Mezinárodní organizace BirdLife International, kterou v Česku zastupuje Česká společnost ornitologická, zveřejnila nový Červený seznam ptáků Evropy. Po seznamech z let 1994, 2004 a 2015 se jedná o čtvrté vyhodnocení stavu ptactva v Evropě od asociace ochranářských organizací BirdLife International. Červený seznam nabízí nezávislé zhodnocení rizika vyhynutí pro všechny druhy ptáků přirozeně se vyskytující v Evropě. Publikace je základem evropské ochrany ptáků v nejbližších letech.
I přes nezpochybnitelné ochranářské úspěchy je v Evropě každý pátý ptačí druh ohrožený vyhynutím. Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství, ztráta vhodného prostředí i pronásledování člověkem.
Díky tomu, jak ptáci rychle a citlivě reagují na změny ve svém prostředí, nám ukazují, v jakém stavu se naše životní prostředí nachází a jaká je udržitelnost lidského počínání v krajině. Příkladem může být intenzivní zemědělství a s ním související úbytek ptáků zemědělské krajiny. Ubývající ptáci tu jako indikátor ukazují, že intenzivní zemědělství je dlouhodobě neudržitelné a provází ho úbytek biodiverzity.
Stupeň ohrožení podle kritérií IUCN je určován několika kategoriemi - od kategorie vyhynulých přes střední stupně ohrožení až po kategorii označující takové druhy, které nejsou téměř, či vůbec ohroženy.
Hlavní zjištění Červeného seznamu ptáků:
Čtěte také: C1 kriticky ohrožené druhy
Krkavcovitý pták havran polní se v porovnání s Červeným seznamem z roku 2015 přesunul z kategorie málo dotčený (LC) do kategorie zranitelný (VU). Stává se tedy ohroženým druhem. S výrazným úbytkem populace se potýkají havrani především v Rusku (ale nejenom tam!), kde žije třetina evropské populace. BirdLife International jako příčinu poklesu evropské populace havranů uvádí pronásledování ze strany člověka a ničení hnízdních kolonií.
Dalším příkladem ohrožených druhů, které se přesunuly z kategorie málo dotčený (LC) do kategorie zranitelný (VU), jsou bekasina otavní a vodouš rudonohý, tedy bahňáci, kteří k životu potřebují podmáčené louky a mokřady. Kvůli změnám v tradičním hospodaření, které jsou spojené s ničením a zánikem luk a mokřadů, tito bahňáci ubývají.
Volání pět peněz křepelky polní se z evropské krajiny ozývá stále méně. Důvodem je, kromě výše zmíněného intenzivního zemědělství, také masivní a neudržitelný lov křepelek v oblasti Středozemního moře. V některých státech je tato praktika stále legální. Obrovským problémem je ale nelegální lov, kdy střelci zabíjejí ptáky pouze pro jejich krutou zábavu.
Dalších 35 druhů (6 %) je téměř ohroženo (NT). 5 druhů je regionálně vyhynulých (RE).
Na seznamu jsou ale i dobré zprávy. Např. luňák červený přechází díky soustavné ochranářské práci z kategorie téměř ohrožený (NT) do málo dotčený (LC).
Čtěte také: Seznam ekologických výrobků
Celkem 20 druhů bylo dříve považováno za tzv. regionálně ohrožené. Nyní jsou tyto druhy klasifikovány jako v Evropě málo dotčené (ačkoli některé z nich stále patří mezi celosvětově ohrožené druhy). Do této kategorie patří pelikán kadeřavý, polák malý, dytík úhorní, luňák hnědý, poštolka jižní, káně bělochvostá, rybák černozobý, potáplice severní nebo drop velký. Dalších 25 druhů je sice stále v Evropě ohroženo, ale méně než před deseti lety, a tak mohly být přesunuty do nižší kategorie ohrožení.
Červený seznam ohrožených druhů IUCN je nejobsáhlejší světový zdroj informací o stavu rostlinných a živočišných druhů z hlediska jejich ochrany. Je založen na objektivním systému zhodnocení rizika vyhynutí druhů.
Druhy jsou rozděleny do kategorií založených na různých kritériích včetně populačních trendů, velikosti a struktury populace a geografickém rozšíření. Červený seznam IUCN není jen registr jmen v jednotlivých kategoriích. Je to zároveň ucelený přehled informací o hrozbách pro jednotlivé druhy, jejich ekologických nárocích, prostředí ve kterém žijí a informací o tom, co je třeba udělat, abychom zabránili jejich vyhynutí.
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) je celosvětově nejstarší a největší environmentální sdružení více než 1400 vládních i nevládních organizací a téměř 16 000 dobrovolných vědců a expertů ve více než 160 zemích. IUCN sídlí v Glandu, blízko švýcarské Ženevy.
Evropská Unie aplikuje přísnější ochranu pro CITES druhy, ale i pro další ohrožené druhy vyskytující se na území EU či druhy, které by mohly ohrozit ekologickou stabilitu a u kterých chce zabránit jejich dovozu na své území.
Čtěte také: Ekologie na VŠ
Členské země EU proto mají vlastní seznamy CITES druhů, kde jsou druhy rozděleny do příloh A, B, C a D:
Vybraným vzácným a ohroženým druhům rostlin, živočichů a hub poskytuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zvláštní, přísnější ochranu. Zákon zajišťuje také ochranu tzv. evropsky významných druhů vyplývající ze Směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnice Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků.
Podle míry ohrožení jednotlivých druhů jsou stanoveny tři kategorie ochrany - druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Ochrana zvláště chráněných druhů se vztahuje na jednotlivé jedince, jejich vývojová stádia a části i sídla a deklarována je rovněž ochrana jejich biotopu, zakotvena také ochrana mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobků z nich.
V roce 2024 byl Parlamentu ČR předložen návrh komplexní novely zvláštní druhové ochrany se záměrem je zajištění účinnější ochrany druhů postavené především na ochraně jejich prostředí, jejich biotopů, a současně změny umožňující větší uplatnění nástrojů aktivní péče o vzácné a ohrožené druhy.
Ptačí oblasti (PO) jsou jedním ze dvou typů chráněných území v rámci soustavy Natura 2000. Jsou vymezovány zejména za účelem ochrany druhů ptáků, uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně volně žijících druhů ptáků 2009/147/ES („směrnice o ptácích“).
V současné době je v České republice vymezeno 42 ptačích oblastí, které zaujímají plochu 717 404 ha (9 % ČR).
Je-li druhová ochrana efektivní, mělo by se to na vývoji populací chráněných druhů výrazně projevit. Klíčovým krokem před samotnou druhovou ochranou je totiž rozpoznání, které druhy ochranu vlastně potřebují a které nikoliv. Pro tento účel se vychází z dlouhodobých dat o jejich populačním vývoji.
Nejvyšší autorita v hodnocení těchto dat je Světový svaz ochrany přírody (IUCN), jehož odborníci připravují tzv. Červené seznamy celosvětově ohrožených druhů. Tyto seznamy rozdělují druhy do kategorií různě urgentního ohrožení na základě jasných kvantitativních kritérií, která mohou být z globální úrovně převedena na škálu kontinentální.
tags: #seznam #ohrožených #zvířat #Evropa