Různé značky v přírodě a jejich význam

Turistické značení má v našich luzích a hájích velkou tradici a patří ke světové špičce. Ale ruku na srdce, opravdu se vyznáte ve všech značkách určených pro turistiku? A nemáme na mysli pouze pěší turistiku, cyklistiku, jízdu na koni nebo systém značení tras pro lyžaře. Existuje spousta dalších značek, například pro řidiče na silnicích anebo pro malá i velká plavidla na říčních cestách České republiky.

Milovníci turistiky jsou právem pyšní na to, že turistické značení v České republice je považováno za nejlepší svého druhu v celé Evropě. Díky soustavné péči Klubu českých turistů, která trvá s přestávkami během válečných let nepřetržitě už od roku 1889, u nás máme velmi propracovanou síť turistických stezek.

Až do první světové války se pro turistické značení používala výhradně červená. Později se začalo značit i barvou modrou a od roku 1916 se používají čtyři barvy, jak je známe dnes. Značky mají svou logiku: červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější. Modré značky lemují významnější trasy, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách.

Turistické značení pro pěší

Jak jsme již naznačili v úvodu o značení pro pěší turisty se stará Klub českých turistů. Pěší trasy značí tzv. pásové značky složené ze tří vodorovných pásů, které tvoří neohraničený čtverec.

Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku více zviditelnit. Na křižovatkách anebo tam, kde cesta vede zvláštním terénem či se odklání od původního směru je pásová značka doplněna o šipku.

Čtěte také: Průvodce spojováním odpadních trubek

Cesty v přírodě jsou značeny pásovou turistickou značkou, která má rozměry 10 x 10 cm. Značky se umísťují (malují) na různé předměty např. stromy, sloupy, patníky, kameny, skály atd. Pro změnu směru se používají jednoduché pásové šipky.

V terénu se setkáte ale i s trojúhelníkem - ten značí odbočku k vrcholu či vyhlídce, čtverečkem - znamená konec značené trasy, půlkruhem obráceným dolů - to je odbočka ke studánce nebo pramenu, tvarem L - informuje o odbočce ke hradu nebo jiné památce a zvláštní značkou je i tvar „hřebene“ - ten znamená odbočku k jinému zajímavému objektu.

Významové značky

Zvláštními významovými značkami jsou značky znázorňující odbočky ze značené trasy které jsou v maximální délce 1 km. Patří mezi ně odbočka k vrcholu nebo k vyhlídce, a další.

V místech ostrého odbočení nebo v místech těžko přehledných, jsou pásové značky doplňovány šipkami, respektive pásovou značkou se směrovou šipkou.

V zajímavých lokalitách se lze setkat s vyznačenými významovými odbočkami, které pěší turisty navádějí k zajímavým místům mimo hlavní značenou trasu.

Čtěte také: Jak hlásit odpad do ISPOP

Místní značení

V některých lokalitách používají tzv. místní značení. Při něm se nepoužívají pásové značky, ale úhlopříčně rozdělené čtverce, v nichž jeden trojúhelník je bílý a druhý má jednu ze čtyř barev odpovídajících náročnosti trasy. Trojúhelník naváděcí barvy je vždy vpravo nahoře.

Místní značení se obvykle používá pro krátké okruhy.

Koncová značka

Na obou koncích cest značených pásovými či místními značkami a rovněž na konci významových odboček, je umístěna tzv. koncová značka. V současnosti tuto značku tvoří čtverec, v jehož středu je odpovídající barvou vyznačen středový bod. Dříve měla koncová značka tvar prstence.

Naučná stezka

V přírodních rezervacích, národních parcích, ale i v zajímavé lokalitě poblíž vesnic a měst lze spatřit tuto značku. Značka vyznačuje trasu, podél které jsou osazeny informační tabule s popisy místních zajímavostí týkající se přírodních úkazů, chráněných druhů rostlin i živočichů, ale také historie daného místa.

Značení pro cyklisty

Značení pro cyklisty vypadá sice podobně, jako pro pěší turistiku, ale trochu se liší. Zejména tím, komu je určeno. V terénu cyklisté najdou značky podobného stylu jako jejich kolegové „dálnoplazové“ a běžkaři. Krajní pásy jsou vyznačeny žlutou barvou.

Čtěte také: Ekologické alternativy sáčků

Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro horská kola (MTB). Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu.

U dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km. Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras. Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Třímístnými čísly jsou vyznačeny regionální trasy a čtyřmístnými čísly pak trasy místního významu.

Jednomístnými čísly jsou vyznačeny hlavní národní dálkové cyklostezky:

• č. 1 Praha - Brno - Hodonín
• č. 2 Labská stezka
• č. 3 Praha - Plzeň - Folmava
• č. 4 Cyklostezka Morava
• č. 5 Jantarová stezka Ostrava - Brno - Mikulov
• č. 6 Cyklostezka Ohře

Možná jste si všimli také tras, které jsou označeny logem - tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např. Vinařské stezky, nebo některé přeshraniční dálkové trasy. Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně. Pokud vedou trasy samostatně, používají se loga místo čísla trasy, jestliže vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy.

Například evropská trasa EV4 vede po národní trase č. 39 a proto na směrových tabulkách už není logo uvedeno. Přes Českou republiku vedou čtyři evropské trasy: Trasa střední Evropou; Sluneční trasa; Balt-Jadran a Stezka železné opony.

Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí také logy. Jejich zřizovatelem ale není KČT (tyto trasy proto neudržuje). Nejznámější z nich jsou Vinařské stezky a trasy Greenways, které jsou v péči Partnerství o.p.s.

U některých úseků cyklotras mohou být doplňující tabulky nebo piktogramy. Patří k nim mnohdy cyklisty opomíjený příkaz „Cyklisto, veď kolo“, „Schody“, „Nebezpečná zvířata“ či „Elektrický ohradník“. Piktogramy pak značí cyklistickou infrastrukturu v okolí a zajímavosti na trase.

Značení pro jezdce na koních

Také pro jezdce na koních existují speciální značky. Na hipostezkách se setkáte s barevným kruhem v bílém čtverci. Barvy se používají stejné jako pro pěší turisty a značí je KČT.

Podobnost s pěší turistikou je zde patrná i v jiných bodech - na jezdeckých stezkách se jenom málokdy cválá a zejména při delších jízdách koně chodí krokem. Kůň s jezdcem se tedy pohybuje rychlostí blízkou spíše pěšímu turistovi než cyklistovi nebo lyžaři.

Dlouhé páteřní stezky jsou značeny červeně, vedlejší větve mají modrou barvu. Regionální a místní jezdecké trasy, popřípadě odbočky k úvazištím nebo jezdeckým stanicím se označují zeleně a žlutě.

Každá hipostezka má své římské číslo, které odpovídá její barvě: červené trasy č. 101-299, modré trasy č. 301-499, zelené trasy č. 501-699 a žluté trasy č. 701-899. Jízdárenské okruhy jsou vyznačeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci.

Značení pro motoristy

Jinak je to v případě značení pro motoristy - ty na hlavní kulturní a turistické cíle v blízkém okolí upozorňují velké hnědé tabule. Řidiči se s nimi setkají na silnicích I., II. a III. třídy i u dálnic a na rychlostních komunikacích.

Jedná se především o kulturní nebo turistické cíle např. zámek, hrad, zřícenina, tvrz, klášter, kostel, kaple, poutní místo, technické památky, archeologická lokalita, muzeum, skanzen, ZOO, židovské památky, vojenské památky, jeskyně... atd.

Jestliže se motorista nadchne a rozhodne se uvedené místo navštívit, po sjezdu z hlavní silnice nalezne na silnicích nižší třídy další hnědé značky (ukazatele), které jej k cíli dovedou. Značka vždy uvádí název cíle a příslušný piktogram.

Zajímavý cíl pro motoristy nebývá daleko - od příslušného sjezdu z dálnice nebo křižovatky rychlostní komunikace je to maximálně 25 km, na silnicích I.

Velmi podobné směrovky (se stejným zaměřením, ale v menším měřítku) naleznou turisté také ve větších městech.

Značení na vodních cestách

Stejně jako se musí motoristé řídit dopravními značkami, tak i vůdci rekreačních plavidel mají stejnou povinnost vůči značení vodních cest. Zvláště v dnešní době, kdy si lze vypůjčit motorovou loď bez průkazu VMP, je třeba tyto značky znát.

Od těch silničních se značky na vodních cestách, odborně řečeno plavební znaky, dost liší. „Řidiči za kormidlem“ tj. vůdci malých plavidel by měli věnovat svou pozornost zejména značkám vymezujícím plavební dráhu - značí ji dva bílo-červené kosočtverce. Bílé strany znamenají bezpečné proplutí, naopak červené strany značí jízdu mimo plavební dráhu.

Důležitý je také znak pro zákaz proplutí vyznačený podobně jako turistické značky, avšak prostřední pruh je bílý a krajní pásy mají barvu červenou.

Na vodních cestách České republiky, jako je např. řeka Vltava nebo Labe, se často setkáte i se značkou zakazující stání (přeškrtnuté P červeným pruhem), kotvení (obrácená přeškrtnutá kotva) nebo vyvazování k břehu (škrtnuté pachole). Tam, kde je kotvení, vyvazování nebo stání povoleno, uvidíte bílou značku na modrém poli stejného vzezření.

K nejzákladnějším znakům patří i zákaz potkávání a předjíždění (šipky nebo dvojité šipky) a zákaz stání plavidel v šířce vyznačené na signálním znaku. U plavebních komor a jezů uvidíte šipku v bílém poli ohrazenou červenými pruhy - ta přikazuje směr plutí.

Další příkazovou značkou, velmi často na vodních cestách užívanou, je příkaz zůstat stát (vodorovná čára na bílém poli) anebo černé kolečko (dej zvukový signál).

Plavební znaky pro vnitrostátní plavbu jsou, stejně jako dopravní značky, mezinárodní, takže jejich znalost můžete uplatnit i v zahraničí. V některých zemích mají kulatou podobu, v jiných jsou obdélníkové, jako u nás.

Lesnické značky

Lesnické značky mají v České republice dlouhou tradici a jsou klíčovým nástrojem pro efektivní správu lesních porostů. Tyto značky pomáhají označit stromy určené k těžbě, vymezit hranice lesních pozemků, stanovit ochranné zóny a usnadnit orientaci v lese.

Používání lesnických značek v ČR je přísně regulováno a řídí se specifickými pravidly, aby byla zajištěna jejich jednoznačnost a funkčnost.

Pravidla pro umísťování lesnických značek

• Umístění značek: Značky se obvykle umisťují na stromy ve výšce mezi 1,5 a 2 metry nad zemí, aby byly viditelné a čitelné i z dálky.
• Použití barev: Používání barev je přísně stanovené. Každá barva má svůj specifický význam, a musí být používána podle pravidel.
• Trvanlivost značek: Značky musí být odolné vůči povětrnostním podmínkám.
• Kontrola a údržba: Lesníci pravidelně kontrolují stav lesnických značek a v případě potřeby je obnovují.

V České republice existuje několik specifických typů lesnických značek, které lze nalézt na stromech a v lese obecně. Značky pro těžbu dřeva, speciální značky s piktogramy - pro označení zón se specifickými ekologickými hodnotami (např.

tags: #různé #značky #v #přírodě #význam

Oblíbené příspěvky:

• Boj proti znečištění vody: Jak se zapojit?
• Emise a spotřeba
• Znečištění vody a ekosystém
• Česká republika a znečištění
• Zemní skládka Ivančice u Brna