Po osvobození republiky v roce 1945 bylo nutné vybudovat orgány odpovědné za přípravu a zabezpečení obrany státu v míru i ve válce. Střetávání jednotlivých koncepcí a názorů na řízení obrany republiky se projevilo i v četných změnách nejvyšších řídících a poradních orgánů. Vedle snah o prosazení sovětského modelu docházelo i k aktivaci těch institucí, které vznikly již v období první republiky.
I v této oblasti znamenal komunistický převrat v únoru 1948 zásadní zlom, neboť KSČ od té doby usilovala o převedení problematiky obrany státu zcela do kompetence stranických orgánů.
Po krátké epizodě v polovině 50. let minulého století, kdy se zdálo, že bude posíleno postavení odboru obrany při Úřadu předsednictva vlády, došlo usnesením Politického byra ÚV KSČ ze dne 2. dubna 1957 k zásadní změně. Jako orgán politického byra pro řízení obrany státu byla zřízena Vojenská komise obrany.
Zásadu stranického řízení ozbrojených sil opět jednoznačně stanovilo usnesení PB ÚV KSČ z 23. června 1959, a to v návaznosti na jednání XI. sjezdu KSČ, který vyhlásil nutnost „dalšího prohloubení a uplatňování vedoucí úlohy strany na činnost orgánů obrany státu“.
Usnesením byly zrušeny odbor obrany při Úřadu předsednictva vlády (!) a komise rad Krajských národních výborů a Okresních národních výborů pro věci obrany (zřízené usnesením vlády č. 477/1955) a byly zřízeny komise obrany při krajských výborech KSČ, okresních výborech KSČ a při Městském výboru KSČ v Praze.
Čtěte také: Hostivařský požár: Jaké je ovzduší?
Přímé vedení ozbrojených sil orgány KSČ zdůraznilo ještě usnesení předsednictva ÚV KSČ z 14. února 1967, v němž se pravilo: „prohloubit vedoucí úlohu strany, jakožto základ obranného systému a hlavní linii jeho řízení.
V souvislosti s novým uspořádáním centrálních orgánů, byla projednávána od roku 1967 také uspořádání státního zřízení v oblasti obrany státu. V materiálu se mimo jiné konstatovalo: „Přímé řízení obrany státu stranickými orgány mělo za následek, že Národní shromáždění a vláda v této oblasti nevykonávaly ústavní pravomoci … a naopak komise obrany předsednictva ÚV KSČ řešila otázky obrany státu s menší znalostí problémů…“ Tato kacířská a s výjimkou konce 60. let minulého století zcela nepředstavitelná slova obsahoval materiál, který vznikl v roce 1967 v souvislosti s přípravou nového uspořádání ústředních orgánů.
Zákonem č. 10/1969 Sb. byla s účinností od 1. března 1969 vytvořena Rada obrany státu. Při jejím vytváření se vycházelo z následujících předpokladů: pravomoc prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil nebude dotčena.
Úkolem Rady obrany státu bylo zejména:
ROS byla oprávněna stanovit úkoly příslušným federálním ministerstvům a federálním ústředním orgánům a vyžadovat od nich zprávy a návrhy o přípravě a organizaci obrany ČSSR. O přípravě a stavu obrany byla ROS povinna podávat zprávy Federálnímu shromáždění, které také schvalovalo opatření ROS.
Čtěte také: Co jsou krizové situace v přírodě?
ROS se skládala z předsedy, místopředsedy a z dalších 4 až 8 členů, které jmenoval a odvolával prezident republiky. Sekretářem ROS byl náčelník generálního štábu a funkci sekretariátu vykonával generální štáb ministerstva národní obrany. Prezident republiky měl právo vyžádat si svolání ROS, účastnit se jejích schůzí a předsedat jim.
Rada obrany státu byla též zřízena na úrovni obou republik. Jejich předsedu, místopředsedu a členy jmenoval a odvolával předseda (federální) ROS. Rada obrany ČSR byla odpovědná České národní radě, Rada obrany SSR Slovenské národní radě. Rady obrany byly zřízeny také u národních výborů.
Zákon o Radě obrany státu byl novelizován zákonem č.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí Písek
tags: #vko #situace #ohrozeni #obrana #statu #co