Třídění odpadu je již dnes pro většinu lidí samozřejmostí. Čas od času ale i zkušené třídiče zaskočí nějaký kousek odpadu, se kterým si nevědí rady. Věda to sice není, ale přece jenom je super znát pár vychytávek, se kterými budete při třídění nad věcí a nebudete tak často tápat a pochybovat.
Pro správné třídění je důležité vědět, kam který odpad patří:
Polystyren je označen recyklačním číslem 6, je tedy řazen mezi plasty. Stejně jako jinému plastovému odpadu mu náleží žlutý kontejner.
Jeden z obvyklých omylů velí, že polystyren do plastů nepatří. Opak je pravdou, ovšem jen v případech, kdy není pokrytý vrstvou papíru, omítky nebo téru. Čistý polystyren například z krabic od elektroniky nebo obalový polystyren můžete vyhodit do popelnice na plasty.
Pro efektivní recyklaci je důležité polystyren pečlivě vytřídit. Je nutné oddělit barevný polystyren, jelikož barva snižuje kvalitu vzniklého recyklátu.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Vyhněte se rovněž v případě plného kontejneru odkládání polystyrenu vedle sběrné nádoby. Polystyren obsahuje 98 % vzduchu, hrozí proto jeho rozfoukání po okolí.
Laické oko přitom nemusí vidět, že stavební polystyren je zcela odlišný typ polystyrenu, než je ten klasický, s nímž se setkáváme třeba právě v obalech. Jeho odlišné složení ho neumožňuje třídit. Proto, i kdyby se vám zdál čistý a nepoužitý, nevhazujte stavební polystyren do žlutého kontejneru. Tento zákaz je podpořen i zákonem, který za vyhození stavebního polystyrenu do tříděného odpadu ukládá pokutu až 50 000 Kč.
Stavební polystyren patří do sběrného dvora kvůli obsahu chemických látek. Často totiž obsahuje zpomalovače hoření a jiná různá aditiva, kvůli nimž není recyklace možná. Nejvyužívanějším zpomalovačem je hexabromcyklododekan, kterému se přisuzují karcinogenní účinky. Tento druh polystyrenu se pouze pálí při vysoké teplotě kolem 900° C.
Ve všech zmíněných případech je možné odvézt tento odpad do sběrného dvoru.
Neházejte sem plastové obaly, které jsou mastné nebo obsahují zbytky potravin. Mastnota je pro recyklaci plastů velkou překážkou. Láhve od stolních nebo průmyslových olejů nepatří do kontejneru s plasty, ale do sběrného střediska, nebo u stolního oleje do směsného odpadu.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Vodovodní trubky a podlahové krytiny jsou vyrobeny z téměř identického materiálu, který ovšem v ani jednom případě nepatří do plastového odpadu. Pokud máte PVC nebo trubek menší množství, můžete je vyhodit do kontejneru se směsným odpadem.
Rozhodně sem nepatří žádný znečištěný, promaštěný nebo mokrý papír. Stejně jako voskovaný, křídový nebo laminovaný, protože ty zkrátka nelze zrecyklovat.
Do kontejnerů na kovy nevyhazujte nádobky od deodorantů, od šlehačky ve spreji ani jiné tlakové nádobky.
Pár příkladů mýtů, které způsobují, že ten či onen odpad pak zbytečně skončí někde jinde, než by měl nebo nás minimálně zaměstná více, než je nutné.
V seriálu Plastivěda jsme už do světa polyethylenů nakoukli. Tentokrát se zaměříme na vysokotlaký (nízkohustotní) polyethylen, který je označován zkratkou LDPE. Čím je tento plast specifický? Kde se s ním můžeme setkat? Asi už jste slyšeli pojem igelit, který je hovorově používán pro označení LDPE fólií.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Zkratka LDPE pochází z anglického překladu Low Density PolyEthylene, někdy se můžeme setkat s označením PE-LD. Poprvé byl nízkohustotní polyethylen vyroben v Anglii v roce 1933. Pro výrobu se používá jako výchozí surovina ethylen (etén), který je zpracován chemickou reakcí polymerace. Polymerace ethylenu probíhá při teplotách 150-200 °C a působení tlaku.
Recyklační symbol vysokotlakého nízkohustotního polyethylenu tvoří trojúhelník s plnými šipkami, ve kterém je číslice 4, pod trojúhelníkem se nachází písmenná zkratka LDPE.
Produktem výroby jsou čisté granule, odolné působení O2 i UV záření.
Vysokotlaké polyethyleny mají méně pravidelnou strukturu, a proto i odlišné vlastnosti od nízkotlakých polyethylenů (HDPE).
Z LDPE se vyrábí například strečové fólie.LDPE slouží nejčastěji k výrobě plastových fólií - většinou jsou průhledné a měkké na dotek ve srovnání s HDPE fóliemi.
LDPE fólie mají podle způsobu výroby různorodé vlastnosti - mohou být smrštitelné, nebo mohou naopak vykazovat minimální smrštění. LDPE se hojně uplatňuje při výrobě vícevrstvých fólií. Ve formě obalů se s nimi často setkáváme i v potravinářském průmyslu, např. Spektrum využití polyethylenů je široké, nejčastěji slouží k výrobě fólií a desek. Používají se ale také pro výrobu produktů do domácností, ve stavebnictví, zastoupení mají i v chemickém a kabelářském průmyslu a ve zdravotnictví.
Mezi vytříděnými plasty jsou v kontejnerech nejčastěji zastoupeny právě LDPE materiály, zejména fólie.
Recyklaci odpadů komplikuje kombinace více druhů materiálů (tzv. kompozitní materiály), překvapivě se jedná zejména o kombinaci různých druhů plastů, které mají různorodé vlastnosti, a je proto náročné je od sebe oddělit.
Samotné zpracování vytříděných folií začíná vážením jednotlivých balíků a jejich návozem ke vstupnímu dopravníku drtiče. Zde je zapsána hmotnost balíku a další identifikační údaje o vstupním materiálu. Z balíku jsou odstraněny vázací kovové dráty a balík je mechanicky rozvolněn. Při dávkování fólie na dopravní pás drtiče probíhá další vizuální kontrola balíků, příp. Jsou průběžně odstraňovány materiály nevhodné ke zpracování (např.
Vhodný materiál je pomocí dopravníku dopraven do drtiče a nadrcen na frakci přibližně 40 mm. Proces zpracování fólie probíhá nejčastěji tzv. mokrou cestou, kdy nadrcený materiál prochází přes prací šnek a flotační vany.
Dopravník je opatřen aktivním magnetem pro záchyt příp. kovových materiálů, které se nepovedlo odstranit v rámci mokré předúpravy. Dopravník přepravuje a dávkuje ze zásobního sila materiál do extruderu, ve kterém je materiál roztaven na teplotu 180-200 °C, přičemž výkon extruderu může být až 700 kg zpracovaného materiálu/hod.
Po extruzi je tavenina čištěna na filtračním zařízení (filtru) a dávkována do peletizační hlavy - tzv. peletizéru, ve kterém dochází ke tvarování taveniny do finální podoby - pelet (regranulátu).
Z peletizéru je regranulát vytlačován do chladicí vodní lázně, následně odstředěn a pomocí pneumatické dopravy dávkován do sila. Na silo je napojena technologie pro plnění skladových a přepravních obalů.
Třídění se navíc může stát perfektní zábavou. Soutěžte třeba v rodinném nebo přátelském kruhu v tom, kdo toho více vytřídí. A stanovte si klidně i nějakou speciální cenu. I když možná by úplně stačil ten hřejivý pocit a radost, že děláte něco pro přírodu, společnost a vlastně celou planetu.
Zkuste vdechnout obalovému materiálu další život. Kartonové krabice poslouží jako perfektní stavební kámen pro domečky, závodní dráhy, dopravní prostředky či kuchyňky pro malé raubíře. Společně s dětmi můžete vyrobit i různé hudební nástroje.
Po večerech se můžete zabavit výrobou pomůcek pro rozvoj motoriky nebo designových a zároveň stylových doplňků do interiérů, jako jsou různé krabičky, pořadače a organizéry.
I s výplňovým materiálem uděláte parádu. Využijte strukturu pomačkaného papíru, díky kterým vzniknou doslova umělecká díla. A taková bublinková fólie! Budete nadšení, že i během těch nejstresovějších situací budete mít parťáka, se kterým se zbavíte napětí a stresu.
tags: #recyklace #nízkohustotního #polyetylenu