Výskyt selenu v přírodě a jeho význam

15.12.2025

Selen (Se) je chemický prvek s protonovým číslem 34, který patří do 16. skupiny periodické tabulky, mezi takzvané chalkogeny. Selen je polokov patřící mezi chalkogeny. Byl objeven roku 1817 Jönsem Jacobem Berzeliem.

Objev a pojmenování selenu

Objev selenu je spojen se jménem švédského chemika Jönse Jacoba Berzelia a datuje se do roku 1817. Jméno dal selenu jeho objevitel Jöns Jacob Berzelius v roce 1817. Odvodil ho od řeckého slova „Selene“ (Σελήνη), což v překladu znamená Měsíc. Během analýzy vedlejších produktů při výrobě kyseliny sírové z pyritu v továrně u Gripsholmu si povšiml červenohnědého sedimentu. Učinil tak proto, že prvek objevil ve společnosti telluru, jehož název je odvozen od latinského „Tellus“ (Země). Zpočátku se domníval, že se jedná o telur, prvek objevený nedlouho předtím a chemicky velmi podobný. Detailnější chemické zkoumání však odhalilo, že izoloval zcela nový prvek.

Výskyt selenu v přírodě

Selen je v zemské kůře poměrně vzácný prvek, rozptýlený v nízkých koncentracích a jen zřídka se vyskytující v ryzí formě. Jeho hlavní výskyt je spojen se sulfidickými rudami těžkých kovů, jako je měď, olovo a nikl, kde atom selenu často nahrazuje atom síry v krystalové mřížce minerálů. V přírodě se vyskytuje především jako příměs v sulfidických rudách mědi, olova či niklu. Selen obvykle doprovází síru a tellur v jejich rudách. Právě proto se selen získává téměř výhradně jako vedlejší produkt při zpracování těchto rud, zejména při elektrolytické rafinaci mědi. V nejstálejší podobě se jedná o šedou, křehkou pevnou látku s kovovým leskem, existuje však i v červené práškové formě. Během elektrolýzy se hromadí v anodových kalech spolu s drahými kovy.

Je proto také obvykle získáván z odpadů po spalování síry při výrobě kyseliny sírové nebo ze zbytků po elektrolytické výrobě mědi ze sulfidických rud. Relativní zastoupení selenu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V mořské vodě je jeho koncentrace na hranici měřitelnosti analytickými technikami, obvykle je uváděna hodnota 0,09 mikrogramů/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom selenu připadá půl miliardy atomů vodíku.

Vlastnosti selenu

Elementární selen se vyskytuje v několika krystalických formách, jejichž barva je buď šedá nebo tmavě červená. Vyskytuje se v několika alotropických modifikacích, z nichž nejznámější je stabilní šedý „kovový“ selen. Tato forma vykazuje pozoruhodné polovodičové vlastnosti; její elektrická vodivost se výrazně zvyšuje při vystavení světlu, což je jev známý jako fotovodivost. Existují také méně stabilní formy, jako je červený a černý amorfní selen. Je prakticky nerozpustný ve vodě, poměrně dobře se rozpouští v sirouhlíku. Elementární selen je za normálních podmínek stálý, poměrně snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Chemicky se podobá síře, hoří na vzduchu modrým plamenem za vzniku oxidu seleničitého a slučuje se s mnoha prvky.

Čtěte také: Ekologická stabilita krajiny

Ve sloučeninách se selen vyskytuje v mocenství Se^2-, Se²⁺, Se⁴⁺ a Se⁶⁺. Selen vykazuje fascinující fyzikální vlastnosti. Jeho šedá krystalická modifikace je fotovodivá, což znamená, že její elektrická vodivost se dramaticky zvyšuje při osvětlení. Tato vlastnost byla základem prvních fotobuněk a xerografických kopírek. Existuje i v jiných formách, například jako červený amorfní prášek.

Formy selenu v přírodě

V přírodě se selen vyskytuje v různých formách. Nejčastěji jako selenidy v sulfidických rudách kovů nebo jako rozpustnější seleničitany a selenany v půdě. Organismy ho zabudovávají do organoselenových sloučenin, jako jsou aminokyseliny selenocystein a selenomethionin. Člověk cíleně vyrábí řadu jeho sloučenin pro specifické účely. Seleničitan sodný a selenan sodný se používají jako doplňky stravy a do krmiv. Sulfid seleničitý je aktivní složkou šamponů proti lupům. Oxid seleničitý slouží jako katalyzátor a pigment.

Význam selenu

Selen je pro člověka i přírodu nepostradatelný, avšak ve dvojaké roli.

Technologický význam

Technologický význam selenu spočívá v současné době ve výrobě fotočlánků. V průmyslu nachází uplatnění při výrobě skla, kde slouží k odbarvování nebo naopak k tvorbě rubínově červených odstínů. Jedná se o zařízení, která za využití fotoelektrického jevu po ozáření světlem přímo produkují elektrickou energii. Fotočlánky s obsahem selenu se však používají i pro měření intenzity dopadajícího světla jako expozimetry, například ve fotoaparátech a kamerách. Jeho polovodičové a fotovodivé vlastnosti jsou klíčové pro fotokopírky, solární panely a další elektroniku.

Selen se také dříve používal v laserových tiskárnách na výrobu světlocitlivého válce, který umožňuje samotný tisk. Z důvodu jeho vlivu na životní prostředí již cca od roku 1992 počala být pro světlocitlivý povrch používána organická fotocitlivá fólie (OPC - Organic Photo Conductor).

Čtěte také: Efektivní čištění odpadních vod

Biologický význam

V biologii je esenciálním stopovým prvkem, nezbytným pro funkci enzymu glutathionperoxidázy, který chrání buňky před oxidačním stresem. Selen hraje v lidském těle velmi důležitou roli - bojuje proti volným radikálům a podílí se na aktivitě mnoha enzymů. Podílí se na správné funkci imunitního systému a štítné žlázy. Ovlivňuje tak například obranyschopnost, kvalitu vlasů a nehtů nebo zrání spermií. Organismus si ho však neumí sám vyrobit, takže je potřeba selen přijímat v rámci vyváženého jídelníčku.

Selen v potravě

Selen se vyskytuje v řadě druhů potravin, zejména pak v obilovinách, mase, rybách, mléčných výrobcích a vejcích. Velmi bohatým zdrojem jsou paraořechy a vnitřnosti. Jeho koncentrace však hodně závisí na tom, odkud příslušná potravina pochází. Například v obilovinách a chlebu může obsah selenu kolísat mezi 0,01 a 30 mg na kilogram v závislosti na tom, kolik tohoto prvku obsahuje půda, kde bylo obilí pěstováno. Evropské půdy přitom patří spíše mezi ty chudší - půdy nejbohatší na selen se nacházejí v některých oblastech USA, Kanady, Jižní Ameriky, Ruska a Číny.

Pokud vás zajímá, co obsahuje selen z živočišných produktů, pak vězte, že rozhodně nešlápnete vedle s jakýmkoliv masem. Ve 100 g kuřecího masa přijmete přibližně 28 mcg selenu a ve stejném množství vepřového dokonce až 50 mcg. Pořádnou porci tohoto důležitého stopového prvku však najdete i v rybách. Nejjednodušším způsobem, jak tělu zajistit dostatek selenu, je konzumace para ořechů. Ty navíc obsahují vlákninu, vitamíny A, B1, B2, B3, B6, B9, E, D a spoustu minerálů, jako je například železo či vápník. Jsou také zdrojem zdravých tuků. Stačí, když si zobnete 4 až 6 ks průměrných para ořechů, a o doplnění denní dávky selenu máte vystaráno. Jíst vyšší množství se však nedoporučuje. Další potravinou, která obsahuje selen, jsou slunečnicová semínka. Ta mimo jiné vašemu tělu doplní také plno hořčíku, vitamínu E a nenasycených mastných kyselin. Pokud si je navíc nasypete na svou ranní ovesnou kaši, máte o nálož selenu pro celý den vystaráno.

Například ve Finsku byla v poslední čtvrtině minulého století zavedena v zemědělství povinnost používat hnojiva obsahující selen, a následně došlo ke zvýšení jeho obsahu v potravinách 10-100x.

Nedostatek a nadbytek selenu

Výraznější deficit selenu je sice velmi vzácný, na zdraví však můžete pocítit i lehce nedostatečný příjem tohoto stopového prvku. Na rozdíl od jiných minerálů se totiž neukládá v játrech, takže jeho hladina v krvi poměrně rychle klesá. Nedostatek se pak může projevit hned v několika směrech. Mezi první příznaky patří únava a oslabená obranyschopnost, dále se mohou přidat problémy s pletí, lámavé vlasy a nehty. Dobrou zprávou je, že potraviny obsahující selen jsou poměrně běžné a s největší pravděpodobností se alespoň některé z nich už dávno nachází ve vašem jídelníčku. O něco horší je fakt, že podle vědců z Mendelovy univerzity v Brně je selenu v české krajině čím dál méně. A to se samozřejmě promítá i do jeho obsahu v naší stravě. Závěr? Selen v jídle je, ale v dnešní době je více než kdykoliv jindy vhodné zamyslet se nad tím, kolik ho reálně přijímáte.

Čtěte také: Definice ekologicky významného prvku

Důležité je, aby příjem selenu byl vyvážený. Tělo totiž trpí při jeho nedostatku, ale také při nadbytku - ve vysokých dávkách selen může být toxický. Horní hranice denního příjmu je přibližně 400 mcg. Absolutním stropem je 900 mikrogramů, což je množství, které již může způsobit problémy s trávením, zvracení a nevolnost. Určitě se však nemusíte potravin bohatých na selen bát. I když jich budete konzumovat větší množství, k otravě selenem se pravděpodobně nedopracujete. Problematické může být hlavně špatné užívání doplňků stravy - především nevhodné kombinace několika různých produktů. Proto vždy zařazení výživových doplňků konzultujte se svým lékařem.

Nedostatkem selenu mohou být ohroženi především kuřáci, muži v andropauze nebo vegetariáni. Mimo to potřebuje organismus více selenu také při zvýšené fyzické zátěži, při vyšším příjmu tuků a při infekčních onemocněních. Speciální kategorií jsou pacienti, kteří dlouhodobě podstupují hemodialýzu, tedy mimotělní čištění krve. Tato procedura totiž odstraňuje z krevního oběhu také určité procento selenu.

Bylo zjištěno, že pravidelný snížený příjem selenu v potravě nepříznivě ovlivňuje především kardiovaskulární systém a zvyšuje riziko infarktu myokardu a cévních onemocnění. Nedostatek selenu v potravě těhotných žen může nepříznivě působit na vývoj plodu. Důležité přitom je i to, aby celková denní dávka selenu nepřekročila jistou hranici. Za optimální dávku se v současné době pokládá kolem 60-200 mikrogramů selenu denně. Naopak dávky nad 900 mikrogramů denně jsou již toxické, způsobují poruchy trávení, vypadávání vlasů, změny nehtů a deprese.

Některé rostliny, například kozinec, dokáží selen bioakumulovat v takové míře, že se stávají jedovatými pro pasoucí se zvířata, což způsobuje onemocnění zvané selenóza.

Selen patří mezi prvky, jejichž deficit sice může způsobit vážné zdravotní potíže, ale u nichž zároveň hrozí riziko předávkování. Většina zdravotnických organizací doporučuje denní příjem selenu v rozmezí 50-75 µg, někdy je však možné narazit i na doporučení denního příjmu 105-124 µg - tyto dávky by měly zaručit snížení rizika úmrtí a rozvoje několika druhů rakoviny. Vyšší dávky se nedoporučují, mohou například zvýšit riziko vzniku diabetu 2. typu. Dávky nad 900 µg pak působí vyloženě toxicky. Mezi typické příznaky předávkování patří kovová pachuť v ústech, ztráta vlasů, potíže s dýcháním, kožní vyrážky, nevolnost, průjem či podráždění.

Selenoproteiny a epigenetické účinky

Selen je v organismu většinou vázán na bílkoviny - jde o tzv. selenoproteiny. Velká část z nich jsou enzymy, které jsou pro správné fungování organismu zcela zásadní. Další selenoproteiny jsou nezbytné pro transport selenu uvnitř těla nebo pro syntézu jiných enzymů. Řada výzkumů také ukazuje na přímý vliv selenu na většinu epigenetických reakcí - tedy těch, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v DNA. Nedostatek selenu například negativně ovlivní úroveň metylace genů v játrech, tlustém střevě a některých imunitních buňkách, a dokonce i metylační vzorce, které souvisejí s rozvojem některých typu nádorových onemocnění. Příjem selenu ovlivňuje i další epigenetickou reakci - acetylaci histonů. Tím se vysvětluje například protizánětlivé působení selenu při autoimunitních chorobách střev a dalších chronických zánětlivých onemocnění. Příjem selenu podle několika studií rovněž souvisí s hladinou homocysteinu - metabolického produktu, který je dáván do souvislosti například s kardiovaskulárními chorobami či neurodegenerativními onemocněními.

Vliv selenu na zdraví

Antioxidační účinky

Selen je součástí hned několika skupin enzymů se silnými antioxidačními účinky. Nejznámější z nich je glutathionperoxidáza (GPx), která chrání před poškozením volnými radikály buněčné membrány a organely obsahující tuky. Spolu s vitaminem E navíc udržuje integritu těchto membrán. Nedostatek GPx může například významně zvyšovat riziko srdečně cévních onemocnění, některých typů rakoviny a pravděpodobně i diabetu. Další typ enzymů obsahujících selen, thiredoxinreduktázy (TXNRD) se zase kromě ochrany před volnými radikály podílejí i na kontrole dělení buněk a jejich programované smrti a také na potlačování zánětlivých procesů. Nedostatek selenu rovněž zvyšuje toxicitu vedlejších produktů oxidačně-redukčních reakcí.

Funkce štítné žlázy

Pro správné fungování štítné žlázy je dostatečný příjem selenu zcela zásadní - ostatně právě v tomto orgánu je koncentrace selenu nejvyšší z celého těla. Důvody jsou přitom dva: Enzymy obsahující selen jsou nezbytné přímo pro vlastní tvorbu hormonů štítné žlázy a také pro přeměnu méně aktivního hormonu tyroxinu (T4) na aktivnější trijódthyronin (T3). K tvorbě těchto hormonů je navíc nezbytný i peroxid vodíku, což s sebou nese zvýšenou produkci volných peroxidových radikálů, které by mohly poškozovat buňky štítné žlázy, a proto je zapotřebí jejich důsledná antioxidační ochrana - a právě tu mají na starosti další typy enzymů obsahující selen. Ochranný účinek selenu byl dokonce zaznamenán i při autoimunitních onemocněních štítné žlázy. Dostatečná hladina selenu ve štítné žláze je přitom pro organismus prioritou - pokud je příjem tohoto prvku nedostatečný, dochází k jeho masivnímu přesunu z tkání celého těla právě do štítné žlázy. Tím se jeho nedostatek v těle prohlubuje, což mj. zhoršuje antioxidační ochranu jiných orgánů a tkání a zvyšuje riziko jiných problémů způsobených nedostatkem selenu. Například u potkanů s extrémním deficitem selenu došlo v rámci jedné studie k poklesu aktivity antioxidačních selenových enzymů GPx v játrech a srdci prakticky na nulu, zatímco jejich aktivita ve štítné žláze se snížila jen na 50 %.

Imunitní systém

Z doposud provedených studií například vyplývá, že nedostatek selenu negativně ovlivňuje tvorbu a aktivitu některých imunitních buněk (hlavně lymfocytů a NK buněk) a hladinu protilátek IgA, IgM i IgG a také celkovou schopnost organismu optimálně reagovat na virovou infekci. Týká se to například virů chřipkového typu, podle některých výzkumů ovšem hladina selenu souvisí i se závažností onemocnění HIV/AIDS - udržování optimální hladiny selenu je dle současných poznatků jedním z důležitých preventivních kroků, které mohou zabránit progresi HIV do AIDS, a snižuje také množství hospitalizací lidí trpících touto chorobou. Obecně také platí, že nízká hladina tohoto prvku může přispět k tomu, že se neškodné viry změní ve virulentní patogeny. Selen rovněž ovlivňuje aktivitu a tvorbu makrofágů a leukotrienů, což je jednou z příčin jeho protizánětlivého působení.

Kardiovaskulární systém

Poněkud nejasná je zatím i souvislost mezi selenem a srdečně cévními chorobami. Například v jedné rozsáhlé studii, v níž byly zdravým mužům po dobu 48 týdnů podávány doplňky stravy se selenem, se stav jejich cév nijak významně nezměnil, nicméně v dalších výzkumech souvisela nízká hladina selenu s vyšším rizikem úmrtí na kardiovaskulární choroby. Výrazný deficit selenu byl zjištěn také u pacientů nad 55 let krátce po cévní mozkové příhodě. Výrazný nedostatek selenu pak může vést k rozvoji tzv. Keshanovy choroby, která se mj. projevuje právě potížemi postihujícími srdce - zejména kardiomyopatií ve spojení se srdečním selháním.

Reprodukční zdraví

Další tkání, která obsahuje poměrně vysoké množství selenu, je tkáň varlat. Selen má totiž u mužů prokazatelný vliv na produkci testosteronu, a tím i na sexuální funkce a plodnost. Zároveň je potřebný pro tvorbu a vývoj spermií. U žen zatím vliv na plodnost spolehlivě prokázán nebyl, jeho užívání je ale přínosné při těhotenských a poporodních depresí.

Mozek a kognitivní funkce

Jak už jsme uvedli, pokud je příjem selenu nedostatečný, snaží se tělo udržet jeho vysokou hladinu především ve štítné žláze. Dalším orgánem, kde jeho množství klesá méně než jinde, je ovšem i mozek, protože i v jeho tkáni je selen velmi důležitý. Jeho důsledné doplňování je v tomto směru velmi přínosné především u starších osob, kde může pomoci oddálit nástup kognitivních potíží. Některé studie dokonce ukazují, že selen může mít vliv i na riziko Alzheimerovy choroby - lidé s touto nemocí mají v mozku o cca 40 % nižší koncentraci tohoto prvku než jejich zdraví vrstevníci. Nedostatek selenu způsobuje i zvýšení rizika depresí a může se také projevovat vyšší tendencí k nepřátelskému chování. Jedním z důvodů může být fakt, že ovlivňuje produkci neurotransmiterů - tj. látek zajišťujících přenos nervových vzruchů. Výskyt poruch nálady v souvislosti s deficitem selenu byl prokázán i u seniorů.

Proti stárnutí

Selen díky svému antioxidačnímu a epigenetickému působení dokáže zpomalit stárnutí buněk. V tomto směru působí synergicky s vitaminem E. Projevy tohoto zánětlivého onemocnění kloubů mohou často ukazovat na nedostatek selenu, zvláště pokud se vyskytují u dětí to 13 let.

Doporučený denní příjem a vstřebatelnost

Doporučená denní dávka selenu se pohybuje okolo 60 mikrogramů, tedy 0,06 miligramu. Trochu přesněji by se dalo říci, že člověk by měl přijmout zhruba 1 mikrogram selenu na 1 kg své váhy.

Pokud jde o vstřebatelnost a využitelnost, tak ta je velmi vysoká u všech potravin obsahujících selen. Pokud volíme doplňky stravy, je vhodné dávat přednost těm, které obsahují selen vázaný v organických sloučeninách. Anorganické formy selenu se sice také vstřebávají poměrně dobře, ale jsou také z organismu velmi snadno vylučovány. Z doplňků stravy jsou velmi dobře využitelné například ty, v nichž je selen vázán na sušené pivovarské kvasnice. Selen je často užíván společně s vitaminem E, s nímž při některých procesech působí synergicky.