Zlato, zlatavě žlutý lesklý minerál, je tvořen ryzím prvkem s chemickou značkou Au (latinsky Aurum) ze skupiny mědi. Popularitě zlata přispělo zjištění, že se jedná o velmi omezený přírodní zdroj, který se nedá nahradit.
Nejstarší zlatý předmět v Čechách je spirálová vlasová ozdoba nalezená při vykopávkách u Toušeně nedaleko Brandýsa nad Labem, která byla zhotovena kolem roku 2800 př.n. l.
Ryzost se vyjadřuje jako počet dílků zlata z 1000. Ryzost obsah drahého kovu ve slitině. Značí se zlomkem v tisícinách (1000/1000) např. Čisté zlato má obsah 24 karátů (ryzost 1000/1000). Ve šperkařství se často používá 14.
Pyrit, známý také pod přezdívkou „zlato bláznů“ kvůli svému lesklému, zlatavému vzhledu, je jedním z nejběžnějších sulfidových minerálů na Zemi. Ačkoli svým vzhledem připomíná zlato, jeho chemické složení a fyzikální vlastnosti jsou zcela odlišné. Pyrit je minerál složený ze železa a síry, jeho chemický vzorec je FeS₂. Tento minerál patří mezi sulfidy a je známý svým kovovým leskem a zlatavě žlutou barvou, což ho často vede k tomu, že je zaměňován se zlatem. Ačkoliv je vzhledově podobný, pyrit má jiné fyzikální vlastnosti a chemické složení než pravé zlato. Pyrit se vyskytuje v různých typech hornin po celém světě. Hlavní světová naleziště pyritu se nacházejí ve Španělsku (Rio Tinto), USA, Kanadě, Peru a ve Švédsku. Chemický vzorec pyritu je FeS₂, což znamená, že je tvořen atomy železa (Fe) a síry (S). Tento minerál krystalizuje v krychlové soustavě a jeho krystaly mají často tvar kostek nebo dvanáctistěnů. Jeho kovový lesk a zlatavá barva jsou způsobeny specifickým způsobem, jakým odráží světlo, což z něj činí jeden z vizuálně nejatraktivnějších minerálů. Pyrit je relativně tvrdý minerál, ale zároveň je křehký, což znamená, že se může při silném nárazu rozbít nebo roztříštit. Ačkoliv pyrit nemá hodnotu jako drahý kov, jeho chemické složení z něj činí důležitý minerál pro průmyslové aplikace.
Jedním z problémů spojených s pyritem je to, že může způsobovat takzvanou „kyselou důlní vodu“. Když je pyrit vystaven vzduchu a vodě, oxiduje a vytváří kyselinu sírovou, která může kontaminovat vodní zdroje. Tento proces je obzvláště problémem v oblastech, kde probíhá těžba pyritu nebo jiných rud obsahujících železo a síru.
Čtěte také: Moravskoslezský kraj a třídění odpadu
Dobývání zlata má v českých zemích dlouhou tradici. V Čechách se v dřívějších dobách nacházelo přírodní ryzí zlato na mnoha místech, přestože šlo spíše o menší vzorky (zlatinky, valounky). Mezi nejznámější naleziště zlata u nás patřily např. Podle odhadů se z historického hlediska na celém našem území v průběhu dějin vytěžilo přibližně 100 tun českého zlata. Tehdejší doly dosahovaly úctyhodné hloubky, přestože horníci používali k práci jen ruční nářadí (mlátku, želízka).
Někteří odborníci a experti však tyto „údajné” negativní dopady na životní prostředí rázně vyvrací mnoha podloženými fakty.
Rýžování zlata se provádí za pomocí zlatokopecké rýžovací pánve nebo rýžovacího splavu (koryta) ve zlatonosných oblastech - řekách, potocích a vodních tocích, respektive v jejich sedimentech (náplavách, usazeninách a rozsypech). Směs zeminy (štěrku a písku) se ručně nabírá do kovové pánve a za pomoci proudu vody, a též za stálého kroužení pánví, se z ní postupně odplavují lehčí částice. Zlato je podstatně těžší než ostatní minerály a písek, a tak se usazuje na dně pánve (splavu).
Průmyslová těžba zlata za pomoci těžké bagrovací techniky nebo chemie je zakázaná. Rýžování (plavení) zlata v malém množství se však za těžbu nepovažuje a je tedy povoleno. V dnešní době je v Česku rýžování zlata poměrně oblíbeným koníčkem mnoha lidí. „Někteří lidé si např. chtějí vyrýžovat pouze dostatečné množství zlatinek, aby si z nich pak mohli nechat vyrobit snubní prstýnek.
Dnes už je však naprostá většina těchto nalezišť a lokalit (štol, šachet a dolů) s výskytem zlata zaniklá nebo vysbíraná, a tak objevit pěkný vzorek zlata je stále obtížnější. V České republice se krásná přírodní zlata tzv. „na podložce” našla v dřívějších dobách např. ve štole Mír (oblast Zlaté hory - severní Jeseníky). Tato štola byla ražena do tzv. „zlatého sloupu”. Sehnat dnes pěkný podložkový vzorek českého ryzího zlata je poměrně obtížné, protože se jich vyskytuje jako šafránu.
Čtěte také: Růženin lom - přírodní oáza
Současná světová produkce zlata se pohybuje okolo 3.000 tun (přibližně 100.000.000 trojských uncí). Největším producentem je Čína s přibližně 15 % produkce. Dalších 15 % tvoří souhrnná produkce USA, Kanady a Mexika - z porfyrových a Carlin ložisek. Cca 20 % produkují porfyrová ložiska ze států u pobřeží Pacifiku.
Způsoby využití zlata se dají rozdělit na dvě velké skupiny - jednou je zlato jako uchovatel hodnoty a druhou zlato jako průmyslový kov. Po tisíciletí bylo zlato obdivováno pro svou krásu a využíváno ve šperkařství. Od starověku bylo také uchovatelem hodnoty a tradičním platidlem. Až do nedávné doby bylo prakticky veškeré zlato spotřebováváno výhradně na šperky a mince. Se vznikem papírových směnek ve středověku a později papírových peněz bylo zlato uchováváno v hradech a trezorech jako zlatá rezerva a krytí. V roce 1972 však byl zlatý standard definitivně opuštěn a peníze jsou kryty výhradně důvěrou v jejich hodnotu.
Ve 20. století začal prudce růst význam zlata v průmyslových aplikacích, zejména s rozmachem počítačů a chytrých telefonů. Nevýhodou zlata je jeho vysoká cena, proto se jeho množství minimalizuje, ale v řadě případů ho nelze plně nahradit. Specifické fyzikální vlastnosti zlata jej předurčují pro náročné aplikace v elektronice. Běžně zlato najdeme v procesorech, zlatem jsou pokovené konektory, některé pojistky a relé. Bez zlata nemohou fungovat chytré telefony, počítače, tablety, ale ani GPS navigace, mikrovlnky, televize či lednice. V zubařství je zlato stale mnohde používáno jako odolný, anti-alergický a inertní material pro korunky a výplně.
Řada klasických zlatých ložisek se nachází v Evropě. Nádherné ukázky pochází z ložisek Cavnic a Rosia Montana v Rumunsku. Další lokality zahrnují například Björkdal ve Švédsku, Brusson v Itálii a Hope's Nose v Anglii. Mezi klasická ložiska samozřejmě patří také Kremnica na Slovensku, dále méně známé lokality jako Magurka, Dúbrava či Pezinok. Jedny z nejhezčích ukázek zlata v Evropě pocházejí z ojedinělého nálezu u Křepic v roce 1927.
Česká republika je obecně na zlato bohatá a mimo sběratelsky nezajímavé rudy z Kašperkých Hor, Mokrska či Roudného lze zmínit i mnohem atraktivnější makroskopické ukázky ze Zlatých Hor, Jílového u Prahy či Orlíka u Humpolce. Zlato lze rýžovat na řadě toků v ČR, pozoruhodné jsou také nedávné nálezy poměrně velkých nuggetů z jižních Čech a od Předína.
Čtěte také: Košický Luník IX: Problémy s odpady
| Vlastnost | Zlato | Pyrit |
|---|---|---|
| Chemické složení | Au (ryzí prvek) | FeS₂ (sulfid železa) |
| Tvrdost (Mohsova stupnice) | 2.5 - 3 | 6 - 6.5 |
| Pruhová barva | Zlatá | Zeleno-černá |
| Hustota | 19.3 g/cm³ | 5.0 g/cm³ |
| Lesk | Kovový | Kovový |
| Kujnost | Vysoká | Křehký |
| Reakce s kyselinami | Rozpouští se v lučavce královské | Nereaguje |
tags: #v #jakem #mineralu #se #vyskytuje #zlato