Klimatické změny: Mýty a realita

Globální změny klimatu jsou ve vědeckých kruzích často diskutovaným tématem. Globální oteplování je samozřejmě realita, nikoliv mýtus. V posledních letech se projevuje docela zřetelně. Existují názory, které hrozbu klimatické změny zpochybňují. Není to jenom zvýšení průměrných teplot na naší planetě.

Podívejme se třeba na rok 2010, který byl nejteplejším rokem za posledních 50 let. Jsou tady i další pozorování, které hrozbu globálního oteplování a klimatické změny potvrzují. Hladiny oceánů se opravdu zvyšují, ledovce a zasněžené plochy na severním pólu opravdu mizí.

V roce 2024 byly miliardy lidí po celém světě vystaveny klimatickým podmínkám, jež boří rekord po rekordu. Lidé jsou svědky stále vyšších teplot, záplav, bouří, požárů a sucha. Závěry, které si z uplynulého roku můžeme odnést, jsou bezútěšné a do očí bijící: rok 2024 byl podle evropských klimatologů nejteplejším rokem od počátku měření.

"Takhle teď vypadá život a jednodušší to nebude. Může se to jenom zhoršit. To sebou nese změna klimatu," řekl Andrew Pershing z americké nezávislé organizace Climate Central. Jiní volí ještě ostřejší slova. Nejteplejší naměřený den v historii byla letošní neděle 21. června. Až do pondělí 22. června. Den nato se trochu ochladilo. Tyto po sobě jdoucí rekordy zaznamenali meteorologové během rekordně nejteplejšího období na Zemi - od června do srpna 2024, uvádí Climate Central.

Vlny veder mění zásadním způsobem situaci, řekla Friederike Ottová z organizace World Weather Attribution (WWA), která zkoumá, jaký vliv má klimatická změna na extrémní počasí. Mezi 16. a 24. červnem trpělo více než 60 procent světové populace extrémním horkem, které způsobila změna klimatu. Vlna veder zasáhla lidi po celém světě - od Číny přes Bangladéš, Etiopii, Egypt a Nigérii až po Brazílii. "Počet dní, kdy je lidský organismus na hraně svého běžného fungování, přibývá," řekl Pershing.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Horko a sucho podnítily požáry ve Středomoří, Spojených státech a Latinské Americe. Požáry ale propukly i v brazilské močálovité krajině Pantanal. Nové "normální" teploty dopadnou nejvíce na nejzranitelnější. "Pokud jste dostatečně zámožný člověk, můžete si dovolit klimatizaci, máte vozidlo, které vás dopraví tam, kam potřebujete, máte způsoby, jak se ochladit. V Africe je téměř 93 procent pracovníků vystaveno extrémním vedrům. Na Arabském poloostrově je to více než 83 procent pracujících.

V letošním roce mimo jiné udeřily ve Spojených státech dva ničivé hurikány - Milton a Helene. Španělsko zasáhly smrtící povodně. "Nepotřebujeme jen předpověď počasí nebo varování. Potřebujeme dril. Z jejího pohledu selhává i infrastruktura. "Způsob, jakým jsme z řek udělali kanály a utěsnili všechny povrchy...

Nikdo neočekává rychlý konec extrémního počasí, ale Ottová doufá, že lidé mohou změnit způsoby, jakým planetu znečišťují. Riziko ale tkví v lidské lhostejnosti. "Lidé mají tendenci si zvyknout na stávající podmínky a to je otupí," řekl Pershing. A dobře nám tak. Vyhazujeme miliardy za zcela nesmyslné zavedení elektromobilů a podobné hlouposti, místo toho, abychom je dali na opatření ke zmírnění dopadů klimatické změny.

Přiznejme si, že s klimatickou změnou nelze nic udělat a je nebetyčnou arogancí si myslet, že je toho lidstvo schopno. Lidstvo by toho bylo schopné, ale nechce. ;) Přeci - teď se nic neděje a co bude za padesát let, to je mi putna.

Je třeba předkládat řešení, diskutovat o nich a drát se za prosazení těch dobrých. Nevyhnotnost nárazu je dán objektivně limity planety. O tom, jak ten náraz bude "tvrdý", to můžeme hodně ovlivnit - o je zřejmě ta vaše příprava.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Mohou za to tedy exhalace a zvyšování koncentrace oxidu uhličitého, nebo tu působí i nějaké jiné vlivy? My se domníváme , že oteplování je způsobeno lidskou činností. V atmosféře došlo ke zvýšení koncentrace oxidu uhličitého, metanu a dalších skleníkových plynů. Pokud bude znečištění stoupat, co nás v budoucnu čeká? Čím více je v ovzduší skleníkových plynů, tím je tepleji. Představte si, že emise se zvyšují o 3% každý rok. Bude-li to tak pokračovat, tak na konci století budou teploty vyšší o 4-5oC, což je opravdu hodně.

Předpokládám, že to postihne zejména ty rozvojové, které se nedokáží změně vůbec přizpůsobit. Rozvojové země jsou mnohem zranitelnější než země vyspělé. Afriku globální oteplování postihne velmi zřetelně, protože i tady se teplota zvýší o několik stupňů. Bude tu akutní nedostatek vody. Stejně špatně na tom budou pobřeží státy, třeba jako Bangladéš, protože dojde k jejich zatopení. Ale nemysleme si, že my ostatní tomu unikneme. Zasáhne to do ekosystému a změní to zemědělství. Nebude dostatek srážek kolem celého Středozemního moře, to samozřejmě způsobí škody pro všechny země na pobřeží. To jsou velmi závažné závěry. Jak se vlastně globální oteplování zkoumá? Jaké obory se na něm podílejí? Není to trochu věštění z křišťálové koule, jak mnozí skeptici říkají?

Diagnózu oteplování planety provedla široká obec vědců z různých zemí - chemici, matematici, zdravotníci, odborníci zabývající se Zemí, ekosystémy a biodiverzitou. Nikdo z nich nepopírá, že velmi rychle došlo ke zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Změřili také, že se zvýšila teplota nízkých vrstev atmosféry, což je velmi závažné. To doprovází tzv. kompenzační jevy, jako je množství vodní páry v atmosféře - s ohřevem planety se vypařuje z oceánů voda, a to stále více.

Obecně se zabývám vývojem klimatu a zjišťuji také průběh klimatických změn a podobu atmosféry v dávné historii. Například můj tým pracoval v Grónsku a na Antarktidě, kde jsme zkoumali ledové jádro. Prozkoumali jsme všechny glaciály a interglaciály a ukázalo se jasné propojení skleníkového efektu s podobou klimatu.

Vědci se sešli loni v Cancúnu, rok před tím v Kodani. Všichni si uvědomují nutnost stabilizovat ohřívání planety. Zastavit ohřev už není možné. Pokud dojde ke zvýšení teploty o 2 stupně oproti stavu, který tu panoval před 200 lety, tedy o 1,5 stupně oproti současnosti, pak tu existuje možnost nějakým způsobem se klimatu přizpůsobit. To by ale znamenalo, že by se emise skleníkových plynů všech zemí musely do roku 2050 vydělit třemi, a to je velmi ambiciózní cíl. Jinak řečeno, nejdřív musí dojít ke stabilizaci do roku 2020 a pak by měl nastat velice rychlý pokles emisí. Opatření, která činí některé země, to ale zatím neumožňují. Má odpověď tedy zní, že je možné globální oteplování zarazit, ale musíme chtít!

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Mýty a fakta o klimatických změnách:

• Klima a počasí: Nepleťme si také klima s počasím. Počasí sice není klima, ale klima má samozřejmě vliv na počasí.
• Ochrana klimatu je příliš nákladná a ohrožuje naše hospodářství: Žádná ochrana klimatu je nesrovnatelně dražší. Jen v roce 2050 způsobí klimatická krize celosvětově škody v celkové výši 38 bilionů dolarů. To je šestkrát více než náklady na ochranu klimatu, která by omezila globální oteplování na 2 stupně. Prevence je vždy levnější než řešit následky.
• Globální oteplování? Klima se přece měnilo vždy! Klima se sice vždy měnilo, ale současné změny nelze vysvětlit přirozenými mechanismy. Vědci se shodují, že Zemi ohřívá člověk. Očekává se, že v důsledku lidské činnosti se do roku 2100 průměrná globální teplota zvýší o 1,6 až 4,7 stupně. Proto platí, že Současnou krizi klimatu nelze s dřívějšími teplými fázemi srovnávat.
• Skleníkové plyny se přece v přírodě vyskytují odjakživa: Ano. Bez skleníkových plynů by naše planeta byla o 33 °C chladnější. Pokud se však koncentrace skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti zvýší, zvýší se i teplota Země - a pak hovoříme o změně klimatu způsobené člověkem. V současné době je prokázáno, že za globální oteplování může výlučně lidská činnost - o tom panuje naprostý vědecký konsensus.
• Extrémní počasí nemá s klimatickou krizí nic společného: U každého jednotlivého extrémního jevu počasí nelze stoprocentně říci, zda je důsledkem změny klimatu. Extrémní povětrnostní jevy jsou však v důsledku klimatické krize stále pravděpodobnější.
• Za globální oteplování mohou sopky: Ne. Sopky sice nějaké skleníkové plyny také emitují, ale v porovnání s činností člověka jde pouze o 1,7 % emisí. Aktivita sopek je však stále stejná, sopečná činnost tedy nemá s globálním oteplováním žádnou souvislost.
• Změnu klimatu způsobuje rotace země a sluneční erupce: Ne a ne. Cyklická rotace Země, tzv. Milankovičovy cykly, které mohou i za dobu ledovou, v současné době působí proti změně klimatu, ve skutečnosti tedy naši planetu ochlazují. To samé platí i o aktivitě Slunce, která je sice kolísavá, ale v současné době je spíš podprůměrná. I ona tedy působí proti oteplování.
• Problémem není průmysl nebo klima, ale růst populace: Odborníci se shodují, že za klimatickou krizi může nadměrná spotřeba obyvatel průmyslových zemí, nikoliv celkový počet lidí na světě. Údaje ukazují, že některé země s nejvyšší porodností mají zároveň nejnižší emise CO2. Problémem není přelidnění, ale my.
• My to nezachráníme, podívejte se na Čínu! Jednak působí emise skleníkových plynů v atmosféře stovky až tisíce let v závislosti na tom, o který plyn se jedná (kysličník uhličitý - CO2, metan - CH4, oxid dusný - N2O, fluorované plyny ap.). Zadruhé nemůžeme z naší pozice bohatých zemí jiným zemím zakázat, aby samy neusilovaly o blahobyt. De facto ve smyslu: „My jsme si už nahrabali, přičemž jsme zničili životní prostředí, vy tedy už musíte zůstat navěky chudí.“ Navíc jde naše bohatství často na úkor rozvojových států. Pokud chceme, aby tyto země používaly ekologické zdroje, je naší odpovědností, jim pomoci.
• Elektřina pouze z obnovitelných zdrojů nestačí: Celkem 17,5 % (2024) výroby elektrické energie v České republice v současnosti pochází z obnovitelných zdrojů energie. Pro kompletní zásobování potřebujeme především více větrných a solárních elektráren a zásobníků elektřiny, jako případnou zálohu pak moderní plynové elektrárny, které fungující na vodík nebo bioplyn - to vše je se současnými technologiemi poměrně jednoduše a s nízkými náklady proveditelné. Přechod na obnovitelné zdroje energie nevyžaduje zázrak.
• Jaderná energie je bezemisní: Ano, při samotné výrobě elektřiny se ve skutečnosti vypouští jen málo CO2. Celý cyklus výroby jaderné energie však není klimaticky neutrální: chlazení vyžaduje velké množství vody a při výrobě palivových tyčí a těžbě uranu se uvolňují emise skleníkových plynů. Ani výstavba jaderné elektrárny se neobejde bez emisí.
• Na změnu klimatu se dokážeme adaptovat: Obecně platí, že čím jednodušší organismus, tím snadněji se na změny dokáže přizpůsobit. Člověk však stojí přesně na opačném konci vývojové linie. Za svůj život vděčíme poměrně úzkému intervalu teplot, jehož stabilita je důvodem naší prosperity a blahobytu. A nejen to, ani biologicky nedokáže člověk příliš velký rozptyl životních podmínek přežít. Z historických důvodů by se lépe dokázal přizpůsobit na zimu, než na vysoké teploty.
• Česká republika má jen malý podíl na celosvětových emisích: Subjektivně to tak působí, ale Česká republika nese z historického hlediska velkou odpovědnost. Pokud se podíváte na množství CO2, které země vypustily od počátku průmyslové revoluce, nacházíme se na předních místech. To je důležité, neboť skleníková plyny působí v atmosféře po stovky let.

O změně klimatu koluje ve společnosti mnoho mýtů. Tyto naše slabiny jsou však značně přiživovány PR odděleními a účelově založenými think tanky fosilních koncernů.

Vytěsňování a racionalizace klimatické krize má samozřejmě více příčin. Jedním z hlavních důvodů odmítání faktů je efekt, v psychologii známý jako kognitivní disonance.

Žijeme v postfaktické době: v době přemíry informací. Ke každému významnému společenskému tématu produkují média a sociální sítě záplavu informací, komentářů a názorů, které leckdy nesouvisí s aktuálním stavem vědeckého poznání daného problému a mají bohužel pramálo společného s objektivitou, logickým úsudkem či prostým selským rozumem. Ověřené skutečnosti a prokázaná fakta se v mediálním a veřejném prostoru často střetávají s mýty, stereotypy a polopravdami, v tom horším případě s cílenými dezinformacemi, hoaxy a fake news.

Řada vědeckých studií a měření dokazuje, že s prohlubující se klimatickou změnou stoupá pravděpodobnost a intenzita extrémních projevů počasí. Pokud jde o Česko, stačí si namátkou vzpomenout na rekordní vlny veder v létě roku 2015, řádící tornádo na Hodonínsku a Břeclavsku v červnu 2022 či letošní zářijové povodně. Dále je třeba připočíst pravidelně se opakující epizody sucha, několikeré kůrovcové kalamity, soustavné ubývání sněhové pokrývky, ale také dramatické výkyvy počasí v jednotlivých měsících, kdy například letošní únor byl v Česku o šest stupňů teplejší oproti průměru let 1991 až 2020, březen skoro o čtyři stupně a pak v druhé polovině dubna zčistajasna udeřily ničivé celonoční mrazy, které významným způsobem poškodily úrodu v ovocných sadech a na vinicích.

Věnovat se pouze realizaci adaptačních opatření, která pomáhají přizpůsobit se projevům a dopadům klimatických změn, už rozhodně nestačí. Evropa je nejrychleji se oteplujícím světadílem a oproti období před průmyslové revoluce se zde průměrná teplota zvedla o 2,2°C (v Česku je to dokonce více, blížíme se už k hodnotě téměř třech stupňů!). Účet za všechny zmiňované extrémní meteorologické jevy, kterých bude do budoucna přibývat (škoda za letošní povodně se dle odhadů...

Ketcham popisuje čtyři zásadní body, ve kterých se podle něj Nordhaus mýlí. Jednak ignoruje postupné investice, které budou muset jednotlivé státy navyšovat, až se začnou projevovat extrémnější dopady klimatické změny, jako jsou sucha, hurikány, povodně a další. Vychází jen ze situace, jaká je dnes. Dále počítá s tím, že dopady změn klimatu se na ekonomice projeví postupně a hladce, že nebudou žádné prudké výkyvy.

Třetí chybou je podle Ketchama zjednodušování matematických vzorců HDP, které ale v případě oteplení nemohou fungovat stejně jako dnes, protože jednotlivé lokality budou poskytovat odlišné podmínky. Za čtvrtou a fatální chybu pak Ketcham označuje naprosté podcenění důležitosti zemědělství.

„Zemědělství je část ekonomiky, která je citlivá na změnu klimatu, ale představuje pouze tři procenta národní produkce. Narušení produkce potravin proto nemůže mít velký dopad na americkou ekonomiku,“ tvrdí Nordhaus. Ketcham toto tvrzení tvrdě kritizuje. „Bez jídla, zvláštní, že to člověk vůbec musí zmiňovat, neexistuje ekonomika, společnost, ani civilizace. Přesto Nordhaus považuje zemědělství za lhostejně zaměnitelné a tento hrubě nefunkční model mu vynesl Nobelovu cenu,“ pohoršuje se Ketcham.

Podle Steva Keena, výzkumného pracovníka z Londýnské univerzity, je to důkaz, jak málo kontroly kvality při výběru laureátů Nobelových cen probíhá. „Nedbalost ze strany ekonomů jako je Nordhaus skončí smrtí miliard lidí,“ říká Keen.

O změně klimatu koluje ve společnosti mnoho mýtů. Jednak za ně může kognitivní chyba známá jako nepřenositelnost expertýzy, selektivní vnímání konfirmačního zkreslení, vytěsňování způsobené kognitivní disonancí ap. Tyto naše slabiny jsou však značně přiživovány PR odděleními a účelově založenými think tanky fosilních koncernů.

Porovnání emisí CO2 na obyvatele ve vybraných zemích (2023):

tags: #klimaticke #zmeny #myty #a #realita

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní úklid s kleštěmi
• Léčba silou přírody
• Metody sběru odpadu z oceánů
• Základy Toxikologie a Ekologie – VŠCHT
• Léčiva a životní prostředí