Rekultivace skládky komunálního odpadu: Postupy a kritéria

Tímto způsobem se v současné době u nás odstraňuje převážná část odpadů. Prostředí, ve kterém se provádí řízené odstraňování odpadů kontrolované z hlediska jejich vlivu na životní prostředí, je řízená skládka. Svoz odpadů na danou skládku se nazývá svozovou oblastí. Při zakládání skládky je důležité rozložit odstraňovaný materiál na co nejmenší povrch, čímž se minimalizuje dopad na životní prostředí okolí skládky. Důležité je minimalizovat procesy a nadměrnou kontaminaci průsakových vod.

Důležitým faktorem je i to, aby hořlavý odpad byl zahrnut a zakompaktován okamžitě (limit daný provozním předpisem, např. min.). Tím se minimalizuje riziko požáru (požár je obtížně uhasitelný). Všechny drenáže musí být plynotěsně uzavřeny. Vznikající metan se skládá převážně z methanu a oxidu uhličitého. Pro tvorbu methanu jsou optimální pH 6,5-8, vlhkost vyšší než 20-30% a teplota 25-40°C.

Legislativní rámec

Ministerstvo životního prostředí stanovuje podmínky ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu na základě zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Vyhláška č. 294/2005 Sb. stanovuje podmínky ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a mění vyhlášku č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Podle § 2 vyhlášky se rozlišují:

• Inertní odpad: odpad, který nemá nebezpečné vlastnosti a u něhož za normálních klimatických podmínek nedochází k žádným významným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám.
• Nereaktivní nebezpečný odpad: odpad podle § 4 odst.
• Základní popis odpadu: průvodní dokumentace odpadu vypracovaná původcem odpadu nebo oprávněnou osobou v rozsahu stanoveném v bodě 2 přílohy č.

Odpady se na jednotlivé skupiny skládek podle § 3 odst. 2 ukládají podle kritérií stanovených pro tyto skupiny v příloze č. 4. Na skládky je možné ukládat pouze upravené odpady. Tato podmínka se nevztahuje na odpady inertní, pro které je úprava technicky neproveditelná, a odpady, u nichž nelze ani úpravou dosáhnout snížení jejich objemu nebo snížení nebo odstranění jejich nebezpečných vlastností. Způsoby a postupy úpravy odpadů, které se považují za úpravu odpadů před jejich uložením na skládku, jsou uvedeny v příloze č. 5.

Čtěte také: Postupy rekultivace Severních Čech

Skupiny skládek

Podle § 3 odst. 2 se skládky dělí do několika skupin:

• S-inertní odpad: určená pro inertní odpady podle § 2 písm. a).
• S-ostatní odpad: určená pro odpady kategorie ostatní odpad. Pro účely evidence a ohlašování odpadů a zařízení se tyto skládky označují S-OO.
  • S-OO1: skládky nebo sektory skládek určené pro ukládání odpadů kategorie ostatní odpad s nízkým obsahem organických biologicky rozložitelných látek, stanoveným v bodě 6 písm. c) přílohy č. 2.
  • S-OO3: skládky nebo sektory skládek určené pro ukládání odpadů kategorie ostatní odpad včetně odpadů s podstatným obsahem organických biologicky rozložitelných látek, odpadů, které nelze hodnotit na základě jejich vodného výluhu, a odpadů z azbestu za podmínek stanovených v § 7.
• S-nebezpečný odpad: určená pro nebezpečné odpady.

Technologické aspekty rekultivace

Jako technologický materiál na zajištění skládky nesmějí být použity odpady stanovené v části A přílohy č. 5. Odpady stanovené v části B přílohy č. 5 mohou být použity pouze tehdy, pokud a) budou dodrženy obecné požadavky § 4 odst.

Odpady využívané při uzavírání skládek k vytváření uzavírací těsnicí vrstvy skládky musí splňovat všechny podmínky stanovené pro danou skupinu skládek v příloze č. 4 a jejich vodný výluh nesmí u skládek ostatního ani nebezpečného odpadu v žádném z ukazatelů překročit limitní hodnoty výluhové třídy číslo II b uvedené v tabulce přílohy č. 2. Odpady využívané při uzavírání skládek k vytváření uzavírací ochranné vrstvy kryjící uzavírací těsnicí vrstvu skládky a odpady využívané do svrchní rekultivační vrstvy skládky musí splňovat podmínky stanovené v bodě 1 přílohy č. 10.

Využívání odpadů na povrchu terénu musí být v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů na ochranu zdraví a životního prostředí a s ustanovením § 75 písm. b) zákona.

Praktické příklady a postupy

Příkladem může být sanace „staré zátěže“ - bývalé obecní skládky. Nejprve bylo provedeno hrubé přetřídění celého objemu skládky na frakci 0/125 mm a velké kusy. Následně byl materiál (0/125 m) znovu přetříděn na frakce 0/32, 32/63 a 63/125 mm. Průběžně pak probíhala manuální separace komunálního odpadu. Vyseparovaný komunální odpad byl uložen na skládku příslušné kategorie. Přetříděný materiál byl průběžně vzorkován. Po provedení laboratorních rozborů a testů byl přetříděný materiál zatříděn do I. třídy vyluhovatelnosti. To umožňuje jeho další využití v závislosti na jeho zrnitostním složení. Celkové se objem materiálu, který bylo nutno uložit na skládku ll. kategorie, snížil na méně než 10% celkového objemu.

Čtěte také: Ekologické vodní hospodářství

Provedené práce prokázaly, že je v praxi možné uvedeným postupem výrazné snížit objem komunálního odpadu a získat nezávadné stavební materiály a zeminu. Vždy je však třeba provést průzkum materiálového složení tělesa skládky včetně ověření tříd vyluhovatelnosti.

Rekultivační vrstva

Pro rekultivované skládky je vhodné použít silnější vrstvu ornice (až 1 m). Pro zemědělské využití je vhodné pěstovat okopaniny. Po delší době, kdy přestane silný vývin bioplynu, se doporučuje výsadba dřevin (60-100 cm).

Nejjednodušší a nejvýhodnější je účelová rekultivace, což je postup úpravy uzavřené skládky s cílem jejího využití ke zvláštním účelům, např. získávání plynu.

Tabulka: Kritéria pro přijetí odpadů na skládku

Čtěte také: Informace o Orlík III Děčín

tags: #rekultivace #skládky #komunálního #odpadu #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Brousitelné lepidlo: detaily a aplikace
• Skrytý život v přírodě
• Environmentální prohlášení o produktu
• Typy a použití přisávacích hlavic
• Charakteristika kytovců