Reliéf, příroda a vznik: procesy utváření krajiny

Pochody zaujímají význačné místo mezi reliéfotvornými pochody. Geosystému (zejména prvky říční sítě) závisejí na sobě navzájem. V krajině v tekutém stavu, ve formě deště, deště se sněhem, sněhu, krup a rosy se projevují srážky.

Podpovrchová voda je voda vyskytující se pod povrchem krajiny. Je to souborné označení pro vodu půdní a podzemní.

Srážky se dělí na:

• Srážky kapalné, tj. déšť ap.
• Srážky pevné, tj. sníh, kroupy, námrazu, jinovatku ap.

Množství srážek se udává jako množství srážek nebo jako výška srážek, změřená v daném místě. Udává se v milimetrech. Celkový objem vody ze srážek spadlých za uvažované období na danou plochu se v krychlových metrech. Udává se v milimetrech.

Běžné a extrémní srážky způsobují velkou intenzitu fluviálních pochodů v krajině. Zpravidla největší význam mají přívalové deště (zvané též lijáky). Intenzita deště se udává v mm . s-1 nebo v mm . min-1.

Čtěte také: Reliéf v ČR

Fluviální pochody

Fluviálních pochodů je ovlivněno odtokem. Část srážek, která se nevsákla, se pohybuje po povrchu krajiny jako povrchový odtok nebo jako průtok (Qp - udává se v m3. v l . s-1). Povrchový odtok je buď soustředěný odtok, tj. korytech vodních toků, nebo ron, což je nesoustředěné stékání vody po povrchu terénu.

Ron způsobuje plošný splach zvětralinového pláště plošným tokem slabé vrstvy vody po povrchu terénu. Velikost kapek je důležitým činitelem. V oblastech s velkými kapkami může dojít k posunu (saltaci) i větších částic. S rostoucím množstvím minerálních částic v proudu, tím větší je erozní schopnost proudu. Plošný splach se téměř neprojevuje v lese a je velmi malý na zatravněných svazích, účinně se však projevuje na obnažené půdě, zejména na polích.

Při soustředění odtékající vody vzniká vodní tok, který je buď trvalý, nebo po delší část roku.

Vodní tok si vytváří koryto, tj. voda. Koryto mívá podélný úklon, který se nazývá sklon koryta toku. Turbulentní proudění se projevuje v řečišti.

Rychlost toku ve středu profilu je nejrychlejší blízko pod hladinou a nepravidelně se mění od jednoho břehu k druhému. Odpor proti proudění vody tvoří:

Čtěte také: Reliéf a klima

1. Dno koryta
2. Břehy koryta
3. Práh ve dně koryta
4. Stupeň ve dně koryta
5. Brod
6. Výmol v korytě

Mezi důležitým charakteristikám vodních toků patří průtok. Udává se v l . s-1 nebo v m3 . s-1. Rozlišujeme:

1. Průměrný průtok vodního toku (Q), tj. průměr všech průtoků za uvažované období, např. za rok (průměrný roční průtok).
2. M-denní průtok (Q Md), tj. průměrný průtok (např. dosažený nebo překročený po M-dní ve zvoleném období.
3. P-procentní denní průtok (Q pd), tj. denní průtok dosažený nebo překročený po p % počtu dnů ve zvoleném období.

Hydrologický režim je ovlivněn klimatickými vlivy a socioekonomickými zásahy. Mezi jeho charakteristiky patří:

1. Režim
2. Stupeň vyrovnanosti toku

Extrémní stavy jsou zejména maximální a minimální průtoky a vodní stavy. Nejvyšších průtoků a vodních stavů se dosahuje během povodní, a to buď v důsledku zvýšení průtoků nebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou). Množství vody, jež se pohybuje říčním korytem neustáleným pohybem, se nazývá průtoková vlna. Vrcholem průtokové vlny je největší průtok v určité fázi hydrogramu průtokové vlny. Doba trvání povodně se počítá od začátku průtokové vlny do konce průtokové vlny. Objem povodně lze vyjádřit v krychlových metrech.

Rozlišujeme tyto charakteristiky povodní:

1. N-letý průtok (QN), tj. průměrně jednou za N-let.
2. N-letá povodňová vlna
3. N-letý objem průtokové vlny (WN)
4. Objem N-leté povodňové vlny (WpV, N)

Jako extrémní označujeme dále průtoky malých vod. Čím menší jsou zásoby podzemních vod na začátku tohoto období, tím větší je pokles průtoků.

Čtěte také: Zbavte se ucpaného odpadu

Rozlišujeme tyto charakteristiky malých vod:

1. Absolutní minimální průtok
2. Minimální průtok (Qmin) v daném období
3. Průměrný minimální průtok v daném období
4. M-denní vody

Eroze

Vodní toky se zpravidla zvětšují směrem po toku a prohlubují. Prohlubování koryta vodou nazýváme erozí. Kromě prohlubování tok koryto rozšiřuje.

Erozní činnost vodního toku závisí na průtoku a rychlosti vody, odolnosti břehů a dna koryta a vlastnostech hornin, které tvoří okolí řeky.

Řeka může dopravovat jako splaveniny po dně, plaveniny rozptýlené ve vodě a rozpuštěné látky. Materiál, který řeka může dopravovat jako splaveniny na dně, se nazývá unášecí kapacita toku. Unášecí kapacitu a schopnost ovlivňují rychlost toku, jeho drsnost a zakřivenost. Plaveniny se skládají z částic jemnějších, tj. písek, silt a jíl. Koncentrace plavenin je množství plavenin v objemu vody (obvykle kg . m-3). Vodní toky se snaží dosáhnout profilu rovnováhy, tj. že vodní tok podstatněji ani neeroduje, ani neakumuluje. Vodní tok dosahuje profil rovnováhy přizpůsobením svého podélného profilu koryta a jeho drsnosti.

V krajině existuje vždy hlavní tok a jeho přítoky. Tok vlévající se do moře je prvního, tj. nejvyššího řádu. Říční síť vytváří tok s přítoky. Hustota říční sítě je souhrnná délka všech toků k ploše uvažovaného území. Erozní báze je dolní hranice erozních procesů. Rozlišujeme:

1. Hlavní erozní bázi, tj. úroveň hladiny moře, do něho vlévá.
2. Místní erozní bázi
3. Dočasnou erozní bázi, která je dočasným limitem hloubkové eroze (např. vrstva v korytě ap.).

Soustava říčních údolí vytváří údolní síť. Typ údolní sítě je důležitým ukazatelem fyzickogeografických podmínek v krajině. Existuje několik typů údolních sítí:

1. Stromovitá údolní síť, kde jsou údolí uspořádány tak, že tvoří síť podobnou větvím stromu.
2. Trellis údolní síť, kde se kratší přítoky nebo krátké úseky hlavních toků.
3. Rektangulární údolní síť, kde se toky protínají ve směrech zhruba na sebe kolmých.
4. Paralelní říční síť.
5. Radiální říční síť, kde se údolí paprskovitě soustředně sbíhají.
6. Anulární říční síť

Údolní niva je dno údolí, které je tvořeno sedimenty transportovanými a usazenými tímto vodním tokem a je zpravidla zaplavována. Vodní toky v údolní nivě tvoří buď přímé úseky, nebo zvlněné úseky. Zvlněné úseky označujeme buď jako zákruty, nebo jako meandry.

Meandry vytvářejí v nivě tzv. meandrový pás a posouvají směrem po toku. Přitom se území uvnitř jednotlivých meandrů (tzv. meandrové ostruhy) zmenšují. V nejužších místech meandrových ostruh dochází k protržení meandru. Část koryta, která dále není protékána, se nazývá mrtvé rameno. Údolní niva mívá složitý mikroreliéf.

Údolní terasy vznikají v následující fázi prohlubování údolí. Rozlišujeme erozní a akumulační terasy. Akumulační terasy se vyvíjejí sedimentací na povrchu za povodní. Terasy mohou vznikat v důsledku:

1. Tektonického zdvihu
2. Klimatických změn
3. Změny hlavní erozní báze

Náplavový kužel je těleso tvořené fluviálními usazeninami, směřujícího směrem do sníženiny od bodu, kde vodní tok opouští vyšší polohu. V semiaridní a aridní zóny, nazýváme suché delty. Spojenými kužely při úpatí vyššího terénu bývají často bažiny, solné plochy atp.

Jezera

Jezera patří v krajině k tzv. Většinou se jedná o součásti krajiny, které v geografickém smyslu nemají dlouhé trvání. Rozlišujeme:

1. Tektonická jezera
2. Ledovcová jezera
3. Jezera vzniklá rozpouštěním
4. Jezera hrazená
5. Jezera sopečná
6. Jezera meteoritová

Rozměry jezerních pánví a jejich hloubka jsou značně rozdílné. Některá jezera mají dno níže než hladina světového oceánu a nazýváme je kryptodeprese. Velké přehradní nádrže mají zatím jen regionální význam.

Podpovrchové vody

Podpovrchové vody se nacházejí pod zemským povrchem. Vznikla hlavně vsakováním (infiltrací) a kondenzací vodních par vystupujících ze zemského nitra. Množství a vlastnosti podpovrchové vody závisí na vlastnostech hornin a jejich zvětrání, uložení a rozpukání. Podle schopnosti hornin propouštět vodu rozlišujeme horniny propustné a nepropustné. Podpovrchové vody se dělí na:

1. Vodu v pásmu provzdušnění
2. Vodu v pásmu nasycení

V pásmu provzdušnění se rozlišuje:

• Kapilární půdní vodu
• Gravitační půdní vodu

V pásmu nasycení voda zaplňuje většinu volných prostorů v horninách a nazýváme mělkou podzemní vodou. Tyto vrstvy hornin nazýváme zvodněnými. Podzemní vodu v puklinách nazýváme puklinovou podzemní vodou. Hladina podzemní vody ovlivňuje množství vody v pásmu provzdušnění a na poloze hladiny podzemní vody.

Rozlišujeme tyto režimy podpovrchových vod:

1. Přímořský režim
2. Přiříční režim
3. Oblastní režim
4. Režim vázaný na specifické geologické a geomorfologické poměry

Podpovrchové vody ovlivňují krajinu:

1. Rozpouštěním krasových hornin srážkovou a tavnou vodou
2. Opětné vylučování rozpuštěných látek a vznik specifických tvarů
3. Krasové řízení, tj. náhlé pohyby krasových hornin v dutinách
4. Vyluhování hornin (tzv. sufose)

Krasové horniny zahrnují:

• Uhličitanový kras na vápenci a dolomitu
• Síranový kras na sádrovci

tags: #reliéf #na #vstupu #příroda #stvoření #vznik

Oblíbené příspěvky:

• STK: vše, co potřebujete vědět
• O hudbě v odpadu
• Postupy recyklace dřevěných palet
• Joseph Joseph Stack 4: Recenze
• Na co si dát pozor u podnikových obligací