Karteziánský model přírody a jeho reflexe v současném umění a vědě

Tisíce let se snaží lidské bytosti o pochopení vlastního místa ve vesmíru. Tisíce let jakožto lidské bytosti rovněž usilujeme o pochopení sebe samých. Jednou z těch nejzásadnějších otázek je přirozeně otázka vztahu fyzické reality a reality duševní - v tradiční terminologii jde o vztah „duše a těla“.

Takřka s jistotou lze tvrdit, že již naši paleolitičtí předci disponovali intuitivní hypotézou o fundamentální odlišnosti mezi myslí a tělem. Této intuici se na počátku novověku dostalo precizního vyjádření v podobě Descartem formulované ontologické odlišnosti mentálních procesů a tělesných objektů (karteziánský dualismus). Ukazuje se, že dualismus duše a těla je v jistém ohledu velmi (psychologicky) přirozený, i když na druhou stranu je ve zjevném rozporu s vědeckým naturalismem moderní vědy.

Otázka zní, proč se lidé tisíce let domnívají, že lidská duše je přímo ontologicky odlišná od fyzického těla, že má principiálně jiný charakter než tělo. Dokonce i dnes navzdory stále koherentnějšímu přírodovědnému obrazu skutečnosti, který je převážně fyzikalistický (materialistický), má představa lidské mysli jako imateriální, ne-fyzikální existence stále silnou podporu (včetně části vědecké komunity). Proč jsme tedy všichni (jakožto lidské bytosti nezávisle na vzdělání a světonázoru) tzv.

Archetypální prožitky a vznik dualistické intuice

Odpověď na tuto otázku můžeme hledat v archetypálních prožitcích lidských bytostí. Základy dualistické intuice (na základě reálných prožitků) tak můžeme dokonce hledat v dávné (mladopaleolitické) minulosti našeho druhu. Výzkumníci v oblasti archeologie a antropologie nám nabízejí různá vysvětlení vzniku moderní lidské „duše“ (a také pojetí duše jako speciální substance) a rovněž nabízejí různé hypotézy, jaký typ prožívání mohl tuto intuici historicky rozvíjet.

Uvažme například jako jednu z mnoha možných (často vzájemně komplementárních) hypotéz následující úvahu: „Samotná metoda zhotovování otisků pomocí vyplivování barvy měla v raném období existence lidského druhu výjimečný význam. Dech, jenž je nejhlubším výrazem lidského bytí, doslova oživoval jeskynní stěnu. Malíř promítal na skálu své vlastní já a proměňoval se v koně. Těsnější a bezprostřednější způsob komunikace mezi tvůrcem a jeho dílem si lze stěží představit.“

Čtěte také: Vývoj a bioekologický model

Autor zde samozřejmě popisuje techniku a psychologické důsledky vytváření obrazů jeskynními umělci v době přibližně před 30 000 lety. Nebylo by asi úplně konstruktivní namítat, že k tomu, aby lidské bytosti touto uměleckou a technickou schopností vůbec disponovaly, musely již nějaké „já“ (duši) dopředu mít. Budeme spíše předpokládat, že v dlouhé historii lidstva od mladopaleolitických dob po současnost existovaly různé stupně vývoje, kdy se moderní „jáství“ formovalo do své současné komplikovaně reflektivní podoby (u jeskynních umělců teprve začínáme vlastní historii utváření naší aktuální struktury „já“ - duše).

Jednoduše vyjádřeno, hledáme v lidských dějinách zlomové momenty, které jako pozitivní zpětná vazba generovaly vyšší stupeň reflexivních schopností lidské mysli. A abychom nezůstali pouze v paleolitických dobách; nenalezneme snad v nám bližších a zdokumentovanějších dějinách nějakou událost, která by se zdála naznačovat, že opět došlo k jistému kognitivnímu skoku? Taková událost ale jistě existuje. Je to známá „osová doba“ (8. - 2. století př. n. l.), kdy se zrodí alternativa k původnímu mytickému způsobu výkladu světa a myšlení: myšlení racionálně-filosofické.

Karteziánský model a jeho důsledky

René Descartes je určitě tím, kdo explicitně a racionálně-filosoficky zdůvodnil ontologickou odlišnost duše (res cogitans) a těla (res extensa). Descartovým základním závěrem je, že nejzákladnější rovina lidského myšlení funguje zcela nezávisle na tělesných vstupech. Tělo není relevantní součástí poznávacího procesu.

Ale zpět k Descartovi; jaké poselství nám tedy René Descartes zanechal?

1. Descartovým známým cílem je dosažení jistého poznání, které nemůže být zpochybněno sebedůslednější skepsí.
2. Romantický básník Novalis svým způsobem potvrzuje Descartovu úvahu, když v jednom svém fragmentu říká: „Jsme blízko probuzení, když sníme, že sníme.“
3. V duchu svého přísného racionalismu Descartes také dovozuje, že odtělesněné myšlení („chápání“) tvoří základ veškeré další kognitivní činnosti.

Postmoderní kritika karteziánského modelu

Postmodernismus je nové „paradigma“, které má nahradit starý „newtonsko-karteziánský“ model světa a charakterizovat epochu, nastupující po modernismu. Hlavními tvůrci a propagátory postmodernismu jsou filosofové Paul Feyerabend, Jacques Derrida, Fritjof Capra nebo Ruppert Sheldrake. Z našich autorů jsou nejvýznamnějšími postmodernisty filosof prof. Václav Bělohradský a biolog Zdeněk Neubauer, profesor Přírodovědecké fakulty UK.

Čtěte také: O kontinentalitě klimatu

Základními rysy postmodernismu jsou pluralismus, relativismus, holismus a antiscientismus. Hodnocení: Postmodernismus vyšel z částečně oprávněné kritiky technické civilizace a z obav z jejích rizik, která ohrožují budoucnost lidstva. Postmodernisté však mylně přisuzují hlavní vinu moderní vědě s jejím kritickým racionalismem a nepochopili, že věda má jen poznávací funkci, a že za současné problémy jsou zodpovědní ti, kdo vědecké poznatky využívají nebo zneužívají, tedy především vlády a politici.

Reflexe karteziánství v současném umění

Umělce při jejich tvorbě i diváky při vnímání umění do velké míry ovlivňují aktuální vědecké poznatky. Současného člověka, který je vystavěn pluralitnímu vnímání světa, čím dál intenzivněji formuje kultura a pozorování virtuálního světa.

Jakub Roček - student Ateliéru kresby na FaVU - se již delší dobu zabývá stavbou 3D objektů a prostředí ve virtuálním světě. Jeho instalace Cyklopedie zdůrazňuje cykličnost informací/dat a všudypřítomnou matematizaci světa, která pohlcuje svět fyzický. Což vzbuzuje otázku, jestli si vystačíme na tomto světě pouze s rozumem?

Newtonovsko-karteziánský model výkladu světa, který staví na pozorování přírody, nám nestačí. Pochopit svět z jednoho úhlu pohledu již není možné, a tudíž ani určitý pohled není možné označit za jediný správný.

Jakub Roček se již delší dobu zabývá stavbou 3D objektů a prostředí ve virtuálním světě. Uvažuje a tvoří svá díla synkreticky: zkoumá a pracuje jako vědec. „Název výstavy je zkomolenina dvou slov, o které se expozice opírá. Totiž geometrie a počítačový algorytmus. Výstava vychází hlavně z textů fenomenologa Edmunda Husserla. Několik knih, textů z první poloviny 20. století kritizují moderní vědu a metodiku. Husserl se ptá, co exaktní vědy říkají o poznání skutečného světa. Snažím se v jeho práci najít subjektivní východisko z jeho kritiky. Nejsem vědec, proto to označení „subjektivní“. Dlouhou dobu se zajímám o různé podoby digitálních 3D programů, které se hojně používají k modelování situací právě ve vědecké praxi, ale čím dál tím častěji je zná i veřejnost. Kresby, které vystavuji, jsou vlastně záznamy přírodních dějů, jako třeba padání objektů k zemi, odraz na vodní hladině, morfologie nerostů nebo geovrstev země. Jsou inspirovány právě vizuální stránkou a uvažováním počítačových programů o světě. Ovšem důležitým bodem je přenos vědění o předmětu nikoli jeho podoby, i přesto, že ta se někdy objevuje také. V objektech se snažím shrnout výsledky kresby do podoby primitivních geometrických těles, které mají zastupovat základní primitiva (kvádr, krychle, koule), objekty budou barvené v základních barvách a budou odkazovat na geometrii ve videu, viz níže. Poslední částí výstavy je video. Natočil jsem geometrické drátěné objekty z jedné základní školy, které má ve sbírce slovenský umělec Svätopluk Mikyta. Modely, jež se za dob zelených tabulí využívaly ve fyzice nebo geometrii, pro představivost žáků. Objekty jsou poměrně staré a video pomalým lineárním záběrem ukazuje nerovnosti a vady ideálních těles jako koroze nebo pokřivení hran.“

Čtěte také: Český pohled na recyklaci oděvů

tags: #karteziánský #model #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Courier Savanna: Recenze
• Prozkoumejte Žebětínský Dvůr a jeho okolí
• Diagram emisí spalovacího motoru
• Srovnání jednorázových ekologických plen
• Sběrný dvůr Skalka