Greenpeace je největší světovou ekologickou organizací, jejíž metody přímé akce však mnohé pobuřují. Organizace se snaží upozornit na problémy a tlačí vlády a velké podniky, aby skoncovaly s praktikami, které znečišťují naši planetu.
Rainbow Warrior (Duhový bojovník) byla vlajková loď hnutí Greenpeace od roku 1977. Jméno dostala podle knihy Warriors of the Rainbow (Bojovníci duhy) pojednávající o hynoucím světě a lidech, kteří se vydají do boje za jeho záchranu.
Plavidlo se zanedlouho stalo ikonou Greenpeace a zúčastnilo se desítek kampaní proti lovu velryb, vybíjení tuleňů, nukleárním testům a vyhazování vyhořelého jaderného paliva do oceánů.
Legendární loď hnutí Greenpeace je už třetí v řadě. Oblékla se ovšem do zcela nového hávu. Na palubě dvojstěžníku se objevuje kapitán Joel Stewart a ukazuje mi všechny technické vymoženosti, které loď - postavená tentokrát přímo na míru - má.
„Na této lodi můžeme operovat jen s malou posádkou 14 lidí. Je to plachetnice, ale máme tu dieselový motor s čističkou zplodin. Dřív jsme měli problém rychle naskočit do člunu nebo se z něj rychle dostat dovnitř. Tohle nám umožňuje nasazení člunů i při špatném počasí a ve vysokých vlnách. Také máme heliport.
Čtěte také: Boj za čistší oceány
Vybavení lodi je strohé a účelové. Kajuty ani společenská místnost nejsou nijak komfortní. Hlavním cílem je boj. Pojedeme tam, kde dochází k znečišťování a ničení životního prostředí. Dalšími zastávkami nového Duhového bojovníka budou podle kapitána Joela Stewarta Amsterodam, Londýn, Marseille. A pak zamíříme do New Yorku, kde spustíme první velkou kampaň proti spalování uhlí pro výrobu elektřiny. Pak poplujeme do Latinské Ameriky, kde se budeme zasazovat za zachování deštného pralesa.
V roce 1985 se Duhový bojovník vydal hluboko do Pacifiku k ostrovům Francouzské Polynésie. V souostroví Tuamotu tehdy francouzská armáda prováděla jaderné testy a výbuchy nenávratně poškozovaly citlivé ekosystémy zdejších korálových atolů.
Cestou k souostroví loď zakotvila v novozélandském Aucklandu, odkud měla vyplout v čele flotily menších lodí přidružených ekologických organizací.
V noci z 10. na 11. června se kapitán Peter Willcox a většina členů posádky odebrali do kajut ke spánku. V jídelně zůstal nad posledním pivem sedět pouze fotograf Fernando Pereira a několik jeho kolegů. Krátce před půlnocí jejich hovor přerušil ohlušující výbuch doprovázený zvukem tříštěného skla a sykotem vody.
Posádka si nejprve myslela, že do lodi ve tmě narazil remorkér proplouvající přístavem. Krátce po výbuchu se ale loď naklonila a bylo zřejmé, že do trupu vniká voda. Všichni se proto vrhli k můstkům a žebříkům a dostali se do bezpečí přístavu.
Čtěte také: Dobrovolníci ve vědě
Jediný, kdo loď okamžitě neopustil, byl fotograf Pereira, který měl dokumentovat průběh protestní akce. Jelikož nechtěl přijít o nafocené materiály a drahocenné vybavení, seběhl rychle do své kajuty a s plnou náručí se vracel na palubu. Když už byl u schůdků, zazněla druhá, daleko prudší exploze.
Tlaková vlna Pereiru omráčila a příval vody proudící proraženým otvorem ho smetl zpět do útrob lodi. Klesl ke dnu spolu s Duhovým bojovníkem a zemřel krátce po oslavě svých 35. narozenin.
Vyšetřování přineslo šokující odhalení. Sabotáž provedli francouzští agenti s posvěcením z nejvyšších vládních kruhů.
První Duhový bojovník dnes odpočívá nedaleko místa svého posledního kotviště. Novozélandské úřady ho nechaly odtáhnout do zátoky Matauri Bay a uložit na dno poblíž korálového útesu.
Greenpeace ČR zahájil 5. Hnutí Greenpeace provedlo v září inspekční plavbu po našich řekách. Konkrétně se ale zaměřilo na Labe. Akce, která nese název DETOX tour 2011, zkoumala možná aktuální nebezpečí, která ohrožují naše řeky.
Čtěte také: Greenpeace a biomasa
Během čtrnáctidenní plavby odebrala Greenpeace vzorky vody a sedimentů na vybraných lokalitách a zmapovala nejrizikovější faktory, které ohrožují naše řeky dnes. Organizace bilancovala informace o znečištění u Spolany, Spolchemie či Synthesie.
Během DETOX tour dobrovolníci Greenpeace instalovali neobvyklou naučnou stezku „Řeka v ohrožení“, která upozornila na hrozby, kterým v současnosti musí naše řeky čelit. Každé stanoviště se věnovalo konkrétnímu problému, který má globální rozsah a lokální dopad. Nešlo jen o toxické látky, ale i o vliv zemědělství, změn klimatu nebo vodohospodářských staveb.
Největší pozornost DETOX tour 2011 se však zaměřila na nové hrozby pro naše řeky - endokrinní disruptory, látky, které narušují hormonální systém, které se dostávají do řek dostávají ze spotřebního zboží prostřednictvím odpadních vod z domácností.
Proto odebereme řadu vzorků v blízkosti čistíren odpadních vod a pod velkými aglomeracemi, a budeme je analyzovat na přítomnost jednoho z nejproblematičtějších endokrinních disruptorů - nonylfenolu, který se podle dostupných údajů stále dostává do českých řek.
„Přestože se tato látka nesmí v celé EU vyrábět ani používat, smí být obsažena v dovážených produktech - například textilu. Během DETOX tour budou dobrovolníci Greenpeace instalovat neobvyklou naučnou stezku „Řeka v ohrožení“, která upozorňuje na hrozby, kterým v současnosti musí naše řeky čelit.
Veškeré výsledky by dle slov ředitele české pobočky Greenpeace Čestmíra Hrdinky měly být známé do konce příštího týdne. „Zatím jsme měřili organické látky u Spolany, Spolchemie či Synthesie. Právě u té jsme našli organické látky, jako třeba benzeny,“ dodal.
„Pokud to ale srovnám s naší první plavbou v roce 1997, jsou ty koncentrace nižší. Velkou koncentraci jsme našli u Spolchemie v sedimentech u staré výpusti. Podali jsme podnět na Českou inspekci životního prostředí, odebrali jsme vzorek a čekáme na výsledky,“ podotkl Hrdinka.
Příčinou znečištění může být podle ředitele české pobočky Greenpeace velká voda, která vyplavila škodlivé látky, které vznikly při výrobě ve Spolchemii. Látky, o kterých je řeč, patří do takzvané špinavé dvanáctky.
Mořských oblastí, ve kterých je v nedostatek kyslíku a většina vodních živočichů tam nemá šanci přežít, stále přibývá. Podle nové analýzy publikované v prestižním časopise Science je jich dnes čtyřikrát víc než v roce 1950. Vědci varují, že to může vést k hromadnému vymírání různých druhů živočichů.
„Na otevřeném moři mrtvé zóny způsobuje globální oteplování a na pobřežích zase hnojiva a živiny,“ říká spoluautorka analýzy Lisa Levinová, profesorka Scrippsova oceánografického institutu v kalifornském San Diegu.
Teplejší oceán udrží méně kyslíku, a navíc je více vrstvený, takže kyslík ve vodě hůř koluje. Oceány jsou velmi znečištěné těžkými kovy, pesticidy, ropou z havárií tankerů nebo těžebních plošin. A pak také plasty. Už loni vědci na Světovém ekonomickém fóru varovali, že v roce 2050 může být v oceánech víc plastů než ryb. Každoročně se podle organizace Greenpeace do vody dostane až 12 milion tun plastů. Už za sedm let by to mělo být dokonce dvakrát tolik.
| Rok | Počet mrtvých zón |
|---|---|
| 1950 | X |
| Současnost | 4X |
tags: #dobrovolníci #greenpeace #v #oceánu