Rozdíl mezi emisemi a imisemi: Definice a význam

Problém imisních limitů trápí Česko dlouhodobě. Proto je důležité si ujasnit pojmy: emise a imise. První výraz označuje znečišťování, tedy vypouštění škodlivin do ovzduší, druhý pak znečištění, tedy škodlivé látky rozptýlené v ovzduší.

Emise

Emise - děj, při kterém jsou vnášeny cizorodé látky různého skupenství do ovzduší. Emise (z latinského emittere - zářiče, znečišťovatelé) jsou látky znečišťující ovzduší. Mohou být přírodního nebo antropogenního původu.

Označuje množství škodlivin vypouštěných daným zdrojem do ovzduší. Uvádějí se v kilogramech za hodinu nebo v tunách za rok. Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), který je podle závislosti na druhu zdrojů a jejich tepelných výkonů členěn na:

• REZZO 1 - zahrnuje stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů; zařízení uvedené skupiny jsou označována jako "velké zdroje znečišťování";
• REZZO 2 - zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek; uvedená skupina je označována jako "střední zdroje znečišťování";
• REZZO 3 - zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší; uvedená skupina je označována jako "malé zdroje znečišťování";
• REZZO 4 - zahrnuje mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, které znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla; uvedená skupina je označována jako "mobilní zdroje znečišťování".

Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na jednotku plochy území nebo na obyvatele. Emisní limity - tedy nejvyšší povolené koncentrace - jsou určovány jak specificky pro jednotlivé zdroje, které je vypouštějí, tak obecně pro konkrétní znečišťující látky.

Vykazování emisí uhlovodíků (CxHy) bylo od roku 2002 nahrazeno vykazováním těkavých organických sloučenin (VOC). Z podkladů pro emisní bilanci VOC, která zahrnuje také emise z používání rozpouštědel a nátěrových hmot např. pro venkovní údržbu a v domácnostech, nelze v současnosti zajistit rozdělení do jednotlivých kategorií zdrojů.

Čtěte také: Porovnání aktivity a emise

Imise

Imise neboli množství znečišťujících látek v konkrétním místě v konkrétním čase. Imise je emise, která se dostala do styku se životním prostředím.

Vyjadřuje stav znečištění, tedy koncentraci škodlivin v ovzduší. Imise tedy mohou pocházet a pocházejí z různých zdrojů, ale neleze přesně identifikovat konkrétní podíly těchto zdrojů. Také jsou ovlivňujícím faktorem sekundární nekontrolované chemické reakce těchto látek v ovzduší. Naměřené hodnoty nebo nárůst imisí nemusí souviset s naměřenými emisemi.

Imise vznikají rozptylem a promícháním emisí v atmosféře. Znečištění ovzduší, imise, je charakterizováno na základě výsledků měření ze sítí monitorujících znečištění ovzduší v ČR, uložených v Imisním informačním systému (IIS) a v Informačním systému kvality ovzduší (ISKO), jejichž provoz je zabezpečován Českým hydrometeorologickým ústavem v Praze.

Imise se ukládají v půdě, rostlinách a organismech. V praxi jsou imisemi například těžké kovy nebo jiné znečišťující látky, které se ukládají v životním prostředí, například podél silnic, nebo v potravním řetězci.

Imise vyjadřují stav kvality ovzduší, úroveň koncentrace cizorodých látek v ovzduší. Koncentrace jednotlivých škodlivin se vyjadřují průměrem hodnot naměřených na stanoveném místě v určitém časovém úseku jako:

Čtěte také: Regionální klima na Madagaskaru

• průměrná roční koncentrace znečišťující látky (IHr), tj. střední hodnota koncentrace, zjištěná na stanoveném místě v časovém úseku jednoho roku jako aritmetický průměr z průměrných 24 hodinových koncentrací;
• průměrná denní koncentrace znečišťující látky (IHd), tj. střední hodnota koncentrace, zjištěná na stanoveném místě v časovém úseku 24 hod., nebo střední hodnota nejméně 12 rovnoměrně rozložených měření průměrných půlhodinových koncentrací v časovém úseku 24 hod;
• průměrná osmihodinová koncentrace znečišťující látky (IH8h), tj.

Hlavní Imisní Složky

• PM10 a PM2,5: Jedná se o polétavý prach (z anglického pojmu “particulate matter”). Částice nesou své označení podle velikosti v mikrometrech (µm) a právě částice menší než 10 µm jsou pro naše zdraví nejškodlivější, protože se nezachytí např. v nose, usazují se na průduškách a mohou způsobovat zdravotní problémy.
• BaP: Benzo[a]pyren se v ovzduší vyskytuje převážně navázaný na jiné částice a je vhodným ukazatelem znečištění ovzduší polyaromatickými uhlovodíky (PAH). Mezi jeho hlavní zdroje v ČR patří vytápění domácností a silniční doprava (tedy nedokonalé spalování).
• NO2: Oxid dusičitý je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky.
• O3: Přízemní ozon je jednou z hlavních příčin fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) z automobilů nebo průmyslu. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní.
• SO2: Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí.

Smogová Situace

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Nejčastěji u nás nastává smogová situace kvůli vysokým koncentracím PM10.

Pachové Látky (Odoranty)

V současné době je kladen velký důraz na zlepšování kvality ovzduší. Zápach je nepříjemný čichový vjem, před kterým se lze těžko bránit. Stížnosti na znečišťování ovzduší zápachem jsou běžné nejen v ČR, ale i v ostatních vyspělých státech. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako "stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody".

Pachovými látkami (odoranty) se rozumí látky anebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované evropskou pachovou jednotkou, nazývanou EROM.

Pachové látky zpravidla nebývají natolik zdraví škodlivé jako u znečišťujících látek a jejich přímé negativní působení na organismus je méně markantní, přesto však mohou způsobit vážné obtíže jako nauzea, bolesti hlavy, dýchací či psychické problémy. K ochraně ovzduší se vztahují zákonná a normativní ustanovení, která jsou povinni dodržovat ty subjekty zodpovědné za provoz zdrojů, emitujících pachových látek do ovzduší.

Legislativa

K ochraně ovzduší se vztahují zákonná a normativní ustanovení, která jsou povinni dodržovat ty subjekty zodpovědné za provoz zdrojů, emitujících pachových látek do ovzduší. Ustanovení pro ochranu ovzduší je ošetřeno Zákonem č. 201/2012 Sb., Vyhláškou MŽP č.

Čtěte také: Český právní řád: ekologická škoda

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší přistupuje k problematice pachových látek zcela odlišným způsobem, než předchozí zákon č. V ustanovení § 2 písm. b) zákona je definována znečišťující látka, jako "látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem". Podle nové právní úpravy tedy znečišťující látky v sobě zahrnují i látky, které obtěžují zápachem (tj. pachové látky). Na základě takto širokého vymezení se všechny nástroje zákona o ochraně ovzduší určené k regulaci znečišťujících látek vztahují i na regulaci zápachu.

Podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší jsou specifické emisní limity stanoveny buď pro jednotlivé typy stacionárních zdrojů vyhláškou č. 415/2012 Sb. nebo je může stanovit krajský úřad v povolení zdroje. Zákon tak umožňuje, aby krajský úřad v povolení zdroje stanovil i specifické emisní limity, které nejsou uvedeny ve vyhlášce, tedy i specifické emisní limity na pachové látky.

Vliv na Sousední Pozemky (Imise)

Podle § 1013 odst. 1 o. z. se má vlastník se zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním po-měrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat.

Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Imise je výraz latinského původu (immissio) a pro naše účely, kvůli lepšímu pochopení obsahu, lze jej přijatelně přeložit slovy „vhánění“, popřípadě „vpuštění“ nebo „vnikání“.

Jsou tu však i imise výslovně v tomto ustanovení neuvedené. I proti těmto imisím se lze bránit, neboť tu jde o rušení vlastníkova práva podle § 1012 věty druhé o. z.; shora citovaný výčet imisí je ostatně příkladmý (demonstrativní).

V literatuře se obvykle uvádí, že imisemi je např. vypouštění vody nebo splašků, prach nebo popel zviřovaný na pozemku, prudké osvětlení nebo naopak stínění, teplo z teplovodního vedení, zápach ze žumpy a ze záchodu, znečišťování půdy, psí štěkot, hluk, zápach, přelétání míčů, obtěžování včelami, holuby, hlodavci, hmyzem, a to jak v důsledku užívání pozemku, tak i zanedbávání jeho údržby.

Vlastník věci je, obecně řečeno, oprávněn při svém užívání nemovitosti si počínat tak, že účinky jeho jednání (hluk, světlo, kouř apod.) se projeví i na sousední nemovitosti. Avšak ve všech případech je omezen už ze zákona, bez sousedova zásahu resp. zákazu, a je povinen zdržet se takových imisí, pokud přesahují míru přiměřenou poměrům.

Imise je tedy zásah do sousedova užívání nemovitosti, jeho specificky definovaný druh; jde tu o kolizi výkonu dvou vlastnických práv, kterou řeší § 1013 o. z. Podstata imisí je v tom, že konání (výjimečně i nekonání, viz dále) na jedné nemovitosti má účinky na nemovitosti druhé.

Občanský zákoník rozlišuje přímé a nepřímé imise. Přímé imise jsou takové, které jsou přímo přivedeny na sousední pozemek (např. vlastník vyvede výfuk vzduchotechniky přímo na sousedův pozemek, vyústí tam okap nebo umístí na hranici svého pozemku včelín tak, aby včely vylétávaly přímo na pozemek souseda). Takové imise jsou vždy zakázány, a to bez ohledu na míru takových vlivů a stupeň obtěžování souseda.

Naproti tomu u nepřímé imise je její zdroj na jedné nemovitosti a tam se především projevují následky, ty se však šíří i na nemovitosti sousední, přičemž nemusí jít jen o nemovitosti bezprostředně sousedící, nýbrž i vzdálenější. Ochrana se sousedovi poskytuje proti nepřímým imisím jen tam, kde to překračuje míru přiměřenou poměrům, společensky únosné hranice dané dobrými mravy. Jen takový zásah je neoprávněný (R 37/1985, s. 143, odst. 6 a 7). Ostatní, běžné imise, které nepřekračují míru přiměřenou poměrům, jsou sousedé povinni navzájem si trpět.

Zákon tedy činí např. rozdíl mezi vehnáním drůbeže na sousedův pozemek (to je vždy zakázáno) a samovolným vnikáním drůbeže volně vypuštěné (to může být např. Může jít jak o obtěžování vlastníka samého, tak i o členy jeho rodiny, domácnosti, popř. o osoby, které se svolením souseda užívají jeho nemovitost (např. nájemce). To je např. u pachu, kouře a hluku. Tam jde o bezprostřední obtěžování osob.

Jiné imise nemají takový charakter osobního obtěžování a jde spíše o vliv na nemovitost samu, jako u popílku, u tekutých a pevných odpadů a stínění. Některé druhy imisí mohou mít význam obtěžování jak přímo osoby, tak i jen nemovitosti. Nakonec však obojí druh obtěžování (rušení) naplňuje podstatu probíraného ustanovení.

Sousedova tolerance neznamená, že imise přestaly být neoprávněné. Změní-li se soused (např. Imise, ke které došlo jen jednou, je právně nevýznamná, nehrozí-li reálně nebezpečí jejího opakování.

Kdo je chráněn proti imisím a proti komu ochrana směřuje (a kdo tedy může být žalobcem a žalovaným v soudním sporu z imisí)? Na oprávněné straně vztahu z imisí by podle doslovného výkladu § 1013 o. z. měl stát rušený vlastník pozemku. Zákon zřejmě vychází z toho, že stavba je součástí pozemku, takže uvedené ustanovení se uplatní i tehdy, je-li žalobce rušen při užívání stavby.

Žalovaným je vlastník pozemku nebo stavby, ze které rušení vzchází, pokud ovšem má právní možnost rušení zabránit (tedy nelze jej úspěšně žalovat např., pokud je zákonem jeho právo omezeno ve prospěch rušitele, vůči kterému nemá žádné donucující prostředky). V případě, že rušitelem je někdo jiný, je vlastník i tak (vedle rušitele) odpovědný z titulu imise bez ohledu na zavinění (např. nájemce bytu soustavně porušuje noční klid v ulici tak, že v bytě pouští hlasitou hudbu). Je pak věcí žalovaného vlastníka, aby vůči rušiteli sjednal nápravu (např. výpovědí z nájmu bytu).

Tvrdil-li např., že vykonával své oprávnění vyplývající z věcného břemene nebo z jiného vztahu, který nebyl vázán na jeho osobu, lze předpokládat, že žalobce má právní zájem na tom, aby požadovaný zákaz byl vysloven i proti právním nástupcům žalovaného. I když se sice rušení nedopustili, nelze totiž vyloučit nebezpečí, že jako právní nástupci budou chtít pokračovat ve výkonu údajných oprávnění svého právního předchůdce (R 65/1972, s. 238 a 239).

Ochrana proti Stínění

V soudním řízení nelze žádat ochranu proti imisím, které teprve hrozí, ale jen proti imisím již nastalým; proto ochranu proti stínění zamýšlenou stavbou je třeba uplatnit ve stavebním řízení. Podle § 1020 o. z. Je-li třeba ke zřízení stavby veřejnoprávní oprávnění vydané v řízení, ve kterém je soused účastníkem (zejména územní rozhodnutí, stavební povolení), pak je třeba tuto námitku uplatnit ve správním řízení; pokud se tak nestane, resp. bude-li námitka uplatněna neúspěšně, nelze stejný nárok později uplatnit „cestou práva“, tedy v soudním řízení.

Občanský zákoník umožňuje bránit se i negativním vlivům stromů sázených v těsné blízkosti hranice sousedních pozemků. V § 1017 tak dává vlastníkovi pozemku, který pro to má rozumný důvod, právo požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

Soud může podle § 1017 o. z. nařídit sousedovi pokácet strom jen tehdy, pokud kácení nebrání předpisy veřejného práva - zejména se jedná o § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který kácení určitých dřevin podmiňuje povolením příslušného orgánu ochrany přírody. Podrobnosti potom upravuje vyhláška č. 189/2013 Sb.

Pro obě citovaná ustanovení platí, že ne každou stavbu a ne každý strom v těsné blízkosti hranice pozemků je soused povinen odstranit. V obou případech musí postižený soused prokázat rozumný důvod.

tags: #rozdíl #emise #imise #definice

Oblíbené příspěvky:

• Co je pochod v přírodě?
• Zemědělství a životní prostředí
• Opakovaně použitelné produkty
• Československý život v přírodě
• Přírodní krásy Boleradic