Řešení čistého ovzduší v České republice

V České republice se stále více diskutuje o kvalitě ovzduší a možnostech jejího zlepšení. Pevnými palivy topí přibližně patnáct procent domácností.

Alternativní paliva a technologie

Kraj se rozhodl vsadit na alternativní pohon s úmyslem dosáhnout čistšího ovzduší. Cíl pro příští desetiletí v Moravskoslezském kraji je minimum zplodin z veřejné dopravy.

„Proto je zavádění vodíkových autobusů a železnice naprosto klíčové,“ uvádí Vladimír Maryška z Odboru dopravy a chytrého regionu. Do roku 2025 by mělo na silnicích v kraji jezdit třicet autobusů na vodíkový pohon. Prvních deset by se už během dvou let mělo objevit v Ostravě.

Zatím pro ně ale chybí infrastruktura. Jediná plnicí stanice v Česku je v Neratovicích. Proto teď stát podpoří stavbu dalších čtyř. Plnička na vodík by měla do dvou let vzniknout například na ostravském Hranečníku, který je důležitým přestupním uzlem pro dálkové i městské spoje.

Vodík jako palivo budoucnosti

Technologie vodíkového pohonu autobusů je podle odborníků zvládnutá a bezpečná. Princip vymyslel už na začátku 19. století francouzský vynálezce Francois Isaac de Rivaz. Roku 1807 dokonce jako první na světě vyrobil spalovací motor, který byl poháněný směsí plynného vodíku a vzduchu. Vodík je díky tomu starším pohonem automobilů než ropné produkty.

Čtěte také: Dopady Znečištění Ovzduší v ČR

Princip takového motoru je značně jednoduchý, je velmi podobný tomu, na jakém pracuje klasický spalovací motor. Chemická energie vodíku se převádí na mechanickou. V současné době jsou dvě nejpoužívanější cesty. Buď se vodík přímo spaluje v pístovém nebo rotačním spalovacím motoru, anebo dochází k jeho reakci s kyslíkem rovnou v palivovém článku.

Vodíkový motor má oproti těm normálním několik výhod. Vodík je v podstatě téměř nevyčerpatelný zdroj a neprodukuje žádné emise. „V porovnání s CNG je hlavní výhodou bezemisní provoz, v porovnání s elektromobily výrazně vyšší dojezd a rychlejší doplnění paliva,“ potvrzuje Lukáš Polák z oddělení vodíkové technologie ÚJV v Řeži.

Nevýhody vodíku

Širšímu rozšíření vodíkových vozů zatím brání především několik praktických omezení, a to neexistující dostatečná výroba vodíku, nedostatečné množství čerpacích stanic a také náročná přeprava vodíku, která se provádí ve zkapalněném stavu při teplotě minus 253 stupňů Celsia.

Pohon sice nemá emise a z výfuku kape jen voda, jenže vodík je potřeba nejdřív nějak vyrobit. V současné době se nejčastěji používá rozklad vody. Celý proces sice vypadá zcela ekologicky, ale je pro něj potřeba značné množství energie. Pohon je tedy jenom tak čistý, jak čistá je energie použitá k výrobě vodíku. A to zatím kraj moc neřeší.

Topení dřevem a jeho budoucnost

EU chystá přísnou směrnici na krby a kamna. Pětina obyvatel ČR se obává zákazu topení dřevem. Topit dřevem se vyplatí. Dřevo jako palivo nekončí. Je však důležité topit správně, aby nedocházelo k nadměrnému znečišťování ovzduší.

Čtěte také: Možnosti pro zmírnění dopadů klimatu

Přestaňte otravovat sebe i své sousedy kouřem z komína, za který vám hrozí pokuta. Jak topit a nesmrdět.

Další snahy o zlepšení ovzduší

• S výrobou zeleného vodíku nesmí Česko zaspat.
• V Ralsku by mohla vyrůst největší fotovoltaická elektrárna v Česku.
• Do deseti let půjde v kraji vytápět domácnosti bez uhlí.

Polarografie Jaroslava Heyrovského

Dne 10. prosince 1959 obdržel Nobelu cenu za svůj objev polarografie Jaroslav Heyrovský. Polarografie byla tudíž schopná zjistit tak malé množství látky, jako je deset gramů soli v deseti tisících hektolitrech vody - tedy v podstatě v plaveckém bazénu.

Polarografie také umožnila určit některé choroby, zvláště rakovinu. Bílkoviny obsažené v krvi zdravého člověka se totiž projevují charakteristickou zdvojenou křivkou, kterou vidíme vpravo. Při onemocnění se změní složení bílkovin v krvi a ta se zřetelně projeví na polarogramu.

Profesor Heyrovský je dobrým příkladem toho, že když se práce jaksi daří, jde za ní dál, dotáhne ji do konce. V šedesátých letech zahájily nástup další analytické metody, zejména spektrální analýza, a zájem o polarografii začal upadat.

O renesanci polarografie se zasloužil elektronický průmysl, který poskytnul levné integrované obvody. To přispělo k dalším inovacím a podstatnému zlevnění polarografů. A k čemu se polarografie používá v současnosti? To vědí ve Fyzikálním ústavu Jaroslava Heyrovského naší Akademie věd.

Čtěte také: Řešení pro internetové problémy

Vědci prostě musí poznat vlastnosti dosud neznámých látek, aby věděli, jak je použít. Zejména je zajímá velikost energie, při které se uplatňuje výměna elektronů. Vědci také používají tuto metodu k poznání, jak měnit chemické složení pesticidů, aby byly lépe degradovatelné.

Dnes je možné díky nim stanovit prvky napříč Mendělejevovou tabulkou, polarografické metody využívá anorganická i organická chemie. Od udělení Nobelovy ceny našemu vědci uběhlo padesát let. Otec moderní elektrochemie, symbol české polarografické školy, člověk zcela oddaný své práci.

Dne 10. února roku 1922 vznikla polarografie, analytická metoda, která poskytuje cenné informace o druhu a množství látek v roztoku. Vědec Jaroslav Heyrovský za ni získal Nobelovu cenu.

tags: #řešení #čistého #ovzduší #ČT1

Oblíbené příspěvky:

• Dopady rostoucího objemu odpadu na životní prostředí
• Objevte krásy Zuberca a Oravy
• Podnebné pásy planety
• Svoz plastového odpadu
• Objevte Velké Losiny