Recyklace prášku při práškovém lakování

Při výrobě jakéhokoli výrobku je kladen důraz nejen na kvalitu svařování a dalších doprovodných operací, ale také na kvalitu lakování, která je viditelná na první pohled. Proces lakování má vliv nejen na kvalitu protikorozní ochrany, ale hlavně na design výrobku, neboť povlak vytváří finální vzhled výrobku.

Parametrů kvality, které se dají v procesu práškového lakování testovat, je mnoho. Z hlediska jednotlivých fází je můžeme rozdělit podle jednotlivých fází lakovacího procesu:

• kontrola kvality předúpravy
• kontrola v průběhu lakovacího procesu
• kontrola v průběhu procesu vytvrzování
• následná kontrola

V prvních třech fázích můžeme kvalitu ovlivňovat aktivně, tedy můžeme korigovat parametry předúpravy, lakovacího a vytvrzovacího procesu tak, aby bylo dosaženo ideálního výsledku. Ve fázi následné kontroly můžeme pouze konstatovat, zda je daný výsledek v souladu s očekáváním či zda se parametry liší. V následujících řádcích se budeme věnovat některým z těchto aspektů podrobněji:

Proces vypalování

Vytvrzování práškového povlaku (tzv. vypalování) má zásadní vliv na mechanickou, protikorozní a chemickou odolnost i vzhled budoucího povrchu.

Každá prášková barva má doporučenou teplotu, při které dojde k ideálnímu zesíťování, tzv. vypalovací okno (obr. 1). Vypalovací okno bývá často v technických listech nahrazeno tříbodovou vypalovací křivkou nebo v nejhorším případě jen jedním údajem, např. 15´při teplotě 180°C. Střední hodnota vypálení je zpravidla dosažena v ideálních laboratorních podmínkách na plechu definovaného materiálu o tloušťce 0,8 - 1 mm a tloušťce 50-70 μm, většinou pro horkovzdušné pece. Přesná specifikace by měla být vždy uvedená v technickém listu.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Je důležité upozornit, že u teploty se jedná o dosaženou teplotu dílce, nikoliv o teplotu vzduchu v peci. Vzduch v peci by měl mít rovnoměrnou teplotu, teplotní rozdíly mezi jednotlivými místy v peci by měly být do 5°C.

Vypalovací proces je zásadně ovlivněn tloušťkou lakovaného materiálu. Jinak se prohřívá 20 cm litinový odlitek, jinak 1,5 mm ocelový plech, pro který je vypalovací okno standardizováno. Dobu vytvrzování silnějších materiálů je zpravidla nutné určit empiricky a adekvátně upravit vypalovací proces. Poznatky z praxe ukazují, že na každý 1 mm tloušťky navíc je potřeba 2-3 minuty.

Měření teplotními čidly na peci není v tomto případě dostačující. Čidla měření teplotu vzduchu, nikoli teplotu povrchu. Proto je ideálním způsobem měření čidlo, umístěné přímo na materiálu, které zaznamenává průběh ohřevu materiálu a přenáší data do dataloggeru viz obr. 2. Velmi důležité je konkrétní rozložení čidel v peci. Používají se čidla povrchová (3-4ks) a vzduchová (1-2ks), která monitorují rovnoměrný ohřev vzduchu. Naměřené hodnoty se ukládají v databázovém softwaru, který, při správném nastavení, dokáže vyhodnotit proces vypálení viz obr.

Tloušťka povlaku

Tloušťka prášku před vypálením má zásadní vliv na finální vzhled povrchu. Přílišná tloušťka povlaku může zapříčinit špatnou adhezi naaplikovaného nátěrového systému k základnímu materiálu, stékání povlaku, ale také tvorbu kráterků v povlaku, či tvoru pomerančové kůže. Naopak příliš malá tloušťka prášku má za následek prosvítání základního materiálu přes povlak, nedostatečnou protikorozní ochranu, zejména ve vyšších korozních prostředích (C3 a vyšší). Jde o nejčastěji měřený následný parametr. Metody, které se pro hodnocení tloušťky používají, jsou uvedeny v normě ČSN EN ISO 2808.

Principy měření:

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

1. nedestruktivní ultrazvukový princip (obr. 4)
2. nedestruktivní fototermický princip (obr.

Vzhled

Vzhled je zásadním estetickým kritériem a je kombinací řady parametrů, jako je lesk, barevnost, struktura, pomerančová kůže, DOI a některé další specifické parametry, využívané zejména v automobilovém průmyslu.

Lesk je parametr, na kterém se mohou projevit chyby v technologii (nedodržení požadované vypalovací teploty, tloušťka). Lesk se měří zařízením, které se nazývá leskoměr (viz obr. č.6). Stupeň lesku je možné definovat jako poměr mezi intenzitou dopadajícího a odraženého světelného záření určitého spektra od sledovaného povrchu. Optický dojem lesklého povrchu vytváří nejen lesk samotný (tedy množství leskutvorných přísad v dané práškové barvě), ale také struktura daného povlaku.

Podobně se chyby technologie projeví i na barevnosti, pokud dojde k ponechání výrobku ve vypalovací peci příliš dlouho, může dojít k přepálení práškové barvy a tím ke změně barevného odstínu. Barevnost se hodnotí zařízením, které se nazývá spektrofotometr (viz. Obr 7). Principem je měření v systému barevného spektra, jehož souřadnice se od sebe liší.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

tags: #recyklace #prasku #pri #praskovani

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické kotle Dakon – recenze
• Přírodní odčervení pro skot
• Ekologická výchova v Podblanicku: Vodní dům
• Praktický odpadkový koš
• Čistota v interiéru Citigo