Recyklace odpadu ve Švýcarsku: Cesta k udržitelnosti

Švýcarsko je známo jako země s propracovaným systémem nakládání s komunálním odpadem. Nejdále je v tomto ohledu Švýcarsko, kde je skládkování zakázáno od roku 2000 a prakticky veškerý odpad končí v zařízeních na energetické využití odpadu (ZEVO).

Většinou se zpracovává v zařízeních na energetické využití a skládkování neupraveného odpadu je zakázáno. Ve Švýcarsku je 26 kantonů a 30 zařízení pro energetické využití odpadů. Je pravidlem, že každý kanton má svoje zařízení? Jsou tato zařízení u velkých měst, aby se využilo vyrobené teplo, nebo rozhoduje dopravní dostupnost?

Kantony s většími městy mají více zařízení. Malé kantony nemají žádné a jejich odpad se dováží do nejbližších zařízení jiných kantonů. Původně bylo rozmístění zařízení vybíráno tak, aby dopravní vzdálenost při svozu odpadu byla co nejnižší. Dnes je aspekt využití získané energie mnohem důležitější. Proto umístnění moderních zařízení více závisí na možnostech optimálního využití energie.

Zařízení jsou obyvateli přijímána vesměs pozitivně. I s ohledem na zkušenosti se současnou stavbou nejnovějších zařízení (Tridel, Giubiasco a novostavba v Bernu) se nestaly příležitostí pro větší protesty veřejnosti. Ty jsme zaznamenávali zhruba do roku 2004.

Polovina domovního odpadu ve Švýcarsku se recykluje a polovina spálí. Jak velký podíl odpadů se vytřídí už v domácnostech? Jsou ve Švýcarsku linky, kde se domovní odpad ještě dotřídí před spálením? Odpady určené k recyklaci se odděleně sbírají výlučně domácnostmi.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Obce mají zavedené různé systémy na sběr vytříděného odpadu. Hlavní jsou v podstatě dva. Mohou to být označené místa pro sběr s nádobami, například pro papír, lepenku, sklo, různé kovy, nápojové plechovky apod. Podobně, jako jsou v Česku rozšířeny sběrné dvory, nebo jsou to sběrná místa například u obchodních center.

Co se týče plastů, jsou PET lahve jedinými plasty, které domácnosti třídí. Separace dalších plastů by nebyla u domácností ekonomicky ani ekologicky výhodná. Sběr dalších druhů plastů má smysl jenom ve velkém měřítku v oblasti obchodu a průmyslu, kde se vyskytují určité druhy plastů koncentrovaně.

Na úvod musím připomenout, že ve Švýcarsku není povinnost třídit odpad. K třídění však vedou obyvatele především dva hlavní důvody. Prvním je environmentální povědomí obyvatelstva, které za poslední dvě desetiletí výrazně stouplo. Druhým důvodem je ekonomická stimulace. Přibližně tři čtvrtiny obyvatel od té doby platí poplatky za odpad podle jeho objemu. Většinou ve formě poplatku za pytel, do kterého se odpad v domácnosti ukládá, a pro který je stanovena pevná platba. Víc pochopitelně zaplatí ten, kdo vyprodukuje více dopadu.

Přestože je podíl spaloven na produkci dioxinů minimální, jsou dioxiny jedním z největších strašáků, kterými v Česku argumentují odpůrci zařízení pro energetické využití odpadů. Problematika dioxinů se týká zejména starých zařízení, která neodpovídají dnešnímu stavu techniky a v minulosti opravdu vykazovala zvýšené emise dioxinů.

Zařízení pro energetické využití odpadu (tedy spalovny odpadů) vyrobí ve Švýcarsku za rok 3 % místní produkce elektřiny a na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů mají dokonce podíl 68 %. Energie získaná z energetického využití odpadů se ve Švýcarsku díky podílu biogenních složek počítá z 50 % za energii z obnovitelných zdrojů. Náklady na výrobu energie v nich jsou mnohem nižší než náklady u solárních nebo větrných systémů.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Celkové emise dioxinů vznikajících při různých lidských činnostech činily v roce 1985 ve Švýcarsku 440 gramů, z toho 270 gramů vytvořila zařízení pro energetické využití odpadů (61 %).

Spotřeba plastů v tunách v r. Zatímco výroba plastů v ČR je zaměřena na produkci prakticky všech komoditních plastů, konkrétně na PE, PP, PVC, PS a na syntetické elastomery typu SBR a PB, orientuje se Švýcarsko v chemickém průmyslu, včetně plastů, na produkci specialit. Ve spotřebě plastů na hlavu překračuje ČR jak spotřebu ve Švýcarsku, tak v EU /102,4/.

Švýcarsko dominuje Evropě v prakticky nulovém skládkování odpadních plastů.

Další aktivitou z oblasti odpadních plastů, kterou můžeme Švýcarsku závidět, je studie zadaná Švýcarským federálním úřadem pro životní prostředí, autorů Delphine Kawecki a Berd Nowacka s názvem „Polymer-Specific Modeling of the Environmental Emissions of Seven Comodity Plastics As Macro-and Microplastics“.

Global Waste Index z roce 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.

Evropská environmentální agentura (EEA) v minulém týdnu zveřejnila výsledky úspěšnosti recyklace odpadů jednotlivých evropských zemí. V současné době tento cíl splňují Rakousko (63 %), Německo (62 %), Belgie (58 %), Nizozemí (51 %) a Švýcarsko (51 %). Česká republika je s 31 % mírou recyklace hned v závěsu za dvěmi vyspělými ostrovními zeměmi .

tags: #recyklace #odpadu #Švýcarsko

Oblíbené příspěvky:

• Informace o odpadech Příbram
• Nové Povinnosti v ČR
• Vlhčené ubrousky a čistička v Jihlavě
• Dětské pexeso s přírodou
• Vzdělávání v mateřské škole