Rosnička Zelená: Ohrožený Druh v České Republice

Někteří lidé žáby považují za havěť, jiní je vnímají jako "ošklivky", do kterých čarodějové zaklínali princezny. A ti poslední, k nimž patříme i my, v nich objevují pozoruhodné bytosti, které mají v ekosystému své nezastupitelné místo. Alarmující je, že ze třinácti u nás žijících druhů žab je jich dnes už dvanáct ohrožených. Koloběh žabího života má mnohá úskalí, která vedou k postupnému poklesu počtu jedinců jednotlivých druhů.

Povinností nás, lidí, je tedy nejen respektovat zákonnou ochranu žab, ale také jim pomáhat a zvyšovat tak jejich šanci na přežití. Můžeme pomoci už jen svou ohleduplností a tolerancí, zejména na jaře, když žáby putují na shromaždiště, kde se rozmnožují. Ale také tím, že budeme o jejich „rodná“ místa vědomě pečovat, tím spíš, že mnohé žáby se na ně opakovaně vracejí. Pojďme teď spolu do žabího světa nahlédnout a přiblížit si vybrané ohrožené druhy. Až kam se za nimi vydáme? No přece hlavně k vodě! Zcela určitě s sebou vezměte i své ratolesti. Jednak proto, že s žábami se nikdy nebudete nudit.

Druhy žab v ČR

Na území České republiky žije 13 druhů žab. Není to mnoho, a proto má každý druh nějaké to "nej".

Rosnička zelená

Jediný zástupce rosniček u nás, rosnička zelená, má velmi osobité skřehotání. Rosnička zelená bývá někdy nazývána také rosnička stromová. Druhé zmiňované jméno se používá mnohem méně často, ale vystihuje rosničku mnohem lépe. Jedná se o naší jedinou stromovou žábu. Rosnička je totiž o jediná stromová žába v ČR. Rosnička je na rozdíl od ropuchy u lidí velice oblíbená. Když ji poprvé uvidí, tak žasnou, protože je mnohem krásnější, než jak ji znají z obrázků.

Rosnička zelená dokáže měnit barvu své kůže od světle zelené, přes světle žlutou a šedou až po světlé odstíny hnědé. Svou barvu tak může poměrně rychle přizpůsobit podkladu na kterém sedí a stát se tak neviditelnou pro své nepřátele. Také proužky po stranách těla napomáhají rosničce k dokonalému maskování. V ČR potkáme rosničku hlavně v nížinách.Rosnička je malá žabka, dosahují délky max. do 50 mm. Obvykle však nacházíme jedince o velikosti 30-40 mm. Čenich má zaoblený a její zornice jsou horizontálně eliptického tvaru. Vyznačuje se typicky zploštělými konci prstů, které jsou dokonale přilnavé k jakémukoli povrchu. Zadní končetiny má poměrně dlouhé a prsty jsou spojeny plovacími blánami. Povrch její kůže je hladký a lesklý. Barva svrchní strany těla je většinou jednobarevně zelená. V závislosti na teplotě a „náladě“ může však být kůže celého těla např. puntíkovaná, tmavě hnědá, černá, šedá nebo nažloutlá. Po stranách těla rosničky se táhne světle či tmavě hnědý pruh od nozder přes bubínek až po oblast třísel, kde se těsně před ním téměř vždy zahýbá nahoru. Celá tato linie je ohraničena jemným světlým proužkem. Břicho je bílé nebo nažloutlé a jeho povrch je jemně zrnitý. Hrdlo má samička rosničky také bílé, bělavé či lehce nažloutlé. Samci mají na rozdíl od samic vnější rezonanční vak na hrdle, který se v době páření výrazně nafukuje.

Čtěte také: Funkční řešení pro budovy

Rosnička se vyskytuje na převážné většině našeho území. V některých oblastech zcela chybí, např. na Křivoklátsku, v několika místech Plzeňského kraje a v některých horských i podhorských oblastech (Krkonoše, Šumava, Krušné Hory). Rosnička upřednostňuje nižší až střední polohy přibližně do 550 m n.m. Horní hranice rozšíření v ČR je 750 m n.m. Obsazená mapovací pole většinou znamenají více lokalit výskytu. Na druhou stranu zdánlivé plošné rozšíření v některých oblastech ČR může ve skutečnosti být jen několik izolovaných lokalit daleko od sebe. Zdroj: AOPK ČR.

Rosnička se vyskytuje na různých mokřadech, okrajích lesa, v polích, na loukách, pastvinách, ale i v zahradách a parcích. Nevyhýbá se lidským sídlům a územím dotčeným vojenskou či těžební činností, ba naopak, často je upřednostňuje před „běžnou“ krajinou. Zejména samci pobývají v průběhu roku více v blízkosti vodních ploch. Během této doby sedí často na zemi a později je nalezneme ve stromovém či keřovém porostu. Někteří jedinci byli nalezeni až ve výšce 10 m nad zemí v korunách stromů. Rozmnožuje se obvykle ve více osluněných vodních tělesech s vegetací, často ale také i ve vodních tělesech s minimem makrofytní vegetace. Nejvhodnějším biotopem rosničky je v u nás menší rybník s bohatě vyvinutými litorálními porosty a minimálním množstvím rybí obsádky. Kromě rybníků se rozmnožuje v různých jezírkách, kalužích a tůních v polích, na loukách, lučních ladech, v lesích, lomech, kaolínkách, pískovnách, na výsypkách, na zvodnělých tankodromech, ve vodních kanálech, koupalištích, požárních nádržích, zahradních jezírkách a bazénech i sudech s vodou (Maštera et al.

Během poledních hodin a při nedostatku vláhy se rosničky ukrývají zejména pod kameny či trouchnivým dřevem. Nejvýše byla rosnička nalezena v nadmořské výšce 2300 m v bulharském pohoří Rila. Ve střední Evropě dává přednost nižším polohám, max. Tůně a rybníky s rákosinami a jinou vodní vegetací, bez ryb nebo je s nízkou rybí obsádkou, jsou vhodnými místy pro rozmnožování rosniček. Rosnička ale snese i nádrže zcela bez jakékoli vegetace, pokud tam ovšem není vysoká rybí obsádka.

Ve střední Evropě zimuje rosnička zelená v období od konce září/konce října do konce března. Rosničky jsou aktivní především v noci a během dne se intenzivně sluní a spí. Během dne je rosnička obvykle v blízkosti vodní plochy na širokolisté vegetaci nebo v rozsáhlých travních porostech. V horských oblastech bývají aktivní i přes den. Nejdelší zaznamenaná migrace byla 12,6 km v Nizozemsku.

Z výsledků výzkumů vyplývá, že potrava rosničky se skládá převážně z brouků, pavouků a blanokřídlého hmyzu. V letním období rosničky žerou více škvorů a dvoukřídlých. Pulci se živí řasami, vyššími rostlinami, odumřelými vodními živočichy a detritem. Predátoři rosniček jsou hlavně ptáci v čele s puštíkem obecným, sovou pálenou, včelojedem lesním, kvakošem nočním, ťuhýkem obecným a rackem chechtavým. Pulce žere zejména dravý vodní hmyz, ale třeba také „zelení“ skokani. Při ohrožení rosnička začne vypouštět obranný hlen a začne vydávat únikové zvuky.

Čtěte také: Zelený Odpadkový Koš Heidrun

Ve střední Evropě období rozmnožování probíhá v závislosti na klimatických podmínkách od poloviny dubna do poloviny června, někdy ale až do července. Samice klade 200- 1400 vajíček za sezonu. Vajíčko měří asi 1,5-2 mm v průměru a rosolovitý obal 3-4 mm. Vajíčka jsou tak nápadně menší než třeba vajíčka kuněk či skokanů. Vajíčka jsou uložena ve vodě ve formě malých shluků obsahujících nejčastěji několik desítek vajíček, max. do 100 vajíček. Shluk vajíček nabobtná ve vodě maximálně do velikosti vlašského ořechu (4 cm) a je vždy uchycen k vegetaci. Popis snůšek (Maštera et al.

Shluky vajíček jsou přichyceny k vodní vegetaci, větvičkám nebo k různým předmětům ve vodě, obvykle snůška „obepíná“ lodyhu či větvičku kolem dokola. Vajíčka jsou zprvu dvoubarevná, horní část obvykle světle hnědá, spodní většinou nápadně bílá. Oproti vajíčkům jiných druhů žab jsou vajíčka rosničky zespodu nápadně světlá, a to proto, že bílá část vajíčka plošně přesahuje tmavou. V dalším vývoji jsou pak vajíčka jednobarevná, okrová až světle hnědá. Průměr vajíčka 1-1,5 mm, s rosolovitým obalem 3-4 mm (Nöllert & Nöllert 1992). Počet vajíček ve snůšce se pohybuje mezi 3 a 100 ks s tím, že počty 40-100 ks ve snůšce jsou častější.

Za soumraku a v noci se ozývají hlasitým a drsně znějícím „ke-ke-ke“, které můžeme často slyšet ve sboru. Hlas jednotlivého samce se opakuje 4-6x za minutu. Samci při skřehotání leží v mělké vodě na vodní hladině, kde drží díky měkké vodní vegetaci. Individuální vzdálenost samců od sebe je 30-60 cm. Při bezvětří může být skřehotání velkého sboru rosniček slyšet až do vzdálenosti jednoho i více kilometrů. U rosniček často probíhá sexuální parasitismus - silní a hlasití samci hájí svoje teritorium a slabší samci se během toho skrytě spáří se samičkou. Krátce po půlnoci opouští většina samců vodní plochu.

Ve střední Evropě můžeme slyšet volání rosniček někdy i během dne a to i mimo období rozmnožování (např. z porostů křovin koncem léta). Skřehotání rosničky dokáže vyprovokovat déšť, letící letadlo či klepání datla. Při vykulení je pulec velký 3-5 mm. Pulci rosniček dosahují maximální velikosti cca 50 mm. V závislosti na teplotě vody a kvalitě výživy se pulec přemění po 78 (17°C) či po 50 (20°C) dnech v metamorfovaného jedince. Mladí jedinci měří 12-21 mm. Většina larev se ve střední Evropě přeměňuje od července do srpna. Samci rosniček mohou být někdy pohlavně dospělí již v prvním roce života po přezimování, ale většinou až ve druhém či třetím roce. Samice jsou většinou pohlavně zralé po druhém přezimování. Popis larev - pulců (Maštera et al.

Ploutevní lemy jsou u tohoto druhu velmi variabilní. V zásadě se vyskytují dva typy pulců: 1) s horním ploutevním lemem většinou velmi vysokým, dosahujícím při bočním pohledu do přední části trupu až do úrovně očí a výrazně tmavě skvrnitým (zejména v jeho zadní části); 2) s horním ploutevním lemem nižším, který nesahá až k do úrovně očí a téměř neskvrnitým, nebo jen jemně skvrnitým. Nasazení horního ploutevního lemu je na hřbetě nápadně zesílené (to se projevuje tmavší barvou). Horní ploutevní lem má v bočním pohledu obvykle nejvyšší místo v přední polovině těla. Při pohledu shora jsou oči umístěny nápadně na okrajích trupu (zboku) a jsou nápadně velké v poměru k velikosti těla. Okraj trupu je neprůhledný. Pulci mají jednoduché (jednořádkové) řady retních zoubků. Zubní vzorec 2/3. Ústní disk spíše trojúhelníkovitého tvaru. Zbarvení trupu zpočátku velmi tmavé, později typicky žlutozelené, okrově zelenavé až černozelené se stříbřitým či zlatavým leskem a světlým, bělavým břichem.

Čtěte také: Málkov: Odpadové hospodářství

* Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. ** Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné.

Ohrožení žab a ochrana

Skoro všichni obojživelníci, a tedy i žáby v ČR jsou nějakým způsobem ohroženi. Obojživelníci jsou mnohem zranitelnější než jiní živočichové, protože jejich vajíčka potřebují pro svůj vývoj vodní prostředí, zatímco většina dospělců žije na souši. Pro svůj život tak potřebují oba druhy prostředí. Současný stav světa obojživelníkům vůbec nepřeje. Dokladem budiž jejich globální vymírání, jehož součástí je i úbytek zástupců této třídy na našem území. Některé druhy mohou vyhynout v krátkém časovém horizontu a valná většina z nich se stává stále vzácnější.

Rosnička je druh méně náročný na kvalitu suchozemských i vodních biotopů. Dokáže se totiž rozmnožovat v různých vodních tělesech co do velikosti a vzhledu, zejména však tam, kde nejsou přítomny ryby. Uvádí se, že pulci jsou citliví na kvalitu vody v nádržích. Pro pulce téměř všech našich žab platí to, že jim vadí hlavně anorganické znečištění vody. Ukazuje se, že daleko významnějším ohrožením jsou vysoké rybí obsádky, spíše než např. Stav suchozemských biotopů není pro rosničku zcela zásadní, ale platí to co pro řadu jiných druhů - důležitá je krajinná mozaika s různým využíváním. Rosničce úplně nevadí dlouhodobá absence péče např. o mokřadní plochy, z pohledu suchozemského biotopu.

Možnosti ochrany rosničky jsou tak jako u řady jiných druhů obojživelníků zejména ve vhodné péči o její biotopy a vytváření nových biotopů. Je třeba zejména v krajině zajišťovat (udržovat) mozaiku s částmi extenzivněji obhospodařovanými. Při péči o louky se snažit více prosazovat extenzivní pastvu před kosením, nebo alespoň někde provádět extenzivní kosení. Je třeba do krajiny vnést (vybudovat) více menších vodních prvků. Rosničky neupřednostňují malé ani velké vodní plochy, využívají všechny včetně malých kaluží. Proto bychom v krajině měli vytvářet tůně různých velikostí.

Je potřebné se snažit zajistit vhodné podmínky pro rozmnožování rosniček v rybnících - aby na nich byla snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky. Pro rosničku, podobně jako např. pro kuňku ohnivou jsou vhodné plůdkové rybníky a ty by tedy v naší krajině měly být podporovány. Důležitá je také obnova péče o břehové porosty rybníků, které by měly být pravidelně prořezávány (dříve běžná věc) - husté břehové porosty brání vzniku litorálních porostů (málo světla, zahnívání opadu apod.). Často se uvádí, že rosnička vyžaduje vysokou vegetaci (dřeviny) těsně u vodních ploch. Vzhledem k tomu, že jde o stromový druh žáby, rosnička nějaké dřeviny potřebuje, ale určitě nemusí být hned u vodní plochy. Postačí ji jistě i vysoká bylinná vegetace. Nejde o zásadní věc a určitě by to nemělo vést k tomu, že u obnovované tůně bude ponechána polovina břehových porostů, nebo že u rybníka nebudou káceny husté břehové porosty s odvoláním na rosničku. Rosnička se totiž úspěšně rozmnožuje např. i v tůních na tankodromech, kde chybí jakákoli vegetace. EU: druh přílohy IV (sm.

Přežití rosničky zelené a dalších obojživelníků závisí především na stavu specifického prostředí, na které jsou vázáni - jak vodního, tak i suchozemského včetně okolí v rozsahu minimálně několika stovek metrů od vodní plochy. Těchto stanovišť značně ubylo s výraznými krajinnými změnami, k nimž docházelo od konce padesátých let 20. století v důsledku zavádění intenzivního velkoplošného zemědělství a jeho chemizace. Za vymíráním celých populací obojživelníků stojí i intenzivní rybníkářství. Kvůli němu se ve vodě hromadí velké množství organických látek, bránících vývoji vajíček a pulců. Kvalitu vody mohou narušovat také těžké kovy, pesticidy a jiné chemické produkty intenzivního zemědělství. V krajině dále často chybějí přirozené biotopy jako mokřady a drobné tůně, které byly vysušeny, převedeny na zemědělskou půdu nebo zastavěny. Mokřady přitom sehrávají klíčovou roli nejen pro obojživelníky, ale též v optimalizaci koloběhu vody v přírodě.

Ve vysychající krajině tak rosničky berou za vděk alternativními rozmnožovacími nádržemi. Z okolí vodních ploch při pozemkových úpravách navíc mizí zmiňovaná vegetace nezbytná pro slunění. Nebezpečí na ně číhá i při jarním migračním tahu. Žabky přeživší všechna výše uvedená nebezpečí může ohrozit také kosení travních porostů bubnovou či lištovou sekačkou, jež často končí smrtí či amputací končetiny. Amputace zadní končetiny u žab je téměř vždy fatální. Rosnička však (na rozdíl od svých ostatních žabích kolegyň) může díky přísavkám na prstech vyšplhat po rostlině výš, a střetu s čepelí se tak vyhnout. A aby toho nebylo dost, žáby decimují i virová a plísňová onemocnění, například chytridiomykóza.

Ochrana obojživelníků je velmi složitá, ačkoli rosničku u nás chrání zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 vztahující se nejen na ni samu, ale i na „její“ biotop. Z hlediska druhové ochrany je rosnička zvláště chráněný druh spadající do kategorie silně ohrožených. Podle zmiňovaných odborníků hraje nejdůležitější roli přímá ochrana a péče o prostředí, kde žije nejen rosnička, ale i další druhy obojživelníků, hmyzu a ptáků. Neméně důležité je také zamezit rosničkám vstupovat do kontaminovaných tůní. Ty mohou vznikat - záměrně, či neúmyslně - na skládkách odpadu či u chemických továren a provozů jako výsledek nezodpovědného nakládání s odpady. Pro roztoužené rosničky se bohužel stávají smrtonosnou pastí.

Jak jsme naznačili, rosnička ke svému životu potřebuje nejen vodní plochy, a proto je třeba chránit i souš, zejména pobřežní vegetaci v okruhu několika desítek metrů kolem vodních ploch. Vegetace nejenže skýtá útočiště, kde se mohou rosničky slunit, ukrývat a lovit, ale také brání kontaminaci a eutrofizaci vod zemědělskou činností a funguje jako turistická stezka pro žabky putující krajinou. Obojživelníky včetně rosniček chrání skupiny ochránců a dobrovolníků také při tazích přes dopravní komunikace, když v rizikových úsecích stavějí migrační bariéry bránící žabám vstupu do vozovky. Do důležité evidence a monitoringu populací a tahových cest ochranáři zapojují širokou veřejnost a pomáhá i medializace záchranných akcí.

Rosničku zelenou a její příbuzné tedy (za)chrání celý komplex aktivit: vhodný management prostředí, jeho aktivní ochrana, osvěta veřejnosti a velmi by pomohla také změna přístupu k hospodaření v krajině - ideálně bez užívání pesticidů a intenzivního hnojení. Za prvé rosnička přispívá k pestrosti přírody, která je důležitou podmínkou existence ekosystémů. Rosnička by také mohla být, a to už máme za čtvrté, označena za takzvaný deštníkový druh. Prostřednictvím ochrany rosničky a jejího biotopu chráníme i další druhy. Autoři této publikace dodávají, že vzhledem ke svému atraktivnímu vzhledu a přirozenému charismatu je rosnička zelená jedním z mála druhů obojživelníků oblíbených širokou veřejností. Ostatní obojživelníci takové štěstí nemají a bývají předsudečně vnímáni jako slizcí, oškliví tvorové, kteří páchnou a pouští jed. To je však velká nespravedlnost.

Nicméně na oblíbenosti a atraktivitě rosničky můžeme stavět popularizaci ochrany všech obojživelníků a jejich biotopů. Budeme-li tedy chránit rosničku a biotopy, které obývá, budeme se zároveň podílet na pozitivních změnách v krajině. Můžeme tak přispět k ochraně, obnově či zachování mokřadů, tůní a slepých ramen, jež pomáhají udržovat koloběh vody v přírodě a napomáhají boji proti důsledkům klimatické změny, jimiž jsou například rozšiřující se sucho, eroze půdy a úbytek biodiverzity.

Naši obojživelníci jsou v současné české krajině významně ohroženi. Téměř všechny naše druhy jsou nějakým způsobem ohroženy, což je dobře vidět v následující tabulce.

Ohrožení se týká jak vodních, tak suchozemských biotopů a také dochází k narušení možností migrací v krajině. Mezi nejvýznamnější ohrožující faktory patří nevhodné hospodaření na vodních plochách, nevhodné zemědělské hospodaření v blízkosti vod a mokřadů, nevhodné lesnické hospodaření, zanedbání péče o mokřadní pozemky, absence drobných narušení krajiny, zánik a poškození mokřadů a špatně prováděné rekultivace.

Z výčtu ohrožujících faktorů je zřejmé, že řadu z nich lze poměrně snadno a většinou i nenákladně zmírnit, případně jejich negativní dopad zcela odstranit.

tags: #rosnička #zelená #ohrožení #v #čr

Oblíbené příspěvky:

• Kurzy odpadového hospodářství
• Data o klimatu v Evropě
• Zajímavosti o slunéčku
• Zkušenosti s biologickým čištěním
• Složení práškových barev