Ruská příroda: Charakteristika polárního pásma

Samotné hranice Arktidy je velice těžké stanovit. Nejčastěji je ale za Arktidu označována oblast severně od severního polárního kruhu. Jako Arktida je také označováno území, které se z části rozprostírá na osmi arktických státech, a to Finska, Norska, Ruska, USA, Kanady, Islandu, Grónska (Dánska) a Laponska.

K Arktidě se také řadí velké množství ostrovů, např. Většinu plochy Arktidy tvoří Severní ledový oceán, který je skoro celý rok zamrzlý či na něm plují ledové kry. Rozloha Arktidy je přibližně 26 miliónů km2 (jen málo pevniny). Hranici arktických podmínek tvoří izoterma teploty 10°C v červenci.

Polární oblasti tvoří polární vrchlíky - Arktida a Antarktida. Na jejich okraji se vyskytuje pás subarktický a subantarktický. Na obou místech jsou extrémní podmínky. Subpolární oblasti jsou přechodné oblasti mezi mírným a polárním klimatickými pásy, které se táhnou pod polárními oblastmi.Šíře těchto oblastí je rozdílná, záleží na kontinentalitě klimatu a proudech. Subarktická oblast je pás, který se táhne a zasahuje nejsevernější části Ruska, Kanady a Aljašky. Subantarkticá oblast se nachází na jižní polokouli.

Klima v Arktidě

Podnebí je na Arktidě rozhodně přívětivější než na Antarktidě. Teploměr v této oblasti v zimě spadá nejvíce k -40°C. Sněhové či dešťové srážky jsou na Arktidě opravdovou výjimkou.Jsou zde obrovské anticyklony (TV), ale v subarktickém pásu je nízký tlak vzduchu. Proto dochází k tzv. barickému spádu z anticyklony do cyklony. Zimy jsou zde velmi chladné a velmi dlouhé. Léta se vyznačují teplotami těsně nad bodem mrazu. Nejnižší teplota na severní polokouli byla zjištěna v Ojmjakonu, bylo to - 78°C. Vanou zde severovýchodní a východní větry. Málo zde prší, protože chladný vzduch nezadrží vlhkost. Srážky zde padají ve formě sněhu. Nejméně srážek padá v oblasti v centru Arktidy. Srážky rostou s klesající zeměpisnou šířkou.

Arktické klima je ovlivňováno relativním oteplujícím vlivem moře (mořské proudy) a relativně ochlazujícím vlivem pevniny, zejména v zimním období (pevninské ledovce a studené vnitrozemské klima). Globální oteplování v posledních desetiletích se nejzřetelněji projevuje právě v polárních oblastech a v Arktidě způsobuje tání mořského kerného ledu.Po většinu roku převládá vysoký tlak vzduchu (Arktická tlaková výše), je tedy málo oblačnosti i srážek. Oblast ovšem ovlivňují i 2 rozsáhlé pravidelné tlakové níže - Aleutská a Islandská. Jsou zdroji silného vzdušného proudění, zejména v zimě. Aleutská se v zimě nachází nad Aleuty a zasahuje i nad nejzazší západ Ameriky a východ Asie. V létě se potom posouvá na západ do Asie.

Čtěte také: Rusko a životní prostředí

Teploty a srážky

Vzhledem k převládajícímu vysokému tlaku vzduchu jsou srážky v oblasti všeobecně nízké, mezi 100-150 mm/rok. Naprostá většina srážek je sněhových. Na severním pólu je dlouhodobý průměr 149 mm/rok, na jižním okraji Arktidy 200-400 mm. Jižní výběžek Grónska počítá s 1000-1300 mm ročně.

Teplotní podmínky jsou nesrovnatelně vyšší než v Antarktidě. V zimě jsou střední lednové teploty od +3°C (jižní okraj Arktidy) do -40 °C v centrální Arktidě. Naopak střední červencové teploty se pohybují od +10°C na jižním okraji po 0°C v centrální části. Severní pól má v létě teplotu 0-3 °C, v zimě se pohybuje okolo -30 až -40 °C. Nejnižší naměřená teplota je zde -56 °C, nejvyšší +6 °C. Extrémní teploty se vyskytují zejména v subarktických oblastech kontinentální Sibiře a Severní Ameriky, kde např. v okolí východosibiřského Ojmjakonu dosahují zimní minima -78 °C a letní maxima přesahují +30 °C.

Na Arktidě je také možné zažít polární den a polární noc. Polární den na Antarktidě nastává nejčastěji při červnovém slunovratu. Jeho délka pak závisí na vzdálenosti od severního pólu - čím je člověk blíže k pólu, tím je polární den delší. V oblasti pólu tak polární den trvá 179 dnů. Polární noc pak začíná během prosincového slunovratu. U polární noci, stejně jako u polárního dne, platí, že čím blíže je člověk pólu, tím je polární noc delší.

Flora a fauna

Severní část patří do oblasti tzv. mrazových pouští. Okraje patří do pásma tundry. Tundra je vegetační pás s minimálním vegetačním porostem. Najdeme v tomto pásu mechy a lišejníky. Jižní hranici subarktického pásu tvoří hranice lesotundry (to je přechodný vegetační pás mezi tundrou a tajgou) a tajgy. Nejširší je tento pás na východě Severní Ameriky, kde díky vlivu studeného Labradorského proudu zasahuje až k 55° severní šířky. Zasahuje také daleko na jih a na východ do Sibiře.

Šance poznávat na zodiacích nebo v helikoptéře nádherné polární scenérie. Lední medvědi a polární lišky, mroži a tuleni. Šance na velryby, belugy, polární ptactvo.

Čtěte také: Klima v Rusku

Obyvatelstvo Arktidy

Ač se to na první pohled může zdát neuvěřitelné, na Arktidě žijí lidé již několik tisíciletí. Původními obyvateli této oblasti jsou Inuité, kteří se naučili žít v nehostinných podmínkách Arktidy. Inuité obývají převážně oblast severní Ameriky a Grónska. Ovšem dokonce i v blízkosti polárního kruhu, na Aleutských ostrovech, je možné najít stálé obyvatele - Aleuty. V severní Skandinávii je možné se setkat s domorodci - kočovnými Laponci (správně Sámové) a v oblasti severovýchodní Sibiře si svá obydlí zřídili Čukčové, kteří zde ve velkém chovají stáda sobů.

Obyvatelé Arktidy neobchodují s žádnými světovými státy. Inuité, Aleuté, Laponci (správně Sámové), Čukčové a Polární Eskymáci v rámci své komunity mluví svým specifickým jazykem. Jazyk Inuitů je označován jako Inuitština a vyskytuje se v mnoha dialektech. Inuitštinu je možné nejčastěji zaslechnout v oblasti severní Kanady, Grónska a Aljašky.

Čtěte také: Organický chlorid v ropě z Ruska

tags: #ruská #příroda #polární #pásmo #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Množství pojiva při recyklaci
• Trash Hero a ekologie
• Rychlý kompost
• Vlastnosti ekologických izolací
• Praktické aspekty instalace dřezu