Doprava je jedním z významných zdrojů znečišťování ovzduší. Prostřednictvím tohoto zdroje se do ovzduší dostávají především oxidy dusíku (zejména oxid dusičitý), suspendované částice frakce PM10 a PM2,5 (prachové částice), oxid uhelnatý a uhlovodíky. Všechny výše uvedené znečišťující látky mají řadu negativních dopadů na lidské zdraví i vegetaci.
Platná legislativa pro ně stanovuje imisní limity, které však nejsou na řadě míst (města, okolí frekventovaných komunikací) plněny. Kromě toho je jejich neplněním ČR vystavena možnosti sankcí ze strany Evropské Komise.
Suspendované částice se do ovzduší dostávají jak prostřednictvím výfukových plynů z osobních i nákladních automobilů, tak prostřednictvím otěrů brzdových destiček automobilů a abrazí vozovky. Významné objemy suspendovaných částic frakcí PM10 a větších se pak mohou dostat do ovzduší tzv. resuspenzí, neboli zvířením prachových částic usazených na povrchu komunikací.
Opatření ke snížení znečištění ovzduší způsobené dopravou jsou proto nezbytnou součástí strategických dokumentů v oblasti ochrany ovzduší - Národního programu snižování emisí (NPSE) a Programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO).
Realizace opatření by měla být řešena koncepčně a se zohledněním celé řady aspektů kvalitního života ve městech (životní prostředí, bezpečnost, pohodlí, parkovací plochy, alternativní způsoby dopravy, kvalitní hromadná doprava, atd.). Takové koncepční řešení nabízí např. plány udržitelné městské mobility nebo Smart Cities.
Čtěte také: Průvodce pěstováním metasekvoje čínské
Legislativa a posuzování znečištění
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 5 odst. 6 a § 30 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, způsoby posuzování a vyhodnocování úrovně znečištění:
- a) měřením prováděným v souladu s cíli kvality údajů podle části I přílohy č. 1 k této vyhlášce na místech určených v souladu s požadavky přílohy č. 2 a 3 k této vyhlášce (dále jen „stacionární měření“) ve všech aglomeracích a v těch zónách, kde úroveň znečištění dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování úrovně znečištění a kde, v případě troposférického ozonu, úroveň znečištění překračuje během posledních 5 let imisní limit stanovený v bodu 4 přílohy č. 1 zákona,
- b) stacionárním měřením u prekurzorů troposférického ozonu uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce,
- c) kombinací stacionárního měření a měření prováděného v souladu s cíli kvality údajů podle části II přílohy č. 1 k této vyhlášce.
Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro znečišťující látky, které mají zákonem stanovený imisní limit, a látky uvedené v odstavci 2.
Posuzování a vyhodnocení plnění národního cíle snížení expozice se provádí prostřednictvím ukazatele průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 vyjádřeného jako tříletá klouzavá průměrná roční koncentrace částic PM2,5 stanovená na základě měření v lokalitách umístěných podle části A bodu 1 přílohy č. 2 k této vyhlášce.
Při posuzování úrovně znečištění se dodržují postupy pro odběr vzorků a provádění analýz stanovené v části A přílohy č. 6 k této vyhlášce.
Pro výpočet modelem se použijí modely stanovené v části B přílohy č. 6 k této vyhlášce.
Čtěte také: Ochrana přírody a plevel
Pro rozptylovou studii v případech podle § 11 odst. 9 zákona, se použijí referenční modely stanovené v části C přílohy č. 6 k této vyhlášce; ke zpracování rozptylové studie podle § 11 odst. 9 zákona se použijí referenční modely SYMOS'97 a ATEM.
Údaje získané při posuzování úrovně znečištění musí splňovat cíle kvality uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce.
Úroveň znečištění ovzduší z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší se posuzuje v minimálním počtu měřicích lokalit stanoveném v části A přílohy č. 2 k této vyhlášce. Úroveň znečištění ovzduší v blízkosti jednoho konkrétního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší se posuzuje v počtu měřicích lokalit zvoleném s přihlédnutím k úrovni znečišťování, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace. Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění troposférickým ozonem a jeho prekurzory je stanoven v části B přílohy č. 2 k této vyhlášce.
Požadavky na měřicí lokality a požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření stanovuje příloha č. 3 k této vyhlášce.
Vyhodnocení úrovní znečištění pro plynné znečišťující látky se vztahuje na standardní podmínky, tedy objem odběru vzorků přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U částic PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v částicích PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám v den měření.
Čtěte také: Více o šíření produktů hoření
Obsahové náležitosti protokolu o měření úrovně znečištění jsou stanoveny v příloze č. 7 k této vyhlášce.
Informování veřejnosti a smogové situace
Veřejnost musí být příslušnými orgány ochrany ovzduší informována o překročení zákonem stanovených imisních limitů a jeho účincích na zdraví lidí nebo na ekosystémy a vegetaci. Informace o úrovni znečištění poskytované veřejnosti se uvádějí jako průměrná hodnota za příslušnou dobu průměrování uvedenou v příloze č. 4 k této vyhlášce.
Informace o úrovních znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10, PM2,5, troposférickým ozonem a oxidem uhelnatým se aktualizují každou hodinu.
Při vzniku smogové situace poskytuje ministerstvo veřejnosti informace o zjištěném překročení prahových hodnot dle přílohy č. 5 k této vyhlášce.
Při vzniku smogové situace poskytují krajské úřady veřejnosti výčet zdrojů, kterým byly stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ překročení regulačních prahových hodnot podle § 12 odst. 4 písm. a) zákona.
Nízkoemisní zóny
Nízkoemisní zóny jsou nástrojem k omezování znečištění ovzduší z dopravy ve městech. Podstatou jejich fungování je omezení vjezdu určitých skupin vozidel (na základě emisní kategorie, do níž příslušné vozidlo spadá) do města, příp. jeho části.
Ačkoli na území ČR nebyla doposud žádná nízkoemisní zóna vyhlášena, jedná se o nástroj, který funguje v řadě evropských měst.
Metodiky
Metodika zahrnuje reprezentativní data pro silnice nižších tříd, tj. komunikace II. a III. Součástí metodiky je také metodika pro realizaci vhodné výsadby dřevin podél komunikací i u tzv. plošných zdrojů prašnosti.
Metodika pro realizaci vhodné výsadby dřevin podél komunikací u tzv. Tato metodika byla zpracována v rámci projektu Výzkumu a vývoje "Zelené technologie pro ochranu ovzduší". Zabývá se monitoringem polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH) na povrchu listů. Protože významným zdrojem PAH jsou zejména spalovací motory, využívá metodika přirozeného systému usazování polutantů v místní vegetaci v okolí frekventovaných komunikací.
Analýza byla zpracována pro účely rozšíření oblasti podpory OPŽP o čisticí a kropící vozy a byla primárně zaměřena na hledání argumentů pro podporu čisticích a kropících vozů a vyčíslení jejich přínosů ke snížení prašnosti.
Na vyžádání na odboru ochrany ovzduší MŽP je k dispozici demoverze aplikace pro výpočet přínosu zeleně.
Cíle kvality údajů
Cíle kvality údajů pro měření znečišťujících látek:
| Látka | Nejistota (Stacionární měření) | Minimální sběr údajů | Minimální časové pokrytí |
|---|---|---|---|
| Oxid siřičitý | 15% | 90% | >90% |
| Oxid dusičitý | 15% | 90% | >90% |
| PM10 | 25% | 90% | >90% |
| PM2,5 | 25% | 90% | >90% |
| Olovo | 25% | 90% | >90% |
| Benzen | 15% | 90% | >90% |
| Oxid uhelnatý | 15% | 90% | >90% |
| Ozon | 15% | 90% | >90% |
| Arsen | 25% | 90% | >90% |
| Kadmium | 25% | 90% | >90% |
| Nikl | 25% | 90% | >90% |
| Benzo(a)pyren | 50% | 90% | >90% |
| Plynná rtuť | 40% | 90% | 33% |
| Celková depozice | 50% | 90% | 50% |
tags: #sireni #znecistujicich #latek #ovzdusi #dopravni #komunikace
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]