Rizikové těhotenství a ohrožený plod: Příznaky a komplikace

Pokud vaše těhotenství dostane přívlastek rizikové, znamená to, že něco neprobíhá obvyklým způsobem. Jako riziková se označují všechna těhotenství, která neprobíhají obvyklým způsobem a je jim proto potřeba věnovat zvýšenou pozornost.

Rizikové těhotenství popisujeme u žen, zatížených rizikovými faktory, které mohou nepříznivě ovlivňovat fyziologický vývoj plodu. Míru rizika stanovujeme individuálně, na základě anamnestických údajů a aktuálního klinického stavu.

Příčiny rizikového těhotenství

Příčinou (jako třeba vrozená vada dělohy, hypertenze, nějaké chronické či neurologické onemocnění aj.) ovšem nemusí být jen na straně matky, může se objevit i na straně plodu (například vrozená vada srdce či porucha ledvin, rozštěp rtu, tváře atd.).

Důvodem, který vede k zařazení do rizikové skupiny, může být jednak onemocnění ženy před otěhotněním nebo onemocnění, která se objeví až v souvislosti s těhotenstvím. Roli zde hraje dědičná zátěž, věk matky, její zdravotní stav, případně předchozí průběh těhotenství.

Mezi onemocnění, kterými žena trpěla již před otěhotněním a která jsou důvodem k rizikovému těhotenství, patří například vrozené vady dělohy (riziko potratu či předčasný porod), vrozené poruchy krevní srážlivosti či chronická onemocnění jako astma, cukrovka, srdeční onemocnění, neurologická onemocnění (např. roztroušená skleróza), vysoký krevní tlak či obezita.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho likvidace

Během těhotenství se mohou vyskytnout onemocnění jako těhotenská cukrovka, preeklampsie, krvácení v graviditě, hrozící potrat či předčasný porod díky předčasně vzniklé děložní aktivitě či nedostatečná funkce placenty vedoucí k hypotrofii plodu. Z pohledu plodu hrozí především vrozené vývojové vady.

Dalším důvodem pro rizikové těhotenství může být vícečetné těhotenství nebo nevýhodná poloha plodu.

Na rizikové těhotenství nastupují i matky, které jsou naprosto zdravé, ale jejich zaměstnání je v období těhotenství nevhodné a ohrožuje jeho normální průběh. Jedná se o práci s chemikáliemi, práci v infekčním prostředí nebo práci vyžadující zvedání těžkých předmětů atd.

Příčiny rizikového těhotenství jsou většinou somatické, ale i psychika v těhotenství hraje velmi důležitou roli a mnohé těhotenské obtíže vznikají na psychosomatickém podkladě (zvracení , metabolické poruchy, poruchy spánku). Pod vlivem hormonů se psychika ženy mění, je zde vyšší míra určité přecitlivělosti, sklon k úzkosti až depresím.

Preeklampsie

Preeklampsie je onemocnění vázané na těhotenství, které se projevuje nově vzniklým zvýšeným tlakem po 20. týdnu a známkami postižení dalších orgánů. U preeklampsie hraje klíčovou roli porucha vývoje cév v placentě.

Čtěte také: Rizika v přírodě a prevence

Kvůli nedostatečnému přestavění těchto cév není placenta optimálně prokrvena, což vede jednak k změnám v organismu maminky (tzv. endoteliální dysfunkci), jednak ke zhoršené funkci samotné placenty.

Preeklampsie samotná vzniká už pár týdnů po oplodnění vajíčka nesprávným vývojem placenty. Nicméně její příznaky se vyskytují vždy až od 20. týdne těhotenství. Čím dříve se nemoc projeví, tím komplikovanější její průběh bývá.

Jako časně vzniklá preeklampsie se označuje nemoc, která propukne mezi 26. až 34. týdnem těhotenství. Její příčinou jsou často genetické rizikové faktory. Pozdní preeklampsie se objevuje po 34. týdnu těhotenství a obvykle má mírný průběh.

Součástí pravidelných návštěv gynekologa v těhotenství je měření tlaku a vyšetření moči. Preeklampsie se totiž nejčastěji ohlašuje vedle přítomnosti bílkoviny moči právě vysokým tlakem.

Určující je hodnota tlaku po 20. týdnu těhotenství. Pokud přesáhne hranici nad 140/90 mmHg, jde o tzv. gestační hypertenzi, která by měla do tří měsíců po porodu odeznít. Pokud má žena vysoký tlak už před 20. týdnem, je nutné další sledování.

Čtěte také: Ohrožení plodu kvasinkovou infekcí

Těhotné by měly věnovat pozornost subjektivním příznakům, kterými se preeklampsie ohlašuje. Některé z nich se ale objevují i u zdravých těhotných, ženy tak zpočátku netuší, že se něco děje. Jindy mívá nemoc naopak rychlý nástup.

Preeklampsie se diagnostikuje na základě potíží těhotné, měřením krevního tlaku a pomocí laboratorního vyšetření. Už během prvních screeningových vyšetření v prvním trimestru těhotenství lze udělat test, zda má žena vyšší riziko vzniku této nemoci.

Ke zpřesnění diagnózy slouží také speciální test s názvem sFlt/PlGF. Pokud ukáže vysoké hodnoty, je žena hospitalizována.

Preeklampsie se nedá léčit, ale zmírňují se její příznaky, především vysoký krevní tlak. U matky může v nejhorších případech dojít k poškození ledvin, krvácení do hlavy či předčasnému odloučení placenty. Některé zdravotní problémy se mohou projevit až po letech. Jde zejména o chronickou hypertenzi, ale také postižení ledvin.

Eklampsie = Záchvat, který navazuje na předchozí těžkou preeklampsii (ale může se objevit i bez ní). Projevuje se křečemi nebo ztrátou vědomí, připomíná epileptický záchvat.

HELLP syndrom = Velmi závažná komplikace preeklampsie, která ohrožuje život matky i dítěte. Symptomy jsou rozpad krvinek, zvýšené jaterní testy a nízký počet krevních destiček.

Klíčové je v případě preeklampsie včasné rozpoznání nemoci. Proto je důležité chodit pravidelně na gynekologické prohlídky kvůli kontrole krevního tlaku a vyšetření moči. A také podstoupit screening v prvním trimestru.

Mezi 11.-13. týdnem těhotenství umíme z dostupných údajů spočítat riziko, že se preeklampsie v průběhu Vašeho těhotenství rozvine. Pokud zjistíme, že riziko vzniku preeklampsie je vyšší, nic se neděje - naopak - víme totiž, jak jej snížit a preeklampsii účinně předcházet: nasazením nízké dávky kyseliny acetylsalicylové.

Doporučuje se užívat 150 mg kyseliny acetylsalicylové jednou denně na noc, nejlépe od 12.-16. týdne těhotenství až do 36. týdne. Působí tak, že upravuje srážlivost krve a cévní napětí, čímž podporuje správný vývoj cév v placentě už v raném těhotenství a zvyšuje tak průtok krve a dodávku kyslíku plodu.

Cílem péče u preeklampsie je najít správnou rovnováhu mezi bezpečím maminky a zralostí miminka. Porod je jediným definitivním „lékem“ na preeklampsii, ale jeho načasování závisí na závažnosti onemocnění a aktuálním stavu obou.

Pokud je preeklampsie mírná a dobře kompenzovaná, porod směřujeme co nejblíže termínu, většinou mezi 37. a 39. Týdnem. Pokud se jedná o závažnější formu, porod se doporučuje dříve - toto časování je velmi individuální. Při těžké nebo časné preeklampsii ( <34. týdnem) je prioritou maminka.

Vaginální porod je preferovanou cestou, pokud to zdravotní stav dovolí a plod je v pořádku. Císařský řez se volí tehdy, když je stav maminky nebo miminka nestabilní nebo při naléhavé indikaci.

Po porodu se obvykle tlak postupně upraví a příznaky ustupují, ale maminka zůstává pod dohledem - někdy ještě několik dní užívá léky na tlak. Miminko bývá krátce sledováno kvůli přechodné adaptaci, zejména pokud se narodilo dříve.

Infekce plodu a novorozence

Nitroděložní infekce embrya nebo plodu jsou nejčastěji vyvolány viry, bakteriemi a prvoky. Cesty průniku infekčních původců mohou být: ascendentní (per continuitatem z porodních cest/endometria matky, např.

Za kongenitální (adnátní, vrozené) infekce plodu lze považovat infekce, které po zpravidla manifestním průběhu u matky postihnou i vyvíjející se embryo nebo plod. Onemocnění se může manifestovat buď ještě intrauterinně, nebo až po porodu. Diagnóza se opírá o průkaz specifických IgM protilátek v séru novorozence.

U vybraných chorob (např. CMV infekce) je možné také upřesnit přenos infekčního agens z matky na plod vyšetřením plodové vody získané amniocentézou.

Vrozená syfilis (lues connata, congenita) je infekce plodu nebo novorozence spirochetou Treponema pallidum získanou od matky transplacentárně během těhotenství nebo přímým kontaktem s lézemi při porodu. nastat během kteréhokoliv stadia syfilis matky. Čím delší doba uplyne od primární infekce matky, tím menší je pravděpodobnost přenosu infekce na plod.

Syfilis je chronické systémové infekční onemocnění, které se přenáší především pohlavním stykem. Hluchota na podkladě n. Hutchinsonova triáda je manifestace pozdní vrozené syfilis a zahrnuje soudkovité řezáky, poškození zraku (intersticiální keratitidu) a sluchu (poškození VIII. nervu).

Toxoplazmóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je prvok Toxoplasma gondii. Lidé se mohou nakazit pozřením nedostatečně tepelně zpracovaného masa nebo kontaktem s infikovanými kočkami či jejich exkrementy.

Toxoplazmóza se přenáší na plod zejména při primoinfekci těhotné ženy a riziko přenosu infekce z těhotné ženy na plod stoupá s gestačním stářím. Nejzávažnější důsledky má infekce na počátku těhotenství. Do klinického obrazu vrozené toxoplazmózy nejčastěji patří chorioretinitida, intrakraniální kalcifikace a hydrocefalus, při současné manifestaci se hovoří o tzv. Sabinově trias.

Většina infikovaných dětí je asymptomatických. Toxoplazmózu lze prokázat sérologicky a pomocí PCR z tělesných tekutin. Riziko a rozsah poškození plodu závisí na gestačním věku při vzniku mateřské infekce.

K vertikálnímu přenosu HBV z matky na dítě může vzácně dojít intrauterinně, většinou se uskuteční v perinatálním období při porodu, ale dítě se může infikovat i postnatálně, zejména při kojení a dalším kontaktu s matkou (VHB se může vylučovat do mléka). V graviditě je povinný screening HBsAg.

Novorozenci HBsAg pozitivních matek jsou v den narození očkováni (pasivní + aktivní imunizace) a tím je výrazně omezen vertikální přenos HBV. Díky tomuto očkování nezvyšuje vaginální porod riziko přenosu HBV.

K vertikálnímu přenosu HCV z matky na dítě může vzácně dojít intrauterinně, většinou se uskuteční v perinatálním období při porodu, ale dítě se může infikovat i postnatálně, zejména při kojení a dalším kontaktu s matkou.

K vertikálnímu přenosu viru HCV dochází u 5-10 % viremických matek. Děti jsou asymptomatické, většinou se rozvíjí chronická hepatitida, ale vznik cirhózy v dětství je raritní. Prevence vertikálního přenosu HCV prakticky neexistuje, způsob porodu ani kojení četnost infekcí neovlivňují (vaginální porod nezvyšuje riziko přenosu HCV; HCV se může v malé míře vylučovat do kolostra, což ale nezvyšuje riziko infikování dětí; HCV se prakticky nevylučuje do mléka).

V graviditě povinný screening HIV - sérologie. Přenos HIV je možný transplacentárně, intra partum či kojením. Mateřské IgG proti HIV přechází přes placentu, neinfikované děti se stávají séronegativními až kolem 9 měsíců věku.

Riziko perinatálního přenosu snižuje antiretrovirotikum zidovudin - podává se v těhotenství a poté dítěti do 4-6 týdnů věku.

Vrozená cytomegalová infekce je poměrně častá kongenitální infekce (3-4 případy/1000 živě narozených). Asi 1/2 žen je vnímavých k CMV infekci a téměř u 1 % z nich může dojít k primární infekci během těhotenství.

Přenos během porodu z infikovaných porodních cest matky nebo ascendentní cestou, většinou HSV-2. Klinická manifestace kdykoliv během prvních 4 týdnů po porodu. Typické kožní léze na kůži, sliznicích, spojivkách. Encefalitida - špatná prognóza, vysoká mortalita. Parenterální podávání acicloviru.

Listerióza je poměrně vzácné onemocnění způsobené bakterií Listeria monocytogenes, které postihuje zejména novorozence, starší lidi a imunokompromitované jedince. Těhotná žena se typicky nakazí pozřením kontaminované stravy. Plod/novorozenec se může nakazit transplacentárně anebo během porodu (ascendentně, vertikálně) či po něm. Probíhá se pod obrazem sepse, pneumonie či meningitidy a má vysokou mortalitu.

Další rizikové faktory

• Medicinská rizika ze strany matky jsou změny zdravotního stavu, které vznikly před vlastním otěhotněním a mohou vést k těhotenské patologii.
• Sociální rizika těhotenství nejsou přesně definovatelná, ale jedná se o soubor nežádoucích vlivů, jež mohou ohrozit průběh těhotenství a porod.
• Společným sociálním a medicinským rizikem je drogová, alkoholová či nikotinová závislost těhotných.
• Většina rizikově těhotných nemusí být hospitalizována a některé nemusí být ani v pracovní neschopnosti.

Screening a prevence

Rizikovost těhotenství je v prenatální péči možné posoudit již od prvního trimestru. Základem tohoto posouzení je sběr údajů od těhotné, tedy anamnézy, a dále biochemické vyšetření krve, klinické vyšetření pacientky a ultrazvuk.

Z pohledu rizikovosti rozeznáváme 3 skupiny těhotných - s nízkým, středním a vysokým rizikem. Do nízkorizikové skupiny patří zdravé ženy bez rizikových údajů v anamnéze a abnormálního nálezu při vyšetření. Středně rizikovou skupinu tvoří ty s anamnézou zatíženou rizikovými faktory, kde jejich laboratorní a klinické výsledky vyšetření jsou ale normální.

Smyslem ambulantních vyšetření v těhotenství je předcházet a zachytit vrozené vývojové vady plodu a těhotenské abnormality, které můžou způsobit závažné porodnické komplikace.

Závěr

Díky dostupné péči a mezioborové spolupráci probíhá dnes většina porodů s rizikovým těhotenstvím bezpečně. Je především třeba se vědomě netrápit tím, že s vaším těhotenstvím něco není v pořádku. Rizikové těhotenství ve většině případů nevyžaduje hospitalizaci, nezbytně nutné často není ani zůstávat doma „na neschopence“, protože to může ženu zbytečně izolovat od všedních problémů.

Nebojte se svého gynekologa či porodníka zeptat na vše, co vás zajímá. Může vám dát odpověď na to, jak se chovat v průběhu těhotenství, čemu se vyhýbat, případně jaká aktivita by byla riskantní, doporučí vhodný režim apod. Nezdráhejte se a otevřeně mluvte o svých obavách a pocitech.

tags: #rizikové #těhotenství #ohrožený #plod #příznaky

Oblíbené příspěvky:

• Harmonogram svozu odpadu Bruntál
• Tipy pro svatbu v přírodě
• Riziko nemocí z hluku
• Informace pro chovatele
• Studijní programy SZeŠ Kostelec nad Orlicí