Přestože nemoc z povolání je pojmem právním, sledování výskytu profesionálních onemocnění zahrnujících nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání je jistým ukazatelem stavu péče o zdraví při práci. Všechna nově vzniklá a uznaná profesionální onemocnění se hlásí do Národního registru nemocí z povolání, který byl založen již v r. 1991 a navázal na dlouhodobá statistická sledování hygienické služby prakticky od 70. let minulého století.
Pojem „nemoc z povolání“ není v zákoníku práce na rozdíl od definice pojmu „pracovní úraz“ přesně definována. Definici pojmu nemoc z povolání obsahoval pouze zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, tento zákon však byl v roce 2015 v souvislosti s rozhodnutím, že i nadále se budou odškodňovat pracovní úrazy a nemoci z povolání podle zákoníku práce, zrušen.
Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů a akutní otravy vznikající nepříznivým působením chemických látek na zdraví, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemoc z povolání je nemoc, kdy jsou chorobné změny zdraví v přímé souvislosti s výkonem povolání.
Zákonný základ postupu při uznávání nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání stanoví od dubna 2013 vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a znávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), která nahradila vyhlášku č. 342/1997 Sb. Jde o prováděcí vyhlášku k zákonu č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Zákon č. 373/2011 Sb. upravil v souladu s mnohaletou praxí podmínky uznávání nemocí z povolání spolu s podmínkami poskytování pracovnělékařských služeb. Vymezují se poskytovatelé pracovnělékařských služeb, kteří jsou způsobilí posuzovat a uznávat nemoci z povolání, principy k ověřování podmínek vzniku nemoci z povolání na pracovišti posuzované osoby a stanoví se forma ověření. Ověření se vydává stanoviskem, které není samostatným rozhodnutím a není samostatně přezkoumatelné.
Uznat nemoc z povolání mohou jen poskytovatelé v oboru pracovního lékařství, kteří získali povolení ministerstva zdravotnictví. Specialista v oboru pracovního lékařství provede fyzikální vyšetření zaměstnance a posoudí výsledky. Aktuální zdravotní stav zaměstnance se porovnává se stavem před vznikem nemoci. Po shromáždění všech potřebných podkladů vydá příslušný poskytovatel lékařský posudek o uznání či neuznání nemoci z povolání.
Čtěte také: Porovnání aktivity a emise
Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání neboli klinika nemocí z povolání. Posuzujícím lékařem je lékař se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství.
Klinika nemocí z povolání uznává nemoc z povolání na základě zjištění zdravotního stavu, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jím vyžádaných odborných vyšetření a jeho stanoviska, dále na základě výsledků dalších odborných vyšetření, a ověření podmínek vzniku nemocí z povolání.
Ke zpětnému uznání nemoci z povolání může dojít v případě, že nemoc propukne s časovým odstupem. Postup uznání či neuznání je shodný.
Poslední zaměstnavatel, u kterého postižený zaměstnanec pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, je z pohledu zákoníku práce zaměstnavatelem odpovědným za nemoc z povolání, a je povinen ji odškodnit. Každý zaměstnavatel musí mít uzavřené pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání.
Nemoc z povolání a renta jsou definované v paragrafu 271b zákoníku práce, kdy zaměstnanci náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity. Renta je vyplácena ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.
Čtěte také: Regionální klima na Madagaskaru
Renta se vyplácí měsíčně, jedná se o doplatek ke mzdě, kterou zaměstnanec pobíral před vznikem nemoci z povolání.
Dlouhodobě mezi nejčastější nemoci z povolání patří nemoc z povolání karpálního tunelu. Syndrom karpálního tunelu, lidově označovaný jako “karpály”, je přetížení rukou při pravidelné a jednostranné pracovní činnosti společně s působením dalších faktorů.
Čtěte také: Český právní řád: ekologická škoda
tags: #rozdíl #mezi #nemoc #z #povolání #a