Státní závěrečná zkouška pro studující magisterského studia se skládá z obhajoby diplomové práce a odborné rozpravy.
Studující dostanou celkem čtyři otázky („témata“), reprezentující dva hodnocené okruhy: „Společenskovědní a přírodovědné aspekty environmentálních otázek“ a „Společenskovědní a humanitní aspekty environmentální problematiky“.
Témata propojují poznatky z různých kurzů. Záměrně jsou formulována jako poměrně široká, aby studující i komise měli možnost pružně rozvíjet myšlenky a dílčí motivy, které se v průběhu zkoušky vynoří.
Literatura, uvedená k jednotlivým tématům, má studujícím poskytnout oporu při přípravě na státní závěrečnou zkoušku. Má proto doporučující, nikoliv povinný charakter.
Studující mohou čerpat poznatky i z jiných relevantních zdrojů (poznámek z přednášek, studijní literatury atd.), některé doporučené publikace vynechat, atd.
Čtěte také: Co je environmentální management?
Témata vybere komise bezprostředně před zkouškou a zadá je studující/mu. Studující se může rozhodnout, jaké téma zvolí v rámci každého okruhu jako první.
V rámci přípravy má prostor rozmyslet se, jakým způsobem téma otevřít a zahájí zkoušku základním vstupem a přehledem dané problematiky.
Další průběh zkoušky předpokládá interakci s komisí, která reaguje na podněty od studentů a studentek, pokládá související otázky, přichází v rámci tématu s vlastními podněty, ptá se studujících na jejich názor, argumentaci, atd.
Zkouška tedy bude mít podobu dialogu, nikoliv přednášky. Celá zkouška trvá 45 minut.
Od 1. 9. 2024 vstoupil v účinnost nový Studijní a zkušební řád MU. Nově bude státní zkouška hodnocena slovně: prospěl výborně, prospěl, neprospěl. (Čl. 26, odst. 1). Změny se týkají hodnocení všech součástí státních závěrečných zkoušek, které budou hodnoceny dle upravené škály.
Čtěte také: Více o rozsahu ekologie výpočtu
Komise hodnotí každý okruh zvlášť. Komise ve svém hodnocení vychází jak ze znalostí studujících v oblasti tématu, tak z jejich schopnosti propojovat poznatky, kriticky je hodnotit, poukazovat na silná a slabá místa různých přístupů, teorií a konceptů, formulovat na jejich základě relevantní argumentaci.
Po skončení rozpravy komise informuje studující o tom, zda prospěli či neprospěli. Pro splnění odborné rozpravy musí studující prospět v obou hodnocených okruzích.
V případě neúspěchu musí studující opakovat jeden či oba okruhy, ve kterých získali hodnocení „neprospěl“, v opravném termínu.
Hodnocení odborné rozpravy je nezávislé na hodnocení obhajoby diplomové práce. Studující tedy mohou uspět při obhajobě i v případě, že neuspěli při odborné rozpravě a naopak.
Upozornění: Při přípravě se neopírejte jen o poznámky z přednášek. Těžiště studia spočívá v samostatné četbě.
Čtěte také: Nové iniciativy v českém ekologickém zemědělství
Poznámka: Uvedené tituly mají doporučující, nikoliv povinný charakter.
Za každým odkazem v závorkách upřesňujeme konkrétní část publikace, ze které studující mohou čerpat potřebné informace, celkový rozsah (počet stran) doporučené části textu pro rychlou orientaci a případná další doporučení ke studiu publikace.
Níže jsou uvedena témata, která mohou být součástí odborné rozpravy:
Existují dva základní přístupy k uvádění citací. Jeden přístup využívá především odkazování přímo v textu v závorkách, druhý přístup uvádí citační údaje pod čarou. Z těchto dvou přístupů pak vychází konkrétní citační styly a normy.
Pro citování dle Harvardského citačního stylu si projděte seznam možných zdrojů a způsobu jejich citování, které naleznete v manuálu The University of Sydney (zde). V kompletním provedení pak způsob tvorby odkazů naleznete v manuálu Monash University (zde). Níže pro informaci uvádíme do češtiny lokalizovanou normu, která svým stylem Harvardskému stylu odpovídá a normu ČSN ISO 690.
Přímo v textu práce uveďte odkaz na plnou citaci zdroje, který je na konci práce v seznamu literatury. Tento odkaz přímo v textu má obsahovat příjmení autora či editora (případně vydávající organizace) a rok vydání (případně stažení, pokud není jasné, kdy byl text, stažený v elektronické podobě, napsán).
To vše v závorce, např.: (Robinson 2006). V případě, že jsou autoři/editoři dva, uvádí se oba (Robinson a Wright 2006). Pokud je jich víc než dva, uvádí se takto: (Robinson a kol.
Pokud se jedná o obsáhlejší pramen (kniha nebo delší článek), je vhodné uvést za jménem autora a rokem ještě číslo stránky/stránek nebo číslo kapitoly, z nichž jste čerpali, a to takto: (Robinson 2006: 51) nebo (Robinson 2006: kap. 3).
Pokud citujete autora doslova, je třeba jeho text dát do uvozovek či zvýraznit kurzívou (případně obojí). Při obsáhlejším citátu (nad 4 řádky) je vhodné citát psát užším řádkováním a odsadit ho a opět dát do uvozovek a/nebo zvýraznit kurzívou nebo tučným písmem.
Tento typ citování umožňuje i poznámky pod čarou. Uvádíme v nich ale především doplňující informace, které by rušily plynulost hlavního textu.
Vzory citací jsou uvedeny dále. U zdrojů můžete uvést další údaje, které jsou podle Vás důležité pro pochopení kontextu (např. Monografie/kniha:Librová, H., 2003: Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu.
Článek ve sborníku, editované knize:Norberg-Hodge, H., 2003: Shifting direction: from global dependence to local interdependence. Str. 241-253, v: Goldsmith, E., and J. Mander, eds.: The case against the global economy and for a turn towards localisation.
Článek v časopise:Seyfang, G., 2007: Cultivating Carrots and Community: Local Organic Food and Sustainable Consumption. Environmental Values, roč. 16, č. 2, str.
Článek v deníku:Zlámalová, L., 2006: Platy překonaly 20 tisíc korun. Hospodářské noviny, 1.-3. 9.
Článek, který jste přímo neviděli, ale který citujete, protože o něm píše jiný autor - v tomto případě Burger et al. (text Burger et al. pak musí být v seznamu literaratury dostupný jako plné citace). Toto by mělo být spíše výjimečné.
Berkes, F., D. Feeny, B. J. McCay a J. M. Acheson, 1989: The benefits of the commons, Nature, 340, str. 91 -93 (Cit. v Burger et al.
Článek, který jste našli na internetu ale vyšel i v časopise:Berry , W., 2001: Global problems, local solutions. Resurgence, roč. 20, č. 206, (květen/červen), s. 31-35.
Osobní sdělení:Vomáčka J., starosta Neustupova, 2008: ústní sdělení (resp.osobní koresponence) 5. 6.
Nedatovaná informace z internetu,u které není patrný autor a která nevyšla tiskem:Anonymus, 2007: Understanding social enterprise. Webová stránka Social Enterprise London, www.sel.org.uk/socent/index.html .
Další citační normou odvozenou z Harvardského citačního stylu je ČSN ISO 690.
Poznámky k textu mohou být zařazovány buď pod čarou na konci příslušné strany textu (pak se píší hustším řádkováním „ jedna“ a menším písmem než základní text), anebo na konci práce ve zvláštním oddíle, nadepsaném „ Poznámky” (pak jsou psány stejným řádkováním jako text).
Odkazy na poznámky jsou označeny arabskými číslicemi nadsazenými nad text (horní index). Pokud je text poznámky psán pod čarou, mohou být průběžně číslovány od počátku v každé kapitole, anebo průběžně v celém textu.
Pokud jsou zařazeny za text práce, všechny poznámky v práci musejí být číslovány průběžně v celém textu. Citace v textu práce se řídí obvyklými pravidly a etikou vědecké práce.
Pokud student odkazuje na myšlenku či pramen, nebo parafrázuje-li text, používá bibliografický odkaz obsahující příjmení autora či editora (nejsou-li uvedeni, pak první slovo názvu práce), po čárce rok vydání, po dvojtečce pak číslo stránky či kapitoly. To vše v závorce zařazené do textu u citace - např. (Durkheim, 1926), resp.
Za textem je zařazen abecedně seřazený soupis použité literatury a pramenů. Texty bez autora či editora se zařazují abecedně podle prvního písmene názvu.
Názvy cizích publikací se uvádějí v originále. U méně běžných jazyků (maďarština, holandština apod.) uveďte překlad názvu do češtiny v hranaté závorce za jeho přesnou citací.
Názvy děl v jazycích, které nepoužívají latinky (ruština) mohou být transkribovány do latinky. Je-li dílo přeloženo do češtiny, je třeba citovat poslední české vydání.
Každý bibliografický údaj, který má více než jeden řádek, píšeme řádkováním 1, mezi jednotlivými údaji používáme řádkování 1,5.
Označování tabulek, grafů a schémat musí být v celé práci jednotné. Tabulky, grafy, obrázky a schémata mají své vlastní číslování a číslují se buď průběžně (čísla musejí na sebe navazovat), anebo v desetinném systému (jsou-li v něm číslovány kapitoly).
Musejí mít nadpis, který je označuje tak, aby byly srozumitelné a úplné bez ohledu na ostatní text práce. Musejí mít standardním způsobem citovaný pramen, který musí být zařazen v použité literatuře.
Mohou být zařazeny přímo v textu nebo jako samostatná příloha za textem práce (ne však za jednotlivými kapitolami). Tabulky, které jsou v relativních četnostech, musejí mít alespoň jeden údaj v absolutních četnostech (n).
Magisterský studijní program Environmentální studia otevíráme pro absolventy a absolventky společenskovědních i přírodovědných bakalářských (i magisterských) programů věnujících se problematice životního prostředí a dále s touto problematikou propojených vědních oblastí.
Těmto studentům nabízíme široký rozhled v problematice vazeb mezi společností a přírodním světem a dále schopnost reflektovat (nejen) svoje výchozí pozice v otázkách problematiky ochrany životního prostředí a přírody.
Během dvouletého prezenčního studia tak věnujeme zásadní pozornost otázkám sociálních, ekonomických, politických, právních, filosofických, historických, religionistických a dalších souvislostech environmentálních problémů.
Studium navíc v návaznosti na bakalářský stupeň dále prohlubuje interpersonální a intrapersonální kompetence studentů. Připravuje je tak na řízení malých i větších týmů, schopnost reflektovat úspěchy i neúspěchy a na základě této reflexe měnit strategie přístupu k řešení problémů.
Zásadní důraz je pak kladen na schopnost propojovat problematiku společenskovědního a přírodovědného přístupu k otázkám environmentálních problémů a schopnost zhodnotit kvalitu informací, které z obou stran vědeckého spektra o vybraném problému přicházejí.
tags: #rozsah #diplomové #práce #FSS #MUNI #katedra