Environmentální Dopady Těžby Uhlí a Činnosti Uhelných Elektráren: Pohled Greenpeace

Ekologické organizace Greenpeace a Bund Sachsen a Sousedský spolek Uhelná podaly stížnost k Evropské komisi kvůli česko-polské dohodě o dolu Turów. Dohoda nevyřešila negativní dopady pokračující těžby uhlí, uvedly v tiskové zprávě.

Důl Turów a Česko-Polská Dohoda

Důl Turów u česko-polské hranice zásobuje uhlím hlavně sousední elektrárnu. Skupina PGE, které důl i elektrárna patří, tam plánuje těžit až do roku 2044. Důl se chystá postupně rozšířit na 30 kilometrů čtverečních podél silnice ze Žitavy do Bogatyně. Dohodu o řešení vlivu těžební činnosti v polském dole Turów u českých hranic podepsali premiéři Česka a Polska 3. února.

Nikol Krejčová z Greenpeace opakovaně zkritizovala česko-polskou smlouvu jako slabou a nedostatečnou. Uvedla, že negativní dopady těžby v dole Turow se kompenzovat nedají a z Česka jejím vlivem stále mizí voda. Právnička Petra Kalenská z expertní organizace Frank Bold uvedla, že podpisem dohody Česká republika souhlasila s nelegální těžbou.

"Firma PGE od února do září 2022 těžila, aniž by měla zhodnocení dopadů těžby na životní prostředí, což je v naprostém rozporu s evropským právem. K porušení práva nicméně došlo i v několika dalších případech. Česká vláda se ale už nemohla těmto ústrkům bránit, jinak by porušila dohodu."

Český Ústavní soud se dohodou odmítl zabývat, protože podle něj nespadá do jeho jurisdikce. Jako hlavní problém stěžovatelé uvedli, že dohoda nechrání zásoby vody v okolí dolu a nebrání jejich odtoku především z území Česka.

Čtěte také: Ekologie a Ústecký kraj

Liberecký krajský radní pro životní prostředí Václav Židek (Piráti) je přesvědčen o tom, že smlouva mezi Českem a Polskem je právně v pořádku, zároveň upozornil, že ani okamžité ukončení těžby v dole Turów by odtoku vody z území zabránit nedokázalo.

Podle informací z předminulého týdne důl získal kladné stanovisko a polské úřady tak mohou povolit těžbu až do roku 2044.

Odvolání Greenpeace Proti Rozšíření Těžby na Velkolomu Bílina

Organizace Greenpeace podala odvolání proti rozhodnutí umožňující rozšíření a prodloužení těžby na velkolomu Bílina. Organizace požaduje zrušení povolení hornické činnosti, které vydal Obvodní báňský úřad v Mostě v březnu. Analýza rozhodnutí, kterou organizace Greenpeace provedla, ukázala řadu pochybení.

Přestože se schválený záměr jmenuje “Pokračování hornické činnosti - I. etapa - Doly Bílina 2019-2035” a těžba má podle něj skončit v roce 2035, schválený plán rekultivací počítá s tím, že se bude těžit déle a na větší ploše a rekultivovat se bude až v roce 2055, tedy až dvacet let po nyní předpokládaném skončení těžby. Původně totiž Severočeské doly plánovaly, že budou těžit do roku 2050.

Schválený plán tak nijak neřeší rekultivaci velkolomu na území, které vznikne těžbou do roku 2035, ani zda je tento prostor vůbec technicky možné rekultivovat. Na základě takto povoleného záměru by navíc mohla těžební společnost tvrdit, že nabyla legitimní očekávání k pokračování těžby i v letech 2035 - 2055 a požadovat od státu odškodné za neuskutečněnou těžbu.

Čtěte také: Elektrárny a ekologické škody

Další problém, na který Greenpeace upozorňuje, je, že platnost nyní vydaného povolení k hornické činnosti na Bílině není nijak závazně časově ohraničena. Těžba je limitována pouze vymezením plochy, na které může probíhat. V případě snížení objemu těžby a jejího pomalejšího postupu by tak hornická činnost mohla probíhat i mnoho let po roce 2035.

Povolení jakékoli těžby na Bílině po roce 2033 je přitom v přímém rozporu s programovým prohlášením současné vlády, která se zavázala “vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033”.

Organizace Greenpeace také dlouhodobě kritizuje, že se při rozhodování o prodloužení těžby vůbec nijak neřešil negativní vliv, které by mělo spálení vytěženého uhlí na klima, což je zdaleka nejvýznamnější ekologický vliv celého záměru. V rámci posuzování jeho dopadů na životní prostředí se klimatem odmítlo zabývat dokonce i Ministerstvo životního prostředí, které vydalo se záměrem souhlasné stanovisko v roce 2019 v éře ministra Richarda Brabce.

Těžba na velkolomu Bílina má pokračovat i za hranicí původních ekologických limitů těžby, které v roce 1991 schválila vláda Petra Pitharta.

Odvolání Greenpeace proti prodloužení těžby na velkolomu Bílina je součástí širší kampaně za spravedlivou a udržitelnou energetickou transformaci České republiky.

Čtěte také: Definice náhrady škody a ekologické újmy v českém právu

Jaroslav Bican, koordinátor energetické kampaně Greenpeace ČR, říká:“Greenpeace se odvolalo proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Mostě, které umožňuje prodloužení hornickou činnost na velkolomu Bílina minimálně do roku 2035. Vláda přitom tento týden schválila východiska pro Státní energetickou koncepci, ve které si jako jeden ze strategických cílů vytyčila zcela utlumit využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. O pokračování těžby na Bílině navíc usilují Severočeské doly spadající pod ČEZ, který je ze 70 procent vlastněný státem. Celá situace je tak nanejvýš paradoxní.

Jan Rovenský, analytik energetické kampaně Greenpeace ČR, říká:“Pan ministr Hladík bude mít díky našemu odvolání skvělou příležitost napravit politováníhodné selhání svého předchůdce a jeho úředníků. Velmi doufám, že tuto příležitost, která se již nebude opakovat, nepropásne. Ministři současné vlády nám dlouho a opakovaně říkali, že chtějí vyřešit hádanku, kdy v Česku skončí těžba a spalování uhlí. Výsledek jejich práce je rozpačitý - po dvou letech jednání Uhelné komise a po několika zasedáních vlády nejsme stanovení data konce uhlí o nic blíž.

Konec Uhlí v České Republice

Ministr zodpovědný za energetiku, Karel Havlíček, který spolupředsedal Uhelné komisi a který loni tlačil na to, aby se o konkrétním roku hlasovalo co nejrychleji, teď prohlašuje, že datum vlastně není důležité, protože dobu uhelnou stejně ukončí trh. Konec uhlí v roce 2038, který ještě loni v prosinci navrhovala Uhelná komise, je v současnosti úplně mimo realitu.

Nicméně nový plán má ambici to změnit - ČEZ chce do roku 2030 postavit 6 GW kapacity v obnovitelných zdrojích, investovat do akumulace elektřiny a elektromobility a zároveň mnohem rychleji omezit spalování a těžbu uhlí. Přesnější detaily o jednotlivých krocích v plánu chybí. Je pravděpodobné, že je nemá rozmyšlené ani vedení firmy.

Kromě ČEZu urychlují konec uhlí i další firmy. Sokolovská uhelná snížila těžbu uhlí na polovinu a skončila s jeho spalováním v elektrárně Vřesová. Podobný osud může čekat elektrárnu Tisová již příští rok. Spoluvlastník firmy Jaroslav Rokos ohlásil plány investovat do rozvoje obnovitelných zdrojů deset miliard korun.

Zároveň končí i těžba černého uhlí, které obstarává státní OKD. Poslední šachta se by se měla zavřít v příštím roce. Jen uhelná firma miliardáře Pavla Tykače, Sev.en Energy, se zatím drží zpátky.

Důležitým faktorem budoucnosti uhlí je cena emisní povolenky, kterou firmy musí každý rok nakoupit. Její hodnota se zdvojnásobila, dlouhodbě se pohybuje nad 50 eury za tunu CO2 a prakticky posunula spalování uhlí do červených čísel.

Zároveň jsou energetické firmy pod tlakem finančního sektoru. Největší banky v Evropě i v ČR stále zpřísňují pravidla společenské odpovědnosti a odmítají půjčovat energetickým firmám, které nemají ambiciózní plán na konec uhlí. Vesměs požadují útlum uhlí do roku 2030. Podobně se chovají pojišťovny, které z etických důvodů odmítají uzavírat nové pojistky na uhelné elektrárny a doly.

Stát by se ale neměl vzdávat zodpovědnosti a měl by dohlédnout, aby konec uhlí neproběhl příliš živelně a neměl negativní dopady na zaměstnance energetických firem či lidi z uhelných regionů.

Z uhlí se v ČR stále produkuje přes 40 % elektřiny, a tak samozřejmě nejde uzavřít elektrárny a teplárny ze dne na den. Jejich část by šlo zavřít rychle, protože elektřinu vyvážíme, ale pro zbytek je třeba zásadnější transformace.

V příštích letech bude mít stát na transformaci energetiky a uhelných regionů k dispozici desítky až stovky miliard korun z Fondu obnovy, Fondu spravedlivé transformace a z Modernizačního fondu.

Z pohledu ochrany životního prostředí nejsou tyto náhrady ideální. Zvláště zemní plyn je stále zdrojem CO2 a výhledově zkomplikuje dosažení uhlíkové neutrality.

Větší rozvoj obnovitelných zdrojů je pak omezen neschopností či neochotou vlády a poslanecké sněmovny schválit potřebný zákon zavádějící pravidla pro komunitní energetiku či aukce, které už dlouho používá mnoho zemí v EU.

Negativní Vliv Německé Energiewende

V Německu se zavírají jaderné elektrárny, které mohly produkovat léta i desetiletí téměř bezemisní elektřinu. Jejich uhlíková stopa totiž byla vytvořena již při jejich výstavbě. Z velké části byly nahrazeny fosilními zdroji. Ještě intenzivněji bude tento proces pokračovat v následujících letech.

V Rakousku nebyla, také do značné míry kvůli úspěšné kampani Greenpeace, spuštěna dostavěná jaderná elektrárna. Její produkci do značné míry nahradily i uhelné zdroje z Polska a Česka.

V Polsku se nedokončila rozestavěná jaderná elektrárna a zastavila plánovaná náhrada uhelných zdrojů jadernými. Všechny tyto nepostavené jaderné zdroje suplují v této zemi zdroje uhelné.

Jediný stát v regionu, kde se organizaci Greenpeace nepodařilo dosáhnout jejích cílů, je Česká republika. Zde se sice v Temelíně podařilo prosadit snížení počtu bloků na polovinu, přesto se však dostavěly dva bloky po 1000 MW. To spolu se zvýšením výkonu v Dukovanech a novými obnovitelnými zdroji přispělo k tomu, že se snížila v Česku absolutní produkce elektřiny z fosilních zdrojů a relativní pak dokonce velice významně. Tím se výrazně naše republika odlišuje právě od Německa a Polska.

Je pravda, že Česko velkou část produkované elektřiny vyváží. Ovšem česká jaderná elektřina vytlačuje uhelnou elektřinu z Polska a Německa. A jak správně poznamenává Jan Rovenský v uvedeném citátu, snížením spalování uhlí v Polsku a Německu se zlepšuje ekologická situace i u nás. Zprovoznění Temelína a zvyšování produkce v Dukovanech pomohlo uchránit velké množství uhlí, které se nemuselo vytěžit. I dodržení limitů a již poměrně dlouhé období, kdy se nemusí likvidovat další vesnice, nás odlišuje od Německa a Polska. A do jisté míry je to dáno právě i rozdílnými dopady kampaně Greenpeace u nás a u sousedů.

Severočeské Doly Souhlasí s Ukončením Těžby na Bílině do Roku 2033

Letos v dubnu Severočeské doly zaslaly Českému báňskému úřadu (ČBÚ) vyjádření, že souhlasí s ukončením těžby na Bílině do roku 2033. Českými médii před časem dokonce prošla zpráva, že ačkoli státní plán předpokládá ukončení těžby uhlí nejpozději v roce 2033, ČEZ s ním plánuje skoncovat již do roku 2030.

Uzavření dolu Bílina bude vítězství nejen pro místní obyvatele a ekologické aktivisty, kteří po desetiletí bojovali za čistější životní prostředí, ale také pro celé Česko. S dolem se totiž uzavře i špinavá kapitola české uhelné historie.

Masivní těžba zde však začala až kolem roku 1947, kdy byl otevřený povrchový důl Maxim Gorkij. Desetiletí masivní těžby se podepsalo na místní přírodě a srovnalo se zemí několik vesnic.

Na začátku 90. let takto došlo například ke zbourání místní vesnice Libkovice. Těžaři tehdy obešli ekologické limity chránící oblast před povrchovou těžbou tím, že místo povrchového dolu plánovali otevřít důl hlubinný. I přes velké protesty Greenpeace a přes blokádu Libkovic a obranu místních domů před zbouráním, se těžební společnosti podařilo místní lidi vyhnat a vesnici pomalu, ale jistě srovnat ze zemí.

Vesnice a města v okolí, kterým zůstala půda pod nohama, zase dodnes trápí hluk a znečištění z dolu. Jejich obyvatelům výrazně snižuje kvalitu života.

„Hluk z velkolomu Bílina obtěžuje hlavně v noci v letních měsících. Velkým problémem je i prach, který obtěžuje stejně” - uvádí Rudolf Drien, obyvatel Mariánských Radčic.

V roce 2015 se ale Severočeským dolům povedlo ekologických limitů pro těžbu na Bílině zbavit. O jejich prolomení rozhodla vláda Bohuslava Sobotky a toto rozhodnutí následně posvětilo i Ministerstvo životního prostředí za bývalého ministra Richarda Brabce.

Proti rozšíření dolu se postavila nejen organizace Greenpeace, ale i téměř 4,5 tisíce lidí, kteří poslali své připomínky v rámci vyhodnocení vlivů na životní prostředí, tedy procesu EIA.

Během loňského roku jsme opakovaně upozorňovali na negativní dopady těžebního záměru a snažili se skupinu ČEZ přimět k tomu, aby od prodloužení těžby upustila.

Vyjádření Severočeských dolů, že nemají žádné námitky proti tomu, aby Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím přezkumu závazného stanoviska EIA ukončilo těžbu uhlí rokem 2033, považujeme za významné vítězství.

Jak se navíc můžeme dočíst z oficiálních materiálů společnosti ČEZ, ”Aktuální tržní podmínky indikují ukončení provozu všech uhelných zdrojů již v roce 2030.” Těžba uhlí se už tedy nevyplatí ani uhelným společnostem.

Snížení Emisí Díky Práci Nevládních Organizací

Z elektráren Počerady a Ledvice bude vypuštěno do ovzduší o 532 kg toxické rtuti méně, díky emisním limitům a práci nevládních organizací. Omezení produkce znečištění z největších zdrojů přitom nastalo díky účasti nevládních organizací - expertní skupiny Frank Bold, ekologických organizací Hnutí DUHA a Greenpeace ČR a místních spolků jako Zelená pro Pardubicko, Zastavme elektrárnu Chvaletice, Zdraví pro Most či MY Litvínov - ve správních řízeních, která se musejí vést o každé výjimce z emisních limitů.

Velkými úspěchy v ochraně životního prostředí jsou řešení elektráren Prunéřov II a Počerady, kde byl na návrh nevládních organizací stanoven emisní strop a závazné ukončení provozu po jeho vyčerpání. V případě Počerad došlo k redukci budoucích emisí rtuti o 30 % a záruce, že další emise už vypuštěny nebudou. Elektrárna Ledvice zase získala jen kratší výjimku a musí rychleji snižovat emise rtuti, což omezí vypuštění této toxické látky o 156 kilogramů.

Eliška Beranová, právnička Frank Bold Society, říká: „Správní řízení o výjimkách z emisních limitů musí být vedena v souladu s evropským i českým právem, což znamená, že jakákoliv výjimka musí být řádně odůvodněná a nesmí vést k nepřiměřenému ohrožení zdraví lidí či životního prostředí.

Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA, říká:„O půl tuny méně toxické rtuti se dostane do životního prostředí díky práci nevládních organizací. A to počítám jen uhelné elektrárny Počerady a Ledvice. Snížení limitů, zkrácení výjimek a emisní stropy jsme prosadili i u dalších zařízení, takže Češi a Česky budou žít ve zdravějším prostředí. Úplné odstranění zdravotních rizik a ochrana klimatu, však vyžadují úplné odstavení uhelných elektráren, které bezemisní být nemohou nikdy.

Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace, říká: „Když se kdysi schválily nové emisní limity, čekali jsme, že provozovatelé uhelných elektráren buď nainstalují nové filtry, aby je plnily, nebo si požádají o výjimku do doby, než filtry nainstalují. Počítali jsme s tím, že se přihlásíme do správních řízení a do srpna roku 2021, kdy nové limity měly začít platit, bude vše vyřešené. Netušili jsme ale, že si budou provozovatelé žádat o výjimky opakovaně, nebo že jim úřady povolí výjimky na samé hraně zákonnosti nebo dokonce v rozporu se zákonem jako u elektrárny Počerady. Handrkování s úřady a provozovateli se tak protáhlo na mnoho let.

Emisní Limity a Plány Elektráren

Následující tabulka shrnuje stav plnění emisních limitů, snižování emisí a plány různých elektráren a tepláren:

Uhelná Komise a Budoucnost Energetiky

V roce 2018 české ekologické organizace zveřejnily studii německé konzultační společnosti Energynautics, která je přístupná na www.chytraenergie.info. Modelovala českou energetickou síť v roce 2030 a ukázala, že může bezpečně fungovat i bez velkých uhelných elektráren a snížit podíl uhlí v našem energetickém mixu jde velmi rychle.

tags: #environmentální #dopady #těžby #uhlí #a #činnosti

Oblíbené příspěvky:

• Recenze Kavárničky v Srbské Kamenici
• Charakteristika postmoderního útěku
• Vývoz odpadů z ČR: Přehled
• Stojany na pytle
• Heidrun Swing 50 l: Kompletní recenze