Rekultivace Ekosystémů Po Průmyslové Těžbě: Metody a Příklady z České Republiky

Krajina je jako živý organismus. Bohužel, ne všechny kapitoly tohoto příběhu jsou šťastné. Těžba nerostných surovin, masivní stavební projekty, průmyslová výroba nebo nevhodné hospodaření zanechávají za sebou zjizvenou krajinu, kde se život jen těžko navrací zpět. A právě zde vstupuje na scénu rekultivace - tichý, ale mocný proces, který dokáže vrátit narušeným územím jejich ztracenou krásu, hodnotu i život.

Rekultivace krajiny je nesmírně důležitý proces, který má za cíl obnovit hodnotu území narušeného lidskou činností, jako je těžba, stavební práce nebo průmyslová výroba. Nejde však jen o zasypání jam a vyrovnání terénu - rekultivace zahrnuje komplexní proměnu krajiny tak, aby znovu plnila ekologické, ekonomické i estetické funkce.

Brownfieldy a Jejich Rekultivace

Na samém počátku je za potřebí si přesně definovat význam slova brownfield. Akronym brownfield se používá jak mezinárodně, tak i v České republice a rozumí se jím vždy to samé. Termín popisuje opuštěné a zdevastované objekty. Tyto objekty zabírají nemalé plochy. Vznik brownfieldů může být zapříčiněn také nepřímými vlivy, jako jsou technické vynálezy a proměny životního stylu a společnosti (Doleželová, 2015).

Rekultivací je myšlena přeměna přírodních částí projektu, tedy navrácení přírodních funkcí do území brownfieldu. Regenerace a rekultivace brownfieldů přispívají k efektivnímu rozrůstání měst a zároveň přispět k udržitelnosti, a mohou pozitivně posilovat image města a vést k rozvoji nových podnikatelských příležitostí.

Statistiky Brownfieldů v ČR

V České republice se můžeme setkat s různými typy brownfieldů, včetně průmyslových, zemědělských a institucionálních. Mnohé objekty zanikly z důvodu ekonomické nesoběstačnosti. Je poptávka ze strany investorů patří staré vily.

Čtěte také: Postupy rekultivace Severních Čech

Typy Rekultivace

Existují dva základní přístupy k obnově: přírodní a technická rekultivace. Jaký je mezi nimi rozdíl, kdy který způsob zvolit a co všechno obnáší plán rekultivace?

Technická Rekultivace

Technická rekultivace představuje první fázi obnovy narušeného území a většinou je spojena s těžkou stavební technikou. Zahrnuje například modelaci terénu, zasypávání důlních jam, budování odvodňovacích systémů či zpevňování svahů. Cílem je vytvořit stabilní základ, na kterém lze následně pokračovat dalšími kroky, například zemědělskou rekultivací.

Technická rekultivace je nezbytná zejména tam, kde hrozí sesuvy půdy nebo kde se vyskytují ekologicky rizikové materiály. Bez ní by další úpravy nebyly bezpečné ani účinné.

Přírodní Rekultivace

Přírodní rekultivace, někdy nazývaná také „samovolná sukcese“, spoléhá na přirozené procesy obnovy. Místo technických zásahů zde dochází k tomu, že se příroda sama postará o návrat rostlin, živočichů a celých ekosystémů. Tento přístup je levnější, ekologičtější a často i dlouhodobě udržitelnější než intenzivní technická řešení.

Pokud podmínky dovolí přírodní rekultivaci, krajina se často obnoví do podoby, která je ekologicky hodnotnější než ta původní.

Čtěte také: Ekologické vodní hospodářství

Zemědělská Rekultivace

Zemědělská rekultivace je specifický typ obnovy, jehož cílem je navrátit pozemku schopnost zemědělského využití. Po technické rekultivaci (vyrovnání terénu, úprava hydrologických poměrů) následuje aplikace ornice a postupné zatravňování nebo výsadba plodin. Tento typ rekultivace krajiny je běžný v oblastech, kde byla půda narušena těžbou či průmyslem a kde je zájem o obnovu zemědělské produkce.

Kvalita ornice je klíčová. Pokud je původní ornice kontaminovaná nebo zcela chybí, je nutné ji dovézt z jiných lokalit.

Lesnická Rekultivace

Při lesnických rekultivacích jsou v současnosti téměř vždy v průběhu fáze mechanické a chemické přípravy půd paradoxně likvidovány ekologicky velmi hodnotné porosty přirozených náletových dřevin, které by nově vysazované monokultury výrazně obohatily. K vlastním výsadbám jsou mnohdy používány nepůvodní, často potenciálně invazní druhy dřevin nebo druhy, které neodpovídají nadmořským výškám a zeměpisným polohám rekultivovaných lokalit ani jejich morfologii.

Vodohospodářská rekultivace

Vodohospodářské neboli hydrické rekultivace pomocí stavebně technických opatření vytvářejí nový vodní režim v rekultivované krajině. Běžně jsou budována menší vodohospodářská díla, jako např. nezpevněné i zpevněné záchytné příkopy, drény, odvodňovací kanály a štěrková odvodňovací žebra. Významnou součástí nové hydrické sítě jsou retenční nádrže a poldry regulující odtok vody a zachycující erozní sedimenty. V posledních letech jsou preferovány velkoplošn

Plán Rekultivace

Aby rekultivace pozemku proběhla efektivně, je potřeba pečlivě vypracovaný plán rekultivace. Ten musí obsahovat podrobný popis stavu území, navržené zásahy, časový harmonogram a způsoby následného využití lokality. Plán rovněž určuje, zda bude aplikována přírodní či technická rekultivace - nebo kombinace obou metod.

Čtěte také: Kritéria pro rekultivaci skládek

V České republice podléhá plán rekultivace schválení příslušným úřadem a je vázán na stavební zákon i zákon o ochraně zemědělského půdního fondu.

Rekultivace v Ústeckém kraji: Případová studie

Ústecký kraj, společně s Karlovarským a Moravskoslezským, patří mezi strukturálně postižené regiony. Důsledkem úpadku průmyslových i zemědělských podniků je velké množství nevyužívaných, zdevastovaných ploch a objektů (tzv. brownfields) v urbanizovaném území i ve volné krajině.

V souvislosti s těžbou hnědého uhlí a sypáním výsypek zaniklo v Ústeckém kraji minimálně 85 obcí. Z příjemné krajiny polí, luk, lesů a venkovských sídel, kde vše mělo uchopitelný rozměr, se stala krajina obrovských důlních jam s monstrózními kolesovými rypadly a pásovými sypači, jejichž dimenze se vymykají chápání běžného člověka.

Nicméně, již šedesátiletá rekultivační praxe prokazuje, že byly nejen vymyšleny, ale že jsou již běžně realizovány ekologicky a sociálně účinné metody rekultivací, jejichž výsledkem je tvorba území, které krajinu před těžbou dokonce předčí.

Financování rekultivací

Značně vysoké náklady na realizaci rekultivací jsou hrazeny většinou ze soukromých zdrojů, pouze ve výjimečných případech ze zdrojů veřejných. Organizace, oprávněná dobývat výhradní ložisko v dobývacím prostoru, který jí byl stanoven, je povinna zajistit sanaci všech pozemků dotčených těžbou.

Těžařská organizace je povinna vytvářet rezervy peněžních prostředků k zajištění sanací a rekultivací pozemků dotčených těžbou a vypořádání důlních škod. Nyní musí být finanční prostředky, jejichž množství odpovídá potřebám na vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci, skutečně deponovány na zvláštní vázané účty.

Cíle rekultivací

Cílem rekultivací v 50. až 80. letech 20. století bylo totálně zahladit stopy po těžbě nerostných surovin a v co nejkratších časových horizontech vytvořit „krásnou krajinu“, jejímiž hlavními funkcemi jsou zemědělská a lesnická produkce a využití k rekreačním účelům, případně pro novou zástavbu.

Dnes je zřejmé, že koncepce obnovy velkoplošných území při využití klasických způsobů rekultivace nevede k žádoucímu výsledku, kterým je pestrá mozaikovitá krajina s vysokou geomorfologickou, biologickou a ekosystémovou diverzitou a tím i ekologickou stabilitou. Absence přírodních a přírodě blízkých ekosystémů, které vznikají v územích narušených těžbou nerostných surovin přirozenou nebo usměrňovanou ekologickou sukcesí, zásadním způsobem snižuje ekologickou stabilitu krajiny i její retenční kapacitu.

Metody rekultivace

Rekultivace můžeme rozdělit na:

• Technické
• Biologické (zemědělské, lesnické)
• Vodohospodářské
• Ostatní

Tabulka: Přehled typů rekultivace

tags: #rekultivace #ekosystemu #po #prumyslove #tezbe #metody

Oblíbené příspěvky:

• Viry a oceány
• Metody čištění odpadu v Hlučíně
• Postup analýzy odpadu
• Elektřina z obnovitelných zdrojů
• Neobvyklé zákony o odpadcích