila v nesmrtelnost duše před tímto viděním a nevěří v ni ani po něm. Domnívá se, že šlo o halucinaci. Jinými slovy, vidět neznamená věřit.
Ať už jsou naše zkušenosti jakékoli, nebudeme je považovat za zázračné, pokud zastáváme filosofii, která nadpřirozené úkazy předem vylučuje. Jakákoli událost prohlašovaná za zázrak je nakonec zkušenost vnímaná smysly; a smysly nejsou neomylné. Vždycky můžeme říci, že jsme se stali oběťmi iluze; a pokud nevěříme v nadpřirozený svět, řekneme to pokaždé. A tak ať už zázraky doopravdy ustaly, nebo ne, rozhodně to vypadá, že v západní Evropě přestaly, jakmile se v ní rozšířilo materialistické přesvědčení.
Jestliže člověk pochybuje, zda spí, či bdí, žádný experiment nerozptýlí jeho pochybnosti, neboť každý experiment může být sám součástí snu. Skutečnost, že výklad zkušenosti závisí na našich předem učiněných úsudcích, se často uvádí jako argument proti zázrakům.
Argumenty pro její existenci jsou metafyzické a z mého hlediska nezvratné. Spočívají na skutečnosti, že už jen k tomu, abychom mohli myslet a jednat v přirozeném světě, musíme předpokládat něco, co jej přesahuje, a dokonce předpokládat, že částečně k tomuto „něčemu" patříme.
tags: #realita #vs #nadprirozeno #fotky #prirody