Recyklace kovů: Klíčová surovina pro udržitelnou budoucnost

Třídění odpadů je nezbytné a kovy v tomto procesu hrají klíčovou roli. Kovy jsou cennou surovinou, kterou lze recyklovat donekonečna.

Proč třídit kovy?

Existuje mnoho důvodů, proč třídit a recyklovat kovy. Recyklací kovů šetříme primární suroviny a snižujeme energetickou zátěž pro životní prostředí. Tříděním a recyklací kovů výrazně šetříme životní prostředí, až 95 % energie oproti výrobě nového. Hliník lze recyklovat donekonečna; dodnes jsou v oběhu ¾ hliníku, který byl ve Spojených státech amerických vyroben od roku 1888.

Tříděním odpadů zásadním způsobem snižujeme množství odpadů ukládaných na skládky a snižujeme tak dopad našeho konzumního způsobu života. Třídění odpadu je navíc první, ale zásadní krok, který směřuje odpad k recyklaci, nikoli na skládku. Recyklace odpadů a materiálové využití je cestou úspory primárních surovin, a tedy ekologického chování. Toto téma hýbe evropskou i národní legislativou, pojmy „cirkulární ekonomika“, česky „oběhové hospodářství“, jsou všudypřítomné.

Češi třídí odpady na jedničku

Většina Čechů třídí odpad, podle oficiálních statistik se jedná o 73 % obyvatel ČR. Každý Čech vytřídil za rok 2019 průměrně 65,5 kilogramů odpadu. Nejběžnějšími materiály k takovému tomu „domácímu třídění“ jsou samozřejmě papír, plast a sklo. Sběrné nádoby na odpad určené k jejich třídění dnes najdeme na každém rohu, však to k nim průměrně máme jen 91 metrů. Své odpady můžeme třídit do více než 540 000 nádob a čím dál častěji jsou k dispozici i možnosti pro třídění nápojových kartonů a kovového odpadu.

Jak jsme na tom s tříděním kovů v ČR?

Každý Čech vytřídil podle nejaktuálnějších údajů za rok 2019 průměrně 13,9 kg kovového odpadu. Z vytříděných kovů pak 99 % putuje k recyklaci. Míra recyklace kovových obalových odpadů je za rok 2019 bezmála 60 %.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Dle informací Pražských služeb bylo v roce 2017 svezeno 143,5 tuny kovového odpadu, v roce 2018 to bylo 261,8 tuny a v roce 2019 byl objem svezených vytříděných kovů dokonce 421 tun. Od roku 2016 do poloviny roku 2020 také významně vzrostl počet sběrných nádob: z 53 na 1412!

Dobrou zprávou je, že v Česku je k dispozici čím dál větší množství nádob pro třídění kovového odpadu. Kovy nepatří nutně pouze do šedých kontejnerů. Někde je lze třídit i do plastu či sběrných nádob na nápojové kartony - proto je vždy důležité sledovat samolepky umístěné na kontejnerech, které nám říkají, jak třídit odpad v dané obci.

Nádoby na třídění kovů slouží ke sběru drobnějšího kovového odpadu, jako jsou plechovky a konzervy, kovové tuby, alobal, vyprázdněné nádoby od aerosolů, víčka od jogurtů, hřebíky, šrouby a další kovový odpad. Objemné kovové odpady patří do sběrných dvorů.

Ekonomické výhody recyklace kovů

Recyklace je oproti těžbě mnohem méně nákladná. Například při recyklaci oceli se spotřebuje o 50 % méně energie než při její výrobě z vytěžené rudy. Recyklace mědi ušetří 85 % energie, u hliníku je to dokonce 95 %. Zpracování kovových odpadů proto roste. Přibližně 50 % veškeré poptávky po mědi v EU dnes pokrývá recyklace. A poptávka po tomto kovu vytrvale stoupá, od šedesátých let vylétla o 250 %.

Hliník patří mezi deset nejrecyklovanějších kovů na planetě. Například sběr a zpracování nápojových plechovek, ve kterých se aluminium používá, má v zemích jako Německo 99% efektivitu. V Česku to podle údajů z roku 2015 zvládáme zatím jen na 59 %. Nejrecyklovanějším kovem na světě je olovo.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Podle studie OSN se ze 60 nejčastěji využívaných kovů jen třetina recykluje v míře přesahující 50 %. U 34 kovů je míra recyklace dokonce nižší než 1 %.

Recyklace elektroodpadu

Rostoucí množství elektroodpadu představuje zásadní globální problém. Každý rok se po celém světě vyprodukují desítky milionů tun vysloužilých elektronických zařízení, přičemž jen přibližně pětina je správně recyklována. Většina tak končí na skládkách nebo ve spalovnách, což má závažné dopady na životní prostředí a lidské zdraví.

Elektroodpad se stal jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadu na světě. Elektronická zařízení, která dnes neodmyslitelně patří k našemu každodennímu životu, mají nejen krátkou životnost, ale navíc kvůli rychlým technologickým inovacím brzy zastarávají. Právě trend častého obměňování elektroniky zapříčinil, že celosvětová produkce elektroodpadu každoročně vzroste přibližně o 2,6 milionu tun. Podle poslední zprávy Global E-waste Monitor vyprodukoval svět v roce 2022 celkem 62 milionů tun elektroodpadu, což představuje více než 82% nárůst oproti roku 2010.

Elektroodpad obsahuje vzácné suroviny, které lze efektivně recyklovat a vrátit zpět do výroby. Mezi nejcennější patří zlato, stříbro, kobalt, platina či měď. Například mobilní telefony mohou obsahovat až 30 různých kovů, z nichž některé jsou zásadní pro výrobu nových technologií. Nerecyklovaný elektroodpad totiž představuje závažnou hrozbu pro životní prostředí. Toxické látky, jako jsou rtuť, olovo, kadmium či freony, mohou unikat do půdy a vody, což má škodlivé účinky na ekosystémy i lidské zdraví.

Proces recyklace začíná sběrem elektroodpadu, který mohou domácnosti, obce, školy i firmy odevzdat na sběrná místa nebo využít odvoz přímo z domu. Ze sběrných míst putují odpadní elektrozařízení na zpracovatelské linky, kde jsou třízena a rozebrána na jednotlivé komponenty. Díky moderním technologiím, jako je mechanická separace, hydrometalurgie a pyrometalurgie, je možné oddělit jednotlivé materiály, jako jsou měď, hliník, plasty či vzácné kovy, a vrátit je zpět do výroby. S rozvojem technologií se neustále zvyšuje míra účinnosti recyklace elektrozařízení, která dnes dosahuje 80 až 90 % v závislosti na typu zařízení.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Recyklace odpadních elektrozařízení je zásadní součástí takzvané cirkulární ekonomiky, která je stále důležitější strategií v boji proti klimatickým změnám. Tento koncept je založen na principu udržitelného využívání materiálů a minimalizace odpadu. Recyklace nejenže šetří přírodní zdroje, ale také výrazně snižuje emise skleníkových plynů spojené s těžbou a zpracováním nových materiálů. Díky recyklaci jediné tuny odpadních elektrozařízení je možné zachovat 615 kg primárních surovin a ušetřit 370 kWh elektrické energie, 172 m3 vody nebo 733 l ropy.

Za rok 2023 odevzdali obyvatelé České republiky v rámci sběrné sítě 29 998 tun vysloužilých elektrospotřebičů. To díky bezmála desetiprocentnímu meziročnímu nárůstu představuje rekordní výsledek.

Evropa investuje do recyklace vzácných nerostů

Evropa investuje do recyklace vzácných nerostů, které jsou klíčové při výrobě elektroaut, počítačů a dalších technologií. Evropská unie proto podporuje skoro padesát projektů, které mají posílit dodávky odjinud nebo udržet cenné kovy v oběhu co možná nejdéle.

Nenápadná továrna nedaleko Říma recykluje neodym, praseodym nebo dysprosium, kterého je na světě kritický nedostatek. Slouží třeba v jaderných reaktorech, k výrobě laserů, silných magnetů nebo součástek do počítačů. Evropská unie chce díky recyklaci vzácných nerostů pokrýt čtvrtinu své poptávky - a to už do konce desetiletí.

Problém nedostatku těchto kovů je rok od roku naléhavější - s tím, jak ve světě stoupá výroba elektroniky, baterií nebo elektráren na obnovitelné zdroje.

Evropská komise v současnosti připravuje akt o cirkulární ekonomice zabývající se otázkou surovinové soběstačnosti.

Zpracování odpadů: Technologie a procesy

Abychom zjistili, které odpady jsou vhodné pro recyklaci, zda pro ně máme vyhovující technologie a zda jsou produkty vzniklé jejich zpracováním žádané na trhu, musíme se na různé druhy průmyslových odpadů podívat komplexně. Stále platí, že nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Legislativa to označuje jako předcházení vzniku odpadů, známý je také pojem „vedlejší produkt“, který lze v některých případech s úspěchem použít. Vzniklé odpady se mají především opětovně používat, je-li to možné, nebo recyklovat a vytvářet z nich nové výrobky.

Podívejme se na jednotlivé technologie zpracování odpadů, které jsou definovány v zákoně o odpadech v příloze č. 2, katalogu činností:

• mechanické úpravy - demontáž, drcení, dělení, třídění, lisování odpadů
• biologické úpravy - biodegradace, bioplynové stanice, kompostování
• chemické, fyzikálně-chemické úpravy - biodegradace, stabilizace, solidifikace, deemulgace, regenerace kyselin a zásad, rozpouštědel
• termické úpravy - tavení skla, kovů, natavování plastů (pro regranulaci).

Příkladem spojení řady recyklačních technologií je zpracování elektroodpadů a baterií různého druhu. Při zpracování baterií s náplní, ať již alkalickou, nebo kyselou dochází k oddělení hlavy baterie a prvotnímu zpracování náplně. Probíhá demontáž kovů a plastů, ty jsou od žíraviny a musí být očištěny před dalším zpracováním, např. drcením plastů před dalším využitím. Kovy jsou dále zpracovány - provádí se jejich demontáž a dělení anod, katod, případně barevných kovů, ze kterých jsou připojovací konektory. Kovy jsou recyklovány tavením - termickou úpravou.

Pokud se podíváme na elektroodpady, je způsob jejich úpravy ještě složitější. Zde je potřeba oddělit kabely, plasty, příp. kovy tvořící obal elektrozařízení. Tyto části je nutné vytřídit do použitelné podoby - směs kovů a plastů, směsi plastů a jejich určení podle typu. U kovů je potřeba oddělit železné a neželezné kovy a ty dále roztřídit na jednotlivé druhy, většinou hliník a měď. Pokud se mají dále využít plasty, potom je potřeba roztřídit je podle druhu (PE, PP, PS apod.) tak, aby bylo možné jejich další zpracování.

Závěry o recyklaci

Z uvedených příkladů vyplývá:

• Recyklace se vyplatí ve chvíli, kdy je vstupující odpadní surovina jednodruhová a ve větších objemech (kovy, papír, plasty apod.).
• Recyklace se vyplatí, pokud získaná složka je dostatečně cenná (elektroodpady - drahé kovy).
• Recyklace se vyplatí tam, kde výsledek vede k náhradě primární suroviny (např. textilie, které lze zpracovat v takové ceně a kvalitě, aby konkurovala primární surovině).

Zároveň bohužel často platí, že nejdražší výrobek je z recyklátu, protože celý proces od získání odpadu, jeho přepravy, zpracování, třídění a další úpravy končí zjištěním, že sekundární surovina je kvalitativně horší a dražší než primární. Procesní postupy jsou také často nákladnější než výroba primárních surovin. A nakonec je problém najít využití pro vytříděné odpady, jejichž část končí ve spalovnách; těch však není dostatek a jejich provozovatelé některý z těchto vytříděných odpadů ani nechtějí. Cementárny kvůli kontaminaci výrobků, spalovny kvůli nevyhovující výhřevnosti.

V České republice v současné době není dostatek finálních zpracovatelských technologií a především využití recyklovaných surovin ve výrobě resp. tak, aby to bylo ekonomicky rozumné.

Další příklad jsou vytříděné komunální odpady, kde z plastů odchází až 70 % vytříděné složky na spalovnu, protože je neumíme materiálově využít. Přitom je tato složka pro spalování problematická kvůli vysoké výhřevnosti, která způsobuje technologické problémy ve spalovnách.

Stát nastavil podmínky využití pro složky komunálních odpadů, určil procento jejich sběru (vytřídění) a využití. Nastavil tedy kvóty pro plnění této povinnosti, jejich využití však nezajistil. Stát nevlastní technologie ani pro úpravu odpadů, ani pro finální využití. Dalšími zákonnými podmínkami nastavuje povinnosti i pro firmy a opět nezajistí podmínky pro jejich snadnější využití, když už ne technologické, tak alespoň legislativní.

tags: #recyklace #kovů #klíčové #suroviny

Oblíbené příspěvky:

• Renewable Energy in the Czech Republic: 2030 Target
• Odpočinek na venkovské farmě
• Katalog Odpadu – Pneumatiky
• Instalace odpadu pračky
• Jak pěstovat borůvky: Průvodce