Romantická hudba s videem přírody

11.03.2026

Skladatelé a hudebníci si již dávno všimli libozvučných hlasů ptáků, řevu šelem nebo tajuplných signálů hmyzu. Zvířata tak autory přímo inspirovala k napsání mnoha krásných skladeb. Zvíře se stává předmětem hudebního ztvárnění jako konkrétní bytost nebo jako nositel určitých vlastností. Hudební poezii, lyrice i epice, není třeba se bránit.

Hudební zvěřinec: Inspirace přírodou

Výstava Hudební zvěřinec je určena pro všechny zvídavé děti i hravé dospělé. Ve výstavě se podíváte do ptačí říše, vodního světa, do lesa i do exotických krajů. K vidění budou nejen ilustrace, noty a hudební nástroje, ale i zvířata. Dozvíte se, z čeho se dříve nástroje vyráběly, proč se některé části hudebních nástrojů po zvířatech jmenují nebo proč je svým tvarem připomínají. Uvidíte historický serpent, který vypadá jako had, nebo třeba arabský buben, který je pro svůj tvar nazýván sloní nohou. Zjistíte, jak se jmenovala oblíbená kočka Emy Destinnové, nebo to, že Antonín Dvořák byl vášnivý holubář. Na výstavě budou i záznamy zvuků zvířat. K poslechu jsme pro vás připravili krásné skladby inspirované zvířaty, jako například Labutí jezero, Karneval zvířat nebo Let čmeláka. Nezapomněli jsme ani na písničky lidové a populární. Výstava již sice skončila, ale všechny výstavy digitalizujeme.

Klavírní recitál: Zázračná příroda Matyáše Nováka

Ve středu 16. dubna 2025 v 19.30 se v Hudební síni Domu Chopin uskuteční klavírní recitál Zázračná příroda v podání Matyáše Nováka - jednoho z nejvýraznějších českých pianistů mladé generace. Program nabídne pestrý výběr skladeb inspirovaných přírodou, jejími živly, krajinou a krásou - zazní díla F. Liszta, C. Debussyho, A. Dvořáka, B. Smetany či J. Kàana, včetně Novákovy vlastní transkripce slavné Vltavy.

Matyáš Novák patří díky mimořádnému harmonickému cítění, širokému repertoáru a vynikající úhozové technice k nejperspektivnějším pianistům své generace. V deseti letech debutoval s orchestrem, v devatenácti vystoupil v newyorské Carnegie Hall, ve dvaceti se představil na festivalu Pražské jaro. Je laureátem řady domácích i zahraničních soutěží a jeho repertoár čítá desítky koncertů s orchestrem a stovky skladeb pro sólový klavír. Studoval mj. v italské Imole a v současnosti pokračuje ve studiu na HAMU pod vedením prof. Ivana Klánského. Matyáš pravidelně koncertuje v Evropě, USA i Asii, věnuje se komorní hře, pedagogické činnosti a je členem PETROF Art Family.

Alpská symfonie Richarda Strausse

Na začátku jeho umělecké dráhy dirigenta a skladatele byla německá hudba ještě silně pod vlivem estetiky a tvorby Franze Liszta a Richarda Wagnera. V tomto duchu se během patnácti let stal Richard Strauss autorem osmi programních symfonických básní. Jde o mistrovská díla nesená uměním plastické, realistické i břitké hudební charakterizace, schopností koncepčního rozmachu a zvukové vynalézavosti, ale na prvním místě uměním živelné, bohaté a často i novátorské instrumentace.

Čtěte také: Tipy pro svatbu v přírodě

Úchvatná, ale někým naopak i zatracovaná. Pozdně romantická, grandiózní, mistrně instrumentovaná. Taková je partitura Alpské symfonie - Eine Alpensinfonie - která k předchozím Straussovým programním symfonickým básním přibyla v roce 1915. Zdá se, že odmítání právě této kompozice jako příliš popisné už je pryč. V dnešní době je běžnější součástí programů, stejně jako podobně rozmáchlé a barvité symfonie Gustava Mahlera. Ale poznání, že odmítat tuto hudbu by bylo pošetilé, přicházelo v druhé polovině dvacátého století jen postupně. Alpská symfonie je famózní freska. Přehledně vyklenutá do impozantního hudebního oblouku, plná rozličných výjevů, epizod a obrazů, barvitá, epická, plná nových podnětů a vzruchů i hymnických zastavení, směřující k vrcholům…

Dá se v ní najít dvaadvacet zastavení, mezi něž v širokém spektru výrazu a výstižnosti patří různé přírodní scény - znázornění východu slunce, velebnost vysokohorské scenérie, pastvina s autenticky znějícími kravskými zvonci, vodopád, přechod přes ledovec, poryvy větru a bouře i náladové zvukové efekty připomínající akvarel… Je v ní řada sól i plochy homogenního zvuku podpořeného varhanami. Posluchač projde dnem od rozbřesku přes výstup na samý vrchol hor až k večernímu zklidnění - a po doznění této hudby je jiný.

Zdeněk Košler a Alpská symfonie

Nahrávek Alpské symfonie už existuje bezpočet. V ojedinělém provedení České filharmonie byla Straussova programní jednovětá symfonie - či spíše symfonická báseň - zaznamenána při dvou veřejných koncertech počátkem listopadu 1994 v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Košler na nich dirigoval také méně uváděnou Triumfální symfonii od Bedřicha Smetany. Šlo o nevšední umělecký čin. Zvukomalebné a pastorální pasáže i hromy a blesky tu diriguje stejný umělec, který jindy s pověstnou precizností pracoval na Mozartovi a se stejnou láskou se s pěvci vracel ke Smetanovým a Dvořákovým operám. Mimohudební program, dramatická výstavba a pravdivý výklad však Straussovo dílo nakonec jiným Košlerovým typickým úkolům přibližují.

Na koncertu tehdy zazněla skutečná a nefalšovaná symfonická apoteóza přírody, velebný obraz plný okouzlenosti - a vlastně i životní zpověď plná elegické vyrovnanosti. Filharmonici tehdy epilog Zdeňka Košlera, zasaženého už nemocí, plně pochopili a zahráli. Z nahrávky je cítit, že vskutku nebyl rutinérem. Interpretované partitury znal vždy neuvěřitelně spolehlivě zpaměti. Zvláště u této skladby s mnoha epizodami a s různě hierarchizovanými hudebními vrcholy by méně dokonalé promyšlení znamenalo fiasko. Zde se však posluchač i bez popisu obrázků z horské tůry ani na chvilku ve formě díla neztrácí. V paměti zůstává i samotný koncert a generální zkouška na něj otevřená mládeži. Nemoc Zdeňka Košlera zkrušila, dirigoval vsedě, ale hudbou při provedení Alpské symfonie - nebo stejně tak ještě později při natáčení Dalibora - neuvěřitelně ožíval. Straussovu partituru oživil se skvěle hrajícími filharmoniky do všech detailů i do návalů mohutného a bohatého zvuku, dal jí promyšlenou pozornost všem předělům rozsáhlé formy i potřebné básnivé gradace.

Mlha v hudbě

Světla ramp se tentokrát rozsvěcují v poněkud mlžném oparu. Začátek pokrývá aktuálnost z obou stran. Jednak svým názvem, tedy Mlha, jednak tím, že kapela Hromosvod, které skladba Mlha patří, vystoupí zanedlouho, přesně ve čtvrtek 7. listopadu, ve studiovém rozhlasovém sále v Českých Budějovicích.

Čtěte také: Tipy na svatební lokality ve Středočeském kraji

Nejslavnějším standardem s mlhou je patrně song A Foggy Day in London Town (celým názvem). Jejím autory jsou bratři George a Ira Gershwinovi. A textař Ira Gershwin měl na mysli tu nebezpečnou hustou, skoro neprodyšnou mlhu, která byla v britské metropoli před válkou běžným jevem. Londýnskou procházku v písničce můžete absolvovat s Williem Nelsonem, tedy s legendou hudby country and western, charismatickým zpěvákem a kytaristou, který ne tak dávno odbočil do jiného žánrového pole s albem plným standardů včetně.

Zatímco foggy je v angličtině označení pro těžkou mlhu, pro tu jemnou, nebo spíše mlžný opar, má tento jazyk slůvko mist. Tato podoba shluku malých vodních kapiček nebo drobných ledových krystalků rozptýlených ve vzduchu je ještě blíž romantickému vnímání světa.

Třeba ve známé písničce In the Misty Moonlight, V závoji půlnočního svitu, jak bychom mohli s trochou licence přeložit název písničky autorky a také zpěvačky Cindy Walker. Originál a hitparádový úspěch i s recitativem přinesla velmi dobrému a úspěšnému zpěvákovi Jerrymu Wallaceovi oscilujícímu ve své kariéře mezi popem a country. Doposud nejhranější je však In The Misty Moonlight s famózním Deanem Martinem. Obě verze pořad zahrnuje.

Roztomilou hláskovou přesmyčkou je ve slovenštině z mlhy hmla.

Čtěte také: Charakteristika noční a přírodní poezie

tags: #romantická #hudba #s #videem #přírody