Město pro každého? se zabývá závažnými (a vlastně i politickými) problémy - komu vlastně město patří? Jeho obyvatelům, nebo různým zájmovým skupinám a developerům? Vždyť město netvoří jen domy s konkrétními vlastníky a technická infrastruktura, ale společenství lidí, kteří v něm žijí, případně pracují.
Jak pochopit složitý organismus města, jak můžeme jeho tvář ovlivňovat a zlepšovat? Je potřeba upřesnit, že výstava reflektuje zejména životní podmínky metropole. Maloměsta, typu Roztok, se týká jen okrajově, nikoliv však nevýznamně. Roztoky naštěstí nejsou městem rozlehlých panelových sídlišť, v nichž se ztrácí lidské měřítko. Spíše se stávají útočištěm lidí, které bobtnající a pulzující velkoměsto odrazuje a hledají zde svůj „soukromý ráj“.
Kvalita veřejného prostoru se týká sídel velkých i menších. Ve statutárních městech ho určuje spíše ruka trhu, v maloměstech ale i „kreativita“ radnic. Pod praporem okrašlovacím dospějí někdy až ke kýči. Výstavu Město pro každého? by měli vidět zejména regionální a městští zastupitelé, kteří svými rozhodnutími významně ovlivňují další urbanistický rozvoj měst a obcí. Rozhodují proto někdy bez hlubší znalosti věci, jen na základě osobních pocitů, dojmů či hůře - politických dohod a expertních doporučení. Někdy ovšem i ve prospěch developerů, kteří sledují jen maximalizaci svého zisku, bez ohledu na zájmy města. Pestré sociální složení obyvatel přitom předchází vytváření sociálních bublin a potenciálních konfliktů. Výrazným negativním příkladem tohoto vývoje je např.
Rozvoj města je třeba plánovat. Z tohoto pohledu je základním zákonem obce územní plán. Připravují ho odborníci na základě zadání, které formuluje obecní zastupitelstvo. Samostatným problémem jsou tzv. „browfieldy“, tedy opuštěné či zchátralé průmyslové areály či objekty, často s ekologickou zátěží. Také v Roztokách jsme takový měli - bývalou Oesingerovu/Wohankovu továrnu v Nádražní ulici. Šlo o docela zajímavý industriální objekt z druhé poloviny 19. století.
Výstava upozorňuje i na jevy, které jsou trochu na okraji zájmu. Jde o vizuální smog, jímž jsou města zahlcena. Jejich typickým představitelem jsou reklamní nosiče a billboardy, útočící na chodce a řidiče ze všech stran, zaplevelující veřejný prostor. Velká obchodní centra ničí přirozenou infrastrukturu lokálních obchodníků. Z jejich zisků přitom města nijak výrazně neprofitují. Výrazný příklad nacházíme i v našem městě. Před půl rokem zavřela poslední masna, byť měla někdy lepší nabídku než sousední supermarket. Jen přes ulici od supermarketu Na Dubečnici roste druhý, ještě větší.
Čtěte také: Klimatické podmínky Roztok: Teplotní trendy
Výstava se zaměřuje také na veřejnou i individuální dopravu s dopady na životní prostředí. Města jsou největšími producenty skleníkových plynů, přičemž 51 % připadá na vytápění a chlazení budov a 32 % na dopravu. Stromy jsou z tohoto pohledu něco jako „klimatizační jednotky“.
Výstava je texty možná až zahlcena, ale stojí za to se nad nimi zamyslet (i když nemusíte se vším souhlasit).
Zápis ze schůze rady města č. 21/2025 ze dne 3. 12. zahrnoval řadu bodů týkajících se rozvoje města, včetně:
Rada města také projednala a schválila řadu usnesení týkajících se stavebních záměrů, úprav a realizací projektů v mateřských školách, a dalších záležitostí týkajících se správy města a životního prostředí.
Například, rada města souhlasí s realizací projektu "Úprava zahrady pro delší a kvalitnější pobyt a učení venku" v rámci Národního programu Životního prostředí pro Mateřskou školu Roztoky, Přemyslovská 1193.
Čtěte také: Vyhlídky v okolí Roztok u Prahy
Rada města dále schválila zadávací podmínky zakázky malého rozsahu na stavební práce s názvem „Výzva k předložení nabídky na stavební úpravy komunikace v ulici Jungmannova v Roztokách u Prahy“, s předpokládanou hodnotou zakázky 5.098.000,- Kč bez DPH.
Čtěte také: Ochrana osobních údajů v STK
tags: #Roztoky #u #Prahy #životní #prostředí #problémy