Ochrana přírody a životního prostředí v Řecku

Po masivních požárech v Řecku kritizují ekologické organizace přístup vlády k ochraně lesů a zvířat. Viní vládu ze selhání a upřednostňování zájmů firem před zájmy řecké přírody.

Řecká republika zaujímá 131 957 km² na nejjižnějším cípu Balkánského poloostrova. Z toho 106 744 km² (81 %) je součástí pevniny, zbývajících 25 213 km² (přibližně plocha Moravy) připadá na více než 1400 ostrovů. Venkovské obyvatelstvo se stěhuje do městských aglomerací a přibližně 60 % obyvatel žije ve dvou největších městech, v Athénách a v Soluni (Thessaloniké). Převažujícím náboženstvím je pravoslaví.

Přírodní podmínky

Reliéf Řecka je velmi svérázný, v paměti utkví charakteristické střídání velkého počtu vysokých horských masivů, hřebenů a kotlin, které tvoří jednotlivé, víceméně uzavřené a relativně malé krajinné celky. Zhruba 80 % plochy pokrývají hory (28 vrcholů přesahuje výšku 2000 m n. m.), které tvoří dvě základní horské soustavy. Západní část je narozdíl od východní poměrně vlhká.

Podnebí je charakterizováno suchými, horkými léty a deštivými zimami v nížinách, hornaté části země jsou zasněžené. Středoevropské dělení roku na jaro, léto, podzim a zimu nelze přenést na řecké poměry. Klimatolog Mariolopulos rozeznává tři roční období:

• období květu a zrání (březen - červen);
• období sucha (červen - říjen);
• období dešťů (říjen - březen).

Roční průměrné srážky se pohybují ve velkém rozpětí od 38 mm do 1270 mm. Průměrné roční teploty také výrazně závisí na poloze a pohybují se od -0,6 °C v lednu do 37,2 °C v červenci.

Čtěte také: Pracovní programy pro životní prostředí v Řecku

Lesy v Řecku

Stejně jako v jiných zemích kolem Středozemního moře jsou místní lesy značně degradovány a zdevastovány, převážně se vyskytují pouze na chudých půdách hornatých částí země. Spousta lesníků - historiků oprávněně poznamenává, že jde o daň za zrod slavné civilizace starověkého Řecka. Vznik starověké civilizace ale není jediným důvodem pro současný stav řeckých lesů. Lesy byly poškozovány také během trvání Byzantské říše, následovaly nájezdy Turků, přičemž ničivý kolotoč dospěl ke konci v posledních 150 letech.

Šlo hlavně o:

• lesní požáry (v osmdesátých letech až 200 000 ha/ročně);
• nadměrná pastva (i v lesích);
• nadměrná těžba lesních porostů;
• politické a válečné události (15-20hektarová holina vznikla při stavbě jedné starověké válečné lodi průměrné velikosti; Pro představu o důsledcích jedné starověké bitvy: Josephus Flavius zaznamenal, že při obléhacích pracích Jeruzaléma římskými legiemi nezůstal stát v okruhu 18 km ani jediný strom.
• sociálně-ekonomické tlaky;
• dlouhodobý nedostatek vhodné a efektivní lesnické politiky.

Lesy pokrývají přibližně 6,03 mil. ha rozlohy země (47 %). Je třeba ale rozlišovat plochy, které se nazývají "lesní pozemky" s nízkou vegetací (výměra přes 3,5 mil. ha), od lesů hospodářských (2,5 mil. ha lesní půdy). Přibližně 65 % lesů vlastní stát, 12 % obce, 8 % soukromé osoby, zbytek ostatní organizace. Zásoba dříví je odhadována přibližně na 152 mil. m³ a roční přírůst na 1,8 m³/ha (2,3 m³/ha u jehličnanů a 1,5 m³/ha u ostatních dřevin), což je asi 4 mil. m³ ročně (2, 6 % celkových zásob). Je složité hovořit o průměrných zásobách na hektar z důvodu různé struktury řeckých lesů. Celková roční produkce dříví se pohybuje kolem 2,7 mil. m³ (cca 30 % průmyslového a 70 % palivového dříví). Zdravotní stav lesů a kvalita dříví nejsou dobré v důsledku škod lesními požáry, nelegální těžby dříví, ale také pozitivním vyznačováním těžeb u vysokých lesů (těžba kvalitních jedinců).

Většina řeckých lesů (kromě několika plantáží rychle rostoucích dřevin a uměle zalesněných luk) vznikla přirozenou obnovou. Ročně se průměrně zalesňuje na přibližně 4000 ha. Hlavními důvody tohoto nízkého čísla je nedostatek peněz, pastva v lesích a konflikty mezi vlastníky lesa a jeho uživateli. Postupně se zvyšují snahy o zalesňování půd topolovými plantážemi (převážně na pozemcích soukromých majitelů). Jejich příspěvek je nezanedbatelný, jde přibližně o těžbu 200 000 m³ ročně. Další rozvoj plantáží závisí na cenách za topolové dříví.

Dobytek se pásl skoro na všech lesních pozemcích. Dnes aktuální zákon 1257/99 Sb. zakazuje pastvu po těžbě u vysokého lesa 10 let pro ušlechtilá zvířata (skot, ovce, kozy). U pařezin platí zákaz pastvy po těžbě 10 let pro kozy, 7 let pro skot a 5 let pro ovce.

Čtěte také: Klima a příroda v Řecku

Země trpí erozemi a povodněmi už od dob starověkého Řecka (Homér, Platón). Potřeba významného nárůstu výměry lesů je vidět díky vážným ekologickým problémům země (lesní požáry, eroze, povodně, nedostatek vodních zdrojů, znečištění životního prostředí).

Lesnická politika

Lesnické hospodaření v Řecku se řídí dvěma hlavními principy - "optimálního výnosu" (sustainable yield) a "víceúčelovým využitím" (multiple use) zdrojů obhospodařovaných podle 10letých lesních hospodářských plánů.

V letech 1983-86 Lesnický výzkumný ústav v Soluni (Thessaloniké) vypracoval strategickou studii "Integrovaný program rozvoje řeckého lesnictví" pro období dalších 25 let (1986-2010). Tato strategie vymezuje kromě jiného základní lesnicko-politické direktivy:

• zvažování významu lesů jako důležité součásti ekonomiky státu a sociálního rozvoje;
• zvažování lesů jako zdroje zisku pro redistribuci ve prospěch horských zaostalých oblastí;
• poskytnutí lepších životních podmínek pro obyvatelstvo v horských a podhorských oblastech.

Tyto politické direktivy jsou využity pro formulování následujících dlouhodobých lesnických cílů:

• zvyšování produkce lesnického zboží a služeb;
• rozšiřování plochy lesů za účelem zlepšování sociálních podmínek a podmínek životního prostředí;
• podporování horských zaostalých oblastí a regionálního rozvoje;
• ochrana lesů a životního prostředí;
• zlepšování technické infrastruktury, sociálních podmínek a provozní efektivnosti.

Jak lze vyčíst z jednotlivých bodů, cílem je především snížení nezaměstnanosti v odlehlých a zaostalých oblastech. S ohledem na vymezené cíle a priority, funkce lesa v jednotlivých regionech a různý stav porostů jsou místní lesy rozděleny do dvou zón:

Čtěte také: Nejkrásnější místa v řecké přírodě

• 1. zóna (47 %) ve vyšších polohách a odlehlých oblastech. Produkce dříví je v ní brána jako priorita, podporovány jsou i ostatní funkce (rekreace, myslivost, ale i pastva).
• 2. zóna (53 %) lesů v nižších polohách. Účelem je poskytování rekreační funkce, lesy jsou zčásti využívány k pastvě a pro produkci palivového dříví.

Hospodaření v lesích

Státní lesy jsou obhospodařovány lesními správami (Forest Services), obyčejně zaměstnávajícími soukromé lesní společnosti (Forest Cooperatives). Vytěžené dříví se prodává prostřednictvím aukcí na lesních cestách a skládkách.

Většina lesů je obhospodařována jednotlivým a skupinovým výběrem nebo podrostní formou pasečného hospodářského způsobu. To neplatí pro porosty (pařeziny) dubu a kaštanovníku - tam se hospodaří holosečně (perioda delší než 20 let) a ponechávají se pouze výstavky a malé skupiny stromů. Rychle rostoucí topolové plantáže jsou obhospodařovány jako stejnověké porosty s holosečným hospodářským způsobem v krátkých periodách (15-25 let).

Používané těžební postupy - jednotlivý výběr, těžký členitý terén a nedostatečná infrastruktura znemožňují vyšší využití mechanizace a harvestorů. Řetězové pily jsou používány ke kácení, odvětvování a druhování. Ručně, v porostu, se provádí odkorňování pomocí seker a škrabek, k vyklizování a přibližování dříví se používají koně, osli a muly. Můžete také narazit na LKT. V některých případech se k přibližování rovnaného dříví používají traktory se speciálním vybavením.

Jehličnaté lesy produkují 57 % stavebního a 43 % palivového dříví, listnaté 21 % stavebního a 79 % palivového. Za stavební dříví se považují i krátké výřezy 1-2 m dlouhé o průměru 15 cm. Významná část rovnaného dříví menších rozměrů, zejména z jehličnatých lesů, dále buk a topol, se využívá jako surovina pro dřevovláknité a dřevotřískové desky, celulózu a papír.

Lesní cestní síť, která je na většině území v těžkých terénních podmínkách budována od padesátých let, dosahuje délky 17 500 km s průměrnou hustotou 8-10 m/ha (v lesích I. zóny) a je samozřejmě považována za nedostatečnou. Ve zmiňované strategické studii je uvedená optimální délka cestní sítě 28 000 km.

Žádoucí rozdělení vzhledem k lesním zónám je následující:

• 1. zóna; délka 20 000 km, hustota lesní sítě 20-30 m/ha;
• 2. zóna; délka 8 000 km, hustota lesní sítě 5-10 m/ha.

V posledních letech je pozornost věnována povrchovému zpevnění cest a jejich odvodňování, budování propustí a příkopů. Vzhledem k nedostatku kapitálu jsou udržovány jen cesty zpřístupňující porosty, kde probíhá těžba s následným odvozem dříví.

Dřevozpracovatelský průmysl

Řecký dřevařský a nábytkářský průmysl nevyužívá jen domácí zdroje dříví, ale také importované surové materiály. Obecně jsou firmy v tomto odvětví charakterizovány:

• relativně malou velikostí;
• technologickou zastaralostí;
• nedostatečným využíváním potencionálních výrobních kapacit;
• nedostatkem standardizování (normování) a kontroly kvality;
• nízkou produktivitou;
• nízkým stupněm integrace.

Ekonomika a obchod

Řecko je křižovatkou tří kontinentů - Evropy, Asie a Afriky. Plní funkci jižní brány na trhy východní Evropy a má dlouholeté dobré vztahy s těmito regiony. Řecko má také výborné politické a ekonomické vztahy s arabskými zeměmi. Jako člen Evropské unie (od roku 1981) využívá všech výhod, které z tohoto členství vyplývají, včetně investic zemí EU do ekonomické infrastruktury.

Podíl zpracovatelského průmyslu na HDP dosahuje ve srovnání s evropskými standardy nízkých hodnot (19,2 %). Většinu výrobních podniků tvoří malé rodinné firmy. Územní rozmístění průmyslové výroby je značně nerovnoměrné a její podstatná část je soustředěna kolem šesti největších přístavů. Největší koncentrace průmyslu je v oblasti kolem Athén a Pirea. Nejrozvinutější a nejziskovější je výroba spotřebního zboží (oděvů, obuvi, potravin, nápojů a tabáku).

Místní produkce dříví pokrývá domácí poptávku zhruba jen ze 30-40 %. Řecko je tedy silně závislé na dovozu dříví a dřevařských produktů, což způsobuje vysoké záporné saldo obchodu. V odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu je zaměstnáno přes 20 % pracovní síly, přičemž celé odvětví se podílí 8,3 % na tvorbě HDP.

Ochrana moří a rostoucí zájem o životní prostředí

Moře pro Řecko nepředstavuje jen vodu a pláže - je možné ho také považovat za součást tamní kultury i ekonomiky. Je patrné, že v Řecku se o životní prostředí začíná zajímat stále více lidí. Jde o vyjádření trendu, který se mimo jiné šíří i na sociálních sítích, kde se pod nejrůznějšími hashtagy šíří příběhy lidí a jejich zájem o boj s odpadky.

Mnozí Řekové se nechtějí smířit se znečištěním a po celé zemi organizují úklidové akce. Například na pláži Potamos se o prvním jarním víkendu sešla asi padesátka lidí. „Stát a obce se o odpadky vůbec nestarají. Je tady málo košů, a navíc se nevyvážejí dostatečně často,“ vypráví žena, která přišla pomoci i se svými dětmi.

Pro Bacharisovi je řecká národní hrdost a zároveň lhostejnost k životnímu prostředí těžko pochopitelná. Řekové svou přírodu přece milují! Proto pro manželský pár zůstává otázkou, jak je možné, že statisíce lidí vyjdou do ulic kvůli sporu o jméno se sousední zemí - dnes už Severní Makedonií - k úklidu pláže se jich ale sejde sotva sto.

Ioannis Giovos, pracovník soluňské organizace na ochranu moře iSea, trend rozhodně vítá. „Nejde přitom jen o ochranu životního prostředí, ale také o převzetí vlastní iniciativy. V Řecku historicky klademe veškerou odpovědnost na stát. Pokud chceme věci zlepšovat, musí se tento přístup změnit,“ apeluje Giovos.

Jeho kolega Nikos Dumpas také nabízí pohled na řeckou mentalitu. „Místní lidé moře milují, ale je pro ně něčím samozřejmým. A to, že se mohou koupat v čisté vodě, rovněž považují za samozřejmost,“ vysvětluje muž. Jak dodává, odpadky ale lidé nechávají na plážích a dál už se nestarají. To je důvod, proč organizace iSea pořádá vzdělávací programy především pro mladé lidi, u nichž se snaží zvýšit citlivost ke znečišťování životního prostředí.

Přesto, že jsou odpadky významným problémem, je kvalita mořské vody u řeckých břehů v širším srovnání kvalitní. Podle Giovose tomu napomohla i evropská legislativa. „Nicméně mentalitu lidí se tak lehce změnit nepodaří. V Řecku panuje názor, že trocha odpadu přece nic nezpůsobí. Lidé zkrátka vlastní odpovědnost přesouvají na stát a firmy. Změnit takové smýšlení bude běh na dlouhou trať,“ soudí Ioannis Giovos.

Jak lépe využít moře

Větší ochranu moří si přeje také Stella Kyveluová, profesorka ekonomie z Aténské univerzity zabývající se mořským hospodářstvím. Podle akademičky musí být Řecko v inovacích a udržitelnosti ohledně moře zemí udávající krok - vždyť délka jeho pobřeží přesahuje 16 tisíc kilometrů.

„Pro Řecko bude námořní územní plánování stále důležitější, protože přímo souvisí s rozvojem a konkurenceschopností důležitých hospodářských sektorů, ať už jde o využívání surovin, podmořské kabely nebo vedení produktovodů, a to nejen pro samotné Řecko, ale pro celou Unii,“ vysvětluje Kyveluová. K tomu se podle ní přidává výstavba letovisek nebo těžba nerostného bohatství.

K zajištění toho všeho je nicméně zapotřebí efektivní námořní územní plánování. Management ale mnohdy selhává kvůli špatné spolupráci úřadů. V konfliktu proti sobě stojí ministerstva a zájmové skupiny. Přitom moře podle Kyveluové představuje výzvu nad rámec národních zájmů, a to například s ohledem na přetrvávající konflikty s Tureckem.

„Jde o společnou odpovědnost v oblasti politické, hospodářské i ekologické. Moře nás spojuje, ale zároveň rozděluje. Řecko podle svědectví běženců nadále používá násilné metody na hranici s Tureckem. Nelegální vracení migrantů mimo území Evropské unie kritizuje řada organizací včetně OSN, jako poslední vyzvala Atény k ukončení kontroverzní praxe Rada Evropy. Řekové tato obvinění opakovaně odmítají.

Aktivity Evropské unie

Na Řecko byla opakovaně podána žaloba k Evropskému soudnímu dvoru za to, že dostatečně nechrání přírodně významné lokality. V prosinci 2020 soud Aténám připomněl, že země podle vlastního přiznání zavedla ochranná opatření pro méně než 20 procent z 240 chráněných oblastí. V roce 2020 Řecko vytvořilo nový národní orgán pro správu svých parků, Agenturu pro přírodní prostředí a změnu klimatu (Necca).

Veletrh Verde.tec

Veletrh Verde.tec je jediným specializovaným veletrhem zaměřeným na ochranu životního prostředí a nástroje zelené transformace v Řecku. Představily se kolektivní systémy pro sběr, třídění a zpracování různých druhů odpadů, inovační technologie a výrobky v oblasti odpadového hospodářství a obnovitelných zdrojů energií. Dominovaly dopravní prostředky na elektrický pohon pro sběr odpadků a čištění městských komunikací. Je potěšující, že na veletrhu byly zastoupeny také české technologie. Společnost CINK Hydro-Energy, výrobce kompletního zařízení pro malé vodní elektrárny, a její řecký zástupce prezentovali vodní turbíny.

tags: #recko #ochrana #prirody #organizace

Oblíbené příspěvky:

• Ocenění pro koně Schleich
• Likvidace dodávkových vozidel
• Skládky v Brně
• Problém s odpadky na cyklostezkách
• Programy pro školy ve Velkém Meziříčí