Dopad sběru mušlí na ekosystém

Ekologie je označení používané v několika významech. Ekologie je biologická věda zabývající se organismy a jejich prostředím. Soustřeďuje se také na vztah mezi jednotlivými organismy. Toto označení jako první použil Ernst Haeckel v roce 1866.

Globální ekologie se zabývá celosvětovou ochranou životního prostředí, specializuje se na souvislosti a změny na celé planetě Zemi a všímá si vlivů na život. Globální ekologie se zaměřuje zejména na globální problémy, z nichž nejzávaznějším a nejvíce diskutovaným je globální oteplování, které by mohlo vést k tání ledovců na pólech, čímž by se rozšířila plocha vody na Zemi. Globální ekologie se týká také mořského života, na který má vliv zejména lidská činnost. Řeší otázky týkající se těžby ropy, nešetrného rybaření či vypouštění splašků do oceánů.

Zvyšování kyselosti moře

Rostoucí hladina CO2 zajišťuje zvyšování kyselosti oceánu desetkrát rychleji, než doposud vědci předpokládali. Kyselost mořské vody je však nebezpečná zejména pro korály, ale i mušle a jiné mlže či korýše. Kyselostí moří je ovlivněna celá řada živočichů, protože organismy, jejichž tělo je pokryto pevnou schránkou, potřebují k tvorbě schránky hlavně zásadité prostředí.

Vědci zaznamenávali hladinu pH v severovýchodním Pacifiku u ostrova zvaného Tattosh po dobu osmi let, kdy bylo provedeno více jak dvacet čtyři tisíc měření pH. Podle průzkumů byl vzestup úrovně kyselosti desetinásobný nad hodnotu, která byla vypočítávána počítačovými modely, jež byly navrhnuty ke studiu koncentrací CO2 v atmosféře a kyselosti oceánů. Jedna třetina z celkového množství oxidu uhličitého, který vyprodukovali lidé, se rozpustila zejména v oceánech. Následně z oxidu vzniká kyselina uhličitá, která má za příčinu snižování zásaditosti vody a úrovně pH.

Ke konci století zmizí většina korálových útesů, což je spojené s globálním oteplováním a také kyselostí. Znepokojující je rychlost, jakou úroveň pH klesla pod hranici, což dokazuje, že dosavadní znalosti o pH mohou být neúplné. Kyselost vody v moři může mít nepříznivé účinky a dopady na veliké vápnité mušle vilejšů stvolnatých, které se řadí mezi svijonožce. Změny jsou zaznamenány také u škeblí, které jsou kyselinou snadno rozleptávány. Výzkumy potvrzují i pokles populace mušlí, jejichž schránku tvoří uhličitan vápenatý. Některé organismy mizí, ale jiné zažijí nárůst, a to hlavně řasy a menší svijonožci. Změní se tak rovnováha a některé druhy živočichů mohou vymírat mnohem rychleji.

Čtěte také: Proč je sběr mechu škodlivý?

Obavy z okyselení oceánů se soustředily nejprve na korálové útesy, které začaly vymírat, protože se teplota vody zvyšuje. Existují však i druhy korálů, které jsou vůči kyselosti odolnější, ale není jich tolik. Je ohroženo mnoho druhů mořských živočichů, jejichž význam v potravním řetězci je nezastupitelný. Jestliže by tyto druhy vyhynuly, ekosystém by se zhroutil a následky v moři by byly obrovské.

Ničení korálových útesů

Velký bariérový útes je považován za největší korálový útes na světě. Rozprostírá se podél pobřeží Queenslandu v severovýchodní Austrálii a jeho délka činí více jak dva tisíce kilometrů. Jeho velká část je chráněna a označena jako Great Barrier Reef Marine Park a od roku 1981 je Velký bariérový útes zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Jeho ekosystém a složitost odpovídá tropickým deštným pralesům.

Avšak v dubnu 2010 byl velkolepý útes vážně poškozen čínskou lodí, která převážela uhlí. Potrvá více jak dvacet let, než se poničené částí Velkého bariérového útesu zotaví a obnoví se mořský život. Čínská nákladní loď disponující názvem Šen-neng najela na mělčinu 3. dubna 2010. Odklonila se od běžné námořní trasy kvůli zkracování cesty do Asie. Trup lodi zanechal na korálovém útesu jizvu o šířce 250 metrů a dlouhou skoro tři kilometry. Podle průzkumů čínské plavidlo na některých částech útes doslova rozdrtilo a zničilo všechen mořský život. Než se zotaví z havárie, bude potřebovat alespoň dvě dekády.

Poškození je rozsáhlé kvůli tomu, že loď po nárazu nezůstala na jednom místě, ale v důsledku mořských proudů byla smýkána po útesu dál. Vznikla zde sice olejová skvrna, která byla včas zneškodněna chemickými postřiky, a uniklé pohonné hmoty nezpůsobily velké škody. Problém ale nastává u barvy, kterou byla loď natřená. Na lodě se používají speciální barvy, které jsou vysoce toxické, aby se na ně neusazovaly mořské rostliny a živočichové. Loď Šen-neng zanechala na korálovém útesu stopy po barvě, které mohou podmořskou faunu a flóru zcela zničit a zabránit návratu.

Čínská loď však není jediným případem. Například v Bostonu narazila americká výletní loď na útesy na počátku července roku 2010. Zasáhla útes zvaný Ďáblův hřbet. Korály jsou však v mnoha případech využívány i jako potřeby pro stavební průmysl. Jejich těžba narušuje strukturu celého útesu a přináší celou řadu nežádoucích účinků. Na Srí Lance byl korálový útes rozsáhle poškozen kvůli těžbě korálového vápence.

Čtěte také: Druhy pytlů na sběr odpadu

Lidé jsou v tomto směru neohlední a neuvědomují si, že při intenzivním přetváření pobřeží na souši škodí moři, a tím i útesům. Odlesňování a stavební činnost má za příčinu zakalení a znečištění mořské vody, projeví se změna proudění a poškození struktury korálových útesů. I nadměrný rybolov není pro život útesů pozitivní, právě naopak. Jestliže jsou totiž pasti umístěny přímo na korálech anebo jsou sítě vlečeny přes útesy, korálovým útesům jsou tímto způsobeny značné škody. V Bangkoku byly korálové útesy zničeny na konci roku 2004 silnou vlnou Tsunami. Ta má na svědomí tisíce útesů.

Znečištění moře a zemědělství

Základ mořského života tvoří takzvaný fytoplankton, který je tvořen malými, volně se pohybujícími řasami. V těchto rostlinách žijí drobní živočichové, jejichž označení zní zooplankton. Jsou to nepatrní dospělí korýši, larvy korýšů a také malé medúzy. Mořští živočichové živící se zooplanktonem jsou sami potravou pro větší dravce a mořské ptáky.

V současné době je však vysoké znečištění moří jedovatými látkami, které se pak shromažďují v tělech živočichů, jež se vyskytují na vyšších úrovních potravního řetězce. Živočichové, kteří jsou ve struktuře na úplném konci, může být dávka jedů, kterou stráví společně s jiným organismem, smrtelná. Jedovaté látky se nejdříve ocitnou v planktonu.

Znečištění moře nezpůsobují pouze havárie ropných tankerů či vypouštění odpadních vod do volného moře. Pro živočichy jsou v moři nebezpečné také pesticidy a těžké kovy, jako rtuť či kadmium - výskyt v odpadních vodách. Pesticidy jsou obsaženy v řekách, kam se dostávají dešťovou vodou, a následně odtékají do moře. Jsou natolik silné, že dokážou určité druhy ryb a korýšů zcela zahubit. Do řek jsou splavované dokonce i průmyslová hnojiva, která jsou charakteristická vysokou koncentrací fosfátů a dusičnanů. Když je teplo, působí tyto látky stimulačně zejména na růst mořských řas. Voda se pokryje takovým kobercem, který nepropustí dostatek světla a tepla, který mořští živočichové potřebují pro existenci.

Další nebezpečnou chemickou látkou je TBT, která je vyžívána k natírání trupů lodí. Je vysoce toxická, čímž brání usazování mořských rostlin a živočichů. Jestliže se tato látka dostane do mořské vody, hubí tím larvy měkkýšů a také hvězdice. Znečištění, které pochází z pevniny, tvoří podle odhadů zhruba 44 % celkového znečištění oceánů. Kdežto znečištění způsobené mořskou dopravou se podílí „pouze“ z 12 %.

Čtěte také: Chcete být fit a zároveň chránit přírodu? Zkuste plogging!

Znečištění zemědělstvím může způsobit nebezpečné kvetení řas v pobřežních vodách. Jakmile začnou řasy odumírat a rozkládat se, je spotřebováván kyslík, který se ve vodách vyskytuje. V některých oblastech se proto již vytvořily takzvané „mrtvé zóny“, v nichž se kyslík snížil na hranici, která není dostatečná pro život. Průmyslové znečištění k těmto místům jenom přispívá.

Moře a odpadky

Množství znečišťujících látek, které jsou vypouštěny do volného moře, se v tomto století dramaticky zvýšilo, což vede k přemnožení jedovatých řas a lidé koupající se v těchto vodách mohou zaznamenat zdravotní zhoršení. Rok co rok skončí v mořích několik milionů tun odpadků, které lodě k tomu určené transportují do moře. Sítě, lana a také různé plastové předměty způsobí za rok zahynutí sto tisíce mořských savců a smrt dvou milionů ptáků. Do rybářských sítí se ročně zaplete tisíce delfínů, z nichž většina zahyne, ale i mořské želvy, žraloci či ptáci.

Do oceánů se dostane široká škála chemikálií, které jsou výsledkem lidské činnosti. V současné době se v chemickém průmyslu vyskytuje 63 tisíc různých chemikálií. Chemikálie však zahrnují takzvané perzistentní organické znečišťující látky, které jsou odolné a nerozkládají se, což má za příčinu shromažďování látek v tkáních živých organismů.

Znečištění moří se nedá nikterak regulovat, oceány jsou bez hranic a jejich kontrola na nesmírné ploše je nepředstavitelná. Vědci se shodují na tom, že asi 80 % látek znečišťující vodu pochází z průmyslu, čističek a závodů.

Dopady lidské činnosti na mořský ekosystém

Vzhledem k tomu, že veřejná území v USA každoročně navštíví více než 500 milionů lidí, existuje nespočet příležitostí, jak přírodu ničit. "Když se podíváte na ten rozsah, je to neuvěřitelné," říká Dana Wattsová, výkonná ředitelka centra Leave No Trace v Coloradu.

Nenechávejte po sobě zbytky jídla

Zatímco vyhozené brambůrky byly z Carlsbad Caverns rychle odstraněny, rozklad potravinového odpadu může trvat dlouho, zejména v určitých prostředích. "Ohryzek jablka nebo slupka od banánu se rozkládají mnohem déle v poušti než v mokřadech nebo boreálním lese," vysvětluje Clara-Jane Blyeová, docentka udržitelného cestovního ruchu na Utažské univerzitě a členka správní rady organizace Leave No Trace Canada.

Obaly jsou na tom ještě hůře. "Pokud do oceánu odhodíte plastový sáček nebo kovovou plechovku či jiné odpadky, může jejich rozklad trvat i staletí až tisíciletí," upozorňuje Carlos Duarte, profesor mořských věd na Univerzitě věd a technologií krále Abdulláha v Saúdské Arábii.

Ponechání zbytků jídel znamená pro živočichy nepřirozenou stravu a mění jejich chování, což má někdy katastrofální následky. Když si ptáci nebo ryby spletou plast s potravou, dostane se jim do žaludku a brání jim v pozření další potravy. "V podstatě umírají hlady," doplňuje Blyeová.

Nepohybujte se mimo vyznačené trasy

V národních parcích jsou vyznačené stezky, které vedou mimo citlivé přírodní zóny. Když sejdete ze stezky, třeba jen kvůli rychlé fotografii, můžete vyplašit zvěř. "Ta tam pak přestane hledat potravu, opustí dobrá hnízdiště a nocoviště, a je méně pravděpodobné, že se vrátí," vysvětluje Blyeová.

Kumulativní dopady hromadné turistiky mají za následek dlouhodobé škody. Pro přírodu i volně žijící zvířata. Na to však lidé nepomyslí, když spatří dokonalou příležitost k fotografování.

Ohroženy jsou i citlivé ekosystémy jako drobná půdní společenstva, která nejsou vidět pouhým okem. Tyto drobné ekosystémy poskytují mnoho výhod, mimo jiné snižují riziko eroze a pomáhají absorbovat dešťové srážky, a může trvat stovky let, než se vrátí do původního stavu.

Neodnášejte si žádné přírodniny na památku

Třeba při návštěvě mořských prostředí je důležité zvážit, „jak se tam dostaneme? Jak odjíždíme?" ptá se Duarte. Z lodí může do vody unikat ropa nebo toxické chemikálie a spuštění kotvy může rozbít korálové útesy.

Škodlivé chemikálie mohou do přírody přinášet i sami turisté - „natíráme se opalovacím krémem, který je prokazatelně toxický nejen pro korály, ale i pro nás," upozorňuje Duarte - nebo korály poškodit tím, že do nich kopneme nebo se jich dotkneme. Náhodné ulomení malého kousku korálu „může způsobit škody, jejichž náprava bude trvat desítky let," dodává.

"Pravděpodobně nejtěžší je pro mnoho lidí neodnášet si přírodniny domů," říká Watts, protože lidé si rádi nechávají suvenýry. Ale odnášení suvenýrů připravuje ekosystém o jeho zdroje. Hromadný cestovní ruch například ztížil hledání mušlí.

Když jsem jako dítě jezdívala na rodinnou dovolenou na Mauricius, na plážích bývaly hromady mušlí. Když se ale nyní na toto souostroví vracím, abych zde zaznamenala dopady klimatické změny, pásy měkkého písku omývaného Indickým oceánem zejí prázdnotou. Ulit a lastur mořských živočichů na ostrově za poslední tři desetiletí ubylo o 60 procent, uvádí oceánograf Vassen Kauppaymuthoo. Mauricius je co se týče klimatické změny jednou z nejzranitelnějších zemí na světě. Ohrožuje ho stoupající hladina moře, sucha a cyklony. "Kvůli tomu mají následně problém schránku i vytvořit," dodává odborník. "Když nemáte měkkýše, nemáte predátory a kvůli tomu se rozmnoží jiné organismy, což způsobí nerovnováhu v ekosystému tropického ostrova i jinde po světě," vysvětluje oceánograf.

Invazivní druhy a jejich dopad

Když si jich Mansur v roce 1998 poprvé všimla na břehu, poznala je na první pohled na základě varování kolegů, kteří je sledovali už v Argentině. Tento druh dorazil do Ameriky o několik let dříve v balastních vodách lodí připlouvajících z Asie. Měsíce poté, co je Mansur poprvé spatřil, dobyla zvířata jezero Guaíba a ucpala potrubí, které zásobovalo město vodou. Masy tmavých dospělých jedinců velikosti palce smíchané s novorozenci velikosti nehtů přirostlé na skalním podloží, člunech, molech a mostech vytvořily husté útesovité struktury s více než 200 000 jedinci na metr čtvereční. Bez jakéhokoli místního predátora, který by je lovil, se dusily a hnily kořeny rostlin podél pobřeží.

Limnoperna fortunei dokonce rostly na jiných zvířatech, jako jsou původní druhy měkkýšů a krabi, a dusily je. Podobné scény se odehrávaly v mnoha řekách, jezerech, lovištích a vodních elektrárnách, když mušle postupovaly na sever přes Brazílii rychlostí asi 240 kilometrů za rok. Nyní jsou Limnoperna fortunei uvedeny jako jeden ze tří invazních druhů, které v zemi vyvolávají největší obavy, a nejsou ani zdaleka prvním vodním útočníkem, který se v Brazílii prosadil. Ale jejich rychlý reprodukční cyklus a jedinečná schopnost ulpívat na povrchu způsobily, že jejich ekonomické a ekologické dopady jsou mnohem závažnější.

Hrozí ještě větší katastrofa: invaze do Amazonie a jejích přítoků, která je součástí největšího povodí v Jižní Americe, která zahrnuje osm zemí a je jedním z nejbohatších ohnisek biologické rozmanitosti na planetě. Limnoperna fortunei byly zdokumentovány v mokřadech Pantanal pouhých 150 kilometrů od řeky Téles Pires, která se vlévá do povodí Amazonky a napojuje se na řeku Tapajós, přítok Amazonky. „K překročení mokřadů stačí pouze jedna loď pokrytá slávkou, aby si útočník vytvořil nový domov v Amazonce,“ říká bioložka Marcia Divina ze státní Brazilské zemědělské výzkumné korporace. Pokud se vetřelec rozšíří v Amazonii, mohl by vyhladit původní druhy, které vědci ještě ani nezkoumali, dodává. „Nemůžeme ani vypočítat velikost dopadu.“

Vědci na univerzitě v Riu si klade za cíl šířit genetické modifikace, které narušují plodnost. Tato technika se opírá o nástroj pro úpravu genů CRISPR-Cas9, který používá molekulární „nůžky“ k přesným změnám v DNA. Vědci použijí tyto nůžky k řezání DNA ve spermatu mušlí. Vloží jak sekvenci, která narušuje geny plodnosti, tak sekvenci kódující samotné nůžky. Když mutantní spermie oplodní vajíčka v laboratoři, potomci budou mít ve svých zárodečných buňkách mutace blokující plodnost-a genetické pokyny pro nůžky-které způsobí vznik gamet (sperma a vajíčka). To je místo, kde genový pohon zasáhne, aby se z těchto potomků stali superšiřitele neplodnosti: Když dosáhnou dospělosti a produkují gamety, nůžky, které jsou navrženy tak, aby byly aktivní pouze v zárodečných buňkách, vystřihnou a nahradí normální geny plodnosti zděděné po matky, takže všechny gamety nesou změněné geny. Když se tyto mutantní mušle rozmnoží s divokými mušlemi, potomci budou stále nést normální geny plodnosti od svého divokého rodiče, takže nebudou neplodní. Ale všechny jejich gamety nesou mutace. S rostoucí populací modifikovaných mušlí se zvyšuje šance na rozmnožení dvou mutantů - vytvoření plně neplodných potomků.

Mušle v kuchyni

Mušle nejsou jen lahodnou delikatesou, ale také skvělým zdrojem živin. Jsou bohaté na kvalitní bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a důležité minerály jako železo, zinek a selen, které podporují zdraví srdce, mozku a imunitního systému. Díky nízkému obsahu tuku a kalorií jsou lehkou a zdravou součástí jídelníčku. Zároveň se snadno a rychle připravují, což z nich dělá ideální volbu pro domácí vaření.

Druhy mušlí a jejich využití

• Mandlovky (Amandes de Mer): Jedí se čerstvé přímo z lastury s kapkou citronu. Jejich maso je příjemně křupavé a svou jemně slanou chutí připomínají ústřice.
• Srdcovky: Skvělé do polévek, těstovin nebo paelly. Tradičně se ve Velké Británii podávají s octem a solí.
• Vongole: Ideální do těstovin, například Spaghetti alle Vongole, nebo do bílých omáček s česnekem a vínem. Tradiční lupiny se dnes často nahrazují asijskými vongolemi (Ruditapes philippinarum), které byly do Středomoří zavedeny v 70. letech 20.
• Břitky: Příprava je extrémně rychlá a snadná, jelikož břitkám stačí pouhé 3 min, aby byly hotové.
• Šneci: Příprava je o něco náročnější než u ostatních mušlí. Šneci mají přirozeně tužší maso, které je potřeba povařit alespoň 20min a pak ještě nechat zchladnout ve skořápce, kde ještě dojdou.

tags: #sbírání #mušlí #ekosystém #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Typy a zpracování odpadů z letadel
• Houby a lišejníky pro děti
• Složení bioodpadu: Česká studie
• Postupy pro ekologickou likvidaci laserového odpadu
• Jihočeská dechovka Babouci