Recyklace ve Švédsku: Cesta k udržitelnosti a cirkulární ekonomice

Švédsko je dlouhodobě považováno za jednu z nejlepších zemí v Evropě i na světě v oblasti recyklace a nakládání s odpady. Důsledné využívání dat, hledání vyšší energetické účinnosti a nové způsoby recyklace odpadu jsou jen některé z aspektů, které Švédsko staví do pozice lídra v oblasti udržitelnosti. Příklady ze Stockholmu a Linköpingu potvrzují, že propojení technologií, infrastruktury a spolupráce veřejného a soukromého sektoru přináší měřitelný posun v udržitelnosti a zjednodušuje život obyvatel i správu měst.

Inovativní přístupy ve Stockholmu a Linköpingu

Ve východní části Stockholmu postupně vzniká čtvrť Royal Seaport - jeden z největších evropských projektů udržitelné výstavby. Energetika, odpadové hospodářství i doprava se zde plánují jako jeden celek. Na místě bývalého přístavu do roku 2030 vznikne sídliště s dvanácti tisíci byty, které nabídne až 35 tisíc nových pracovních míst.

Odpadní roury místo popelnic

Namísto popelnic se domácnosti odpadu zbavují jeho vhozením do vakuových odpadových rour, které odpad směrují přímo do recyklační stanice. Tento pneumatický systém - Envac - šetří energii i prostor a podle dat města výrazně snižuje náklady na svoz, mimo jiné díky omezení potřeby těžké svozové dopravy. Infrastruktura, která s digitalizací počítá od začátku, umožňuje městu růst bez ztráty efektivity a kvality života.

Univerzitní město Linköping sází na propojení energetiky, cirkulární ekonomiky a inovací. Městská společnost Tekniska Verken zpracuje ročně až milion tun odpadu z domácností, průmyslu i dovozu ze zahraničí a vyrábí z něj teplo, elektřinu a bioplyn, který pohání většinu městské dopravy. Moderní třídicí linka pak ročně rozděluje 200 tisíc tun komunálního odpadu a podle města tím snižuje emise CO₂ o desítky tisíc tun ročně. Na systém dálkového vytápění je napojeno přes 90 % domácností. Energie pro město pochází z kombinace odpadového tepla, bioplynu a obnovitelných zdrojů, což z Linköpingu dělá jedno z nejefektivnějších energetických měst ve Švédsku.

Autonomní autobusy a testování technologií

Linköping zkoumá i budoucnost městské dopravy. Projekt Ride the Future testuje autonomní elektrické minibusy, které od roku 2019 přepravily přes 20 tisíc cestujících mezi univerzitním kampusem a čtvrtí Vallastaden. Na projektu spolupracují dopravní společnost Transdev, Linköping University, výzkumné instituce a město. Autobusy slouží jako živá laboratoř pro testování bezpečnosti, chování cestujících i technologií autonomního řízení. Cílem je plně autonomní provoz do roku 2028.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Linköping staví své čtvrti jako otevřené laboratoře. V Ebbeparku se testují technologie, které snižují spotřebu energie i vody - od solárních fólií pro napájení senzorů po recirkulační sprchy, které dokážou snížit spotřebu vody o desítky procent. Důraz je i na znovupoužití stavebních materiálů a dřevěné konstrukce místo betonu. Startupy mohou v Ebbeparku rovněž testovat prodej svých pilotních produktů koncovým zákazníkům.

V sousední čtvrti Vallastaden jsou voda, elektřina, teplo i potrubní odpad vedeny jedním podzemním tunelem. Tento integrovaný systém snižuje potřebu výkopových prací, zrychluje připojování nových budov a výrazně zefektivňuje správu městské infrastruktury. Na rozvoji města se podílí Linköping University, Science Park i inovační klastry. Program Swedish Scaleups tu podpořil přes 400 technologických firem, které vytvořily více než 1 600 pracovních míst a dlouhodobě rostou nad průměrem trhu.

Společným jmenovatelem všech projektů je spolupráce a dlouhodobé plánování. Linköping společně s nedalekým Norrköpingem funguje jako region, kde inovace nejsou jen ukázkou možností, ale běžnou součástí provozu - od energetiky po stavebnictví. I proto Linköping v roce 2024 získal první cenu v soutěži Evropské komise - iCapital Award.

Zálohový systém: Klíč k vysoké míře recyklace

Ve Švédsku mají jednoduché pravidlo: peníze na zemi nikdo nenechá. Na každý obal totiž platí zálohu - 1 švédská koruna za plechovku nebo PETku do 1 litru, 2 koruny za větší PETky. Lidé je pak sbírají a nosí do automatů, kterých mají tisíce po celé zemi. Nachází se v supermarketu, ale i ve sběrných dvorech, kam zároveň můžeš odvézt další vytříděné materiály. Můžeš si vybrat, jestli chceš zálohu zpátky, použít ji na nákup, nebo ji darovat na dobrou věc.

Mají dokonce aplikaci v telefonu, která ti dává peníze za třídění a to je fakt pokrok. K sběrnému automatu s námi šla místní slečna a popsala nám, jak to funguje. Nasypeš do přístroje plechovky a láhve, ukáže se ti, kolik dostaneš peněz a když to chceš do aplikace, tak jen vyfotíš QR kód. Jednoduchý a za 3 minuty měla kredit - peníze v aplikaci. A hlavní efekt? Skoro 90 procent PETek a plechovek se tam vrátí a může se recyklovat znova a znova. A to není jen teorie - ve Švédsku ročně recyklují víc než 2,7 miliardy obalů. Z těch pak dělají nové PETky a plechovky.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

PET dokonce dokáží recyklovat v závodě hned vedle hlavního sběrného a třídícího centra, takže ušetří CO2 za převážení materiálu. To je cirkulární ekonomika v praxi! Recyklační centrum na plechovky bohužel zatím nemají, vozí je tuším recyklovat do Dánska a Německa, to by ještě mohli zlepšit. Švédové jsou na svůj zálohový systém hrdí. Dokonce každoročně představují novou „zálohovací hymnu“.

V roce 1984, kdy byl systém představen ve Švédsku, šlo vlastně o preventivní opatření proti odhazování odpadků do přírody. Šlo především o plechovky, které se v tu dobu masivně dostávaly na trh. Deset let poté nastal ovšem obrovský boom v oblasti plastových obalů a lahví, a tak se dostaly do schématu i plastové láhve.

Katarina Lundellová, marketingová manažerka společnosti Returpack/Pantamera, správce zálohového systému, nastoupila do firmy v roce 1985. „Cena za zálohu se snížila i proto, že se zálohování stalo samozřejmostí, jsme na to hrdí,“ konstatuje Katarina. Ohleduplnost k okolí a přírodě je ve Švédsku, dalo by se říci, v DNA její populace.

Švédský model, který například s malými nuancemi okopírovali u sousedů na Slovensku, prošel za čtyřicet let velkým vývojem. Nejen co do zpracování na moderních linkách přímo v Norrköpingu, kde správce zálohového systému sídlí. Výrazně se do něho promítly moderní digitální technologie. Obaly totiž není nutné vracet jen v obchodech, ať již super, či hypermarketech a dalších provozovnách, ale vlastně i v restauracích a všude tam, kde se prodávají nápoje v uvedených druzích obalů. Nikomu to nevadí.

Oblíbená místa jsou zdejší obdoby našich sběrných dvorů. Tato centra bývají vybavená kontejnery na jednotlivý recyklovatelný odpad (ve Švédsku se například separují i obálky, protože mají na sobě lepidlo) a současně tu jsou i automaty na petky a plechovky. Ty najdete také tam, kde není v dosahu obchod nebo restaurace. Jedná se o stejný stroj, jaký bývá v obchodě, jen vzhledově připomíná náš velký výdejní box pro e-shopy. Nasypete pytel do stroje najednou, čidla vyhodí nevyhovující obal a sám roztřídí plechovky i plastové lahve do příslušných nádob. Na displeji naskočí, kolik korun dostanete zpět. Buď si zvolíte peníze, a v takovém případě můžete kupon uplatnit v kterékoli prodejně, jinak se peníze utrácejí tam, kde jste obal vrátili. Nebo ťuknete na symbol některé z charit a částka poputuje k ní.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Po zemi jsou k dispozici i držáky na plechovky a lahve, kam je můžete odložit, aby mohly skončit ve výkupu. Předpokládá se, že ze stojanů si je pak vezmou především méně movití obyvatelé.

Energetické využití odpadu

V řadě evropských států, jako např. v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii a dalších, platí již několik let zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu a většina odpadu se energeticky využívá. Nejdále je v tomto ohledu Švýcarsko. Skládkování je zde zakázáno od roku 2000 a prakticky veškerý odpad končí ve 38 ZEVO. V roce 2005 Německo schválilo zákaz skládkování netříděného komunálního odpadu.

V Berlíně například již od roku 1967 funguje zařízení na energetické využití odpadů MHKW Ruhleben s kapacitou 510 000 tun ročně. V recyklaci ale také v předcházení vzniku odpadu patří Švédsko mezi nejúspěšnější státy v evropském i celosvětovém měřítku. Polovina směsných komunálních odpadů přitom míří do ZEVO. Znečištění ovzduší moderními zařízeními je významně nižší, než znečištění jakoukoli teplárnou na fosilní paliva nebo biomasu. Systematicky využívá energii z obnovitelných zdrojů.

Rozmístění zařízení pro energetické využití odpadů se řídí především hustotou obyvatel a možnostmi optimálního využití energie. Koncept ZEVO je Švýcary přijímán vesměs pozitivně. Obecně se ve Švýcarsku polovina domovního odpadu recykluje a polovina využije energeticky. Vedle tepla a elektřiny dovolují nízká ekologická rizika zařízení i zpětné získávání kovů, jejichž samotná výroba je energeticky vysoce náročná. Takže díky jejich „recyklaci“ a dalšímu využití jsou výrazně sníženy emise, které by vznikly při zpracování primárních surovin.

Právě energetické zpracování odpadů je ve Švédsku na výši. Využijí takhle 50,2 procenta odpadů. Více než 15 procent se zpracuje biologicky a 33,8 procenta Švédové zrecyklují. Pro srovnání - v Česku je to 45 procent. V zemi je na třicet spaloven, které takto odpad zpracovávají. V Česku slouží čtyři - v Praze, Brně, Liberci a Plzni.

Global Waste Index a srovnání s ostatními zeměmi

Global Waste Index z roku 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství ve 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě.

Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství:

Země s nejpozitivnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství:

Podle aktuálních dat Global Waste Indexu:

• Turecko a Lotyšsko jsou opět největšími znečišťovateli, pětici „nejhorších“ doplňují Chile, Mexiko a Itálie.
• Nejpozitivnější hodnocení naopak získaly Jižní Korea, Dánsko a Německo.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.
• Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu především výrazný nárůst objemu průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele.

V naší zemi oproti poslední analýze objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok vzrostl z 344 kg na 499 kg. Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejhoršími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019 se v Turecku ještě vůbec nerecyklovalo.

Žádná jiná země se v odpadu „netopí“ tolik jako Spojené státy americké. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce.

Z environmentálního hlediska je energetické využívání odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu tímto způsobem než skládkováním. Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často oslavováno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící.

I ti nejpřednější recyklační hráči, mezi nimiž je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu. Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin.

tags: #recyklace #ve #Švédsku #čísla

Oblíbené příspěvky:

• Vliv teploty na emisivitu
• Jak vybrat boxovací pytel
• Ekologická kovová brčka – zlatá varianta: Test
• Nový Portál občana Liberec
• Recenze školy v přírodě Hodonín