Selen a zinek v přírodě: Výskyt a význam

Možná už jste slyšeli, že zinek se v lidském organismu podílí na více než 300 biochemických reakcích -⁠ ovlivňuje vše od zdraví kůže až po imunitní systém. Tělo si však tento důležitý minerál neumí vyrobit, a proto je potřeba mu ho dodat ve stravě. Zjistěte, které potraviny bohaté na zinek by ve vašem jídelníčku neměly chybět!

Zinek: Důležitý minerál pro lidské zdraví

Zinek (latinsky Zincum) se nachází ve všech lidských tkáních a je hned po železu nejhojnějším minerálem v organismu. Ovlivňuje funkci imunitních buněk, pomáhá tělu v procesu trávení a při absorpci živin a je spojen také s plodností a reprodukcí.

Zajímavostí je, že nedostatek zinku v organismu může snížit vnímání chutí a vůní. Mimo to se však projevuje také únavou, oslabenou imunitou, řídnutím vlasů nebo pomalejším hojením ran.

Dobrou zprávou je, že organismus zinku nepotřebuje mnoho. Dospělé osobě by mělo stačit v průměru 10 až 20 miligramů, což je dávka, kterou při správně nastaveném jídelníčku dostanete do těla bez problému. Důslednější hlídání příjmu zinku se vyplatí také vegetariánům a veganům.

Zdroje zinku v potravinách

Jednoznačně nejlepším přírodním zdrojem zinku jsou ústřice. Obsahují snadno vstřebatelnou formu tohoto důležitého minerálu a v jedné střední ústřici je ho až 5,3 mg. Nezaostávají však ani ostatní mořské plody - mezi potraviny bohaté na zinek patří také mušle, krevety, humři a krabi.

Čtěte také: Selen: Výskyt a význam

V našich vnitrozemských podmínkách bude bezesporu lepší variantou maso, především to hovězí. V kile kýty totiž najdete více než 6,5 gramu zinku. Vhodné jsou i ostatní druhy červeného masa, případně drůbež. Variantou mohou být také ryby.

Jak už bylo zmíněno výše, zinek v potravě rostlinného původu není tak dobře vstřebatelný.

Mezi nejoblíbenější rostlinné potraviny s obsahem zinku patří jednoznačně oříšky a semínka. Pořádná porce tohoto důležitého minerálu se skrývá například v kešu, v piniových oříšcích a ve vlašácích. Ze semínek se vyplatí vsadit na konopná, dýňová nebo sezamová, vhodná však mohou být i jiná, například slunečnicová a lněná.

Značné množství zinku obsahují také luštěniny, například cizrna, čočka a fazole. Pro představu, 100 gramů vařené čočky obsahuje přibližně 12 % denní dávky zinku.

Mezi potraviny, které obsahují zinek, patří také mléčné výrobky. Na druhou stranu, obsah zinku v ovoci a zelenině není příliš vysoký.

Čtěte také: Složení a vlastnosti ekologických barev na zinek

Kombinace zinku a selenu

Ve výživových doplňcích se zinek často kombinuje se selenem. Tato dvojice působí na mužský reprodukční systém a je vhodná také pro všechny, kteří chtějí podpořit správnou činnost svalů. Selen + zinek navíc má vliv i na stav kožních buněk, takže se často užívá pro krásnou pleť. Další oblíbenou volbou je zinek doplněný o vitamín C. Tato kombinace se běžně používá při začínajícím nachlazení nebo rekonvalescenci. Zinek se také často objevuje v kombinaci s antioxidanty, jako je například astaxanthin.

Selen: Esenciální stopový prvek

Selen je stopový prvek, který se v přírodě vyskytuje v malém množství, ale hraje klíčovou roli v mnoha biologických procesech v živých organismech. V životním prostředí se vyskytuje v půdě, vodě a v rostlinách a živočiších. Půda bohatá na selen se vyskytuje pouze v některých oblastech světa, což se promítá do obsahu selenu v rostlinách pěstovaných v těchto oblastech.

Nejvíce selenu se nachází v produktech z Jižní Ameriky, jako jsou para ořechy, ryby, korýši, maso, vejce a některé obiloviny a zelenina.

Selen je polokov patřící mezi chalkogeny. Ve formě čistého prvku se vyskytuje v několika krystalických formách, které mají šedou nebo červenou barvu, v živé přírodě je součástí organických sloučenin, zejména enzymů. Pojmenován je po Selene, řecké bohyni měsíce. Selen objevil Jöns Jacob Berzelius v roce 1817 ve Stockholmu, když zkoumal sedimenty vznikající při výrobě kyseliny sírové.

Výskyt selenu v potravinách

Selen se vyskytuje v řadě druhů potravin, zejména pak v obilovinách, mase, rybách, mléčných výrobcích a vejcích. Velmi bohatým zdrojem jsou paraořechy a vnitřnosti. Jeho koncentrace však hodně závisí na tom, odkud příslušná potravina pochází. Například v obilovinách a chlebu může obsah selenu kolísat mezi 0,01 a 30 mg na kilogram v závislosti na tom, kolik tohoto prvku obsahuje půda, kde bylo obilí pěstováno.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Evropské půdy přitom patří spíše mezi ty chudší - půdy nejbohatší na selen se nacházejí v některých oblastech USA, Kanady, Jižní Ameriky, Ruska a Číny. Například ve Finsku byla v poslední čtvrtině minulého století zavedena v zemědělství povinnost používat hnojiva obsahující selen, a následně došlo ke zvýšení jeho obsahu v potravinách 10-100x.

Funkce selenu v organismu

Selen je v organismu většinou vázán na bílkoviny - jde o tzv. selenoproteiny. Velká část z nich jsou enzymy, které jsou pro správné fungování organismu zcela zásadní. Další selenoproteiny jsou nezbytné pro transport selenu uvnitř těla nebo pro syntézu jiných enzymů.

Řada výzkumů také ukazuje na přímý vliv selenu na většinu epigenetických reakcí - tedy těch, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v DNA. Nedostatek selenu například negativně ovlivní úroveň metylace genů v játrech, tlustém střevě a některých imunitních buňkách, a dokonce i metylační vzorce, které souvisejí s rozvojem některých typu nádorových onemocnění.

Příjem selenu ovlivňuje i další epigenetickou reakci - acetylaci histonů. Tím se vysvětluje například protizánětlivé působení selenu při autoimunitních chorobách střev a dalších chronických zánětlivých onemocněních.

Příjem selenu podle několika studií rovněž souvisí s hladinou homocysteinu - metabolického produktu, který je dáván do souvislosti například s kardiovaskulárními chorobami či neurodegenerativními onemocněními.

Nedostatek a nadbytek selenu

Extrémní nedostatek selenu je v západních zemích poměrně vzácný. Jeden z jeho projevů, Keshanova choroba byl například pozorován v některých oblastech Číny, kde byl u obyvatel denní příjem selenu nižší než 15 µg.

Selen je součástí hned několika skupin enzymů se silnými antioxidačními účinky. Nejznámější z nich je glutathionperoxidáza (GPx), která chrání před poškozením volnými radikály buněčné membrány a organely obsahující tuky. Spolu s vitaminem E navíc udržuje integritu těchto membrán. Nedostatek GPx může například významně zvyšovat riziko srdečně cévních onemocnění, některých typů rakoviny a pravděpodobně i diabetu.

Další typ enzymů obsahujících selen, thiredoxinreduktázy (TXNRD) se zase kromě ochrany před volnými radikály podílejí i na kontrole dělení buněk a jejich programované smrti a také na potlačování zánětlivých procesů. Nedostatek selenu rovněž zvyšuje toxicitu vedlejších produktů oxidačně-redukčních reakcí.

Pro správné fungování štítné žlázy je dostatečný příjem selenu zcela zásadní - ostatně právě v tomto orgánu je koncentrace selenu nejvyšší z celého těla. Ochranný účinek selenu byl dokonce zaznamenán i při autoimunitních onemocněních štítné žlázy.

Dostatečná hladina selenu ve štítné žláze je přitom pro organismus prioritou - pokud je příjem tohoto prvku nedostatečný, dochází k jeho masivnímu přesunu z tkání celého těla právě do štítné žlázy. Tím se jeho nedostatek v těle prohlubuje, což mj. zhoršuje antioxidační ochranu jiných orgánů a tkání a zvyšuje riziko jiných problémů způsobených nedostatkem selenu.

Selen rovněž ovlivňuje aktivitu a tvorbu makrofágů a leukotrienů, což je jednou z příčin jeho protizánětlivého působení.

Další tkání, která obsahuje poměrně vysoké množství selenu, je tkáň varlat. Selen má totiž u mužů prokazatelný vliv na produkci testosteronu, a tím i na sexuální funkce a plodnost. Zároveň je potřebný pro tvorbu a vývoj spermií. U žen zatím vliv na plodnost spolehlivě prokázán nebyl, jeho užívání je ale přínosné při těhotenských a poporodních depresí.

Jak už jsme uvedli, pokud je příjem selenu nedostatečný, snaží se tělo udržet jeho vysokou hladinu především ve štítné žláze. Dalším orgánem, kde jeho množství klesá méně než jinde, je ovšem i mozek, protože i v jeho tkáni je selen velmi důležitý. Jeho důsledné doplňování je v tomto směru velmi přínosné především u starších osob, kde může pomoci oddálit nástup kognitivních potíží.

Selen díky svému antioxidačnímu a epigenetickému působení dokáže zpomalit stárnutí buněk. V tomto směru působí synergicky s vitaminem E.

Selen patří mezi prvky, jejichž deficit sice může způsobit vážné zdravotní potíže, ale u nichž zároveň hrozí riziko předávkování. Většina zdravotnických organizací doporučuje denní příjem selenu v rozmezí 50-75 µg, někdy je však možné narazit i na doporučení denního příjmu 105-124 µg - tyto dávky by měly zaručit snížení rizika úmrtí a rozvoje několika druhů rakoviny. Vyšší dávky se nedoporučují, mohou například zvýšit riziko vzniku diabetu 2. typu. Dávky nad 900 µg pak působí vyloženě toxicky.

Selen a zinek v české krajině

V české krajině chybí zinek a selen, což se následně projevuje v potravinovém řetězci. Oba prvky mají přitom pozitivní dopad na imunitu.

Vědci se proto rozhodli zkusit obohatit kvetoucí směsi jetelovin, trav a bylin o tyto prvky a zkoumat, jak to ovlivní jejich nektarodárnost. Pěstování víceletých pícnin, mezi které patří třeba právě jeteloviny, pozitivně ovlivňuje kvalitu půdy.

„Víceleté porosty půdu více obohacují o organickou hmotu, zadržují vodu v krajině a nadzemní části celoročně chrání povrch půdy před erozí. Výsledky vědeckého projektu financovaného TAČR mají zemědělcům odpovědět na řadu otázek. Jak dostat do přírody více selenu a zinkuje jedna z nich.

Vědci budou ve výzkumu aplikovat selen a zinek na listy rostlin. Zvolená forma hnojení má chránit půdní mikrobiom před potenciální toxicitou selenu a zinku, a zlepšuje příjem prvků rostlinou. Selen a zinek působí antioxidačně a antifungálně v rostlinném porostu i ve včelstvech.

Zatímco zinek podporuje tvorbu nektaru, selen působí antioxidačně. Jejich dodáním je možné zvýšit životaschopnost rostlin a podpořit regulaci jejich vodního režimu v období sucha. Selen se zatím v půdě vyskytuje pouze vzácně a tím pádem chybí i ve vypěstovaných plodinách a následně není zastoupený v lidské výživě.

Jeho deficit se u lidí může projevovat problémy endokrinní povahy, narušením funkcí imunitního systému a nedostatečnou ochranou vůči oxidačnímu stresu.

Těžké kovy a jejich výskyt v přírodě

Moderní doba přináší jistě řadu výhod. Zdaleka ne vše, s čím v současnosti přijdeme do styku, je však užitečné. Rozvoj průmyslových odvětví, farmaceutiky nebo také zemědělství znamená také vyšší zátěž pro životní prostředí. Těžké kovy na jedné straně nacházejí široké využití, na druhé straně jako důsledek tohoto využití také zaznamenáváme jejich zvýšený výskyt všude kolem nás.

Dle Wikipedie se jako těžký kov označuje kov, případně polokov, který je hrozbou pro životní prostředí. Postupně se definice rozšířila i o další kovy, bez ohledu na hustotu, například o arsen. V současnosti mezi těžké kovy řadíme vedle olova, rtuti, kadmia a arsenu také thalium nebo stříbro.

Olovo

Olovo je nejrozšířenějším z těžkých kovů. V přírodě ho najdeme v sulfidových a karbonátových rudách. Bohužel, v posledních desetiletích jeho výskyt stále narůstá, zejména v podobě nebezpečných sloučenin. Do zažívacího traktu člověka se olovo dostává prostřednictvím vodovodního potrubí, ale také glazur a pigmentů kuchyňského nádobí. Olovo můžeme najít i v kosmetice.

Olovo se v lidském těle hromadí v kostech. Jsou mu připisovány karcinogenní účinky. Poškozuje játra a ledviny. Negativně působí na kardiovaskulární systém, centrální nervový systém, imunitní systém a svaly.

Rtuť

Stejně jako olovo také rtuť je významným průmyslovým kovem. Jako rumělka se užívala k barvení už ve starém Egyptě. V novodobé historii rtuť zapadá do polarografie nebo zemědělství, kde se ještě donedávna její organické sloučeniny využívaly k moření obilí. Výroba teploměrů, barometrů, rentgenových trubic nebo zářivek, také výroba chloru, dezinfekčních prostředků nebo některých barviv - tam všude se dá najít rtuť.

Nejvýznamnějším zdrojem rtuti v potravě jsou mořské ryby, zejména ty velké. Problémem je také výroba a používání amalgámových plomb jako zubních výplní. Rtuť je neurotoxickým jedem, nebezpečné jsou především její výpary.

Chronické působení rtuti se v lidském organismu odráží v poškození centrální nervové soustavy a ledvin. Rtuť se snadno vstřebává také prostřednictvím kůže, dostane se do každé buňky v těle. Může stát za celou řadou zdravotních potíží a chronických onemocnění, je spojována například s diabetem nebo revmatickými chorobami. Může poškodit vyvíjející se plod v těle matky.

Kadmium

Kadmium se využívá jako doplňkový kov při zpracování jiných kovů. Kadmium je součástí ovzduší v důsledku spalování pohonných hmot a olejů. Je součástí zemědělských fosfátů a pesticidů, které kontaminují zemědělskou půdu. Hromadí se v půdě a ve vodě a odtud se dostává i do potravinového řetězce.

Kadmium v lidském těle negativně poškozuje zejména dýchací ústrojí a játra.

Arsen

Na arsen narazíme v přírodě nejčastěji v sulfidových rudách olova, mědi a jiných kovů. Používá se ve v metalurgii, ve sklářství, elektrotechnice, chemickém nebo farmaceutickém průmyslu. Je také součástí veterinárních prostředků proti parazitům, herbicidů a pesticidů, deratizačních prostředků, přípravků pro vyčiňování kůže nebo prostředků pro konzervaci dřeva proti houbám.

Arsen se v nízkých koncentracích vyskytuje přirozeně i v některých potravinách (např. mořští korýši, oves), zpravidla v netoxické podobě. V nízkých dávkách je neškodný, dle některých studií dokonce organismu prospěšný. Vysoce toxické jsou vyšší dávky sloučenin arsenu. Jsou karcinogenní.

Vyvolávají potíže kardiovaskulárního a dýchacího systému. V lidském těle se arsen hromadí zejména ve vlasech, nehtech a kůži.

Možnosti detoxikace od těžkých kovů

Schopnost detoxikace od těžkých kovů je připisována některým potravinám. K těm nejvýraznějším se řadí BIO chlorella. BIO chlorella, také BIO spirulina, BIO zelený ječmen a BIO mladá pšenice - to jsou čtyři zelené potraviny, které najdete v zelené směsi superpotravin Blendea SUPERGREENS.

Doporučení a upozornění

Z výše uvedených řádků tedy vyplývá, že zinek z potravin by měl stačit na doplnění denní dávky pro většinu běžné populace. Je však potřeba dodržovat vyvážený jídelníček, zaměřit se na zdroje, ze kterých je zinek pro tělo dobře dostupný, a potraviny bohaté na zinek ve stravě obměňovat. V české krajině totiž zinek chybí, což se následně odráží i v potravinovém řetězci.

To, v jakých potravinách je zinek, by tedy neměli řešit jen těhotné a kojící ženy, vegetariáni a vegani, případně lidé s poruchami trávení. Zinek patří mezi živiny, na které bychom ve stravě neměli zapomínat -⁠ i když ho tělo potřebuje jen malé množství, jeho nedostatek může mít nepříjemné následky.

tags: #selen #a #zinek #v #prirode #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad Vranov
• Pomoc pro cenné lokality
• Problémy životního prostředí
• Detailní informace o ADA Akustická emise
• Odpadkové koše pro děti