Rodina v ohrožení: Příčiny a důsledky

Někdy se stává, že si rodiče po nějaké době přestanou rozumět, a pak se rozcházejí nebo rozvádějí. Vždy je to rozhodnutí dospělých, děti za to nikdy nemohou.

Rozvod rodičů a jeho dopady

Rozvod znamená, že už rodiče nebudou dál manželé, stále ale zůstanou tvou mámou a tvým tátou. Je jedno, v jakém věku tě rozvod rodičů zastihl, nikdy to není snadné. Po rozvodu obvykle rodina již nežije společně. Děti bydlí většinou s jedním z rodičů, a s druhým se proto vídají méně často. Někdy se také mohou u rodičů pravidelně střídat.

Během rozvodu tě mohou potkat různé věci - hádky rodičů nebo naopak dusné ticho a někdy i jejich snaha se navzájem pošpinit, účast při soudním řízení, návštěva sociální pracovnice, rozhodování, ke komu z rodičů jít, změna bydliště i školy...

Hledej, kdo by ti v náročných chvílích mohl být oporou. Mluv s rodiči o tom, co prožíváš. Možná přes své starosti nevnímají, jak ti teď doma je. V průběhu rozvodu s tebou může mluvit sociální pracovnice, která by měla hájit tvoje zájmy. Pokud si chceš o čemkoliv popovídat, neváhej a ozvi se nám na Linku bezpečí.

Útěk z domova

Někdy mohou nastat situace, za kterých děti přemýšlejí, že utečou z domova. Jedná se o náročné rozhodnutí, často o volbu menšího zla. Být bez domova na ulici je však hodně složité a problémy to vyřešit nepomůže. Jsou však i situace, kdy se doma nic vážného neděje, ale mladý člověk už se chce osamostatnit.

Čtěte také: Rodina, Práce a Příroda v životě

Jít bydlet třeba k příteli/přítelkyni, ale rodiče s tím nesouhlasí. Útěk z domova v takovém případě není řešením. Do 18 let by měl člověk respektovat rozhodnutí zákonných zástupců, nejčastěji rodičů.

Vyplácí se řešit důvod, který tě vede k útěku, protože útěk z domova ti přinese další komplikace, které si nezasloužíš. Pokud jsou důvodem potíže v rodině, obrať se na blízké, kterým důvěřuješ a mohli by tě podpořit (příbuzní, rodinní známí, učitel, vedoucí kroužku).

Pokud je ti více než 18 let, můžeš se rozhodnout, že z domova odejdeš. Promysli si dopředu, kde budeš bydlet, z čeho budeš žít. Pokud jsou důvodem potíže jinde než v rodině, svěř se rodičům a popros je o pomoc. Řešení většinou existuje. Pokud je to potřeba, mohou pomoci i různí odborníci. Hledat je můžete spolu s rodiči.

V případě přímého ohrožení doma, volej policii. Spoj se s druhým rodičem, pokud tě ohrožuje jen jeden z nich. Dostaň se do bezpečí, nezůstávej na ulici - jdi k příbuzným, známým, sousedům. Jdi na bezpečné veřejné místo (třeba obchodní centrum), kde je teplo, sucho, světlo a volej na Linku bezpečí. Najdi spojence, který ti bude při návratu domů oporou (např. Promysli, jestli už rodiče mohli zjistit, že jsi na útěku.

Domácí násilí

Domácí násilí říkáme tomu, když jeden z rodičů druhému vyhrožuje, napadá ho slovně nebo fyzicky, nebo ho jinak ohrožuje. I když násilí není namířeno přímo na tebe, i tak se tě může silně dotýkat a zranit tě na duši i na těle. Rodiče se o tebe mají starat a zajistit ti bezpečí a klidné dětství.

Čtěte také: Poplatky za komunální odpad: Co potřebujete vědět

Nesnaž se zachraňovat napadeného rodiče, aby se nestalo něco i tobě. Svěř se někomu dospělému, kterému důvěřuješ. Mluv o tom, co se děje a co prožíváš. Možná nechceš prozradit, co se doma děje. Je to pochopitelné, ale pokud se to nikdo další nedozví, domácí násilí samo nepřestane. Zajdi za sociální pracovnicí na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Zavolej na Linku bezpečí.

Závislosti v rodině

Pokud rodič pije alkohol v rozumné míře, nemusí to znamenat nic špatného. Alkohol ve velkém množství ale způsobuje závislost a přináší problémy. Člověk se stává závislým, pokud hodně pije alkohol a má problém s tím sám přestat. Člověku, který je závislý na alkoholu, se říká alkoholik. Alkoholik může ztrácet sebekontrolu, když je pod vlivem alkoholu, chovat se bez zábran, nevhodně a být i agresivní. Existují i jiné závislosti než jen alkoholismus. Například závislost na drogách nebo na výherních automatech, online hrách.

Mluv s rodiči o tom, co prožíváš, jak je to pro tebe náročné. Je důležité, aby to věděli. Neobviňuj se za to, že je někdo z rodiny závislý. Vyhledej pomoc sociální pracovnice. Měla by hájit tvé zájmy.

Úmrtí v rodině

Může se stát, že někdo z tvých blízkých zemře. Taková událost vždy člověka zasáhne, a to jak dospělého, tak i dítě. Každý takovou ztrátu prožívá jinak. Říká se tomu truchlení. Můžeš cítit velký zármutek, smutnou náladu, ale i vztek, že se to stalo. Někdy člověk má dojem, že necítí vůbec nic. Můžeš mít obavy, jestli se ještě budeš někdy cítit jako dřív. Někdo se snaží dělat, jako by se nic nestalo, jiný třeba pláče. Reakce na úmrtí blízkého bývá silná. Je to normální, když ti na někom záleželo. A není žádná ostuda dát najevo, jak ti je.

Nebraň se svým pocitům. Když potřebuješ, mluv o tom, co se stalo. Řekni blízkým o tom, jak se cítíš. Starej se o sebe. Když ti není dobře, můžeš snadno zapomínat na své základní potřeby. Nezapomínej jíst, pít. Nevyčítej si, když ti v době truchlení něco udělá radost. Je to normální a moc užitečné. Zavolej na Linku bezpečí.

Čtěte také: Přírodní krásy Dánska

Obavy z reakce rodičů

V životě každého dítěte a mladého člověka nastávají situace, kdy se obává, jak na některé situace budou rodiče reagovat. A někdy naopak dopředu ví, že se asi budou zlobit, nebo se jim něco minimálně nebude moc líbit.

Popřemýšlej, jestli znáš podobnou situaci z minulosti. Můžeš zkusit zapojit i nějaké blízké, aby ti pomohli s rozhovorem s rodiči. Zvaž, jak tvoji rodiče reagují v podobných situacích. Užitečnější bývá přiznat chybu, pokud se stala, a omluvit se.

Nový partner rodiče

Po rozvodu či rozchodu rodičů se často stává, že máma nebo táta nechtějí zůstat bez partnera. Je přirozené, že chtějí znovu zažít lásku, mít s kým trávit volný čas, a také dobu až děti vyrostou. Bývá snazší ve dvou se postarat o domácnost, o děti. Někdy rodiče s novým partnerem založí novou rodinu. Může se stát, že takhle získáš i nové sourozence. Sžívání s novými členy rodiny může být složité pro všechny.

Když se soužití nedaří, vyhledejte s rodiči pomoc psychologa - třeba v rodinné poradně.

Ústavní péče

Ústavní péče znamená, že dítě žije mimo svou rodinu v ústavním zařízení, jako je diagnostický ústav, výchovný ústav nebo dětský domov. Může jít o přechodný krátký pobyt. Důvody, proč se děti dostanou do ústavu, jsou různé. Důvodem mohou být také průšvihy dítěte - např.

Mnoha dětem se přechodem do ústavní péče uleví od problémů a těžkostí, které zažívaly ve své vlastní rodině. Pokud je ti nařízena ústavní výchova, nezbývá než to respektovat. Spolupracuj s odborníky v ústavu.

Potíže v ústavu, změnu ústavu můžeš řešit s vedením ústavu nebo se svou sociální pracovnicí/kurátorkou podle místa svého původního bydliště. Ta tě má stále na starost a měla by se s tebou aspoň jednou za půl roku spojit a probrat, jak se ti daří.

Finanční potíže

Finanční potíže nastanou, když rodina nemá dostatek peněz na to, aby zaplatila běžné výdaje, jako je jídlo, bydlení a třeba jí nezbývá ani na oblečení nebo kapesné pro Tebe. Někdy jde jen o přechodný nedostatek peněz. Zajistit ti základní potřeby, jako je jídlo nebo oblečení, je rodičovská povinnost.

Mluv o tom, co tě trápí, se svými blízkými. Nedrž to v sobě. Pokud jsi starší patnácti let, můžeš už chodit na občasné brigády a peníze si přivydělat. Rodiče mohou využít odborné pomoci - např.

Rozhodování o bydlišti po rozvodu

Zkuste se o tom doma pobavit. Jestli na to máš svůj názor, řekni ho rodičům. Můžeš pojmenovat, co je pro tebe při rozhodování, u koho budeš, důležité - třeba zůstat v bytě, ve své škole, mít blízko své kroužky, kamarády.

Konečné rozhodnutí o tom, u kterého rodiče budeš bydlet a jak často budeš druhého rodiče vídat, dělá soud. Ten potvrdí dohodu rodičů o tom, kde máš být.

Sociální pracovnice

Sociální pracovnice chrání zájmy a práva dětí do 18 let. Jejím úkolem je pomáhat dětem, kterým se doma z různých důvodů nedaří dobře (např. když dětem doma někdo ubližuje, při rozvodu rodičů, když se s rodiči nejde na něčem důležitém domluvit). Požádat ji o pomoc můžeš sám/sama i bez vědomí rodičů.

Sociální pracovnice si s tebou popovídá o tom, co prožíváš, co tě trápí. Pokud je ti více než 18 let, můžeš se rozhodnout, kde budeš bydlet. Pro udržení dobrých vztahů s rodiči je fajn, když se podaří společně domluvit. Pokud ale domluva není možná, je rozhodnutí na tobě. Promysli si dopředu, kde budeš bydlet, z čeho budeš žít. Někteří mladí dospělí uvažují o spolubydlení, které je levnější. V případě, že studuješ, máš nárok na výživné od rodičů. Pokud se s nimi na výši výživného nedomluvíš, máš možnost podat návrh k soudu, aby výši stanovil on.

Pomoc a podpora

Řešit napadání od táty je především zodpovědností mamky. Můžeš ji v tom podpořit. Mluv s ní o tom, jak situaci doma prožíváš a že si přeješ změnu. Jestli se ptáš, jak jí pomoct, když zrovna násilí probíhá, tak můžeš zavolat policii 158, někoho ze sousedů, známých.

Vyrůstat mezi rodiči, kteří si ubližují je velmi náročné. Pomoci ti mohou v Centru Locika. Ulevit si a hledat další pomoc můžeš i u nás, na Lince bezpečí. Zpracovat těžké zážitky jde za pomoci psychologa.

V případě, že tvůj táta pracoval, nebo bral důchod, a tobě ještě nebylo 26 let a stále studuješ, máš nárok na sirotčí důchod. Možná můžeš mít nárok ještě na další sociální dávky. U těch se posuzuje tvoje situace, někdy i zbytku tvé rodiny. Zkus si promluvit s mámou.

Vysvětlit jí situaci podle toho, jak ji cítíš ty. Neobviňuj druhé, ale mluv o tom, co prožíváš a co potřebuješ změnit. Zkus promyslet, co pro změnu můžeš udělat i ty. Stejně tak můžeš promluvit s otčímem, ale i s jeho synem. Třeba si neuvědomuje, že tě něčím štve. Možná prožívá něco podobného jako ty, když i on má novou rodinu. Vyplácí se mluvit otevřeně a hledat kompromis.

Prevence ohrožení rodiny

Prevence ohrožení rodiny je v České republice dlouhodobě opomíjeným tématem. „Mentalita státu je nastavena na to, že řeší důsledky, nikoli příčiny.“ uvedl Daniel Topinka ze společnosti Sociofaktor. Z tohoto faktu vyplývají i překážky, kterým organizace, věnující se preventivní práci s rodinou, čelí.

„Prevence ohrožení rodiny je v České republice nedoceňovaná a musíme změnit způsob, jak přemýšlíme o tom, co rodiny potřebují a tyto zásady prosadit do koncepcí rodinné politiky. „Po ukončení nouzového stavu bude potřeba věnovat ze strany státu více pozornosti významu rodiny, který prokázala v době pandemie: stát má rodinu oceňovat a nabízet opatření, která posilují její stabilitu. Co tedy organizace věnující se práci se zdravou rodinou potřebují? Vláda může s centry i do budoucna počítat. Krize se mohou objevit i v těch nejzdravějších rodinách a párech. Často se projevují náročnými, frustrujícími a bolestivými interakcemi mezi členy rodiny, od drobných hádek a pocitů viny až po intenzivní výbuchy hněvu, zklamání či hořkosti.

Druhy rodinných krizí

Z našich zkušenosti lze krizové situace ve vztazích rozdělit do několika hlavních kategorií:

1. Vývojové krize: Tyto krize jsou často spojeny s životními přechody, např. vstupem do manželství, těhotenstvím, narozením dítěte, nástupem dítěte do školy, změnami zaměstnání, finančními potížemi či péčí o stárnoucí rodiče.
2. Partnerské krize: Nejčastěji souvisejí s narušením vzájemné důvěry. Například nevěrou, emočním zapojením třetí osoby, poruchou komunikace, pocitem odcizení nebo rozpadem společných hodnot. Tyto situace zásadně mění dynamiku vztahu a mohou vyvolat silné emoce, stres a nejistotu.
3. Emočně náročné události: Patří sem dlouhodobá nemoc, úraz či úmrtí člena rodiny. Tyto situace mění role, očekávání a fungování rodinného systému, to často vyvolává další napětí, stres a konflikty.

Typické fáze rodinné krize

Rodinné krize obvykle procházejí pěti fázemi, které se mohou prolínat:

1. Krize spuštěna - příznaky už nelze přehlížet, napětí a stres rostou.
2. Vnímání krize jako hrozby - členové rodiny vidí krizi jako ohrožení citových vazeb, cílů a bezpečí.
3. Neorganizovaná reakce - dosud funkční strategie selhávají, pocity bezmoci a úzkosti rostou, každodenní povinnosti se stávají obtížnými.
4. Hledání řešení - rodina se obrací na přátele či příbuzné, ale protichůdné rady mohou situaci zhoršit. Odborná intervence je klíčová, aby nedošlo k totálnímu kolapsu rodiny.
5. Přijetí nových strategií zvládání - s pomocí terapeuta či specialistů rodina začíná proces zotavení. Rychlost a kvalita zásahu často rozhodují o rozsahu důsledků krize.

Čím dříve rodina odbornou pomoc vyhledá, tím menší jsou dopady krize. Profesionální podpora pomáhá obnovit stabilitu, bezpečí a pocit ochrany pro všechny členy rodiny.

Duševní onemocnění v rodině

I duševně nemocné ženy chtějí mít děti. Některá onemocnění se zase objeví v průběhu života pod vlivem stresu, napětí, partnerských problémů, genetických vlivů a dalších působících faktorů. Pokud je duševní nemoc rodiče dlouhodobá, vždy nějakým způsobem vstupuje do života celé rodiny (nemusí jít pouze o negativa, která duševní onemocnění ostatním přinášejí). Obecně lze říci, že rodina je často schopna vyrovnat se dobře s krátkodobější zátěží - mluvíme o krizi, kterou lze překonat a na které je možné se něčemu novému naučit. U dlouhodobých potíží je situace jiná. Zde je velmi důležité, aby se sám nemocný snažil do léčby aktivně zapojit, aby ostatní členové rodiny tuto snahu vnímali a viděli, že celá situace má nějaký vývoj. Je důležité připomínat si, že děti se z přístupu rodičů k životu učí a na tomto základě se formuje jejich vlastní přístup. Pokud se rodič s duševní nemocí chová nezodpovědně, pasivně a nepostará se o sebe (vyhýbá se léčbě), přenáší se takové postoje jednoznačně i na děti.

Spolupracujte se všemi zdravými v rodině, s prarodiči, s širším příbuzenstvem.

Syndrom vyhoření u pedagogů

Nekázeň žáků, stres, nedostatečné finanční ohodnocení i nefungující kolektiv - to je jen pár faktorů, které mohou u pedagogů přispět k syndromu vyhoření. Právě školské profese jsou jím vysoce ohrožené, proto je velice důležité dbát na prevenci.

Zdroje stresu

• Nekázeň žáků a jejich špatné postoje ke školní práci
• Nedostatečné finanční ohodnocení
• Nové nároky s inkluzivním vzděláváním
• Nepředvídatelnost a složitost situací
• Nepřiměřené nároky ze strany vedení školy či rodičů
• Neřešené konflikty ve škole
• Nadměrná míra hluku
• Špatné vybavení kabinetů
• Časový tlak
• Přetíženost školního vzdělávacího programu
• Konflikty s kolegy

Důsledky stresu

• Nepříznivý vliv na imunitní, endokrinní nebo nervový systém
• Snížení výkonu
• Ztráta uspokojení z práce
• Snížení motivace
• Zhoršené vztahy s okolím
• Pozvolný vznik syndromu vyhoření

Projevy syndromu vyhoření

Člověka pojímáme jako bio-psycho-sociálně-spirituální jednotku. Důsledky syndromu vyhoření se objeví ve všech čtyřech rovinách.

• Mentální rovina: Ztráta původního nadšení, schopnosti nasazení, odpovědnosti, nechuti k práci a potíže se soustředěním, zapomínání.
• Citová rovina: Sklíčenost, bezmoc, popudlivost, agresivita, nespokojenost, zmar, nedostatek uznání.
• Tělesná rovina: Náchylnost k úrazům, bolestem hlavy, třasu končetin, nevolnosti, napětí a bolesti svalů, šíje, zad, chronické únavě, poruchám spánku, děsivým snům, předrážděnosti, refluxům, vředům a další chronickým onemocněním.
• Sociální rovina: Omezení kontaktu se žáky, kolegy, problémy v soukromí, neangažovanost, neúčast, neochota pomoci druhým, nedostatečná příprava na práci.
• Spirituální rovina: Neoprávněné sebeobviňování až ke skrupulozitě, celková ztráta smyslu.

Dovednosti pro život

• Přistupovat k projevům kolegů s shovívavostí a pokorou.
• Fungující rodinný život.
• Osvojit si asertivní techniky komunikace a být konstruktivní.
• Komunikovat otevřeně s rodiči žáků.
• Pěstovat zájmy a záliby.
• Dopřát si dostatek pasivního odpočinku - spánku.
• Relaxace a tělesná cvičení.

Dysfunkční rodina

V literatuře je možné nalézt mnoho pojmů, které označují rodinu, jež neplní některé ze svých základních funkcí, různě. Toto rozdělení se může právem zdát schematické a v podstatě nesmyslné, protože nekoresponduje s reálným životem. Každá rodina si obvykle projde jakousi „dysfunkčností“, tedy vychýlením od toho, co pro její členy bylo dříve normou a přinášelo jim spokojenost. Cílem výchovy rozhodně není nekonfrontovat se s problémem, cílem je všimnout si ho, porozumět mu a adaptivně ho řešit. To je možná právě typický rys pro funkční vztahy v rodině.

Většinou se tyto charakteristiky neobjevují izolovaně, ale jsou na sobě vícečetně navázané. Zdeněk Mlčák (1996) se věnoval rozdělení rodin do určitých typů. Je však třeba uvědomit si, že následující rysy se běžně objevují i ve funkční rodině, záleží na intenzitě a dlouhodobosti problémů, abychom mohli mluvit o rodině jako o dysfunkční. Kupříkladu zralost není nutně dána věkem rodičů, stejně tak přirozené ambice jsou hnací silou ve vývoji dítěte. Nabízí se spíše diskuse o míře projevených problémů a potažmo odpovídající míře způsobu řešení - do jaké míry například dítě ochraňovat, a tedy i omezovat? Odpovědi si však musí najít každý rodinný systém sám, protože rodina vznikla na základě předchozích vazeb, vztahů, učení, rolí, způsobů zvládání náročných situací a konfrontací s životními událostmi.

tags: #rodina #v #ohrozeni #priciny #a #dusledky

Oblíbené příspěvky:

• Prevence a péče o zuby
• Vliv OZE
• Recyklace žárovek v Česku
• Vlastnosti tepelné izolace pro váš dům
• Čištění sanitárních odpadů