Ekonomická Výhodnost Recyklace: Studie a Analýzy

Recyklace se stává stále důležitějším tématem v kontextu ochrany životního prostředí a udržitelného hospodářství. Tento článek se zaměřuje na ekonomické výhody recyklace surovin v porovnání s jejich těžbou, přičemž se opírá o studie a analýzy, které zkoumají dopady různých materiálů na životní prostředí. V tomto článku se nebudeme zabývat ekologickým rozměrem recyklace - že je nutnost chránit přírodu před zamořením odpady stále naléhavější, bereme za samozřejmost.

Porovnání Dopadů Různých Obalových Materiálů

Jste přesvědčeni, že obaly vyrobené z plastu představují větší dopad na životní prostředí než ty ze skla, papíru nebo plechovky? Opak je pravdou. Jaký obal preferovat ve vztahu k dopadu na životní prostředí?

Environmentání dopad přitom hodnotili globálně na základě poznatků více studií posuzování životního cyklu, tzv. LCA metody. Vědci přepočítali u PET lahví, kartonových krabic, plechovek a lahví jejich celkové emise za rok na hmotnost obalu pro daný obsah. LCA přitom nehodnotí pouze emise uhlíku, ale celou řadu dalších kategorií, jako je spotřeba vody a vznik různých druhů odpadů při těžbě a zpracování. A to ve všech fázích životního cyklu výrobku, včetně jeho zpracování jako odpadu.

Výhodnost plastového balení oproti skleněnému vyčíslil třeba český výrobce mléčných produktů Olma. Zatímco do jejich závodu jeden kamion přiveze 960 tisíc kelímků na jogurt. Podobně uvažuje také jiný výrobce mlékárenských produktů Hollandia, podle kterého skleněný obal na 500 gramů jogurtu váží stejně jako 34 kelímků na stejnou hmotnost produktu. I v případě nápojových obalů představuje nejhorší dopady na životní prostředí nevratná skleněná láhev. Ukázala to LCA studie Technické univerzity ve Vídni pro společnost ALPLA. Jednorázové plastové obaly jsou z hlediska dopadů na životní prostředí výhodným řešením, obsahují-li recyklát.

Uhlíková Stopa a Recyklace Plastů

V celkovém měřítku se výroba a zpracování plastů podílí z asi 3,8 % na globálních emisích skleníkových plynů. Zatímco ve výrobě automobilů jsou dlouhodobě pro osobní dopravu nastavené limity, pro obaly zatím stanoveny nebyly. Přesto u těch plastových bude podporováno využití recyklátu, který může omezit emitované skleníkové plyny o 25 - 75 % (podle charakteru aplikace) oproti použití virgin materiálu. Proč se vůbec zabývat emisemi skleníkových plynů a usilovat o tzv. uhlíkovou neutralitu? Omezení zbytečných emisí tohoto typu pomůže zpomalit klimatickou změnu ve smyslu globálního oteplování.

Čtěte také: Co je to udržitelnost?

Ekonomické Výhody Recyklace Kovů

Jak jsme si naznačili na příkladu mědi a zlata v elektroodpadech, je výhodnost recyklace obzvlášť zřejmá v případě kovů. Kovy totiž mívají chemické vlastnosti, které umožňují jejich opakovanou recyklaci, aniž by přitom ztrácely na kvalitě. Recyklace je navíc oproti těžbě mnohem méně nákladná. Například při recyklaci oceli se spotřebuje o 50 % méně energie než při její výrobě z vytěžené rudy. Recyklace mědi ušetří 85 % energie, u hliníku je to dokonce 95 %. Zpracování kovových odpadů proto roste.

Přibližně 50 % veškeré poptávky po mědi v EU dnes pokrývá recyklace. A poptávka po tomto kovu vytrvale stoupá, od šedesátých let vylétla o 250 %. Hliník patří mezi deset nejrecyklovanějších kovů na planetě. Například sběr a zpracování nápojových plechovek, ve kterých se aluminium používá, má v zemích jako Německo 99% efektivitu. V Česku to podle údajů z roku 2015 zvládáme zatím jen na 59 %. Nejrecyklovanějším kovem na světě je olovo.

Možnosti recyklace jsou stále nevyužité, a to dokonce i v případě výroby oceli. Podle studie OSN se ze 60 nejčastěji využívaných kovů jen třetina recykluje v míře přesahující 50 %. U 34 kovů je míra recyklace dokonce nižší než 1 %. To se však zřejmě brzy změní.

Příklady Recyklačních Firem v České Republice

Jen pár měsíců po sametové revoluci se zakladatelé firmy CIUR pustili do vlastní malé revoluce. Koupili kanadskou technologii a ze sběrového papíru začali vyrábět ekologickou izolaci pro budovy. Zatímco v Kanadě měla tato foukaná izolace dlouhou tradici, cesta do českých staveb byla mnohem složitější. V následujících třiceti letech se firma naučila zpracovávat další druhy starého papíru, včetně toho určeného k likvidaci. „Začali jsme recyklovat také plasty. Z bezpečnostních fólií děláme přísady do asfaltových směsí s unikátními vlastnostmi,“ popisuje Urbánek výrobek, za který firma dostala loni cenu Česká hlava.

Na potíže naráží na českém trhu také zpracovatel starých pneumatik RPG Recycling. Jeho pryžový granulát najde uplatnění v asfaltu, protihlukových stěnách, na površích dětských hřišť či v posilovnách. „Jako výrobce ale máme mnohdy problém udat náš výrobek ve veřejných zakázkách. Máme třeba pryžovolitinový kanálový komplet. Je o něco dražší než standardní celolitinový.

Čtěte také: Ekonomické aspekty recyklace

Recyklace a Boj Proti Klimatickým Změnám

Recyklace odpadních materiálů je jednou z cest ke klimaticky neutrální ekonomice. Když české ocelárny vdechnou nový život 1,8 milionu tun staré oceli ročně, ušetří tím 3 miliony tun oxidu uhličitého, který nevznikne při výrobě surového železa. Obecně se u kovů úspora emisí pohybuje od 60 do 90 procent ve srovnání s výrobou kovů z rud. Recyklace plastů dokáže ušetřit přes 70 procent oxidu uhličitého, který vzniká při primární výrobě. Podobný přínos má recyklace starého papíru. Atmosféru chrání také opětovné používání skleněných střepů. Při výrobě obalového skla se běžně do skloviny přidává 35 procent starého skla.

Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl do roku 2035 recyklovat 65 procent komunálních odpadů. Tyto opětovně použitelné materiály šetří energii už jednou vloženou do jejich výroby. Zároveň se neplýtvá primárními přírodními surovinami. Recyklační cíle bude muset plnit také Česko. První krok už ministerstvo životního prostředí udělalo. Do poslanecké sněmovny loni na podzim poslalo odpadový balíček, který zakáže skládkování jinak využitelných odpadů od roku 2030. Zároveň zvedne poplatek za ukládání odpadu na skládky z nynějších 500 korun na 1850 korun za tunu.

V Česku funguje dobře recyklace oceli. Každý rok tuzemské ocelárny přemění na nové výrobky 1,8 milionu tun ocelového šrotu. Tuzemské kapacity bez problémů stačí také na zpracování použitého skla. „Prostor pro další navyšování kapacit existuje. Horší je situace u starého papíru. Před sedmi lety tvořil sběrový papír v České republice 30 procent vstupních surovin pro výrobu papíru, nyní se tento podíl pohybuje nad 20 procenty. V minulosti se v Česku odstavovaly starší malé stroje na zpracování sběrového papíru bez náhrady novými velkokapacitními stroji. Nejméně kapacit je v Česku stejně jako ve zbytku Evropy na recyklaci plastů. I tady investoři narážejí na zdlouhavé stavební řízení. „Nezmění-li se zásadně stavební zákon, nebude Česko schopno situaci v oblasti recyklace vyřešit,“ dodává Milan Chromík.

Problémy a Výzvy v Recyklaci Plastů

Už za pět let by měla Evropa využívat 10 milionů tun recyklovaných plastů za rok. Realita je od tohoto politického cíle ale hodně daleko. Neexistují dostatečné kapacity, které by staré plasty přetvořily do opětovně použitelné formy. Stačí se podívat na PET, z něhož se vyfukují nápojové lahve. Při roční spotřebě 4 milionů tun panenského PET vyrobeného z ropy by musel evropský recyklační průmysl ročně dodat 1 milion tun recyklovaného plastu. Nyní však má kapacitu pouze na čtvrt milionu tun recyklátu v potravinářské kvalitě.

Větší recyklaci plastu zatím brání kromě relativně vysokých nákladů také technické překážky, uvádí studie OECD. Do plastů se přimíchává až 30 milionů chemikálií, které vylepšují jejich vlastnosti, ale komplikují recyklaci. Řešením by mohlo být větší rozšíření chemické recyklace, kdy se plasty vysokou teplotou rozloží a z takto získaných sloučenin lze opět vyrobit čistý plast. Navzdory politickým cílům jde ve funkčním oběhovém hospodářství především o ekonomickou výhodnost. Třeba granulát z použitých PET lahví musí být levnější než PET vyrobený z ropy. Tato rovnice už nějakou dobu neplatí kvůli levné ropě.

Čtěte také: Ekonomická Octavia G-Tec

Pro své výrobky musí mít recyklační firmy také dostatečný odbyt. Ministerstvo životního prostředí zatím ale nemá plán, jak tento trh nastartovat. V úvahu přichází například snížená sazba daně z přidané hodnoty podle obsahu recyklátu nebo preference recyklovaných materiálů ve veřejných zakázkách. Možná by ale stačilo jednodušší opatření, soudí Michal Urbánek z firmy CIUR. Zavedení jednotného označení recyklovaných výrobků by jim dodalo punc cennosti a vážnosti.

Cirkulární Ekonomika a Budoucnost Recyklace

Posledních 10 let přineslo mix prudkého nárůstu světové produkce odpadů, znečišťování životního prostředí a vzrůstajícího odporu mladé generace. Z odpadů se stalo zásadní politické a občanské téma. Zcela novou dynamiku do něj vnášejí nové technologie a soukromé společnosti, které si stanovují ambiciózní recyklační cíle. Evropská komise odhaduje, že její Circular Economy Action Plan vytvoří do roku 2030 zhruba 580 tisíc míst a ušetří firmám 600 miliard eur. Podle odhadů společnosti McKinsey může Evropa přechodem na cirkulární ekonomiku vygenerovat do roku 2030 čistý ekonomický přínos ve výši 1,8 bilionu eur (zhruba 46 000 miliard korun). To už není recyklace, ale spíše reinkarnace. A poptávka je obrovská. Start-up Iionica Technologies například nedávno koupila Coca-Cola a společně zpracovávají znečištěný plast z oceánů.

Studie o Zálohovém Systému pro PET Lahve

Právě zveřejněné studie pracovní skupiny Zálohujme? potvrdily výhodnost zavedení zálohového systému v České republice. Materiál analyzuje možnosti zavedení vratných záloh na PET lahve a plechovky. Studie počítá s výší zálohy 3 Kč. Po počáteční investici by byl systém plně finančně soběstačný. Vedl by též k zásadnímu omezení množství odhozených lahví v přírodě či okolo dopravních cest.

Zvýšení třídění a recyklace PET lahví, snížení množství odpadků odhozených v přírodě či podpora oběhového hospodářství, to jsou palčivá témata, kterými se zabývá nejen Evropská unie, ale také pracovní skupina Zálohujme? Tu tvoří zástupci Institutu Cirkulární Ekonomiky (INCIEN), společnosti Karlovarské minerální vody (KMV) a Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT).

“Současný systém třídění není zdaleka tak efektivní, jak si někdy myslíme. Nemotivuje nás k prevenci a není ani zárukou recyklace. Provedená analýza ekonomických výnosů a nákladů prokázala finanční soběstačnost celého systému. Systém nepočítá s financováním z veřejných prostředků. Po počáteční investici budou náklady na provoz systému ve výši 1,42 miliardy Kč plně kryty jeho ročními příjmy.

„Z naší studie vyplývá, že ročně přicházíme o 24 000 tun materiálu z PET lahví, který je cennou surovinou. Z hlediska cirkulární ekonomiky je tento stav nedostatečný. Je třeba zkoumat cesty, jak PET lahve recyklovat v maximální míře, lokálně a bez ztráty na kvalitě,“ podotýká Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky.

tags: #ekonomická #výhodnost #recyklace #studie

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro výběr mikiny na kempování a turistiku
• 1. stupeň ochrany přírody v ČR
• Grafy znečištění vod
• Efektivní metody pro ucpaný odpad
• Programy 1. stupně ZŠ Kladno