Optimální rozsah ekologického zemědělství: Studie a nové iniciativy v ČR

V České republice se ekologické zemědělství stává stále důležitějším tématem. S rostoucím povědomím o dopadech konvenčního zemědělství na životní prostředí a zdraví lidí se zvyšuje i zájem o ekologické metody hospodaření. V tomto kontextu je klíčové zkoumat optimální rozsah ekologického zemědělství, a to jak z hlediska plochy obhospodařované půdy, tak i z hlediska lidských zdrojů a vzdělávání.

Podle jedné z definic se jedná o „moderní formu obhospodařování půdy bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Ekologické farmy uplatňují pestřejší osevní postupy, v potravinách se nenacházejí rezidua pesticidů a výčet by mohl pokračovat. Achillovou patou českého potravinového systému obecně je přidávání hodnoty prvovýrobě. To samé platí pro ekologické zemědělství.

Vzdělávání jako klíč k rozvoji ekologického zemědělství

Faktem však je, že nejen v Česku, ale v celé Evropě ubývají v krajině zemědělci a zemědělská populace stárne.

• Třetina (32 procent) vedoucích pracovníků na farmách v EU je starší 65 let.
• Pouze 11 procent vedoucích farmářů v EU tvořili mladí zemědělci ve věku do 40 let.

Stará generace zemědělců často nemá komu předat zavedené hospodaření, a tak farmy získají velké zavedené společnosti, čímž dochází ke zvětšování ploch. To má důsledky jak na menší zaměstnanost na venkově, tak ztrátu biodiverzity (větší plocha pro monokultury), a nižší diverzitu plodin, které jsou k dispozici pro společnost.

Pokud chceme v krajině, a zejména té zemědělské, obnovit biodiverzitu a stabilizovat degradovanou a zerodovanou půdu (V ČR je ohroženo erozí přes 50 procent zemědělských půd), neobejde se to bez obnovení zemědělské populace. Jinými slovy, je nutné zvýšit počet a diverzitu ekologicky hospodařících zemědělců různých velikostí a zaměření.

Čtěte také: Česká republika a obnovitelné zdroje

V Praze byla otevřena vzdělávací instituce pro výuku ekologického zemědělství. Jedná se o milník v této oblasti. Zájem o studium je veliký.

Farmářská škola - historický milník v českém ekologickém zemědělství

Na začátku září byl zahájen nový vzdělávací program Farmářská škola, který je zaměřený na vzdělávání v ekologickém zemědělství. Vznik tohoto programu lze označit za historický milník ekologického zemědělství v Česku, protože po více jak třiceti letech fungování ekologického zemědělství se u nás díky Farmářské škole cíleně tvoří další generace poučených ekologických zemědělců a zemědělkyň.

Farmářská škola je prvním vzdělávacím programem v Česku zaměřeným výhradně na ekologické a biodynamické zemědělství. Studium je tříleté a model vzdělávání je zcela odlišný od současného vzdělávání na středních a vysokých školách nebo univerzitách. Je totiž postaven na získávání znalostí a zkušeností skrze celoroční praxi na ekologických farmách, kde studenti i žijí. Praxe tvoří osmdesát procent náplně studia, teorie dvacet procent.

Aktuálně je do programu zapojeno přes čtyřicet ekofarem v Česku a na Slovensku, každá s odlišným zaměřením, ať už na ekologickou či biodynamickou produkci a zpracování zeleniny, ovoce, chovu zvířat a polařiny, tedy produkce obilovin a dalších polních plodin. Exkurze míří také do švýcarského FiBLu. Tamější Výzkumný institut byl založen v roce 1973 a je tedy nejstarším výzkumným a poradenským centrem pro ekologické zemědělství, kde se v raných devadesátých letech školili také čeští průkopníci. Zde se realizují dlouhodobé srovnávací pokusy ekologického, biodynamického a konvenčního zemědělství. Dalším unikem Farmářské školy je výuka teorie, která je zajišťována předními experty a expertkami z praxe, akademické sféry, státní správy a výzkumných institucí České republiky, Rakouska, Německa a Švýcarska a reflektuje nejnovější poznání v pedologii, ochraně a výživě rostlin, zpracování půdy nebo osevních postupech.

Model vzdělávání ekologického a biodynamického zemědělství postavený na praxi v Německu zažil osobně jako student a později jako lektor také Jiří Prachař, který se po osmi letech vrátil z Německa do Česka, aby se před čtyřmi lety díky zázemí a podpoře Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI) poprvé pokusil o českou variantu tohoto vzdělávání. Na otázku, proč se rozhodl pro studium ekologického zemědělství v Německu a proč se rozhodl nabytou zkušenost přenést do Česka, odpovídá: „Před patnácti lety jsem byl v podobné situaci, jako jsou dneska mladí lidé. Chtěl jsem jít do ekologického a biodynamického zemědělství, ale prakticky tady neexistovala cesta, žádné adekvátní vzdělání, vlastně nic, kam by člověk mohl jít, na univerzitách bylo strašně málo praxe. Takže se tak člověk trošku toulal po farmách, ale to nebylo to pravý ořechový, a tak jsem odešel do Německa. Když jsem se vrátil, tak jsem si myslel, že Farmářská škola bude pro mě taková bokovka, ale se vším zamíchal karty covid a nečekaně se ten projekt tak rozjel, že jsme vlastně hned první ročník naplnili a já jsem viděl, že to opravdu funguje.

Čtěte také: Jak správně vlhčit kompost?

Před spuštěním akreditovaného studia v září 2023 stihly vzniknout tři ročníky v rámci neformálního vzdělávání, kde je aktuálně kolem stovky studentů. V roce 2024 tak vyjde první skupina asi dvaceti absolventů pilotního, ještě neakreditovaného programu. Do akreditované verze bylo přijato padesát studentů.

Zajímavé a možná trochu nečekané je, že zájemci o studium a praxi ekologického zemědělství se většinou rekrutují z jiného než zemědělského prostředí. Mezi studenty a studentkami Farmářské školy je například dnes již bývalý advokátní koncipient, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, mladý pár absolventů Přírodovědecké fakulty UK.

Ředitel Jiří Prachař k tomu dodává: „V prvních třech letech, kdy běžela neakreditovaná verze, jsem potkal neuvěřitelné mladé lidi, kteří chtějí jít do zemědělství, kteří se opravdu práce nebojí a kteří chtějí dělat takové zemědělství, které je udržitelné a v souladu s přírodou a chtějí vstupovat právě do ekologického zemědělství.

Mezi studentkami prvního ročníku akreditované verze Farmářské školy je například osmadvacetiletá Anna Hubáčková, která studovala magisterský obor sociální pedagogika a poradenství na Masarykově univerzitě v Brně a působí jako lektorka, koordinátorka a metodička vzdělávacích programů. Jde tak o studentku bez předchozího zemědělského vzdělání. Na otázku, proč se rozhodla vstoupit právě do vzdělávacího programu Farmářské školy odpověděla: „V současné době vnímám péči o krajinu a o půdu jako jednu z nejsmysluplnějších činností, jak přispět snaze o širší transformaci. To, jak se vztahujeme k půdě, obnova přirozených funkcí krajiny a znovu spojení narušeného koloběhu živin, je myslím klíčové pro vývoj změny klimatu příznivějším směrem.

Proč dala přednost Farmářské škole před univerzitním programem? „Mám za sebou studium na osmiletém gymnáziu i na univerzitě a vždy mi v rámci něho chybělo propojení s reálným světem. Často jsem měla pocit, že formální vzdělávání je odtrženo od toho, co se odehrává ve světě mimo školu, což vnímám jako velký problém. Zvláště pokud chceme, aby vzdělávání připravovalo na výzvy současné i budoucí, které si možná ani neumíme představit, jak budou vypadat. Co od studia očekává? „Těším se, že potkám další mladé lidi, kteří vnímají důležitost péče o krajinu a o půdu a chtějí se zasazovat o to, aby se v českém kontextu stalo udržitelné hospodaření normou. A zároveň Farmářskou školu vnímám jako příležitost učit se od lidí, kteří mají s udržitelným hospodařením zkušenosti, a nemusím se tak vydávat stejnými slepými uličkami.“ A čemu by se chtěla po absolvování Farmářské školy věnovat? „V budoucnu bych ráda vytvořila místo, kde se bude setkávat péče o krajinu s péčí o duši a vzděláváním. Místo, které bude odolné změnám klimatu a lidé, kteří na něm žijí, budou spolu schopní čelit jejím dopadům. Ve Farmářské škole bych se ráda naučila pěstovat zeleninu a pečovat o ovocné stromy tak, abych v budoucnu zvládla rozjet nějakou místní KPZku (komunitou podporované zemědělství pozn.

Čtěte také: Kontrola znečištění životního prostředí

Zcela odlišný je příběh studenta Martina Tlačbaby, kterému je třicet šest let a hospodaří konvenčně na 150 hektarech rodinného statku. Původně vystudoval provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Jaká byla jeho motivace vstoupit do studia? „Dosavadní zemědělská praxe, ve které působím, mně ukázala, že je potřeba k tomu přistoupit jinak. Jsme rodinná farma, už dvanáct let to dělám sám na sebe. Teď jsme došli do bodu, kdy jsme si řekli, že je potřeba to změnit přírodě blízkým způsobem. Hledal jsem něco, kde se dostanu do provozu a do praxe.“ Na otázku, proč zvolil právě VOŠ Farmářská škola odpověděl: „Upřímně řečeno jsem ani nehledal na univerzitách, protože jsem nehledal titul ani teorii. Zároveň ale sám reflektuje „dopad našeho hospodaření na krajinu, potažmo na celou společnost. Já jsem se k tomu dostal přes půdu. Snažil jsem se v konvenci k půdě chovat ohleduplně, ale dostal jsem se na limit, kdy se půda přestala zlepšovat. Mám na mysli stav půdy, odolnost proti erozi, pestrost, degradaci.“

A co od studia očekává? „Už jenom to, že se potkám s lidmi a studenty, kteří smýšlí podobně. To mi v běžné praxi chybí. Není okolo mě nikdo, kdo by to viděl podobně a s kým bych to mohl diskutovat.“ Je si prý takřka jistý tím, že právě ekologické zemědělství představuje cestu k obnově půdy a biodiverzity. Na otázku, zda chce začít produkovat i biopotraviny, odpovídá: „Máme mlékárnu a uvažujeme i o tom.

Přestože studenti pocházejí z různých profesí a různých věkových skupin, spojuje je kritický pohled na výzvy dnešní doby, jako je negativní dopad velkoplošného, monokulturního zemědělství na zdraví lidí a životní prostředí, a touha svým dílem přispět ke změně. Protože studijní program není omezen věkem, přihlásili se nejen mladí, ale i čtyřicátníci. Někteří již půdu vlastní, hospodaří a mají rodiny. Chtějí „pouze“ prohloubit své znalosti a nabrat nové zkušenosti. Jiní studenti a studentky naopak aktivně hledají pozemek, na kterém by mohli nově začít hospodařit.

Je nutné zdůraznit, že přístup k půdě se ve výzkumech a analýzách objevuje jako hlavní bariéra pro začátek hospodaření. Půda se stala předmětem investic a spekulací a její cena vzrostla natolik, že již často nemá ekonomicky smysl ji pořizovat pro zemědělské účely, pachtovné také roste. Další zmiňovanou bariérou je nedostatečný přístup k financím potřebným k založení farmy a rozvinutí faremní infrastruktury. V neposlední řadě je to bariéra přístupu ke znalostem a vzdělání. Tuto „poslední“ bariéru snad alespoň částečně odstraňuje právě Farmářská škola.

Farmářská škola se spojila s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v.v.i. v Praze- Ruzyni, který poskytl zázemí a škola zde tedy čerstvě sídlí. Na slavnostním zahájení VOŠ ekologického zemědělství Farmářská škola letos 1. září vystoupila řada významných osobností ekologického zemědělství.

Zakladatel a ředitel Farmářské školy Jiří Prachař na úvod veřejné události, které se zúčastnili dosavadní i nový studenti, zástupci médií, někteří průkopníci ekologického zemědělství a podporovatelé vysvětlil, proč vůbec vznikla akreditace pro tento vzdělávací obor: „Hned když jsme o sobě dali vědět, natočili první video a poslali ho do světa, začaly se nám na sociálních sítích množit komentáře, že taková škola je naprosto zbytečná, protože mladí lidé do zemědělství nechtějí, že se mladým lidem nechce pracovat a že jsou to jen vyhozené peníze. I přes tuto hloubkovou expertizu jsme si dovolili začít a hned prvním ročníkem jsme naplnili kapacitu, která byla na začátku dvacet pět studentů. V druhém a třetím roce jsme museli zájemce o studium odmítat, protože by překročili kapacitu. Během prvních dvou let přibylo třicet farem, kam mohli studenti chodit na praxi a kurz se začal rozrůstat.

Kmotr Farmářské školy a ředitel Výzkumného ústavu rostlinné výroby v.v.i. Mikuláš Madaras popřál studentům sílu a odvahu a uvítal je „ve výzkumném ústavu rostlinné výroby, u nás, a ode dneška je to i u nás na Farmářské škole. Jsme poctěni, že zde můžeme mít sídlo Farmářské školy. Vrací se nám do auly vzdělávání. Historicky resortní výzkumné ústavy byly vzdělávacími institucemi pro doktorandské studium, a to už není, jsou to už jen vysoké školy a akademie věd. A teď s vyšší odbornou školou se nám do této budovy vrací nový duch a začínáme opět možná více plnit své poslání směrem ke vzdělávání. Myslím, že ta spolupráce bude oboustranná. Tak jako naši vědci budou učit ve Farmářské škole, tak i my díky této spolupráci získáváme přístup k ekologickým farmám. A to bylo i smyslem založení společného Centra pro vzdělávání a výzkum ekologického zemědělství, které tímto dnem rovněž vzniká a bude sídlit na VÚRV. Za tu možnost moc děkuji, protože my vědci potřebujeme náš zemědělský výzkum dělat na farmách, in situ, sbírat data, realizovat pokusy, testovat hypotézy.

Ředitel Asociace místních potravinových iniciativ Jan Valeška, který stál u zrodu Farmářské školy a podílí se na jejím provozu, na zahájení poděkoval farmářům, kteří se od devadesátých let věnují ekologii, a dodal: „My jsme si v AMPI před pěti lety říkali, že promujeme místní jídlo a teď kdo ho vlastně bude z Matky Země vydobývat, vždyť tady nejsou lidé. A farmáři Martin a Jana Rosenbaumovi se iniciativně zhostili toho, že je budou na jejich farmě učit.

Milan Hluchý, zakladatel společnosti Biocont Laboratory, zaměřené na biologickou ochranu rostlin, upozornil, že je to právě zemědělství, konkrétně aplikace tzv. přípravků na ochranu rostlin, tedy pesticidů a jedů, které ničí biodiverzitu a hmyz. Vyzdvihl, že za třicet pět let se podařilo převést 80 procent českého vinohradnictví do režimu integrované produkce a certifikovaného ekologického zemědělství. „Nedávno jsem si uvědomil, že je to pouhých šest desetin zemědělské plochy v tomto státě, což je smutné. Přemýšlel jsem, jak to posunout a v tom momentě začala spolupráce s Farmářskou školou a domluvili jsme se na trvalé spolupráci,“ prohlásil k tomu Hluchý.

Na akreditaci se podílel i průkopník ekologického zemědělství prof. Jan Moudrý z Jihočeské univerzity, v roli kmotra se objevil také zpěvák a herec Tomáš Klus.

Proč podporovat rozvoj ekologického zemědělství?

Proč má vlastně smysl podporovat další rozšíření ekologického zemědělství, a to jak o nové plochy, tak i lidskou kapacitu? Možná ještě není rozšířené povědomí o tom, že zrod ekologického zemědělství sahá k počátkům 20. století a že tyto metody ve světě hluboce zakořenily. V Československu po druhé světové válce ekologický proud v zemědělství nerezonoval, přesto se v Česku počal rozvíjet již na konci osmdesátých let 20. století.

Podle studií je v půdě ekologických farem oproti konvenčním farmám více žížal, nachází se na nich více ptáků a hmyzu.

Současný stav ekologického zemědělství v ČR

Počet ekologických zemědělců sice pomalu, ale stabilně roste, ke konci roku 2022 působilo v ČR 5 050 ekologických zemědělců a 990 výrobců biopotravin. Podíl ekologicky obhospodařované půdy je 16,2 procent, čímž se ČR řadí mezi země EU s vysokou mírou zastoupení ekologického zemědělství. Výzva a specifikum ČR spočívá ale v tom, že 85 procent této plochy tvoří trvalé travní porosty a podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů dosáhl pouhých 1,6 procent.

Na to se zaměřuje jak Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství, který stanovuje navýšení plochy ekologického zemědělství na 22 procent do roku 2027. Biopotraviny se mají podílet na celkové spotřebě ze čtyř procent. Evropská komise v rámci strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku) navrhuje zvýšit rozlohu ekologických ploch na 25 procent.

Evropské iniciativy a akční plány

Evropská komise v rámci strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku) navrhuje zvýšit rozlohu ekologických ploch na 25 procent. IFOAM Organics Europe hodnotí nový akční plán ekologického zemědělství (EZ) pozitivně, především jeho rovnoměrné zacílení jak na podporu zvýšení bioprodukce, tak i poptávky po biopotravinách.

Prezident IFOAM Organics Europe, Jan Plagge k tomu uvedl: „Evropská komise předložila konkrétní kroky na podporu poptávky po biopotravinách, například rozpočet 49 milionů EUR vyčleněný pro sektor EZ v rámci propagačních programů, nebo začlenění bioproduktů do minimálních povinných kritérií pro udržitelné veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že ekologické zemědělství je vysoce znalostní sektor, oceňujeme přidělení 30 % finančních prostředků z programu Horizont Evropa pro oblast zemědělství, lesnictví a venkov na témata relevantní pro ekologický sektor. Neméně důležitý je i závazek vypracování studie o reálných cenách potravin a role zdanění.“ Jan Plagge také zmínil, že se již těší na každoroční evropský den ekologického zemědělství, který bude ideální příležitostí k hodnocení účinnosti akčního plánu.

Eduardo Cuoco, ředitel IFOAM Organics Europe, doplnil, že „pokud má být tento akční plán co možná nejúspěšnější při dosahování 25% podílu ekologicky obhospodařované půdy a přechodu k více udržitelným potravinovým systémům, nesmíme zapomínat na význam zapojení národních, regionálních, ba i místních aktérů. Akční plán přináší členským zemím nástroje k plnému využití potenciálu EZ pro regeneraci evropského zemědělství a k sladění zemědělství a přírody. Máme-li jmenovat alespoň několik konkrétních příkladů, jde o aktivity související s veřejnými zakázkami, propagací nebo realizací tzv. bioregionů, pro něž je zásadní angažovanost přesahující hranice EU.“

Jiří Lehejček, předseda ČTPEZ dodává: „Členské státy nyní musejí cíle Akčního plánu, resp. strategií Od zemědělce ke spotřebiteli a Biodiverzitu zohlednit ve svých zemědělsko-potravinářských politikách, zejména pak v národním strategickém plánu Společné zemědělské politiky, jinak je Evropská komise nemusí notifikovat. Za klíčové považujeme rozvoj poradenství, opatření motivující zemědělce k přechodu na EZ, podporu výzkumu a progresivně se zvyšující podíl bio ve veřejném stravování.“

Národní akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství

V souladu s cíli výše uvedených evropských strategií i prioritami nového Evropského akčního plánu pro EZ je Ministerstvem zemědělství v úzké spolupráci s nevládními organizacemi připravován také národní Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2021 - 2027 (APEZ). Národní akční plán EZ přináší podobně jako ten evropský návrhy potřebných aktivit pro další rozvoj ekologického zemědělství a produkce biopotravin v ČR.

Andrea Hrabalová, koordinátorka přípravy českého APEZ upozorňuje, „s aktuálním podílem přes 15 % zemědělské půdy v EZ patří ČR mezi patnáct zemí světa s nejvyšším podílem ploch EZ na celkové zemědělské půdě, proto si tento typ zemědělského hospodaření, prokazatelně přínosný k přírodě i lidem, zaslouží pozornost a politickou podporu.“ Dále dodává, že „akční plán je něco jako zastřešující dokument obsahující seznam aktivit odsouhlasených jako prioritní pro daný časový úsek, nyní do roku 2027. Aktuálně je prioritou zlepšit efektivitu bioprodukce a usnadnit konverzi do EZ, podpořit spotřebu biopotravin uplatněním ve veřejném a školním stravování a propagovat EZ a biopotraviny na národní úrovni. Slabinou akčních plánů, nejen toho českého, je nepřidělení konkrétního rozpočtu na odsouhlasené aktivity a závislost na využití opatření Strategického plánu SZP či národních podpor. Propojení potřeb akčního plánu EZ a existujících politik se v každé členské zemi liší. V ČR se například dlouhodobě nedaří posílit rozpočet pro výzkum v EZ, kdy podíl financování projektů cílených na EZ klesl pod 5 %, ačkoliv akční plán požaduje financování minimálně v rozsahu odpovídajícím podílu EZ na zemědělské půdě.

Jejím cílem je vybudování a rozvoj znalostní platformy v oblasti ekologického zemědělství a produkci biopotravin. Byla založena v roce 2009. Aktuálně sdružuje 27 členů včetně předních českých univerzit. Spolu s PRO-BIO svazem ekologických zemědělců je členem IFOAM a IFOAM EU.

Statistiky ekologického zemědělství v EU a ČR

Následující tabulka shrnuje klíčové statistiky týkající se ekologického zemědělství v Evropské unii a České republice:

tags: #optimální #rozsah #ekologického #zemědělství #studie

Oblíbené příspěvky:

• Odpad v Brandýse: Analýza
• Co je environmentální sociologie?
• Vlhčený toaletní papír: Eko srovnání
• Tipy na koupání v přírodě
• Nakládání s komunálním odpadem