Rozmanitost přírody a charakteristika polí


09.03.2026

Žijeme v krajině, jejíž nedílnou součástí je zemědělská půda. V první části (Ochrana přírody 6/2017) jsme se zaměřili na problematiku zemědělské krajiny z pohledu ochrany bezobratlých jako významné složky biologické rozmanitosti. Klíčem k podpoře biologické rozmanitosti je krajinná heterogenita. Ta je v našich podmínkách zajišťována především prostřednictvím navrhované sítě územních systémů ekologické stability. Nastínili jsme možnosti řešení prostřednictvím podpory konektivity ohrožených stanovišť.

Již letmý pohled do statistik nás však varuje, že více než polovina celosvětové výměry orné půdy je středně nebo silně poškozena. Degradace půdy a změna struktury krajiny jsou globálním procesem, a jakkoliv jsou výsledkem kombinace různých faktorů, ukazuje se, že převažují ty antropogenní. Zásadním environmentálním problémem, který významně postihuje i vlastní zemědělskou produkci v celosvětovém měřítku, je eroze půdy, a to zejména eroze vodní. Nejinak je tomu v Evropě i v České republice.

Průměrné ztráty půdy z každého hektaru evropského území dosahují neuvěřitelných 2,46 tuny za rok (Panagos et al. 2015). V České republice je podle nejnovějších údajů (Ministerstvo zemědělství 2015) vodní erozí ohroženo více než 50 % zemědělské půdy. Při ní dochází k depozici půdy ve spodních částech svahů, nebo je splavována a v tocích unášena nenávratně pryč. Důsledkem eroze je snížení produktivity půdy, dochází k ochuzování společenstev edafonu, ke změně jejich druhového složení, a v neposlední řadě i ke snížení schopnosti krajiny zadržovat vodu.

Vedle vodní eroze je vážným degradačním problémem eroze větrná, utužení půdy, ztráta půdní organické hmoty a kontaminace půdního prostředí. V krajině je degradace často výsledkem kombinace více faktorů. Narušení půdního fondu a pokles biologické rozmanitosti se stávají prioritními tématy ochrany životního prostředí.

Vliv erozních a akumulačních procesů na půdní charakteristiky

Vliv erozních procesů na půdní vlastnosti přiblížíme s využitím výsledků našeho dlouhodobějšího výzkumu v černozemní oblasti jižní Moravy. Ten probíhá na řadě lokalit v erozních a akumulačních částech svahů, nejen terénním průzkumem a vzorkováním, ale i s využitím modelů pro kvantifikaci odnosu a akumulace půdy.

Čtěte také: Rozmanitost přírody: Pracovní listy

Mezi erozními a akumulačními částmi svahů zjišťujeme nejvíce rozdílů ve studovaných fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech půd. Rozborem chemických vlastností, hodnotícím zejména obsahy základních živin, byly zaznamenány průkazné rozdíly hlavně u draslíku a fosforu přijatelných pro rostliny, kdy vyšší zásoba těchto prvků byla v akumulačních plochách. Obdobné rozdíly byly zjištěny v případě obsahu organického uhlíku a celkového dusíku, základních charakteristik souvisejících s dynamikou organické hmoty v půdě.

Naše výsledky tak podporují závěry publikovaných výzkumů i z jiných zemí, popisující akceleraci ztrát organického uhlíku, dusíku a fosforu vlivem eroze a prostorovou distribuci těchto látek ve svažitých územích. Erozní a akumulační části svahů se však neliší pouze množstvím, ale také kvalitou přítomných organických látek vyjádřenou složením humusu. Jak kvalita, tak množství organické hmoty mají vliv na činnost edafonu, který se proto spíše koncentruje na akumulačních plochách pod svahy než na plochách erozních.

Některé chemické vlastnosti půd, např. obsah vápníku a půdní reakce (pH), svědčí o intenzivních erozních procesech a promíchávání povrchových horizontů se spraší jako půdotvorným substrátem. Výrazně odlišné podmínky erozních a akumulačních ploch dokladuje i struktura společenstev epigeických bezobratlých. V akumulačních částech svahů jsou pravidelně zjišťovány vyšší početnosti střevlíků a pavouků ve srovnání s plochami erozními, liší se i zastoupení jednotlivých druhů.

Tyto rozdíly mohou být způsobeny jak přímým transportem a redistribucí, tak modifikací habitatu se změněnými podmínkami pro půdní biotu, což souvisí s popisovanými fyzikálními a chemickými vlastnostmi půd. Výsledky naší studie (Šarapatka et al. 2018) a publikované závěry dalších výzkumů přesvědčivě dokládají nutnost bezodkladného řešení problému prostřednictvím účinné protierozní ochrany.

Návrhy řešení protierozní ochrany půdy

Protierozní ochrana půdy je řešena jak v pozemkových úpravách, tak v rámci jiných projektů v krajině. Vychází přitom ze zákonných norem (např. zákon 41/2015 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu) a prakticky je prováděna s využitím platných metodik (Janeček a kol. 2012). Při návrhu opatření se přitom vychází z přípustné ztráty půdy erozí, která by měla odrážet rychlost tvorby půd. Ta je velmi pomalá - 1 cm půdy se tvoří i více než 100 let.

Čtěte také: Vše o ovoci a zelenině

Erozní smyv lze snížit pomocí organizačních, agrotechnických a technických opatření. Na lokalitách silně erozně ohrožených přitom často nestačí jen jednodušší opatření, která jsou zvládnutelná samotným zemědělcem a souvisejí např. se změnou struktury plodin nebo s půdoochrannými technologiemi, ale je nutné přistupovat k opatřením složitějším, a to technickým a biotechnickým (průlehy, meze atd.), z nichž některá mohou úzce souviset s posílením biodiverzity v zemědělské krajině.

Inovativní přístup k ochraně biologické rozmanitosti a půdního fondu v zemědělské krajině

Změny ve struktuře a využívání krajiny, a to zejména v poválečném období, vedly ke značnému ovlivnění většiny složek životního prostředí (půdy, vody) a biologické rozmanitosti organismů. Poklesu biodiverzity logicky následujícímu snižování krajinné heterogenity jsme se věnovali v první části článku. Různorodost krajiny se snažíme navyšovat prostřednictvím budování sítě územních systémů ekologické stability, problematiku degradace půdy pak pomocí protierozních opatření. Nabízí se ovšem otázka, zda lze uvedená opatření v krajině řešit komplexně, tedy jak v zájmu ochrany půdního fondu a vody, tak i pro žádoucí podporu biodiverzity.

V současné době proto hledáme způsob, jak tato opatření propojit do funkčního celku. Jako perspektivní se jeví podpora konektivity mimoprodukčních stanovišť, tedy stanovišť, na která se v agrární krajině váže biologická rozmanitost. Míra konektivity v krajině roste s množstvím přírodě blízkých stanovišť. Zvýšená konektivita různých typů stanovišť podporuje i žádoucí heterogenitu krajiny, a to i v dalších souvislostech v krajinném prostoru.

Přidržme se tedy myšlenky komplexního návrhu opatření v krajině, který by zohledňoval jak problematiku ochrany půdního fondu, tak i žádoucí podporu biodiverzity. Lze tato hlediska vůbec nějak propojit? Konektivitu, a nepřímo tak i biodiverzitu můžeme zvýšit doplněním současné krajinné struktury o prvky umožňující či podporující pohyb cílových organismů v krajině. Tyto prvky však při vhodném umístění mohou plnit i jinou funkci, a to funkci ochrany půdy. Jde o to, jak stanovit geograficky optimální lokalizaci stanovišť, která by tuto dvojí funkci plnila.

Pro řešení tohoto problému musíme nahlédnout do aktuálních postupů zpracovávání konektivity i protierozních opatření a pokusit se je nějak spojit dohromady. Přestože běžný přístup vyhodnocování je výhodný pro stanovení funkční konektivity stávajících zdrojových plošek území, v nalézání nových plošek, které by konektivitu území vylepšily, nám moc nepomůže.

Čtěte také: Charta 77 a příroda v Československu

Rastr krajiny si lze představit jako hustou síť pixelů (čtverců) s daným rozlišením, kde např. jeden pixel odpovídá území 5 x 5 m. Řešení je intuitivní. Stačí si představit každý pixel území jako potenciální zdrojový fragment a vypočítat pro něj pomocí již známého vzorce potenciální konektivitu. Ohodnotíme-li takto celé území rastru, získáme síť pixelů různé hodnoty, podobnou té na obr. 3, ze které již je patrné, kde je konektivita nízká a kde by bylo vhodné navrhnout nová opatření, jakési „nášlapné kameny“, jež přispějí k jejímu celkovému zvýšení.

Obecně je problém samozřejmě poněkud složitější, neboť musíme uvažovat i odpor krajiny, kterou jedinec prochází, a zároveň přesně nejen graficky stanovit místa, kde má budování „nášlapných kamenů“ smysl. Problematika erozního ohrožení a protierozních návrhů vychází z modelu potenciálního erozního smyvu podle u nás používané metodiky USLE, která pro každý pixel území (i zde se používají metody rastrové analýzy) vypočítává potenciální odnos půdy. Velikost tohoto odnosu je dána kombinací více faktorů, zejména však tzv. topografického faktoru LS, tj. kombinace délky svahu a svažitosti.

Protierozní opatření spočívají v aplikaci organizačních (organizace půdního fondu v krajině), agrotechnických (způsob obdělávání) nebo technických opatření (nový technický prvek). Z hlediska propojení funkcí konektivity a ochrany půdy jsou potenciálně nejzajímavější, ale i nejnákladnější protierozní technická opatření. Mezi tato opatření patří např. budování protierozních mezí, příkopů, průlehů, polních cest, hrázek nebo teras.

Při automatizovaných rastrových výpočtech v GIS systémech se místo délky svahu používá plocha přispívající povodí (Mitas a Mitasova 1998) a tu lze právě zejména aplikací technických opatření vhodně snížit. Stanovení optimálního místa pro vybudování technických opatření je do značné míry závislé na celkové míře erozního smyvu a morfologii terénu, které určují místa i počet příslušných technických prvků (Dostál et al.

V zásadě však oba přístupy - modifikovaný přístup konektivity i technická protierozní opatření - cílí na konkrétní plošky v krajině, které by vhodnou změnou přispěly ke zlepšení v obou sledovaných ohledech. použít studované území pro nastavení parametrů prostředí vzhledem k cílovému organismu a aplikovat přístup na jiné více odpřírodněné území v podobném geografickém prostoru, kde by realizace krajinných opatření značně zvýšila pravděpodobnost výskytu cílového organismu.V této druhé části článku navrhujeme nové exaktnější přístupy k řešení ochrany biologické rozmanitosti a zároveň i k ochraně zemědělského půdního fondu, které vycházejí z teoretických východisek krajinné ekologie a konceptů erozního modelování.

tags: #rozmanitost #prirody #pole #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]