Skrytá příroda moří a oceánů

Moře a oceány skrývají neuvěřitelné poklady a tajemství. Od drobných živočichů po podmořská města, pod hladinou se nachází fascinující svět, který stojí za to prozkoumat a chránit.

Mořští ježci: Klenoty oceánů v ohrožení

Pod vnějšími ostny mořských ježků se skrývají zakulacené kostry zvané schránky, které jsou skutečnými klenoty barvy, textury a symetrie. Existují stovky druhů ježků a najdeme je ve všech oceánech světa, od přílivové zóny až do hloubky více než šesti kilometrů pod hladinou.

V roce 2018 začal Anders Hallan, vědecký pracovník Australského muzea v Sydney, fotografovat schránky ježků, které byly vyplaveny na pláž nebo sebrány potápěči a těmi, kdo pracují na rybářských či výzkumných lodích. Hallan často fotografuje mořské ježky shora, aby odhalil jejich radiální symetrii.

České slovo „ježek" má stejný etymologický původ jako anglické „urchin", které pochází ze starofrancouzského výrazu ze 14. století označujícího ježka. Stejně jako jejich suchozemští jmenovci jsou mořští ježci známí svými ostny, které jsou pružné a pevné a slouží k několika účelům, od obrany proti predátorům po pohyb a vnímání. Na spodní straně těla se nachází komplexní ústní aparát - tzv. Aristotelova lucerna - obsahující pět samo-ostřících zubů. Pomocí něj ježci žvýkají potravu, jako jsou řasy, chaluhy a plankton, a dokáží si jím vytvářet i ochranné výklenky v kamenech, kde se mohou skrýt před predátory.

Přežití těchto živočichů je klíčové pro zdraví útesů, kde pojídají řasy, které by mohly udusit korály. To je jeden z mnoha důvodů, proč se Hallan zavázal zachytit jejich krásu: „Jsou opravdu neobyčejně vyvinutí." Tento projekt přichází v kritickém okamžiku pro tyto tvory.

Čtěte také: Tajemství lesů

Od roku 2022 jsou mořští ježci sužováni nákazou způsobenou skutikoceliatami, jednobuněčnými patogeny, které požírají měkké tkáně živočichů a způsobují opadávání jejich ostnů. Hromadný úhyn, který začal v tom roce v Karibiku, se od té doby rozšířil na východ, pravděpodobně přes Středozemní moře, do Rudého moře a Indického oceánu. Na některých zkoumaných místech našli vědci tisíce mrtvých ježků.

Příklady mořských ježků:

• Stereocidaris granularis rubra
• Coelopleurus maculatus
• Phyllacanthus parvispinus
• Parechinus angulosus
• Plococidaris verticillata
• Temnopleurus alexandri
• Colobocentrotus atratus
• Goniocidaris tubaria

Ztracené město: Pohádka v hlubinách Atlantiku

Představte si místo, kde se z mořského dna tyčí až šedesát metrů vysoké věže, jejichž stěny září ve světle podmořských strojů jako pohádkové zámky. V hlubinách Atlantického oceánu se rozprostírá něco, co připomínalo město z dávných legend. Tento objev, pojmenovaný jednoduše „Ztracené město“, ukázal, že o naší planetě toho víme pořád málo.

Co vědci našli?

Jenže najednou před vámi vyrostou obrovské věže a sloupy, některé až 60 metrů vysoké (tedy asi jako dvacetipatrový panelák). Tyto věže nejsou z betonu, ale z kamene, který vznikl reakcí mezi mořskou vodou a horninami pod mořským dnem. Voda z moře se dostává do trhlin v horninách, tam reaguje s minerály a vznikají plyny jako vodík a metan. Tyto plyny pak pomáhají stavět tyto „věže“.

V trhlinách a puklinách těchto věží žijí mikroorganismy, které nepotřebují k životu sluneční světlo. Místo toho využívají energii chemických reakcí mezi horninami a mořskou vodou. Tyto mikroby tvoří základ unikátního ekosystému, v němž se vyskytují i drobní živočichové jako plži, krabi, krevety a vzácněji i mořští ježci a úhoři.

Okno do minulosti

Ztracené město je podle vědců nejdéle aktivním hydrotermálním polem v oceánu - funguje už nejméně 120 000 let, možná i déle. Právě zdejší podmínky by mohly napovědět, jak vznikl život na Zemi. „Tyto starověké horniny nám poskytují jedinečný pohled do skryté minulosti Země a podmínek, které mohly umožnit vznik života,“ uvedl pro New York Times jeden z výzkumníků, jehož tým zde odebírá vzorky z podloží.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Podle mikrobiologa Williama Brazeltona je chemie Ztraceného města natolik unikátní, že by mohla existovat i na jiných tělesech sluneční soustavy, například na ledových měsících Europě nebo Enceladu. „Pokud podobné hydrotermální systémy fungují i tam, mohly by podporovat život v prostředí, kam nikdy nepronikne sluneční světlo,“ cituje Brazeltona server Daily Galaxy.

Ohrožený poklad

Přestože je Ztracené město vědecky nesmírně cenné, jeho budoucnost je nejistá. V okolí už totiž probíhají přípravy na hlubinnou těžbu, která by mohla tento křehký ekosystém nenávratně poškodit. Těžební společnosti plánují získávat vzácné kovy z mořského dna, což by mohlo způsobit rozvíření sedimentů a pohřbít věže i s jejich unikátními obyvateli pod nánosy bahna.

Ekologové proto volají po tom, aby bylo Ztracené město prohlášeno za chráněnou mořskou oblast.

Středozemní moře: Hotspot biodiverzity

Středozemní moře se vyznačuje mimořádně bohatou faunou, ať už jsou to přisedlé organismy, nebo množství ryb a také hodně endemických druhů. Biodiverzita se odvíjí od charakteru podvodního prostředí. Čím je rozmanitější, tím víc života se v něm může usadit.

V horní vrstvě vody jsou skály porostlé řasami, které potřebují k životu světlo. O něco níž se k nim přichycují koráli. V porovnání s nimi je ve Středozemním moři na mnohem menší ploše výrazně větší koncentrace živočichů. Atlantik nebo Tichý oceán jsou nekonečné vodní pustiny, ve kterých člověk občas narazí na malé oázy života.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

tags: #skrytá #příroda #moře #a #oceány

Oblíbené příspěvky:

• Ubytování v penzionech pro rodiny
• Ekologie a firemní kultura
• Efektivní kompostování s Viko
• Nápady na hry pro děti v přírodě
• Claudia Rings: Šperky z přírody