Regionální a nadregionální územní systémy ekologické stability v ČR: Definice a význam

S pojmem územní systém ekologické stability (ÚSES) se setkává mnoho lidí, ať už jako projektanti, investoři, vlastníci pozemků nebo kdokoliv jiný, kdo pracuje s územně plánovací dokumentací.

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“.

Základní právní rámec ÚSES je obsažen v zákoně o ochraně přírody a krajiny (ZOPK). Podle § 3 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je ÚSES vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.

Ust. § 4 odst. 1 ZOPK zakotvuje, že vymezení systému ekologické stability provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány dalšími, zajišťujícími ochranu jednotlivých složek životního prostředí.

Čtěte také: Nadregionální ÚSES

Co do podrobností vymezení ÚSES zákon odkazuje na prováděcí vyhlášku č. 395/1992 Sb., která stanoví, že ÚSES na místní, regionální i nadregionální úrovni je vymezován prostřednictvím tzv. plánů.

Původně podle právní úpravy platné do roku 1992 zpracovávaly orgány ochrany přírody tzv. generely systémů ekologické stability, jejichž charakter byl převážně koncepční, čemuž odpovídá i jejich nízká podrobnost.

V praxi jsou platné územně plánovací dokumentace však poměrně často pořízeny právě na podkladě těchto generelů, což může být kvůli jejich vysoké obecnosti u konkrétních opatření a omezení v krajině značně problematické.

Plány ÚSES jsou podkladem projektů ÚSES, které představují již podrobnou dokumentaci kroků směřujících k realizaci ÚSES a jsou nezbytným podkladem pro pozemkové úpravy.

ZOPK však, aby mohlo dojít k jeho účinné právní ochraně, předpokládá jeho vymezení i formálně-právním způsobem, a to v podobě již zmíněných plánů.

Čtěte také: Informace o AOPK Východní Čechy

Ty by měly samozřejmě co nejvíce odpovídat skutečnému stavu krajiny, a reflektovat veškerá její lokální specifika, včetně případných návrhů na zachování či zlepšení ÚSES.

Samotné vymezení, kromě obecné povinnosti vlastníků pozemků tvořících ÚSES jej chránit, která se tímto stává územně určitou a tedy i vymahatelnou, však nestačí na to, aby příslušné orgány mohly aktivně činit kroky pro jeho zlepšování, a v případě nefunkčního ÚSES pro jeho vytváření.

Zákon totiž rozlišuje pojem vytváření od vymezování, přičemž vytváření může probíhat na základě projektů dle ust. § 4 vyhlášky č. 395/1992 Sb., které jsou schvalovány formou územního rozhodnutí dle stavebního zákona.

Dílčí doplnění systému ekologické stability mohou probíhat tzv. opatřeními dle ust. § 6 vyhlášky č. 395/1992 Sb., jedná se však o opatření jednoduchá a ve vztahu k jiným veřejným a soukromým zájmům zcela nekonfliktní.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Čtěte také: Klimatické Zóny ČR

Struktura a hierarchické úrovně ÚSES

Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory.

• Biocentrum je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny.
• Biokoridor je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který propojuje biocentra a umožňuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů.
• Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny.

Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.

Součástí ÚSES jsou i ochranná opatření biocenter a biokoridorů, pokud jsou plošného charakteru.

Biocentra a biokoridory, která vytvářejí prostorový základ ÚSES, mají základní úkol - uchování přirozeného genofondu krajiny.

Tento úkol však neznamená konzervaci společenstev, nýbrž podporování jejich přirozeného vývoje. Zejména u nově realizovaných biocenter či biokoridorů jde o podporu a umožnění co nejpřirozenějšího vývoje společenstva, vznikajícího v daných trvalých ekologických podmínkách.

ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií.

Rozhodujícím kritériem pro vymezení ÚSES je biogeografická pestrost krajiny co do rozmístění rámců trvalých ekologických podmínek a jejich přirozené, na člověku nezávislé vazby.

Stávající ÚSES je tvořen ekologicky významnými segmenty krajiny jako částmi kostry ekologické stability.

Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj přirozených, především rostlinných společenstev, jejichž druhová skladba odpovídá ekologickým podmínkám stanovišť v kontextu biogeografického členění krajiny (přirozený genofond krajiny).

Takto stabilizovaná území jsou předpokladem zachování či obnovení přirozené rozmanitosti krajiny, tj. zejména rozmanitosti biotopů. Ty pak mohou příznivě působit na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny.

Aktualizace nadregionálního ÚSES

Aktualizace nadregionálního územního systému ekologické stability (NR ÚSES) má v současné době první výsledky. Zpracování projektu zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR na základě pověření Ministerstva životního prostředí (MŽP).

Jde o aktualizaci vymezení NR ÚSES, umístění aktuálních mapových podkladů a dat na mapový server AOPK ČR, aktualizace a dopracování dokumentací NR ÚSES včetně stanovení limitů využití území a o poskytování územně analytických podkladů (ÚAP) v oblasti NR ÚSES.

Aktualizace NR ÚSES je vzhledem ke značné náročnosti na zpracování podkladů a vymezenému časovému prostoru rozdělena na dvě etapy, přičemž termín zhotovení první etapy byl limitován zákonnou povinností AOPK ČR poskytnout v roce 2010 vrstvu NR ÚSES (podle přílohy č. 1 části A vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně plánovací činnosti) jako vrstvu ÚAP.

V rámci první etapy, která byla zahájena v létě 2009, je zpracována aktualizace vymezení nadregionálních biocenter (NR BC) a os nadregionálních biokoridorů (NR BK).

Základní metodikou pro zpracování je Rukověť projektanta ÚSES (Löw a kol. 1995), resp. Metodické postupy projektování lokálního ÚSES (Maděra, Zimová 2005), s doplňujícími úpravami. Závazný je biotopový přístup, informace o území jsou získávány z nezbytných terénních šetření.

AOPK ČR poskytla zhotoviteli územně technické podklady, data z mapování přírodních biotopů, vymezení zvláště chráněných území, biogeografické členění území soustavy Natura 2000, zonace národních parků a chráněných krajinných oblastí, vrstvu ZABAGED, aktualizované vymezení některých NR BC (které AOPK ČR zpracovala v minulosti) a vymezení ÚSES podle zásad územního rozvoje, popřípadě velkých územních celků jednotlivých krajů, které měla AOPK ČR k dispozici.

Další nezbytné podklady pro zpracování díla, zejména vymezení ÚSES v jednotlivých územních plánech obcí, si zhotovitel zajišťoval sám.

Výchozí podklady vymezení NR ÚSES byly v jednotlivých regionech České republiky výrazně rozdílné.

Jedinou jednotnou vrstvou, v níž byly koncepčně zpracovány NR ÚSES, jsou územně technické podklady z roku 1996, v mnoha případech ovšem tato vrstva již neodpovídá skutečnosti.

Vymezení NR ÚSES v krajských územně plánovacích dokumentech se podle jednotlivých krajů podstatně lišilo. Některé kraje dokonce dodnes nemají schváleny zásady územního rozvoje.

Disproporce vymezení ÚSES je však největší v územních plánech jednotlivých obcí. V uvedených podkladech je v různých částech ČR zpracován nejednotně a ve velmi odlišné kvalitě.

V minulosti dokonce docházelo i k rozdílnému vymezení jednotlivých skladebných částí NR ÚSES v různých podkladech v rámci jednoho územního celku.

Zpracovatel měl tedy mnohdy k dispozici více různých variant vymezení, z nichž bylo značně obtížné vybrat nejvhodnější výchozí variantu.

NR ÚSES vymezený v ZÚR v některých případech neobvykle rozšiřuje či naopak zmenšuje jeho původní vymezení v územně technických podkladech, které vzhledem k uvedené nejednotnosti sloužily jako výchozí podklad spolu s nejaktuálnějšími, někdy však protichůdnými vymezeními v zásadách územního rozvoje.

Znovu se ukázal problém dřívějšího liknavého přístupu k tvorbě NR ÚSES: Zatímco na úrovni některých obcí se řešily detaily ÚSES, na celostátní úrovni byla tato problematika opomíjena.

V posledních více jak dvou letech jsou však NR ÚSES díky aktivnímu a konstruktivnímu přístup MŽP a AOPK ČR koncepčně zvládnuty.

Kromě samotného vymezení NR BC a os NR BK je zpracována také doprovodná textová dokumentace. Pro každou skladebnou část je vyhotovena tzv. vyhodnocovací tabulka včetně datového pasportu, která se na základě zkušeností a doporučení MŽP v průběhu prací částečně upravovala.

U jednotlivých biocenter je uvedena analýza aktuálního stavu přírody a krajiny (potenciální typy vegetace a reprezentativní biotopy, typy ekosystémů, ekologická stabilita), výčet limitů využití území z hlediska územního plánování a definice potenciálních ohrožení a rizik (začlenění výstupů ze ZÚR apod.), doporučený management (stanovený převážně na základě plánů péče) a shrnuta odlišnost od územně plánovací dokumentace (ÚPD).

Aktua­lizace vymezení NR ÚSES je prováděna v co možná největší shodě s platnou ÚPD, zohledňován je současný i potenciální stav biotopů, hranice relevantních zvláště chráněných území, ale také jednotlivé známé limity využití území.

Vymezení vždy muselo odpovídat metodickému zadání. Ke každé skladebné části je tedy zpracována digitální i tištěná mapová část a tabulková a textová doprovodná dokumentace.

NR BC jsou v tištěné podobě zpracovány v základní mapě 1:10 000, NR BK pak v základní mapě 1: 50 000. Digitální data jsou zpracována v měřítku větším.

Výsledné dílo odpovídá plánu ÚSES v souladu s vyhláškou č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Aktua­lizovaná vrstva NR ÚSES se stane v průběhu podzimu 2010 součástí databáze ÚSES v rámci Informačního systému ochrany přírody, který AOPK ČR provozuje. Data budou volně přístupná a průběžně aktualizovaná.

Data získaná z této aktualizace budou v průběhu podzimu zpřístupněna v rámci Informačního systému ochrany přírody.

Na první etapu aktualizace NR ÚSES by měla v roce 2011 navázat aktualizace NR BK s jejich vymezením NR BK do skladebných částí s předpokládaným termínem dokončení do 30. 6. 2013.

ÚSES jako nástroj obecné ochrany přírody a krajiny lze považovat za prostorový plán pro zachování a obnovu přirozených společenstev v krajině, a to to především v krajině, která není ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny zvláště chráněná.

tags: #regionalni #a #nadregionalni #uzemni #systemy #ekologicke

Oblíbené příspěvky:

• Činnosti uhelných elektráren
• Význam prázdnoty v přírodě
• Třída ohrožení dřeva
• Aktivity ZŠ Jarošov
• Petr A. Bílek a populární kultura