Nepůvodní druhy savců v České republice

V současné kulturní krajině se vyskytuje celá řada živočichů, kteří se u nás dříve nevyskytovali, ale dostali se na naše území vlivem působení člověka (záměrné vypouštění, úniky ze zajetí, doprava apod.) nebo samovolně přirozenou migrací. Tito živočichové bývají označování jako tzv. nepůvodní druhy.

V České republice se v současnosti vyskytuje okolo 600 zavlečených druhů živočichů, z toho 18 tvoří savci. Ačkoliv jich ve srovnání s jinými organismy není mnoho co do počtu druhů, mívají výrazný ekologický dopad; společně s ptáky dokonce tvoří skupinu, která má největší impakt ze všech organismů. Konkrétně se na následujících stránkách zaměřím na atraktivní a lidem vesměs dobře známé šelmy.

V České republice máme kromě norka další dvě invazní šelmy, psíka mývalovitého a mývala severního. Kromě nich se u nás velmi nedávno začal objevovat ještě jeden druh, který je však poněkud složité zařadit z hlediska původnosti - jde o šakala obecného, který, ačkoliv se historicky na našem území nevyskytoval, nebyl uměle vysazen ani zavlečen, ale jde spíše o polopřirozenou expanzi.

Psík mývalovitý

První druh je nejméně známý. Jde o psíka mývalovitého, spíše menší psovitou šelmu, jejímž původním areálem rozšíření je východní Asie, od Japonska a Korejský poloostrov na západě, po chladné oblasti Sibiře na severu, horské oblasti Číny na východě a teplé subtropické klima severního Vietnamu na jihu. Je však nutné zmínit, že invazní je poddruh N. p. ussuriensis, který je doma především v oblasti řek Amur a Ussuri na Sibiři v Rusku a severovýchodní Číně.

Na evropský kontinent se dostal již koncem 20. let dovozem na kožešinové farmy. Jedinci byli posléze vypouštěni do přírody, především za účelem lovu ve volné přírodě. Psík se stal velmi úspěšným kolonizátorem a v následujících 50 letech osídlil území o rozloze 1,4 milionů km²; dnes je jeho výskyt zaznamenáván ve více než 30 evropských státech.

Čtěte také: Ohrožený savec v zóně Černobylu

Existuje řada faktorů, které psíkovi umožnily (a dále umožňují) tak rapidní a masivní expanzi v rámci nepůvodního areálu - Evropy. Prvním z nich je bezpochyby velká ekologická plasticita. Psíkovi příliš nezáleží na tom, v jakém habitatu se usídlí, podmínkou je dostupnost potravy (které zejména středoevropská kulturní krajina nabízí dostatek a psík patří mezi druhy, které se živí prakticky čímkoliv), blízkost vody a vhodné úkryty (nory pro výchovu mláďat, podrost či vysoká tráva pro denní odpočinek).

Kromě toho psík v nepůvodním areálu přišel o některé predátory a s velkými šelmami, jako jsou medvědi, rysi či vlci, se u nás téměř nepotká. Navíc má oproti mnoha druhům jednu výhodu - schopnost hibernovat. Mezi psovitými šelmami jde o unikátní schopnost, díky které však dokáže přežít i v chladných oblastech severní Evropy. Dalšími faktory jsou prakticky nulová teritorialita (a tedy minimální vnitrodruhová konkurence), schopnost šíření na velmi velké vzdálenosti a poněkud záhadný způsob využívání nor.

Norek americký

Další šelmou, která se u nás zabydlela už poměrně dávno, je norek americký, který však pochází z druhého konce světa, jak už jeho název napovídá. Ze Severní Ameriky byl do Evropy zavlečen na přelomu 19. a 20. století a již ve 30. letech minulého století byl u nás zaznamenán ve volné přírodě. Největší populační exploze však nastala v 90. letech v důsledku rušení mnoha kožešinových farem a následného vypouštění chovaných zvířat do přírody. Šlo o stovky jedinců a následky byly katastrofické.

Norek je také velmi přizpůsobivé zvíře, je však vázán na vodní prostředí. Dokáže ale velmi dobře plavat (a v teplé vodě vydrží až tři hodiny) a šplhat po stromech. Stejně jako psík rád využívá cizí nory.

Stejně jako v případě psíka mývalovitého a mnoha dalších invazních druhů je jedním z faktorů velkého úspěchu při kolonizaci evropského kontinentu již zmíněná ekologická přizpůsobivost. Norek je sice ve skutečnosti především masožravý predátor, jde však o generalistu, který dokáže svůj jídelníček v případě potřeby upravit. Například v oblastech, kde se norci vyskytují společně s vydrami, svými potravními konkurenty, loví častěji suchozemské živočichy než ryby.

Čtěte také: Ohrožený savec v Česku

Zajímavou skutečností je také sexuální potravní dimorfismus u norků; zatímco samice preferují spíše vodní kořist, zejména ryby a korýše, samci se častěji vydávají lovit na souš (například zajíce). Snižuje se tak riziko vnitrodruhové konkurence, protože samice a samci si méně potravně konkurují, pokud se jejich teritoria překrývají.

I norci ve své čeledi představují jakýsi unikát: samice mají schopnost tzv. superfekundity (z jednoho vajíčka se vytvoří několik dalších) a superfoetace (kdy během jedné pářící sezóny několikrát ovulují). Kromě toho jsou samice březí pouhých 35 dní.

Mýval severní

Také mýval severní je původem ze Severní Ameriky a v Evropě se vyskytuje od 30. let 20. století. Je však ze všech šelem nejpomaleji se šířícím druhem. Ani tato medvídkovitá šelma není výjimkou a kolonizaci Evropy napomohla velká ekologická plasticita.

Vyskytuje se především v blízkosti vody a preferuje spíše zalesněné oblasti, vyhýbá se jen otevřeným habitatům, jako jsou louky, pastviny nebo pole. Na mývaly ale klidně můžeme narazit v osídlených oblastech, kam se vypravují hledat potravu; i mýval je oportunista a potravu si nijak zvlášť nevybírá. Lidská činnost mu tedy rozhodně nebrání v šíření.

Společné vlastnosti invazních šelem

Pro všechny jmenované druhy platí, že mají několik společných vlastností, které jim umožňují být tak úspěšnými kolonizátory. V první řadě je to vysoká ekologická přizpůsobivost, a to jak potravní, tak habitatová. Jsou schopny se šířit, překonaly všechny ekologické a fyziologické bariéry, jsou schopny dobře přežívat a množit se.

Čtěte také: Ptactvo ČR

Kromě těchto faktorů napomohla i vysoká genetická variabilita, kterou zajistil člověk - všechny tyto šelmy se do evropské přírody dostaly tak, že byly vypuštěny (případně unikly) z kožešinových farem (eventuálně zoologických zahrad či jiných chovných zařízení). K tomu docházelo v průběhu mnoha let a ven se dostávali jedinci z různých oblastí původních areálů rozšíření. Nedošlo tedy k žádným efektům zakladatele; genetická skladba introdukovaných jedinců (kterých bylo zároveň velké množství) je tedy „kvalitní“.

Hodnocení dopadu invazních druhů

Hodnocení a klasifikace impaktu invazních druhů není triviální, zpravidla se rozděluje na environmentální (ekologický) a socioekonomický. Jednu takovou klasifikaci přestavili Nentwig a kol. v časopise Conservation Biology v roce 2009, kde tyto dvě kategorie rozčlenili do dílčích podkategorií a v každé z nich druhy obodovali na stupnici 1-5 dle míry impaktu (s hodnocením jako ve škole). Kategorie ekologického impaktu zahrnují predaci, konkurenci, přenos chorob, hybridizaci a vliv herbivorie, pod socioekonomický impakt pak spadá vliv na zemědělství, hospodářská zvířata, lesnictví, lidské zdraví a infrastrukturu.

Podle celkového hodnocení je největším škůdcem norek se souhrnným skóre 21 (z toho 17 bodů za environmentální a 4 socioekonomický impakt), po něm mýval s 19 body (9 environmentální, 10 ekonomický) a nejlépe dopadl psík s 16 body (10 ekologický, 6 ekonomický). Toto hodnocení podle mého názoru šelmy poměrně dobře srovnává, neboť norek je skutečně považován za výrazně většího škůdce než psík.

Nejškodlivější norek má maximální možný dopad v kategoriích konkurence, predace a přenos chorob. Norek je skutečně agresivní, rychlý a obratný predátor, který někdy zabíjí více kořisti, než je nutné. Norek americký může decimovat celé kolonie či populace například na zemi hnízdících ptáků, hlodavců či jiných, zejména na vodu vázaných skupin živočichů. Zároveň potravně konkuruje a může vytlačovat jiné původní lasicovité šelmy, které mají podobné potravní niky (například vydra).

Přestože v kategorii hybridizace byl norek ohodnocen poměrně nízko, může mít v tomto směru poměrně velký dopad. Norek americký se může křížit s ohroženým norkem evropským. Ačkoliv embrya, která vzniknou tímto mezidruhovým křížením, nejsou životaschopná, samice norka evropského poté není k dispozici pro rozmnožování, což může vést k poklesu populací. Kromě environmentálního impaktu páchají norci škody v ekonomickém sektoru, zejména skrze predaci drůbeže, ryb, králíků apod. I již zmíněná predace ve volné přírodě s sebou pochopitelně nese finanční ztráty například v loveckém sektoru.

Zatímco norci škodí především přírodě, mývalové podle zmíněného „bodovacího“ systému páchají i srovnatelné ekonomické škody. To je zčásti způsobeno tím, že mohou přenášet vzteklinu, která je nebezpečná pro lidské zdraví, a další parazitární nákazy, jako je leptospiróza, echinokok či škrkavka. Tyto nákazy mohou přenášet na hospodářská zvířata, což se odráží v druhém nejvyšším hodnocení (4) v této kategorii. Vzhledem k častému výskytu v lidských sídlech spočívá ekonomický impakt mývala i v nákladech spojených s opravami škod například na budovách či v zahradách.

Šelma s nejnižším celkovým impaktem je tedy psík mývalovitý, který se však, dle mého názoru, nejhůře hodnotí. Zatímco studie staršího data tvrdí, že psíci mají velký dopad na původní faunu například ptactva, obojživelníků či plazů, novější studie tyto závěry většinou nepotvrzují. Nejhůře psík dopadl v kategorii přenosu chorob, neboť, stejně jako mýval, je přenašečem vztekliny, měchožila bublinatého či zákožky svrabové. To je také jediný důvod, proč má psík vůbec nějaký ekonomický impakt - v kategoriích lidské zdraví a hospodářská zvířata. Kromě parazitárních nákaz dostal psík po třech bodech v kategoriích konkurence a predace.

Proč je to ale tak složité? U norka a mývala si myslím, že ohodnocení v rámci tohoto systému poměrně dobře vystihuje, jakou roli v novém areálu rozšíření tyto šelmy hrají. Psíka mývalovitého se ale musím trochu zastat, ačkoliv je nutné říct, že jde o invazní, nový druh, který může mít dopady na přírodu či ekonomiku, které nám zatím zůstávají skryté. Někteří autoři a studie uvádějí, že psíci mohou decimovat predací populace na zemi hnízdících druhů ptáků. Z potravních analýz ale vyplývá, že ptáci tvoří jen velmi malou složku potravy psíků. Psík je spíše pomalejší, nemotorný sběrač potravy, než obratný lovec, jako je například norek či původní liška obecná. Pokud tedy psík pozře nějakého ptáka, jde většinou o mršinu, která zbyla po někom jiném, například po zmíněné lišce, případně může sežrat vejce nebo nehlídané ptáče. Pravděpodobnost, že by dokázal ulovit dospělého létajícího ptáka, je malá.

Mnoho studií naopak zjistilo, že při odstranění psíků z určité oblasti nedošlo ke změnám v populacích ptactva. Psíci však mohou mít dopad na obojživelníky, zejména žáby, které se mnohem snáze chytají. Stejně tak neexistují téměř žádné důkazy o kompetici s našimi druhy predátorů; spíše to vypadá, že spolu dobře koexistují. Ze všech invazních druhů šelem se psík do naší přírody poměrně dobře začlenil a žije si po svém, aniž by nějak výrazně škodil.

Invazní šelmy v Česku

A jak jsme na tom s invazními šelmami v Česku? Všechny výše uvedené druhy jsou v myslivecké legislativě řazeny mezi druhy zavlečené, v přírodě nežádoucí - smí je tedy střílet pouze myslivecká stráž. Po zrušení velkého množství farem a vypouštění do přírody v 90. letech se u nás začali rychle šířit norci a v roce 2009 byl jejich stálý výskyt hlášen ve 41,4 % mapovacích čtverců. Psík mývalovitý je považován také za velmi běžný druh, s počtem zástřelů přesahujících 1600 kusů (v roce 2014) a stálým výskytem v 62 % mapovacích čtverců (dle databáze BioLib). Zároveň jsou všechny druhy uvedeny na tzv. černém seznamu prioritních invazních druhů pro ČR, publikovaném v roce 2016 v časopise NeoBiota.

Z hlediska mysliveckého hospodaření se tato problematika týká celé řady živočichů. Jejich výčet je uveden v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích vyhlášce č. 245/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V zákoně o myslivosti jsou tito introdukovaní živočichové rozděleni na savce a ptáky, které lze obhospodařovat lovem:

• savci: daněk skvrnitý (Dama dama), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), koza bezoárová (Capra aegagrus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), muflon (Ovis musimon), ondatra pižmová (Ondatra zibethica), sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii), sika japonský (Cervus nippon nippon),
• ptáci: bažant královský (Syrmaticus reevesii), bažant obecný (Phasianus colchicus), krocan divoký (Meleagris gallopavo), lyska černá (Fulica atra), orebice horská (Alectoris graeca), perlička obecná (Numida meleagris).

Mezi další introdukované druhy patří tchoř stepní (Mustela eversmannii), mýval severní (Procyon lotor), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides), norek americký (Mustela vison) a nutrie říční (Myocastor coypus). Problém introdukovaných druhů spočívá především v tom, že na našem území nemají přirozené nepřátele, působí citelné škody např. v lesním hospodářství a jedinou možností jejich regulace je lov popř. odchyt.

Uvedené druhy živočichů jsou velmi problematické z hlediska mysliveckého hospodaření. Lovit je smí pouze myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Otázkou je, zda je možné tyto zavlečené druhy živočichů účinně regulovat. Z uvedené statistiky však vyplývá, že stavy těchto živočichů poměrně rychle narůstají i přes stále rostoucí odlov. Pro větší efektivnost odlovu by bylo vhodné zvážit úpravu legislativy tak, aby odlov těchto nežádoucích živočichů mohl provádět každý držitel loveckého lístku popř.

Od loňského roku probíhá v České republice monitoring invazních a nepůvodních druhů rostlin i živočichů. Mezi sledované patří také savci z unijního seznamu s celoevropským významem. Tuto zimu byly na Olomoucku zaznamenány téměř všechny sledované druhy.

V Česku je nyní ohrožena vyhynutím třetina savců, přes polovinu hnízdících ptáků a šedesát procent druhů rostlin. Tzv. červené seznamy, které mapují situaci, obsahují stovky záznamů. Nechybějí mezi nimi sysel obecný, perlorodka říční anebo hořec jarní.

Úbytek biologické rozmanitosti neboli biodiverzity sledují odborníci desítky let. Na červené seznamy se dostávají i kdysi běžné druhy. Ze savců jsou to například vydra říční, rys ostrovid, vlk obecný, medvěd hnědý nebo plch lesní. Ke kriticky ohroženým patří ale také motýli, například kdysi běžný otakárek fenyklový nebo hnědásek chrastavcový.

Loni vydaná kniha Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky celkem čítá téměř 500 položek. Myslivci si v posledních letech stěžují na psíka mývalovitého přicházejícího z východní Asie, který hubí drobnou lesní zvěř. Vodohospodáře zase trápí norek americký doslova vyjídající potoky.

Odhady celosvětové ekonomické zátěže způsobené invazními druhy jsou silně podhodnocené. Vědci z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích propojili modely rozšíření invazních druhů s makroekonomickými a environmentálními projekcemi a spočítali, že dosud známé náklady spojené s těmito druhy jsou podle aktuálních databází podhodnocené o víc něž 1 600 procent.

Nejvíc za invazivní druhy v tomto období zaplatila Evropa (odhadovaných 1 584 miliard dolarů), následovala Severní Amerika (226 miliard dolarů) a Asie (182 miliard dolarů). Nejvyšší náklady si vyžádaly invazní rostliny - například komule Davidova, vodní hyacint nebo zakucelka byly skupinou s nejvyššími celkovými odhadovanými náklady za posledních 60 let (926 miliardy dolarů).

tags: #savec #nepuvodni #v #Ceske #republice

Oblíbené příspěvky:

• Výlet do přírody v Mafii
• Rizika environmentálních opatření v dopravě
• Metody sterilizace vzduchu a vybavení
• Rubio Monocoat Oil Plus 2C a EC1 PLUS
• Vzory diplomů pro MŠ za školu v přírodě