Pro další rozvoj našeho národního hospodářství, zejména pro růst průmyslové výroby, je třeba zabezpečit nezbytné suroviny v dostatečném množství a v potřebné jakosti. K tomu musí být využito především tuzemských zdrojů, k nimž patří také kovový odpad a sběrné suroviny.
Češi patří k nejpoctivějším třídičům, proto také v mnoha domácnostech najdeme koše na papír, plast, sklo a dost možná i na nápojové kartony. Mimo tyto materiály ale existují i další, které lze třídit a recyklovat. A to jsou kovy! Ačkoliv šedé kontejnery na kovy nejsou zatím všude běžně dostupné jako kontejnery modré, žluté, zelené a bílé či oranžové, neměla by to být překážka v jejich třídění. Existují i jiné možnosti, kam s nimi. A šedých kontejnerů v ulicích navíc rapidně přibývá!
Než se vydáme vytříděný kovový odpad odevzdat na jeho další cestu, podívejme se, které kovy vlastně můžeme třídit a věnovat je tak k následné recyklaci. A ukážeme si také, které naopak recyklovat nelze.
Recyklační symboly kovů si snadno zapamatujeme. Poznáme je podle znaku trojúhelníku s šipkami, číselného označení v rozmezí 40-49 a příslušné písmenné zkratky.
Tříditelných kovových obalů a předmětů je skutečně hodně, že? Pokud už si někdo nadšeně chystá speciální koš, kam je bude doma třídit, tleskáme! Ale je potřeba si také říci, kam s tím vším kovovým odpadem pak. Možností je hned několik.
Čtěte také: Snadný výkup kovů
První, pro někoho nejjednodušší, je odnést kovový odpad do šedého kontejneru na kovy. Ten ale bohužel zatím není dostupný u všech třídicích hnízd, proto je možné, že jej ve svém nejbližším okolí nenajdete. A také, objemnější odpad se do něj zkrátka nevejde. V tomto případě jsou hlavními místy pro sběr kovů sběrné dvory. Do nich můžeme dokonce odnést i kovy, které nám nevezmou ve výkupnách druhotných surovin. To mohou být zejména obaly od nebezpečných výrobků jako sprejů, barev nebo laků.
Šedý kontejner a samolepka na něm nám napoví, co do něj můžeme vyhodit, jedná se o drobnější kovový odpad.
Šedý kontejner, sběrné dvory a výkupny nejsou jediná místa, kam lze staré kovy odložit. V některých obcích se stále pořádají tzv. „železné neděle“, kdy je kovový a další odpad sbírán do velkoobjemových kontejnerů. Hliník někdy sbírají základní školy, případně i ekocentra a podobné instituce.
Už víme, kam které obaly a předměty třídit. Pokud se ale rozhodneme odnést náš kovový odpad do výkupny druhotných surovin, pozor, je třeba jej nejprve rozdělit na železo a hliník. Rozeznáme je bez problému, buď podle recyklačních symbolů, nebo za pomoci magnetu. Železo se na něj samozřejmě přichytí, hliník nikoliv.
Ze železa jsou nejčastěji konzervy, hřebíky, zátky či klíče. Hliníkové bývají plechovky, víčka od jogurtů, fólie od tavených sýrů a čokolád, potravinové misky a alobal. Menší zádrhel může spočívat v nutnosti rozlišovat hliník na tlustostěnný a tenkostěnný. Zejména tenkostěnný (např. víčka od jogurtů) nemusí všechny výkupny přijmout.
Čtěte také: Rak a jeho klepeta
Rozhodně ano! Řeč v tomto případě není o penězích, ale spíše o dobrém pocitu. Výkupní cena železa se pohybuje kolem 3 Kč za kilogram, za hliník dostaneme zhruba 10 Kč. Ale! Příroda je ta, která nám opravdu poděkuje.
Staré kovy jsou ceněnou druhotnou surovinou. Jejich tříděním a recyklací výrazně šetříme životní prostředí. Můžeme tak snížit znečištění vzduchu o 86 % a vody o 76 %. Recyklací železného šrotu šetříme 75 % energie, 90 % primárních zdrojů a 40 % vody. Třídění je zkrátka stav mysli a životní styl. Přidejme na seznam našich položek k třídění i kovy! Odměnou nám bude něco, co se nedá koupit. Dobrý pocit a zdravější příroda.
Možná se právě nacházíte v situaci, kdy doma máte hromádku železa, na zahradě litinovou vanu, v dílně vyřezané staré měděné trubky nebo v garáži vyřazenou autobaterii a říkáte si, jak se jich co nejlépe zbavit. Nejlepším způsobem, jak se rozloučit s kovovým odpadem, je návštěva kovošrotu, kde za odevzdané železo a barevné kovy dostanete hezký finanční obnos a navíc odejdete s pocitem, že jste recyklací svých kovových odpadů přispěli k lepšímu životnímu prostředí.
Pokud jste žádný kovošrot nebo sběrný dvůr ještě nenavštívili, možná jste na pochybách, jak vůbec proces výkupu kovů probíhá, co si s sebou vzít a jak se připravit.
Od 1. března 2015 jsou všichni provozovatelé povinni postupovat podle nové právní úpravy, konkrétně podle vyhlášky č. 27/2015 Sb., kterou je novelizována vyhláška č.383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Čtěte také: Nakládání s odpadem: sběrné dvory
Zákaz výkupu v hotovosti od fyzických osob se vztahuje na odpady, u nichž je provozovatel povinen identifikovat osoby, které odpady do zařízení předávají, a vést o těchto odpadech a osobách evidenci, tedy na odpady vymezené v § 8 odst. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Výčet odpadů, které je zcela zakázáno vykupovat od fyzických osob, zůstává stejný jako doposud a je vymezen v § 8 odst. 5 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění. Jedná se o odpady mající povahu:
Od 1. ledna 2009 je zakázáno vykupovat od fyzických osob předměty bohoslužebného nebo pietního charakteru (například pohřební urny či součástí náhrobků a pomníků), umělecká díla a jejich součásti (například sochy), průmyslová zařízení a jejich části či předměty veřejně prospěšného charakteru, tedy dopravní značení, kanálové mříže, elektrické kabely a podobně.
Sběr a výkup kovového odpadu je kontroverzní. Na jedné straně fungují sběrné systémy měst a obcí, zejména sběrné dvory, kam je možné odpadní kovové předměty uložit.
V červnu proběhla velká kontrolní akce České inspekce životního prostředí. Zkontrolováno bylo 139 provozoven, devadesát z nich mělo nějaký problém. Často byl překračován právě zákon o odpadech: nebyla prováděna identifikace předávajících osob a přijímané odpady nebyly správně zařazovány dle katalogu odpadů. Provozovatelé výkupen také nedbali vyhlášky č. 383/2001 Sb., která zakazuje přijímat do výkupu zařízení mající povahu uměleckého, případně pietního díla, částí průmyslového nebo obecně prospěšného zařízení.
Jak ukázaly kontroly, síť výkupu kovů je tak hustá, že to neodpovídá reálným potřebám země.
V některých evropských zemích je úprava sběru a výkupu kovových odpadů řešena na podobných principech, a to mimo zákon o odpadech. Legislativa v těchto zemích stanovuje, že sběr jakýchkoliv odpadů pocházejících z domácností zajišťují vždy obce. Sběr a výkup železa od firem je autorizovaný, tj. musí být vázán na činnost dané firmy, není tedy prostor pro výkup šrotu od fyzických osob.
Zásadní problém však tkví v obcházení stávajících předpisů. Kdyby byly skutečně prosazeny a použity, problém s výkupy kovových odpadů by se zmenšil.
Škody, které krádežemi a nelegálním výkupem kovů vznikají, jsou každoročně více než 500 milionů korun. Zloději v mnoha případech také demontují elektrospotřebiče, které by správně celé měly skončit ve sběrných dvorech. Skončí-li tam část, nebo je po demontáži daný člověk vyhodí, uvolněné nebezpečné látky mohou poškodit životní prostředí.
Podle policie znamenalo 11 080 krádeží kovových materiálů v roce 2012 celkovou škodu za bezmála 445 milionů Kč. Loni se jednalo už o 11 786 krádeží, vyčíslená škoda byla více než 509 milionů Kč. Statistika se týká pouze trestných činů, tedy těch provinění, při kterých škoda přesáhne 5 000 Kč. Pokud by se k číslům připočetly přestupky a nenahlášené škody, částka by se pravděpodobně vyšplhala až nad 1 miliardu Kč.
Náhradu škody, kterou způsobí sběrači kovů, přitom platí každý z nás.
tags: #sběr #kovového #odpadu #pravidla