Sekundární ohrožení bezpečnosti: Definice a kontext

Vzhledem k tomu, že se jedná o otevřený systém systémů, je nutné zvažovat mimo technické části také další aspekty, tj. například organizační, finanční, funkční, logické vazby, a další.

Příčiny rizik a sekundární dopady

Příčinou rizik jsou pohromy a v případě rizik u technologických systémů se jedná také o poruchové stavy v důsledku náhodných či systematických chyb systému.

Z výše uvedeného je patrné, že vznik jedné extrémní pohromy může vyvolat řetězec dalších pohrom, tj. sekundární dopady, i celou kaskádu dopadů.

Sekundární, terciální a další dopady jsou označovány jako nepřímé dopady.

Podle velikosti škod a ztrát na veřejných aktivech a pravděpodobnosti výskytu, tj.:

Čtěte také: Opatření pro ochranu ovzduší

• Pohromy kritické: mohou vyvolat na sledovaném území nebo jeho části kritickou situaci, při které, podle současné české legislativy, může být vyhlášena krizová situace, a tudíž bude třeba dělat obnovu majetku po krizové situaci.
• Pohromy specifické: mohou vyvolat nouzové situace, a proto s nimi musí počítat odezva a připravenost (opatření na zmírnění).
• Pohromy relevantní: všechny ostatní pohromy, které mohou entitu postihnout a nejsou kritickými ani specifickými. Měly by být zvládnuty běžnými standardními prostředky, tj. prevencí prováděnou v praxi.

Riziko a jeho definice

Pojem riziko má v mnoha oblastech rozdílné a nejednotné pojetí, některé definice rizika staví na pravděpodobnosti, jiné pak na očekávané hodnotě nebo nejistoty a neurčitosti.

Z hlediska projektového řízení a systému řízení bylo riziko obecně definováno jako „účinek nejistoty“.

Účinek nejistoty, pokud dojde k její realizaci, může nabývat negativních, ale i pozitivních vlastností.

Riziko v inženýrských oborech, jako je řízení rizik systému, řízení spolehlivosti a řízení bezpečnostních rizik, vyjadřuje pravděpodobnou velikost nepřijatelných (tj. nežádaných) dopadů (ztrát, škod a újmy) pohromy o velikosti ohrožení.

Zdrojem uvedených rizik jsou pohromy. Jedná se o rizika pro člověka, jeho majetek, životní prostředí, kritickou infrastrukturu a v neposlední řadě i pro stát.

Čtěte také: Co jsou primární a sekundární emise?

Rizika lze členit podle toho, jaká jsou pro zvážení rizika zvolená chráněná aktiva a zda je sledováno jedno chráněné aktivum (tj.:

• Dílčí riziko - riziko pro jedno aktivum).
• Integrované riziko - riziko pro více aktiv.

Dále se rizika dělí podle toho, jaké pohromy, resp.

• Dílčí riziko - riziko z jedné pohromy.
• Komplexní riziko - riziko ze všech pohrom.

V běžné praxi, a především u dopravních systémů, se počítá většinou s riziky dílčími a integrovanými, která bývají vyjádřená součinem pravděpodobnosti výskytu pohromy (resp. incidentu nebo selhání) či četnosti výskytu a velikosti jejich dopadů (ztrát, škod, újmy) na sledovanou entitu či vybraný soubor entit.

Veličin pro výpočet rizika může být dle sledované oblasti mnoho, ale většinou se jedná o součin výše dvou uvedených.

Pro zajištění bezpečného území, popřípadě větších technologických celků nebo zařízení, je nutné počítat s komplexním rizikem, tj. rizikem integrálním založeném na systémovém pojetí reality.

Čtěte také: O sekundárních metodách snižování NOx

V současné praxi se pojmu bezpečnost přikládá několik různých významů. V dopravních systémech je pojem bezpečnost spojován s:

• ochranou lidí bez zvážení vazeb se systémem
• odolností systému proti narušení nějakou nepříznivou událostí (pohromou)
• proti vnitřním chybám

Ve spojení s ochrannými, resp. zabezpečovacími systémy je bezpečnost chápána jako tzv. funkční bezpečnost, tj. realizace bezpečné funkce nebo procesu v případě předvídaných situací.

Ve skutečnosti mají zmíněné významy stejný cíl, chránit zdraví a životy lidí, a zajistit rozvoj lidské společnosti, tj.

Systémová bezpečnost a integrální bezpečnost

Systémová bezpečnost v kontextu integrální bezpečnosti znamená, že je systém chráněn proti interním i externím pohromám, včetně lidského faktoru, tj. systém má dostatečnou odolnost a přizpůsobivost vůči očekávaným podmínkám.

Pojem bezpečnost (Safety) dle současných znalostí znamená soubor prostředků a opatření, kterými lidstvo zajišťuje svoje bezpečí (angl. Security) a udržitelný rozvoj (angl. Sustainable Development).

Z výše uvedeného vyplývá, že bezpečnost a riziko sice spolu souvisí, ale nejsou komplementárními veličinami, protože bezpečnost lze zvýšit i organizačními opatřeními, kterými velikost rizika neovlivníme.

Bezpečí lidí (anglicky Human Security), jehož zajištění je cílem řízení bezpečnosti, je téma známé od počátku lidstva, nicméně je tento pojem v oblasti bezpečnostních věd definován teprve nedávno.

Z hlediska ekonomického zabezpečení klade koncept Bezpečí lidí důraz na obnovu (rehabilitaci) dopravy a dopravních cest.

Doprava podmiňuje úspěšné plnění cílů jednotlivých oblastí zabezpečení, tj. konceptu Bezpečí lidí, zároveň může naopak předmět jednotlivých cílů vlastními chybami a slabinami poškodit.

Státy zajišťují bezpečí lidí a jednotlivé cíle zabezpečení pomocí tzv. hlavních funkcí státu. Jedním z prostředků je infrastruktura.

Nástrojem k zajištění bezpečí lidí je integrální bezpečnost, která je zajišťována různými druhy bezpečnostních metod a technologií.

Integrální bezpečnost se zabývá bezpečností více aktiv ve sledované oblasti, které navzájem interagují, jsou vzájemně provázané a mají různé typy vazeb s nadřazenými a okolními systémy.

Koncept integrální bezpečnosti zároveň zvažuje výskyt všech možných zdrojů ohrožení, která mohou sledovanou entitu postihnout.

Zvyšování integrální bezpečnosti je založené na procesním a projektovém řízení, jejichž cílem je neustálé zlepšování kvality a zachování jisté míry bezpečnosti systémů při dynamicky se měnících podmínkách reálného světa (okolní fyzikální podmínky, vazby s jinými systémy, změna kultury a chování jednotlivců či skupin lidí apod.).

V podmínkách Evropské unie se používá projektové řízení typu tzv. řízení celkové jakosti (angl. Total Quality Management, dále jen TQM).

Přístup TQM spočívá na požadavku, že na procesu zlepšování kvality entity se podílí všichni zaměstnanci, od řadových zaměstnanců až po nejvyšší řídící pracovníky entity.

Proces zlepšování jakosti (tj. v jeho nejvyšší úrovni jde de facto o zvyšování integrální bezpečnosti) vychází z impulsů, které vychází z potřeb zákazníka, respektive občana.

TQM vychází z předpokladu, že trvalá kvalita (jakost) výrobků a služeb se nedá zajistit příkazy, kontrolou, dílčími programy, organizačními nebo ekonomickými opatřeními, ale cíleným hledáním, měřením a hodnocením příčin toho, proč se produktivita a kvalita nezvyšuje; de facto jde o jistou kulturu bezpečnosti (jinými slovy způsobu aplikace opatření a činností lidí).

Z hlediska bezpečnosti TQM buduje tzv. systémy celkové bezpečnosti (z angličtiny Total Safety Systems, zkráceně TSS).

TSS zavádí koncept nulových rizik (angl. Zero Risks), který je základem pro následování strategie nulových defektů (angl. Zero Defects) a dělání věcí tzv. hned napoprvé (angl.

EU vydala kontrolní seznam, ve velké míře využívaný především pro inspekce, zahrnující tři výše uvedené oblasti.

Pro účely zvyšování bezpečnosti je základním předpokladem představených systémů snižování rizika, pomocí proaktivních programů s neustálým měřením a eliminací již tzv. skoro-nehod (angl. Near-misses).

Kritická infrastruktura

Kritická infrastruktura je z hlediska Směrnice rady 2008/114/ES definována jako: „Prostředky, systémy a jejich části nacházející se v členském státě, které jsou zásadní pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí, zdraví, bezpečnosti, zabezpečení nebo dobrých hospodářských či sociálních podmínek obyvatel a jejichž narušení nebo zničení by mělo pro členský stát závažný dopad v důsledku selhání těchto funkcí“.

Dle zdroje lze jinými slovy kritickou infrastrukturu definovat jako systémy různé povahy (technické, organizační, kybernetické, územní, vzdělávací atd.), které mohou mít vliv na fungování ekonomiky, státu a na zvládání nouzových a kritických situací.

Oblast kritické infrastruktury upravuje krizový zákon.

Objektem neboli prvkem kritické infrastruktury se rozumí stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura, určená podle průřezových a odvětvových kritérií.

Ochrana zdraví a majetku lidí je předním zájmem základní funkce státu zakotvené v Ústavě České republiky (zákon č. 1/1993 Sb.).

Možné výskyty pohrom mohou ovlivnit nejen správnou funkci prvku kritické infrastruktury, ale taktéž mohou ohrozit zdraví a majetek lidí i životní prostředí.

Defence-In-Depth

Defence-In-Depth (ochrana do hloubky) je komplexní filozofie zajištění bezpečnosti, která se začala v technologii aplikovat v 80. letech minulého století.

Defence-In-Depth představuje komplexní přístup, který zajišťuje, že lidé i životní prostředí budou ochráněny i při kritických podmínkách v objektu.

Zahrnuje všechny činnosti zacílené na bezpečnost objektu i území, ve kterém se objekt nachází, a to počínaje umísťováním, přes navrhování a projektování, výstavbu, konstrukci, uvedení do provozu, provoz a odstavení objektu z provozu.

Přístup Defence-In-Depth je známý také v kybernetice a zabezpečení řídicích systémů např.

Systém systémů (SoS)

Systém systémů (SoS) je v oblasti systémového inženýrství definován jako množina nezávislých systémů, integrovaných do většího systému, který poskytuje unikátní vlastnosti.

Nezávislé tzv. složkové (angl. constituent) systémy spolupracují na produkci globálního chování, které nemohou sami produkovat.