Rodina, Práce a Příroda: Důležitost v Životě Jedince a Společnosti

Velký sociologický slovník vymezuje rodinu jako "původní a nejdůležitější společenskou skupinu a instituci". Proto v tematickém okruhu Sociální problematika nemůže chybět téma Rodina. Rodina je místem prvotní výchovy a socializace jedince, místem, kde dítě získává první vzory, pozoruje vzorce chování, učí se reagovat, komunikovat, získává první zpětnou vazbu na své chování.

Rodina a její role

Jak může vypadat rodina? Jakou roli hraje rodina v životě mladého či dospělého člověka s postižením? Jaké mohou být v současné rodině vazby mezi generacemi? Jak spolu lidé v různých rodinách komunikují?

Komponované rodiny

Co prožívají takzvané komponované rodiny, s jakými problémy se musejí potýkat a jaké takové soužití přináší výhody? S Kateřinou Novotnou, s níž jste založila organizaci Akademie rodičovství, jste vydaly knihu Tvoje děti, moje děti, naše šťastná rodina. Publikace pojednává o komponovaných rodinách, tedy takových, které se poskládaly z částí rodin předchozích, a jejich soužití.

Pozitiva a negativa soužití v komponované rodině

Jakmile se nějakým tématem zabýváme, tak si ho ještě více všímáme v normálním životě, a související témata k nám přicházejí tak trochu sama. Komponovaných rodin je v závislosti na počtu rozvedených párů opravdu hodně. Většina rodičů říkala, že velkým očekáváním je pro ně vytvořit velkou rodinu, ve které si všichni budou po čase alespoň trochu rozumět. Některým se tato očekávání splnila, ale vždy je za tím velký díl práce. Potřeba je mluvit o všem. Iva Kyselá, terapeutka a spoluzakladatelka organizace Akademie rodičovství.

Pozitivní bylo, jak chtěly rodiny sdílet, co se jim podařilo. Vzpomněla jsem si na předávání chlapce, kterému bylo v tu dobu dva a půl roku a „nevlastní rodič“ vytvořil elektronický deník, do kterého psali vše, co s nimi dítě zažilo, jakých pocitů si všimli, z čeho bylo unavené nebo co jedlo.

Čtěte také: Poplatky za komunální odpad: Co potřebujete vědět

Ano, například když „máma“ všech pěti dětí, které se o víkendu potkávaly, vyřešila jejich vybíravost v jídle tím, že uvařila více příloh a masa, zeleninu a vše dávala doprostřed stolu. Neřešilo se, co si kdo nabere a sní. Příběhy spojovala vstřícnost a kooperace, která se přesunula od rodičů k dětem. Zaujala mě sebereflexe dospěláků, kteří si dokázali přiznat a pojmenovat, že po vlastních dětech vyžadují méně a k těm od partnerů jsou přísnější, neboť je to jednodušší.

Překvapilo mě a stále překvapuje, jaká nenávist a schopnost si ubližovat mezi lidmi vzniká. Nejen k „nevlastním“ dětem, ale i k vlastním a expartnerům. Za nenávistí je většinou schovaný strach, nejistota a zranění. A pokud si to takto vysvětlíme, tak můžeme mluvit i s člověkem, ze kterého něco takového cítíme. Pokud o člověku přemýšlíme spíš jako o někom, kdo se něčeho bojí, než jako o někom, kdo nás nenávidí, hovoří se nám s ním mnohem lépe.

Komponovaná rodina poskytuje dětem prostředí, kde mohou čerpat z různorodých zkušeností a chování více dospělých. Například větší rodinná síť, více vazeb a vzorů, tedy několik babiček, dědečků, strýčků, tetiček a sourozenců. Nabízí to více možností, jak požádat o pomoc, vyplakat se či si postěžovat. Tato přednost dále skýtá obrovskou příležitost učit se mezilidským vztahům většinou v bezpečném prostředí.

Rozšířená podpora a zázemí. Čím více lidí dítě podporuje, v jazyce dítěte „ho má rádo“, tím více roste jeho sebejistota, že je v pořádku. Každé dítě ovlivní rozchod rodičů, ale dobré vztahy mohou emoce zmírnit. Mladí lidé potřebují obzvlášť v období dospívání „spřízněné duše“. Mohou tak vytvářet různé koalice s nevlastními sourozenci, babičkami, tetami a tak dále. Další výhodou je sdílení odpovědnosti, byť každý má tu svou. Více lidí si může lépe rozdělit péči o děti, o kroužky, o rodinné příslušníky, zvířata či domácí práce. Velkou roli určitě hraje také větší finanční stabilita. Komponovaná rodina totiž může zlepšit ekonomickou situaci. Mluvíme například o zaplacení finančně náročných kroužků. Velkým přínosem je také podpora v krizových situacích. Pokud v komponované rodině fungují vztahy, tak to může být velká úleva.

Příroda a její vliv

Zahrada je místo za hradbami, které kultivujeme, kde se cítíme dobře, kde je jistota a skrytost, kde si hrajeme a jsme mezi svými, kde pečujeme o to, co roste. Zahrada se v čase vyvíjí, odráží naši identitu, umožňuje kontrolu a poskytuje svobodu. Je místem, kde můžeme rozvíjet své zahradnické dovednosti. Nezáleží na tom, jestli se jedná o velký pozemek, vyvýšený záhonek, truhlík na balkoně nebo květináč.

Čtěte také: Přírodní krásy Dánska

Zahrada je skryté místo, které kultivujeme. Tříbíme zde smysly, zlepšujeme svou fyzickou kondici a budujeme propojení se sebou, s rostlinami i s lidmi. V rámci zahradní terapie jde o vzájemný partnerský a pečující vztah člověka a přírody, jenž přináší uvědomění si vlastní hodnoty, sebeúctu i etický postoj k životu.

Nedávno jsem navštívila komunitní zahradu, v níž mají možnost setkávat se rodiny s dětmi, studenti, lidé nejrůznějších profesí a také ti, kteří strávili nějakou dobu ve výkonu trestu. Na zahradu všichni chodí proto, aby pěstovali, viděli se, společně se radovali, hovořili o životě, odpočinuli si, posilovali se při zahradnické práci, nadýchali se čerstvého vzduchu, zaposlouchali se do zpěvu ptáků a bzukotu hmyzu uprostřed města. Lidem, kteří byli dlouho izolováni od běžných dnů, přináší toto prostředí útěchu a šanci nového začátku, důvěru a bezpečí. Nelze si nevzpomenout na citát herečky a humanitární pracovnice Audrey Hepburn, že „kdo založí zahradu, věří v budoucnost“.

Zahradničení přináší naději, že naši péči o rostliny nám v budoucnu příroda oplatí svou pozitivní nebo negativní zpětnou vazbou beze slov. Činnost spojená se zahradou dodává člověku pevný bod v jeho nejistotách, ukotví jej v časové i prostorové linii nebo přivede ke vzpomínkám a důležitým životním souvislostem, a to přirozeným způsobem, zapojením všech smyslů, případně celého těla.

Zahradní terapie

Terapie je pak od řeckého slovesa therapeuó a znamená sloužit, starat se o někoho, přeneseně i léčit. Zahradní terapii tedy můžeme rozumět jako propojení těchto rovin a dále jako nefarmakologické, neformální, podpůrné metodě, která využívá prvky zahrady, rostlin, přírody za účelem komplexního léčebného postupu. V České republice se tato metoda nejčastěji využívá v sociální práci, ale je uplatnitelná i ve zdravotnictví, školství a dalších oblastech, jejichž cílem je podržet a podpořit kvalitu života jedince, potažmo skupiny. Vychází z předpokladů přístupů orientovaných na člověka, které respektují jeho jedinečnost, důstojnost a autonomii.

V jedné z definic zahradní terapie uvádí Dorit Haubenhofer a její kolegové, že je to „proces zaměřený na účastníka, při kterém školení odborníci definují a kontrolují individuální cíle, plánují a realizují činnosti týkající se práce na zahradě nebo práce s rostlinami jako terapeutického prostředku s cílem podpořit u účastníků terapie zdravotně důležité aspekty“. Jiná definice říká, že jde o multidisciplinární obor, jehož „teoretická i praktická část zahrnuje, spojuje a využívá znalosti z různých oblastí lidského vědění. Kromě zahradničení se zde uplatňují poznatky z ergoterapie, fyzioterapie, pedagogiky, psychologie apod.“ působí jako odborná asistentka na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy a jako odborná sociální poradkyně v organizaci Člověk v tísni. Zaměřuje se na sociální zemědělství, zahradní terapii a další „zelené“ přístupy v sociální práci.

Čtěte také: Ohrožená rodina na plátně

Práce a rodina

Studie z roku 2014 odhalila, že největším klíčem k vybalancování práce a rodinného života je… překvapivě cvičení! Úspěšní rodiče, kteří pečují o svou tělesnou schránku pravidelným pohybem totiž také tolik nezanedbávají spánek a většinou se i lépe stravují. Pokud dlouhodobě nebudete dobíjet energii spánkem, vyváženým jídlem a aspoň nějakým pohybem, budete sice balancovat, ale na tenkém ledě. Proto nezapomínejte, že právě ve chvílích, kdy máte pocit, že pro sebe nemůžete najít ani pět minut, je naopak nejvyšší čas začít být zase trochu sobec.

Úspěšní rodiče se z dětí především snaží vychovat zodpovědné lidi. Být úspěšným (nebo chcete-li dobrým) rodičem totiž neznamená pečovat za každou cenu o blaho svého dítěte a umetat mu cestičku životem, aby byla co nejsnazší. Čím dál víc studií odhaluje, že přílišné rozmazlování nebo tzv.

Úspěšní pracující rodiče věnují svou energii na to, aby se ve volném čase doopravdy věnovali svým dětem, a netrápí se pochybnostmi, jestli by neměli pracovat méně. Nicméně studie z roku 2015, publikovaná v odborném magazínu Journal of Marriage and Family, potvrdila, že jakmile dojde na trávení času s dětmi, pak opravdu platí, že kvalita je důležitější než kvantita.

Úspěšní rodiče nemají děti, aby je za ně vychovával někdo jiný. Ale jsou otevřeni všem možnostem pomoci, případně i vzájemné nápomoci s ostatními rodiči. Vědomí, že je o jejich děti dobře postaráno, jim pomáhá zůstat produktivní, zatímco jsou v práci.

Úspěšní pracující rodiče se nesnaží dělit svůj čas mezi práci, rodinu a ostatní aktivity spravedlivě. Místo toho se snaží zůstávat flexibilní a pozorní. Když se balanc mezi jejich pracovním a soukromým životem začíná povážlivě naklánět k jedné straně, nehroutí se z toho, ale snaží se podle toho upravit diář na následující dny či týdny. Jsou časy, kdy vás více potřebuje rodina a pak také časy, kdy si vás víc uzurpuje kariéra.

tags: #rodina #práce #příroda #význam

Oblíbené příspěvky:

• Přestavby na LPG: Měření emisí s Jiřím Varekou
• Manuál pro evakuaci občanů
• Krajinomalba v 19. století
• Unikátní krajina Železných hor
• Rostliny a druhy v ekosystému potoka a řeky