Rozhodli jste se začít kompostovat, i když bydlíte ve městě a nemáte zahradu? Zpracovat bioodpad může každý, kdo si založí vlastní kompost na zahradě, ale i ten, kdo začne kompostovat třeba v bytě.
Vedle zahradních kompostů, které je třeba založit ve větším objemu, je pro většinu obyvatel měst výhodná varianta vermikompostování. Vermikompostování je metoda kompostování, kdy dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal.
Slovo „vermikompostování" vychází z latinského vermes - červ, žížala. Žížaly rychle a ochotně přemění bioodpad na tmavé, na živiny bohaté hnojivo. Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech.
Kompostovat může každý. Stačí najít vhodné místo pro vermikompostér, mít dostatek kuchyňského odpadu a využití pro výsledný kompost. I ten, kdo obývá pouze malý, jednopokojový byt se může směle pustit do kompostování. Využijte k tomu vermikompostér.
Vermikompostér je nádoba, která je plná žížal - nejlepších rozkládaček bioodpadu. Během tří měsíců dokáží nádobku s odpadem z kuchyně proměnit v krásný vermikompost. Má to ale svá pravidla - o žížaly je třeba pečovat jako o každého jiného domácího mazlíčka.
Čtěte také: Hlubší pohled na přírodu
Začněte tím, že žížalám obstaráte pohodlné bydlení. Vermikompostér se obvykle skládá z několika navzájem propustných pater, skrze něž mohou žížaly vertikálně prolézat.
Ve spodní části je umístěná jímka, která zachycuje takzvaný žížalí čaj, tedy tekuté hnojivo, kterým lze po zředění vodou 1:1 zalévat (a zároveň přihnojovat) pokojové rostliny. Shora je nádoba uzavřená víkem, které světloplachým žížalám zajišťuje tmu a klid při jídle, zabraňuje případnému vyletování mušek a vysychání materiálu.
Vermikompostér si můžete v podstatě vyrobit i doma, když poskládáte tři plastové kbelíky nebo jakékoli nádoby nejlépe stejných rozměrů, abyste je mohli mezi sebou prohazovat. Spodní nádoba je sběrná, tam se shromažďuje tekutý produkt kompostování, v hantýrce se tomu říká žížalí čaj - worm tea.
Nebo si můžete objednat i workshop, na kterém se vermikompostér naučíte vyrábět. Vermikompostér Urbalive svým designem rozhodně neudělá ostudu. Ten byl v poslední době zastíněn vermikompostérem Urbalive, který pro českou Plastii navrhl designér Jiří Pelcl a získal za něj ocenění Red Dot 2017. Urbalive je vyrobený z kombinace odolného plastu a FSC certifikovaného dřeva.
V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní.
Čtěte také: Zajímavosti o sexu a nudismu
Tyto hybridy jsou celkově drobnější, přesto ale mají větší chuť k jídlu a rychleji se rozmnožují. Když se jim u vás bude líbit, budete jich mít během tří měsíců dvojnásobek.
Násadu kalifornských žížal si koupíte, nebo ji můžete dostat darem od úspěšného chovatele, stačí třeba na serveru komunitních zahrad Mapko zadat heslo „žížaly“.
Každá žížala prý dokáže denně pozřít potravu o váze poloviny vlastní hmotnosti. Pro vás je ale důležitější údaj, který říká, kolik odpadu můžete žížalám servírovat tak, aby si s ním zvládly poradit.
Začněte s 250 gramy materiálu týdně, potravu rozkrájejte na drobné kousky. Každopádně se ale vyhněte odpadu živočišného původu - masu a kostem, mléčným výrobkům, tukům a olejům. Později, až se žížaly rozmnoží, můžete přidat patra a také začít víc krmit. Dobře rozjetý vermikompostér by měl zvládnout zpracovat veškerý kuchyňský bioodpad čtyřčlenné domácnosti.
Důležité je udržovat ve vermikompostéru správnou vlhkost substrátu, v příliš mokrém materiálu se mohou žížaly utopit (když například zapomenete ventilem vypustit žížalí čaj), v příliš suchém se jim špatně dýchá.
Čtěte také: Krkonošské Vrchlabí láká na sport
Žížaly si poradí i s celým čajovým sáčkem, zmuchlaným ubrouskem nebo rozmačkanou skořápkou od vajíčka. Problém dělají až větší kusy zeleniny jako slupky od okurky, odřezky lilku apod. Pokud je jich tam větší množství, nebo jsou po delší dobu na vzduchu, může se na nich objevit plíseň.
Struktura hotového kompostu je drobtovitá, zbarvením připomíná černozem. Tento vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, neobsahuje zbytky nerozloženého odpadu ani patogeny, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Jsou to vlastně žížalí výměšky obsahující látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst.
Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek. Je vhodný i jako substrát pro očkování sterilních půd.
Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále „pracovat".
Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím.
Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.
tags: #sama #doma #žížaly #kompost #jak #na