dr. h. c. Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frida, se narodil 17. února 1853 v Lounech a zemřel 9. září 1912. Jeho monumentální dílo, obsahující všechny žánry literární tvorby, patří k jednomu z nejbohatších a nejvšestrannějších v české literatuře.
Verše začal psát už během studií. Pseudonym Jaroslav Vrchlický si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia Josefa Thomayera. Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky Vrchlice u Kutné Hory a Vrchlický byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym dříve používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický (1842-1869).
Vrchlický byl prvním českým autorem, který byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho dílo obsahuje kolem 270 svazků, mj. přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her. Jeho básnické sbírky a dramata jsou vrcholnou ukázkou formální dokonalosti, avšak zároveň poměrně čtivé. Vrchlický se snažil dokázat, že čeština je jazyk, který dokáže vyjádřit vše.
Vrchlického básnické dílo, sdružené ve více než osmdesáti svazcích lyrické a epické poezie, bylo inspirováno životními prožitky i uměním, které povyšoval nad všednost života. Do české poezie vneslo nebývalé bohatství látek a básnických forem.
Příroda, záhady života a smrti, láska a umění tvoří páteř celé Vrchlického lyriky. V jeho lyrických básních najdeme ohlasy milostných zážitků, smyslové okouzlení, ale také reflexi zamýšlející se nad otázkami života a smrti.
Čtěte také: Učíme děti třídit odpad
Epická část jeho díla je věnována básnickému zobrazení kulturního a myšlenkového vývoje lidstva, úvahám o smyslu dějin a současně je v ní vyjádřena jeho víra v sílu lidského poznání a budoucnost lidstva. Zabýval se historickými náměty, vývojem lidstva. Vycházel mj. z Legendy věků od Victora Huga.
Vrchlického raná lyrika vyjadřuje prostřednictvím přírodních motivů jeho vztah k životu. Je ohlasem milostných zážitků, mladistvého pesimismu i tvůrčích pochyb.
Z hlubin (1875) - především milostná lyrika; básně tvoří v podstatě příběh - z pocitů nenávratné pomíjivosti lásky a všeho opět probleskuje naděje, spočívající ve šťastných vzpomínkách, zklamání a konečného uklidnění v resignaci a tvorbě; k popisu svých pocitů využívá básník přírodní symboliku, k nejčastějším motivům patří např.
Vrchlického reliéf vytesaný do skály v údolí říčky Vrchlice, podle které si básník zvolil pseudonym, v Kutné Hoře vznikal v letech 1914-1919.
Vrchlický a Dětský ČtenářBásně Jaroslava Vrchlického jsou více o dětech než pro děti. Dětství je pro autora „půl pohádka a půl sen“. Nesnaží se psát z dětské perspektivy, jen ojediněle prokmitne verši přímo dětský hlas v dialogu s dospělým (Píseň o mé dceři). Nahlíží však na dítě s láskou, pochopením a společně s ním sdílí schopnost objevovat krásu ve zdánlivě všedním a touhu intenzivně žít přítomným okamžikem.
Čtěte také: Přírodní lyrika
Častým tématem básní je láska rodičovská, prarodičovská. Dítě dává smysl existenci, neboť je pokračováním koloběhu života. Soubor otevírá báseň Dětská a následují verše s dětsky příznačnou motivikou probouzející se jarní přírody a rána jako příslibu dne. Básně nejsou řazeny do tematických, chronologických či subžánrových oddílů.
Nový rozměr básním dodává ilustrační doprovod slovenského výtvarníka Tomáše Klepocha (1981). Klepoch zvolil linoryty s robustní linkou a střídmou, leč kontrastní barevností. Ilustrace, stejně jako texty, jsou propojeny řetězením motivů, které procházejí celou knihou.
Výbor pro Mladé ČtenářeVýbor se obrací ke čtenářům od 7 let. Šrámek vybíral verše z 29 knih a předložil motivicky i formálně pestrý, avšak vnitřně jednotný soubor. S texty pracoval citlivě, nepokoušel se o jejich jazykovou aktualizaci, pouze sjednotil pravopis podle současných pravidel. V doslovu, který se obrací k dětským recipientům, pak explicitně upozorňuje na košatost a stylovou diferencovanost básníkova jazyka. Doslov v sobě nese i recepční instrukci.
Čtěte také: Příroda v poezii Dickinsonové
tags: #Jaroslav #Vrchlický #básně #o #přírodě